Zabíjet kapra doma je anachronismus

Usmrcování kapra v městské domácnosti bylo běžné zejména v dobách, kdy byly ledničky vzácností a kapři nedostatkoví.

   Kdo chtěl tehdy mít na Štědrý den rybu čerstvou, tak si ji musel koupit nějaký čas předem a nechat ji někde v nádobě, ve vodě, v chladné a temné chodbě. Ale dnes? Kaprů je dost, lednice veliké, zato temných chladných chodeb je ve městě pomálu.

Proto si už většina zákazníků nechává kapra zabít, popřípadě i vykuchat. Je to lepší, než si jej nosit domů živého a pak, až si ho děti oblíbí, a kapr si v teplé chlorované vodě v prudkém světle koupelny vytrpí své, obtížně usilovat o jeho bezživotí. Tomu, že si nikdo nenosí domů živé kuře či králíka, aby si poté, co s nimi děti pohrají, je usmrcoval, tomu se nikdo nediví. A kapr by měl toto snášet, jen proto, že umře mlčky?

Občas lze slyšet od rodičů argument, že to děti chtějí mít doma kapra ve vaně. A neměli by spíš rodiče umět dětem vysvětlit, že žádné zvíře, a tedy ani kapr, není hračka, že i když maso jíme, tak není důvod zvířata zbytečně trápit?

U savců je vědecky prokázáno, že maso z nestresovaných zvířat je kvalitnější. Při kuchyňské úpravě maso nepustí vodu a zachová si lépe křehkost. Dost možná, že je to podobné i u ryb.

Samozřejmě je možné kapra i nyní koupit živého a uchovat jej do doby konzumace, je však třeba mít pro to podmínky a také zkušenost se zabíjením.

Historky „jak jsme honili nešťastného umírajícího kapra po kuchyni“ snad už nikoho ani nepobaví.

Josef Duben, tisk. mluvčí SVS

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *