Význam zoofilních dermatofytů pro člověka

Význam antropofilních zoonóz pro zvířata.

Infekce zoofilními dermatofyty v několika posledních letech vzrůstají. Mezi tři nejdůležitější zoofilní původce patří Microsporum canis, Trichofyton mentagrophytes var. granulosum a Trichophyton verrucosum. Jedná se o dermatofyty s vysokou virulencí a kontagiozitou. Zoofilní dermatofytózy se vyskytují převážně u dětí a mladistvých. Naopak, což je méně časté, mohou být přeneseny antropofilní dermatofyty ze člověka na zvíře a vyvolat dermatofytózy. Značný význam má včasná diagnóza, protože ze zvířete může být přenesena infekce na další jedince.
Zoofilní dermatofyté jsou původci onemocnění se závažnou patogenitou. Na základě jejich komplexní struktury, velmi pomalého růstu, závislého na teplotě pod 35 °C, mohou postihovat zpravidla jen kůži a s ní související útvary (nehty, vlasy). Ve virulenci těchto původců se však vyskytují značné rozdíly. Antropofilní druhy, jako je Trichophyton rubrum, mají vysokou přizpůsobivost na člověka, hostitele, ale jsou pro člověka málo virulentní. Oproti tomu zoofilní druhy plísní mají pro člověka mimořádně vysokou virulenci, což se výrazně projeví v klinickém obraze. Objevují se v jednotlivých ložiscích až po generalizované formy.
Dělení na antropo- a zoofilní dermatofyty nemá význam jen z hlediska klinického a terapeutického, ale především je závažné epidemilogicky, protože téměř každý zoofilní druh plísní má svůj specifický rezervoár. Vedle vysoké virulence mají zoofilní dermatofyty další mimořádnou vlastnost. Při infekci kůže člověka, která je porostlá chlupy a vlasy se tvoří tzv. manžety spor. To vysvětluje extrémně vysokou kontagiozitu, v protikladu k antropofilním dermatofytům. Protože zoofilní původci mou být rychle přenášeni z člověka na člověka, byla do roku 1981 v západním Německu povinnost hlášení výskytu zoofilních dermatofytóz. V současnosti jsou nejčastěji zjišťovány tři druhy zoofilních dermatofytů: M. canis, T. mentagrophytes var. granulosum a T. verrucosum. V epidemiologické studii týkající se spektra původců kožního postižení lidí na hlavě z roku 1998 převažovaly zoofilní druhy nad antropofilními v poměru 4 : 1 a zastoupení v jednotlivých druzích bylo následující: M. canis 54,8 %, T. mentagrophytes var. granulosum 14,7 % a T. verrucosum 8,1 %. Zprávy o přenosu antropofilních dermatofytů na zvíře jsou méně časté. Na prvém místě je to Trichophyton rubrum.

Microsporidium canis vyvolává dermatomykózu výhradně po kontaktu, zdrojem infekce jsou převážně kočky, zřídka psi. Často bývá importovanou mykózou z dovolené. Riziko infekce je tak vysoké především proto, že až 90 % potulných koček (latentní nosiči) je asymptomatických. Počet koček žijících v domácnostech dosahuje v Německu šest až sedm milionů. Před dvaceti lety bylo zaznamenáno kolem 20 % infikovaných koček M. canis. Nová studie z Německa z let 1997 – 1998 provedená na téměř tisíci kočkách se zdravou kůží vykázala ještě četnější výskyt infekce, až 21,4 %. V r. 1998 bylo vyšetřeno 216 pacientů s kožními změnami na hlavě vyvolanými M. canis. Z tohoto počtu nálezů lze usoudit na incidenci zhruba 10 000 případů za rok.
Výsledek ošetření defektů vyvolaných mikrosporidiemi je úspěšný podle stadia nebo lokality výskytu a případně podle kombinace se systémovými antimykotiky. Jakmile se vytvoří tzv. manžeta, ze spór mohou být podle uvážení použity při ošetření lidí topikální produkty fungicidní a především sporocidní, např. ciclopiroxolamin. Zejména u rodin s dětmi je pro vysokou kontagiozitu M. canis nezbytná okamžitá lokální terapie. Inkubační doba u lidí je maximálně 10 až 12 dní. Při generalizovaném postižení M. canis nebo výskytu na hlavě je nezbytná systémová terapie. Terapie může skončit po negativním kultivačním nálezu plísňových kultur a výsledek terapie je ověřován ještě jeden až dva týdny po skončené léčbě. Měli bychom vzít v úvahu možnost perzistence používaného antimykotika ve vlasech případně na kůži, což by mohlo být příčinou falešně negativního kultivačního nálezu. Doporučení pro délku terapie u člověka je až osm týdnů, v případě kožního defektu na hlavě šest až osm měsíců. Při ošetření zvířecích infekcí platí stejné zásady jako u lidí: ošetření lokálními fungicidními a sporocidními účinnými látkami. Účinný preparát ve veterinární medicíně, v Německu je enylconazol. Pro systémovou terapii je ve veterinární praxi k dispozici itraconazol. Často ve veterinární medicíně používaný Lufenuron není vhodný pro ošetření dermatofytóz; novější náročné studie nepotvrzují jeho účinnost na plísně.
Méně často byly aplikovány inaktivované protiplísňové očkovací látky k terapii dermatofytózy. Při tom je
nutno mít na zřeteli, že tyto látky mohou přispět k urychlení klinické léčby, ale stupeň mikrobiologického
uzdravení je malý.
Stejně jako u lidí musí být i u zvířat přezkoušen výsledek terapie. I po klinickém uzdravení mohou být zvířata nosiči plísňových částic či spor a pro vysokou kontagiozitu novým zdrojem infekce pro člověka i zvíře. Velmi často slouží k vyšetření terapeutického efektu Woodova lampa. V UV světle fluoreskují M. canis infikované vlasy či srst světle zeleně. Pro diagnostiku se hodí UV světlo jen omezeně, vhodnější je kultivace na plísně.

T. mentagrophytes var. granulosum

Rezervoárem jsou domácí hlodavci (morčata, králíci), zřídka se vyskytuje u lidí. Častější výskyt hlodavčích
trichofycií v současnosti je důsledkem zvýšeného přírůstku chovatelů. Humánně medicínské zvláštnosti
vznikají z obligátní patogenity. Stejně jako T. verrucosum řadí se i T. mentagrophytes var. granulosum
k dermatofytům, kteří mohou vyvolávat u lidí také obecné symptomy ( horečku, záněty lymfatických uzlin).
Často dochází k hnisavým zánětům kůže, k terapeuticky náročné speciální formě – tinea capitis.
U jiných druhů zvířat může Trichophyton mentagrophytes vyvolat těžké zánětlivé změny na kůži na
různých místech těla.Pro ošetření zvířecích pacientů platí stejné zásady jako pro terapii infekce
Microsporum canis. U lidí je při těžkém klinickém průběhu také zpravidla nezbytná systémová terapie. Je
třeba mít na zřeteli, že při trichofytóze je nutné ověřit výsledek ošetření, a že Woodova lampa není
vhodná ke kontrole výsledku, protože T. mentagrophytes netvoří barevnou látku pteridin.

Trichophyton verrucosum
Trichofytóza skotu , vyvolávaná Trichophyton verrucosum má odjakživa velký hospodářský význam pro
škody, které vyvolává. Zdrojem infekce je skot. Snížená dojivost, poškození kůže a snížení její výkupní
ceny vedly k vývoji vakcíny. Mnoho faktorů, např. sporadické, ne plošné očkování vedlo k tomu, že
trichofycie jsou v humánní medicíně opět problémem. T. verrucosum vyvolává nejen u skotu, ale i u jiných
zvířat typický klinický obraz, jako M canis u koček nebo Trichophyton mentagrophytes var. granullosum u
morčat. Uvnitř stáda skotu je zárodek vysoce kontagiózní a může tak být v krátké době přenesen na všechen
dobytek ve stádě.Vycházíme z toho, že 35 – 40 % zemědělských podniků se s tímto problémem setkává.
Vedle exponovaných skupin pracovníků (zemědělci, vet. lékaři, řezníci) , kteří se infikují především
přímým kontaktem se zvířaty existuje i nepřímý přenos infekce kontaminovaným žlabem.

Při trichofytiáze skotu vykazuje kůže silné zarudnutí, je vlhká a pokrytá folikulárními pustulkami.
Trichophyton verrucosum se vyznačuje růstovou charakteristickou zvláštností. Je to jediný dermatofyt, který
má růstové optimum nad 35° C. Infekce probíhají proto obtížněji a kůže je postižená ve všech vrstvách.
Regionální mízní uzliny jsou téměř vždy bolestivě zanícené. Jako pozdější následky onemocnění nejsou
žádnou zvláštností zjizvené kožní defekty. Terapie je stejná ve všech bodech jako u Trichophyton
mentagrophytes, systémové léčení u člověka je nezbytné a rovněž i u malých domácích zvířat.

Trichophytum rubrum
V protikladu ke klasickým zoonózám je antropozoonóza přenosná ze člověka na zvíře, i když je o tom málo
zpráv. Všeobecně je T. rubrum považován za přísně antropofilního dermatofyta.
Kromě léčby lidských a zvířecích pacientů je nezbytná sanace prostředí dezinfekčními zásahy. Zvláště
v domácnostech s větším počtem zvířat je nutno počítat s možnými latentními nosiči, klinicky
bezpříznakovými.
Efektivní terapie klinicky nemocných zvířat předpokládá vždy kombinaci topických a systémových
terapeutik, přednost mají fungicidní preparáty. Kontaktní zvířata, zvláště identifikovaní nosiči, jsou
podrobeni v každém případě topikálnímu ošetření fungicidním/sporocidním lékem, aby byla likvidována
ektotrichová manžeta. Při tom by měla být zavedena v prvním a posledním týdnu lokálního ošetření
systémová terapie klinicky nemocných zvířat. Důležitá součást plísňové terapie je dezinfekce okolí, všech
prostor do kterých mají zvířata přístup, protože spory plísní zde mohou přežívat 18 měsíců až dva roky.

Při dezinfekci prostředí musí být použity dezinfekční přípravky se sporocidními vlastnostmi a při tom je
nutno mít na zřeteli, že různé, běžně dostupné preparáty nesoucí označení jako fungi či sporocidní jsou
přezkoušeny na účinnost vůči Candida sp. V jedné nové speciální studii ověřil plísně a sporocidní účinnost
různých dezinfekčních prostředků na sporách M. canis. Pouze chlorový preparát (Chlorbleiche) a
Enilconazol byly vysoce účinné. Dezinfikovat se samozřejmě musí všechny předměty, se kterými přichází
zvíře do kontaktu – kartáče, hřebeny, pokrývka na ležení a škrabací místo, které jsou často opomíjeným
rezervoárem zárodků. Bez uplatnění všech těchto tří nosných sloupů, tj. topické léčby doplněné léčbou
systémovou a důkladné dezinfekce prostředí existuje vysoké riziko reinfekcí a remisí.

Tietz H. J., Hammerling R. Prakt Tierarzt 2007;88(2):78-86.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *