Význam tělesné teploty pro diagnostiku akutní endo/metritidy u krav

R. DOLEŽEL,1 T. PÁLENÍK,1 S. ČECH,1 Z. JAN,1 J. ZAJÍC,1 M. VYSKOČIL,1 J. KRATOCHVÍL2 1Fakulta veterinárního lékařství Veterinární a farmaceutické univerzity Brno 2Pfizer, spol. s r. o., ČR Veterinářství 2005;55:754-762

SOUHRN
Doležel R., Páleník T., Čech S., Jan Z., Zajíc J., Kratochvíl J. Význam tělesné teploty pro diagnostiku akutní endo/metritidy u krav. Veterinářství 2005;55:754-762.
U 92 náhodně vybraných krav byla denně v průběhu deseti dnů po porodu měřena rektální teplota. V termínu 10 ± 3 dny po porodu bylo u sledovaných krav provedeno rektální a vaginální vyšetření a podle nálezu byly krávy rozdělené do tří skupin – Z (krávy zdravé, n = 35), E (krávy s lehkou endometritidou, n = 29) a M (krávy s těžkou metritidou, n = 28). Ve skupině M byly zjištěny vyšší průměrné teploty ve srovnání se skupinou Z 1., 3., 5. a 7. den (p

SUMMARY
Doležel R., Páleník T., Čech S., Jan Z., Zajíc J., Kratochvíl J. Importance of body temperature for diagnostics of acute endo/metritis in cows. Veterinářství 2005;55:754-762.
Rectal temperature was measured daily in 92 randomly selected cows within 10 days post partum. Rectal and vaginal examinations were performed on day 10 ± 3 after parturition and 3 experimental groups were established according to findings – Z (healthy cows, n = 35), E (cows with mild endometritis, n = 29) and M (cows with severe metritis, n = 28). Higher average temperatures were found in Group M compared to Group Z on days 1, 3, 5 and 7 (p

Průběh časného poporodního období (raného puerperia) významně ovlivňuje užitkovost krav. Vytváří podmínky pro nástup laktace a limituje možnost včasného zabřeznutí. I když názory na vymezení raného puerperia nejsou zcela jednotné, v každém případě je toto období vymezené stadiem involuce dělohy. Jako rané puerperium je označováno období od porodu do uzavření vnitřní branky děložního krčku a ukončení výtoku očistek 14. – 15. den po porodu, případně období od porodu do ukončení tzv. klinické involuce dělohy (tedy stavu, kdy se děloha při rektální palpaci jeví jako děloha před zabřeznutím) 20. – 25. den po porodu. V průběhu tohoto období proběhnou hlavní, makroskopicky patrné regenerační změny na děloze a na vaječnících se zformuje typický folikulární vývoj. Poněvadž v průběhu puerperia je kráva oslabena z předchozí březosti, porodem a současně rychle se zvyšující laktací, podléhá v tomto období řadě onemocnění. Neustále se zvyšující užitkovost současně zvyšuje zátěž vnitřního prostředí zvířat, a vytváří tak vhodné podmínky pro onemocnění krav v raném puerperiu. Poněvadž jedno onemocnění obvykle vytváří predispozici ke vzniku dalšího, onemocnění se často vyskytují v různých kombinacích. Nejčastější onemocnění u krav v časném puerperiu představuje akutní zánět dělohy. Mezi další významná onemocnění v tomto období patří hypokalcemie, mastitida, ketóza, dislokace slezu, případně onemocnění končetin.
Akutní zánět dělohy patří všeobecně k nejčastějším zdravotním poruchám u mléčných krav. V chovech krav však často uniká zcela diagnostice nebo je diagnostikován příliš pozdě, aby mohl být účinně v krátkém čase vyléčen, případně provedená léčba není dostatečně důsledná. Z těchto důvodů často přechází v chronický zánět, eventuálně vznikají v jeho důsledku ireverzibilní změny jako indurace dělohy a srůsty dělohy s okolím. Výsledkem těchto stavů je snížená plodnost nebo úplná neplodnost krav. V chovech krav záněty dělohy snižují možnost zabřezávání, prodlužují tak servis periodu a tím zapříčiňují značné ekonomické ztráty. Význam tohoto onemocnění dává jeho vysoký výskyt, který se běžně pohybuje v rozmezí 11 – 37 % ze všech krav v časném poporodním období.1-3
Klasifikace akutního zánětu dělohy je nejednotná z důvodu používání rozdílných a často diskutabilních kritérií pro jejich zařazení. Za akutní zánět dělohy se všeobecně označuje zánět probíhající v časném poporodním období, tedy v průběhu prvních dvou týdnů po porodu. Akutní zánět lze dělit na endometritidu (zánět děložní sliznice) a metritidu (zánět hlubších vrstev).4-7 Poněvadž přesné rozlišení těchto stavů je však na základě běžně používaných způsobů vyšetření živého zvířete (celkové zevní vyšetření, rektální palpace, vaginální adspekce, transrektální ultrasonografie) nemožné, použili jsme souhrnný termín endo/metritis. Nicméně alterace celkového zdravotního stavu poukazuje na probíhající metritidu. Někteří autoři označují akutní zánět bez ohledu na rozsah zánětu jako metritidu a pozdější chronický zánět jako endometritidu.7
Jako příčina zánětu dělohy se většinou uplatňuje kombinace masivní infekce se sníženou imunitou. Pro obojí existuje v časném poporodním období značné riziko. Za nejvýznamnější predispoziční stavy se uvádí zadržené lůžko, ztížený porod, porod dvojčat, předčasný nebo opožděný porod, nehygienicky vedený porod, dlouhodobá a traumatizující manipulace v porodních cestách, špatné zoohygienické podmínky při porodu a v časném poporodním období, nadměrná koncentrace zvířat, metabolické poruchy (především ketóza a hypokalcemie) nebo překrmování močovinou.8-12 Nicméně bakteriální kontaminace dělohy při porodu a krátce po porodu je zcela běžná a za normální situace se u zdravé krávy dokonce po porodu zvyšuje, kulminuje kolem 11. dne po porodu, dále se postupně snižuje v závislosti na výkonnosti obranných mechanismů a kolem 40. dne obvykle zaniká a děloha se stává sterilní.13-15 Zánět vzniká až při nepřiměřeně masivní infekci a/nebo při snížené přirozené obrany schopnosti dělohy, přičemž spektrum bakterií při zánětu se výrazně neliší od běžné kontaminace. Jedná se především o fakultativně patogenní bakterie, které se v porodních cestách časně po porodu běžně vyskytují. Nejčastěji to jsou Escherichia coli, Arcanobacterium pyogenes, Fusobacterium necrophorum, Bacteroides melaninogenicus, Pseudomonas aeruginosa, stafylokoky nebo hemolytické streptokoky. Přesto však v případě zánětu kromě masivnosti infekce existuje určitá specifická dynamika v bakteriálním spektru, poněvadž existují četné interakce mezi jednotlivými zárodky ovlivňující jejich virulenci. Na začátku onemocnění obvykle dominuje Escherichia coli a posléze dominantní postavení zaujímá Arcanobacterium pyogenes obvykle doprovázený Bacteroides spp. a Fusobacterium necrophorum.16-22
Přes značný význam onemocnění setrvává úroveň diagnostiky akutního zánětu dělohy na nízké úrovni. Vyžaduje totiž určitý stupeň preventivního individuálního přístupu chovatele a spolupráci s veterinárním lékařem, což se zpočátku může chovateli jevit jako ekonomicky ztrátové. Prvním stupněm diagnostiky je zevní vyšetření, které by mělo být v průběhu 14 dnů po porodu prováděno kontinuálně nebo periodicky v krátkých intervalech chovatelem. Hlavní příznak zánětu je patologický výtok z pochvy hnilobného nebo hnisavého charakteru. V případě vzniku celkové intoxikace se přidružuje snížení laktace, nechutenství, ztráta přežvykování, malátnost, ztížený pohyb, ve vzácně se vyskytujících pokročilých stavech dále zapadlé oko, špinavé spojivky, ulehnutí, koma a úhyn. Do druhého stupně diagnostiky prováděným obvykle veterinárním lékařem patří rektální vyšetření (zpomalená involuce, zvětšená děloha, abnormální obsah, případně zesílená děložní stěna), vaginální vyšetření (patologický sekret patrný vaginoskopicky nebo po manuálním vybavení z pochvy) a transrektální ultrasonografie (patologický obsah, případně zesílená stěna děložní). Doprovodné laboratorní vyšetření se využívá zřídka. Představuje vyšetření bakteriologické (masivnost, typizace a citlivost), hematologické (neutropenie, specifické proteiny pro akutní zánět jako haptoglobin, nebo α1 acido – glykoprotein), stanovení 13,14-dihydro,15-keto-PGF2α v periferní krvi (zvýšená produkce PGF2α v děložní stěně), cytologické vyšetření výplašku nebo stěru z dělohy (vysoký obsah PMN) nebo histologické vyšetření bioptátu z endometria. 5 V poslední době se poukazuje na možnost využití opakovaného měření tělesné teploty v průběhu 7 – 14 dnů po porodu, kdy zvýšení teploty nad 39,2 – 39,7 °C poukazuje na pravděpodobnost onemocnění metritidou.23-27
První krok v léčbě by měl být zaměřen na odstranění patologického obsahu z dělohy (aplikace oxytocinu do 3. dne po porodu, v pozdějším období aplikace ergometrinu nebo přirozených analogů PGF2α). Výplach se v první fázi léčby nedoporučuje, poněvadž může zvýšit resorpci toxinů z dělohy, a zapříčinit tak celkovou intoxikaci zvířete. Je možné ho využít až na závěr léčby k dočištění dělohy. Druhý krok představuje intrauterinní nebo celkové antibakteriální ošetření. Dále je možno využít stimulaci imunity a podpůrnou terapii.5,7 Názory na optimální způsob antibakteriálního ošetření nejsou jednotné. Vhodnost tradičního lokálního ošetření zpochybňuje možnost negativního vlivu tohoto způsobu ošetření na přirozené obranné mechanismy a omezené šíření účinné látky v děloze.28-32 Nicméně všeobecně se považuje za důležitější včasná diagnostika a terapie než způsob antibakteriálního ošetření.
Vzhledem k významnému postavení včasné diagnostiky zánětu dělohy jsme se zaměřili v naší studii na prověření významu měření tělesné teploty pro včasnou diagnostiku akutní endo/metritidy. Konkrétní cíl práce představoval srovnání tělesných teplot v průběhu deseti dnů po porodu mezi kravami zdravými a kravami postiženými akutním zánětem dělohy. Navíc byl hodnocen vztah ztíženého porodu, zadrženého lůžka a zevně patrného patologického výtoku k zánětu dělohy.

Materiál a metodika
Pokusná zvířata a způsob vyšetření: Do sledování bylo náhodným výběrem zařazeno 92 rodících krav ze čtyř chovů mléčného skotu převážně holštýnského plemene s užitkovostí 6500 – 8000 l mléka. Velikost (220 – 800 dojnic) i technologie (vazné x volné ustájení) chovů byla rozdílná. U pokusných krav byl hodnocen průběh porodu a v průběhu deseti dnů po porodu byla u těchto krav pověřeným pracovníkem měřena tělesná (rektální) teplota digitálním teploměrem, a to vždy kolem 9. hodiny dopoledne. Navíc byla při měření teploty hodnocena aktivita zvířete a povaha výtoku očistek. V termínu deset dnů (± 3 dny) po porodu byly krávy cíleně vyšetřeny rektální palpací a vaginálním manuálním vyšetřením s cílem vybavení děložního obsahu a jeho posouzení. Jako hlavní kritérium pro posouzení stavu dělohy byla brána povaha očistek. Normální očistky poukazovaly na krávy zdravé (Skupina Z, n = 35), výrazně hnisavý sekret byl považován za průkaz lehké endometritidy (Skupina E, n = 29) a hnilobný sekret byl brán jako průkaz těžké metritidy (Skupina M, n = 28).
Způsob hodnocení: Mezi pokusnými skupinami byly porovnány průměrné hodnoty tělesné teploty v jednotlivých dnech po porodu (parametrický test mnohonásobného srovnání, Tukey-Kramer) za použití programu Ky plot. V rámci všech sledovaných skupin byly dále hodnoceny rozdíly v počtech krav se zvýšenými teplotami nad 39,5 °C (χ2 test). V případě statisticky významných rozdílů v počtech krav vykazujících v průběhu sledovaného období nejméně v jednom dni teplotu nad 39,5 °C (Skupina Z : Skupina M, Skupina Z + E : Skupina M) byl navíc stanoven koeficient asociace mezi tělesnou teplotou a zánětem dělohy a odhad relativního rizika výskytu (tzv. rozpětí odhadu relativního rizika). Obdobným způsobem (χ2 test) byl hodnocen vztah ztíženého porodu, zadrženého lůžka a zevně patrného patologického výtoku k zánětu dělohy.

Výsledky
Při srovnání průměrných tělesných teplot v jednotlivých dnech v průběhu deseti dnů po porodu mezi pokusnými skupinami byly zjištěny statisticky významně vyšší teploty ve skupině M (krávy s těžkou formou metritidy) v porovnání se skupinou Z (krávy zdravé) ve dnech 1, 3, 5, 7 (p
Statisticky významně vyšší (+) nebo nižší (-) počty krav vykazující (ano) nebo nevykazující (ne) zvýšenou teplotu nad 39,5 °C vzhledem k očekávanému stavu v rámci všech sledovaných zvířat byly zjištěny ve skupinách A (ano-, ne+) a C (ano+, ne-). V počtech krav vykazujících tuto zvýšenou teplotu minimálně dva dny byly zjištěné průkazné odchylky od očekávaného stavu rovněž ve skupině Z a M. Výsledky ukazují, že krávy s těžkou metritidou vykázaly jednorázově nebo dva dny přetrvávající zvýšenou teplotu nad 39,5 °C ve vyšším počtu, naopak krávy zdravé v nižším počtu.
Koeficient asociace pro vzájemný vztah teploty k těžké formě metritidy má relativně vysokou hodnotu (+0,580) a hodnota odhadu relativního rizika činí 4,29 – 52,50. Jelikož u počtu krav se zvýšenou teplotou nad 39,5 °C ve skupině krav postižených lehkou endometritidou nebyla zjištěna statisticky významná odchylka od očekávaného stavu, je nutno pro hodnocení koeficientu asociace a odhadu relativního rizika tuto skupinu přičlenit ke skupině zdravých krav a vytvořit tak srovnání mezi kravami s těžkou metritidou a všemi ostatními kravami. Koeficient asociace při tomto srovnání má hodnotu (+0,421) a odhad rizika činí 2,57 – 18,6. To znamená, že v případě zjištění tělesné teploty nad 39,5 °C v průběhu deseti dnů po porodu je 2,57 – 18,6krát vyšší pravděpodobnost postižení krávy těžkou formou akutní metritidy.
Podle očekávání měly krávy s těžkou formou metritidy v průkazně větším počtu ztížený porod, zadržené lůžko i zevně patrný patologický výtok a naopak krávy zdravé vykazovaly tyto patologické stavy v průkazně menším počtu.

Diskuse a závěr
Naše výsledky potvrdily vysoký výskyt akutního zánětu dělohy. Náhodným výběrem byla zjištěna u 30 % sledovaných krav těžká metritida a dokonce u 62 % sledovaných krav těžká nebo lehká endo/metritida. Jiné studie1-3 uvádějí výskyt puerperální metritidy 11 – 37 %, což je srovnatelné s výskytem těžké formy akutní metritidy v naší studii. Poněvadž výše uvedení autoři většinou využívali k diagnostice pouze zevně patrné příznaky onemocnění, lze předpokládat, že lehké formy endometritidy nebyly z větší části rozpoznány.
Zvýšená teplota představuje nespecifickou obrannou reakci organismu, především zvyšující činnost RES, antioxidační činnost jater a fagocytární aktivitu leukocytů. Tělesná teplota je řízená termoregulačním centrem v hypotalamu. V rámci obranné reakce je aktivita tohoto centra ovlivňována pyrogenními substancemi exogenní (např. endotoxiny gramnegativních mikroorganismů) nebo endogenní (substance uvolňované např. z neutrofilních granulocytů, monocytů, makrofágů nebo z Kupferových buněk) povahy. Pyrogenní substance se uvolňují například při fagocytóze, při uvolňování prostaglandinů, při alergických reakcích nebo při rozsáhlých degenerativních a nekrotických procesech. Termoregulační centrum je rovněž ovlivňované vegetativní inervací. Zvýšení teploty tak může být způsobeno podrážděním sympatických center. Z hlediska intenzity zvýšené teploty lze rozlišit subfebrilní teplotu (do 0,5° C nad horní hranici normálu) a febrilní stav lze dělit na horečku nízkou do 2 °C, střední od 2 do 3 °C a horečku vysokou od 3 °C nad horní hranici normálu.33-35 Na základě výše uvedených dat a vzhledem k normální tělesné teplotě u skotu, která činí 37,5 – 39,0 °C,34 jsme za jednoznačně zvýšené teploty v naší studii považovali hodnoty nad 39,5 °C.
Detekovatelné změny v tělesné teplotě (směrem dolů nebo nahoru) však nemusejí vždy u krávy ukazovat na patologický stav. Těchto změn lze využít například k určení termínu nástupu porodu nebo při detekci říje. Za tímto účelem mohou být teploty měřeny rektálně, vaginálně, případně může být telemetricky snímána povrchová teplota.7,36,37 Nicméně výraznější zvýšení tělesné teploty je charakteristické pro patologické procesy. Přestože zvýšení tělesné teploty je nespecifickým ukazatelem patologického stavu, v časném poporodním období poukazuje s velkou pravděpodobností na onemocnění metritidou.23,24,28 Rovněž v naší práci jsme prokázali, že nález teploty nad 39,5 °C v průběhu deseti dnů po porodu poukazuje na 2,57 – 18,6krát vyšší pravděpodobnost onemocnění těžkou formou akutní metritidy. Za hranici pro zvýšenou teplotu poukazující s velkou pravděpodobností na akutní metritidu se považuje hodnota 39,2° C,23 39,5° C24,27 nebo 39,7 °C.26 Námi stanovená hranice tělesné teploty 39,5° C je tedy v souladu s výše uvedenými autory. Zvýšená tělesná teplota u krávy v časném poporodním období podle výše uvedených autorů tedy s velkou pravděpodobností poukazuje na onemocnění metritidou. Na druhé straně je však nutné mít na zřeteli, že pouze přibližně polovina krav postižených metritidou vykazuje zvýšenou teplotu.39
Kromě 4. dne po porodu byly v průběhu sedmi dnů po porodu v naší studii zjištěny statisticky významně vyšší teploty u krav s těžkou formou metritidy ve srovnání s kravami zdravými. Toto zjištění je v souladu s výsledky autorů, kteří u krav postižených metritidou zjistili nejvyšší průměrné teploty ve 3. – 6. dnu po porodu.39,40 Výsledky naší studie tak jako studie výše uvedených autorů ukazují, že nejvýznamnějším obdobím pro měření teplot v rámci diagnostiky akutní metritidy je prvních sedm dnů po porodu.
Vztah ztíženého porodu, zadrženého lůžka a zevně patrného patologického výtoku z pochvy k akutní metritidě je obecně znám. Rovněž v naší studii vykazovaly krávy po ztíženém porodu, se zadrženým lůžkem a/nebo zevně patrným patologickým výtokem v průkazně vyšším počtu metritidu než krávy zdravé. Obdobně v dalších studiích bylo zjištěno, že krávy po normálním porodu vykazují na rozdíl od krav po ztíženém porodu každý den v průběhu prvních deseti dnů průměrné hodnoty pouze pod 38,9 °C, dále že krávy po těžkých porodech vykazují častěji teploty nad 39,5 °C a tyto stavy jsou často spojené s onemocněním akutní metritidou.39,40 Z uvedeného lze shrnout, že při výskytu zvýšené teploty nad 39,5 °C v časném poporodním období zvyšuje pravděpodobnost onemocnění akutní metritidou předchozí ztížený porod, zadržené lůžko a/nebo zevně patrný patologický výtok z pochvy.
Výsledky naší studie ukazují, že měření tělesné teploty v průběhu deseti dnů po porodu je možné využít jako pomocný ukazatel v rámci diagnostiky akutní poporodní metritidy. Zvýšení teploty nad 39,5 °C, zvláště ve spojení s předchozím ztíženým porodem, zadrženým lůžkem a/nebo zevně patrným patologickým výtokem, poukazuje na vysokou pravděpodobnost tohoto onemocnění. Význam časné diagnostiky a terapie lehké formy akutní endometritidy bude třeba dořešit.

Literatura :
1. Markusfeld O. Periparturient traits in seven high dairy herds. Incidence rates, association with parity, and interrelationship among traits. J. Dairy Sci. 1987;70:158-168.
2. Stevenson J. S., Call E. P. Reproductive disorders in the periparturient dairy cow. J. Dairy Sci. 1988;71:2572–2583.
3. Peeler E. J., Otte M. J., Esslemont R. J. Recurrence odds ratios for periparturient diseases and reproductive traits of dairy cows. Br. Vet. J. 1994;150:481-488.
4. Doležel R., Kudláč E. et al. Veterinární gynekologie. Brno; VFU Brno, 1997:144.
5. Youngquist R.S. Current Therapy in Large Animal Theriogenology. Philadelphia; W. B. Saunders Company, 1997:898.
6. Doležel R., Kudláč E. et al. Veterinární porodnictví. Brno; VFU Brno, 2000:193.
7. Noakes D. E., Parkinson T. J., England G. C. W. Arthur´s Veterinary Reproduction and Obstetrics (8th ed). London; W. B. Saunders, 2001:868.
8. Markusfeld O. Factors responsible for post parturient metritis in dairy cattle. Vet. Rec. 1984;114:539-542.
9. Lewis G. S. Uterine health and disorders. J. Dairy Sci. 1997;80:984-994.
10. LeBlanc S. J., Duffield T. F., Leslie K. E., Bateman K. G., Keefe G. P., Walton J. S., Johnson W. H. The effect of treatment of clinical endometritis on reproductive performance in dairy cows. J. Dairy Sci. 2002;85:2237-2249.
11. Kim I. H., Kang H. G. Risk factors for postpartum endometritis and the effect of endometritis on reproductive performance in dairy cows in Korea. J. Reprod. Dev. 2003;49:485-491.
12. Reist M., Erdin D. K., Von Euw D., Tschumperlin K. M., Leuenberger H., Hammon H. M., Kunzi N., Blum J. W. Use of treshold serum and milk ketone concentrations to identify risk for ketosis and endometritis in high-yielding dairy cows. Am. J. Vet. Res. 2003;64:188-194.
13. Kudláč E., Vlček Z. Klinické změny na pohlavním ústrojí a obsah baktérií v děloze krav po normálním porodu. Vet. Med. Praha 1970;15:11-19.
14. Lofstedt R. M. Applied postpartum physiology and pathophysiology of beef and dairy cows. Compendium on continuing education, Univ. North Grafton, Massachusets, 1984;11:678-684.
15. Hussain A. M., Daniel R. C. W., O‘ Boyle D. Postpartum uterine flora following normal and abnormal puerperium in cows. Theriogenology 1990;34:291-302.
16. Watson E. D. In vitro function of bovine neutrophils against Actinomyces pyogenes. Am. J. Vet. Res. 1989;50:455-458.
17. Bekana M., Jonsson P., Ekman T., Kindahl H. Intrauterine bacterial findings in postpartum cows with retained fetal membranes. Zentralblatt fur Veterinarmedizin 1994;41:663-670.
18. Dohmen M. J. W., Lohuis J. A. C. M., Huszenicza G., Nagy P., Gacs M. The relationship between bacteriological and clinical findings in cows with subacute/chronic endometritis. Theriogenology 1995;43:1379-1388.
19. Huszenicza G., Fodor M., Gacs M. et al. Uterine Bacteriology, Resumption of Cyclic Ovarian activity and Fertility in Postpartum Cows kept in Large-Scale Dairy Herds. Reproduction in Domestic Animals 1999;34:237–245.
20. Dohmen M. J., Joop K., Sturk A., Bols P. E., Lohuis J. A. Relationship between intra-uterine bacterial contamination, endotoxin levels and the development of endometritis in postpartum cows with dystocia or retained placenta. Theriogenology 2000;54:1019-1032.
21. Zerbe H., Ossadnik C., Leibold W., Schuberth H. J. Influence of Escherichia coli and Arcanobacterium pyogenes isolated from bovine puerperal uteri on phenotypic and functional properties of neutrophils. Vet. Microbiol. 2001;79:351-365.
22. Mateus L., Lopes Da Costa L., Carvalho H., Serra P., Robalo Silva J. Blood and intrauterine leukocyte profile and function in dairy cows that spontaneously recovered from postpartum endometritis. Reprod. Dom. Anim. 2002;37:176-180.
23. Smith B. I., Donovan G. A., Risco C., Littell R., Young C., Stanker L. H., Elliott J. Comparison of various antibiotic treatments for cows diagnosed with toxic puerperal metritis. J. Dairy. Sci. 1998;81:1555-1562.
24. Drillich M., Beetz O., Pfützner A., Sabin M., Sabin H.J., Kutzer P., Natterman H., Heuwieser W. Evaluation of a systemic antibiotic treatment of toxic puerperal metritis in dairy cows. J. Dairy. Sci. 2001;84:2010-2017.
25. Zhou C., Boucher J.F., Dame K.J., Moreira M., Graham R., Nantel J., Zuidhof S., Arfi L., Flores R., Neubauer G., Olson J. Multilocation trial of ceftiofur for treatment of postpartum cows with fever. JAVMA 2001;219:805-808.
26. Overton M. W., Sischo W. M., Reynolds J. P. Evaluation of effect of estradiol cypionate administered prophylactically to postparturient dairy cows at high risk for metritis. JAVMA 2003;223:846-851.
27. Chenault J. R., Mc Allister J. F., Chester S. T., Dame K. J., Kausche F. M., Robb E. J. Efficacy of ceftiofur hydrochloride sterile suspension administered parenterally for the treatment of acute postpartum metritis in dairy cows. JAVMA 2004;224:1634-1639.
28. Cohen R. O., Bernstein M., Ziv G. Isolation and antimicrobial susceptibility of Actinomyces pyogenes recovered from the uterus of dairy cows with retained fetal membranes and postparturient endometritis. Theriogenology 1995;43:1389-1397.
29. Olson J. D. Metritis/endometritis: Medically sound treatment. Bovine Pract. 1996;29:8-14.
30. Knutti B., Kupfer U., Busato A. Reproductive efficiency of cows with endometritis after treatment with intrauterine infusions or prostaglandin injections, or no treatment. Journal of Veterinary Medicine, Series A 2000;47:609-615.
31. Drillich M., Pfützner A., Sabin H. J., Sabin M., Heuwieser W. Comparison of two protocols for the treatment of retained fetal membranes in dairy cattle. Theriogenology 2003;59:951-960.
32. Risco C. A., Hernandez J. Comparison of ceftiofur hydrochloride and estradiol cypionate for metritis prevention and reproductive performance in dairy cow affected with retained fetal membranes. Theriogenology 2003;60:47-58.
33. Ganong W. F. Přehled lékařské fysiologie. Jinočany; Nakladatelství a vydavatelství H & H, 1997:681.
34. Slanina Ľ., Dvořák R. et al. Veterinárna klinická diagnostika vnútorných chorôb. Bratislava; Príroda, 1993:389.
35. Chrobák et al. Propedeutika vnitřního lékařství. Praha; Grada Publishing, a. s., 2003:195.
36. Hafez E. S. E., Hafez B. Reproduction in Farm Animals (7th ed). Philadelphia; Lippincott Williams & Wilkins, 2000:509.
37. Aoki M., Kimura K., Suzuki O. Predicting time of parturition from changing vaginal temperature measured by data-logging apparatus in beef cows with twin fetuses. J. Reprod. Sci. 2005;86:1-12.
38. Montes A. J., Pugh D. G. Clinical approach to postpartum metritis. Compend. Contin. Educ. Pract. Vet. 1993;15:1131-1137.
39. Benzaquen M. E., Risco C. A., Archbald L. F., Thatcher M. J., Thatcher W. W. Evaluation of rectal temperature and calving related factors on the incidence of metritis in postpartum dairy cows. 37th. Annual Convention Proceedings American Association of Bovine Practitioners 2004:197-198.
40. Kristula M., Smith B.I., Simeone A. The use of daily postpartum rectal temperature to select dairy cows for treatment with systemic antibiotics. The Bovine Practitioner 2001;35:117-125.

Adresa autora:
Doc. MVDr. Radovan Doležel, CSc.
Klinika chorob přežvýkavců FVL VFU Brno
Palackého 1 – 3
612 42 Brno

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *