Zákon 166/99 Sb o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů

166

ZÁKON
ze dne 13. července 1999
o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů (veterinární zákon)
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:

ČÁST PRVNÍ
VETERINÁRNÍ PÉČE
HLAVA I
ZÁKLADNÍ USTANOVENÍ
§ 1
Předmět úpravy
Tento zákon stanoví požadavky veterinární péče (dále jen „veterinární požadavky“) na chov a zdraví zvířat a na živočišné produkty a upravuje práva a povinnosti fyzických a právnických osob, jakož i soustavu, působnost a pravomoc orgánů vykonávajících státní správu v oblasti veterinární péče.

§ 2
Veterinární péče
Veterinární péče podle tohoto zákona zahrnuje

a) péči o zdraví zvířat a jeho ochranu, zejména předcházení vzniku a šíření nákaz a jiných onemocnění zvířat a jejich zdolávání, ochranu zdraví lidí před nemocemi přenosnými ze zvířat na člověka,
b) péči o zdravotní nezávadnost živočišných produktů a krmiv a ochranu zdraví lidí před jeho poškozením nebo ohrožením živočišnými produkty,
c) ochranu území České republiky před zavlečením nákaz zvířat a nemocí přenosných ze zvířat na člověka a před dovozem zdravotně závadných živočišných produktů a krmiv ze zahraničí,
d) ochranu životního prostředí před nepříznivými vlivy souvisejícími s chovem zvířat, výrobou a zpracováváním živočišných produktů, jakož i ochranu zvířat a jejich produkce před riziky ze znečištěného životního prostředí,
e) veterinární asanaci,
f) dozor nad dodržováním povinností a požadavků stanovených k zajištění těchto úkolů tímto zákonem a zvláštními předpisy1) (státní veterinární dozor).

§ 3
Základní pojmy
(1) Pro účely tohoto zákona se rozumí

a) chovatelem každý, kdo chová nebo drží zvíře nebo zvířata anebo s nimi obchoduje,
b) chovem chov zvířete nebo skupiny zvířat téhož druhu jednoho chovatele,
c) hospodářstvím provozní jednotka s více chovy hospodářských zvířat různých druhů a kategorií,
d) hospodářskými zvířaty zvířata využívaná převážně k chovu, výkrmu, práci a jiným hospodářským účelům, zejména skot, prasata, ovce, kozy, koně, osli a jejich kříženci, hrabavá a vodní drůbež, králíci, kožešinová zvířata, zvěř a jiná zvířata ve farmovém chovu,2) ryby a včely,
e) jatečnými zvířaty hospodářská zvířata, jež jsou určena k porážce a jatečnému zpracování a jejichž maso je určeno k výživě lidí,
f) svodem zvířat soustředění zvířat z různých chovů na určeném místě a k určenému účelu, zejména trh se zvířaty, výstava nebo přehlídka zvířat, zkoušky výkonnosti a chovatelské soutěže,
g) zvířaty podezřelými z nákazy zvířat zvířata, u nichž se projevují klinické příznaky vyvolávající podezření, že jde o určitou nákazu zvířat, anebo zvířata, o nichž je podle výsledků vyšetření nutno mít za to, že jsou podezřelá z určité nákazy zvířat,
h) zvířaty podezřelými z nakažení zvířata, u nichž se neprojevují klinické příznaky vyvolávající podezření, že jde o určitou nákazu zvířat, o nichž však lze mít za to, že přišla přímo nebo nepřímo do styku s jejím zdrojem,
i) karanténou dočasné oddělené umístění zvířat před jejich zařazením do chovu anebo zvířat podezřelých z nákazy zvířat nebo zvířat podezřelých z nakažení (dále jen „podezřelá zvířata“), v jehož průběhu se provádějí preventivní, diagnostické, popřípadě i léčebné úkony k ochraně před zavlečením nebo šířením nákaz zvířat,
j) nákazovou situací výskyt nebezpečné nákazy na určitém území nebo v určitém chovu,
k) nákazovými důvody výskyt a možnost rozšíření nebezpečné nákazy,
l) živočišnými produkty suroviny živočišného původu, a to všechny části těl zvířat, zejména maso, vnitřnosti, tuky, kůže, kosti, krev, žlázy s vnitřní sekrecí, rohy, parohy, paznehty, kopyta, vlna, srst, peří, jakož i mléko, vejce, med a včelí vosk. Dále výrobky z těchto surovin, které jsou určeny k výživě lidí a zvířat,
m) zdravotně nezávadnými živočišnými produkty živočišné produkty, které splňují požadavky na zdravotní nezávadnost stanovené tímto zákonem a zvláštními právními předpisy,3)
n) krmivy produkty rostlinného nebo živočišného původu a produkty jejich průmyslového zpracování, jakož i organické a anorganické látky jednotlivé nebo ve směsích, popřípadě s přidáním doplňkových látek, které jsou určeny pro výživu zvířat,
o) zdravotně nezávadnými krmivy krmiva, která splňují požadavky na zdravotní nezávadnost stanovené tímto zákonem a zvláštními právními předpisy,4)
p) doplňkovými látkami látky, které při použití v krmivech ovlivňují příznivě vlastnosti krmiv, zdraví zvířat nebo živočišnou produkci, nejde-li o léčiva,5)
r) veterinárními přípravky hromadně vyráběné diagnostické, dezinfekční, deratizační, dezinsekční, dietetické, vitaminové, minerální a kosmetické přípravky, které jsou určeny pro zvířata nebo přicházejí do styku se zvířaty, nemají charakter léčivých přípravků a nepodléhají registraci podle zvláštních právních předpisů,5)
s) ochrannou lhůtou doba od skončení podávání léčiva, po kterou jím může být nepříznivě ovlivněna zdravotní nezávadnost živočišných produktů,
t) nutnou porážkou porážka nemocného, z onemocnění podezřelého nebo poraněného jatečného zvířete na jatkách, popřípadě – odůvodňuje-li to stav zvířete – i mimo jatky za podmínek určených veterinárním lékařem,
u) utracením usmrcení zvířete bez vykrvení, a to způsobem, který není v rozporu s předpisy na ochranu zvířat proti týrání,6)
v) veterinárním zbožím zvířata, živočišné produkty, krmiva a předměty, pokud mohou být nositeli původců nákaz,
x) předměty, které mohou být nositeli původců nákaz, živí původci nákaz zvířat pro výzkumné nebo jiné účely a předměty používané při ošetřování a přepravě zvířat, živočišných produktů a krmiv, zejména voda, krmivo, stelivo, dopravní prostředky, obaly, nástroje, nářadí a pracovní pomůcky, popřípadě i jiné předměty, pokud z jiného důvodu mohou být nositeli původců nákaz,
y) konfiskáty živočišného původu těla uhynulých, nedonošených, mrtvě narozených nebo utracených zvířat (dále jen „kadávery“), jakož i živočišné produkty, které jsou nepoživatelné, popřípadě vyloučené z použití k obvyklému účelu podle tohoto zákona a prováděcích předpisů k němu nebo podle rozhodnutí orgánu veterinární správy a určené k neškodnému odstranění nebo dalšímu zpracování, (dále jen „odpady živočišného původu“),
z) velmi nebezpečnými konfiskáty živočišného původu konfiskáty živočišného původu, které mohou představovat vážné nebezpečí pro zdraví lidí nebo zvířat anebo pro životní prostředí.

(2) Kde se v tomto zákoně mluví o zvířatech, rozumí se tím podle povahy věci a okolností též sperma, vajíčka, embrya, násadová vejce, oplodněné jikry a plemenivo včel.

(3) Kde se v tomto zákoně mluví o zvěřině, rozumí se tím maso a poživatelné vnitřnosti v přírodě České republiky volně žijících druhů zvěře, včetně zvěře z farmových chovů.7)

HLAVA II
ZDRAVÍ ZVÍŘAT A JEHO OCHRANA
Oddíl 1
Povinnosti chovatelů
§ 4
(1) Chovatel je povinen

a) chovat zvířata způsobem, v prostředí a podmínkách, které vyžadují jejich biologické potřeby, fyziologické funkce a zdravotní stav,
b) sledovat zdravotní stav zvířat, v odůvodněných případech jim včas poskytnout první pomoc a požádat o odbornou veterinární pomoc,
c) bránit vzniku a šíření nákaz a jiných onemocnění zvířat a plnit povinnosti stanovené tímto zákonem nebo na jeho základě k zdolávání těchto nákaz nebo jiných onemocnění zvířat,
d) poskytnout nezbytnou součinnost a pomoc k provedení nařízeného vyšetření, ochranného očkování nebo jiného odborného veterinárního úkonu,
e) podávat zvířatům léčiva a veterinární přípravky, jejichž výdej je vázán na předpis veterinárního lékaře, jen s jeho souhlasem a podle jeho pokynů,
f) zajistit, aby byli psi a některá další zvířata držená v zajetí, zejména liška, jezevec, kuna, ve stáří od 3 měsíců do 6 měsíců a poté vždy jednou za rok očkováni proti vzteklině,
g) zajistit, aby bylo neprodleně veterinárně vyšetřeno zvíře, které poranilo člověka nebo s ním přišlo do přímého kontaktu způsobem nebo za okolností, které mohou vyvolávat podezření z onemocnění vzteklinou.

(2) K inseminaci, přenosu embryí a přirozené plemenitbě lze používat jen zvířata, která podle výsledků vyšetření splňují podmínky stanovené tímto zákonem a zvláštními právními předpisy.8)

(3) Chovatel, který hodlá použít zvířata k pokusům,9) je povinen požádat okresní nebo městskou veterinární správu (dále jen „okresní veterinární správa“) o stanovení podmínek veterinární péče (dále jen „veterinární podmínky“) k jejich provádění.

§ 5
(1) Chovatel hospodářských zvířat je dále povinen

a) umožnit provádění veterinární kontroly zdraví, dědičnosti zdraví a hygieny plemenitby,
b) zabezpečit pravidelné čištění, dezinfekci, deratizaci a dezinsekci stájí, jiných prostorů a zařízení, v nichž jsou chována zvířata, jakož i čištění a dezinfekci technologických zařízení, dopravních prostředků, strojů, nástrojů, nářadí, pracovních pomůcek a jiných předmětů, které přicházejí do přímého styku se zvířaty,
c) dbát o řádnou funkci zařízení sloužících k ochraně proti nákazám zvířat,
d) používat k napájení zvířat vodu, která neohrožuje zdravotní stav zvířat a zdravotní nezávadnost jejich produktů, a ke krmení zvířat jen zdravotně nezávadná krmiva,
e) dodržovat podmínky stanovené pro používání krmiv s přidanými doplňkovými látkami,4)
f) jde-li o chovatele skotu, prasat, ovcí, koz, koní a zvěře ve farmovém chovu, plnit povinnosti stanovené zvláštními právními předpisy8) k identifikaci a evidenci těchto zvířat, a v souladu s tím vést vlastní záznamy o druhu, pohlaví, identifikačních číslech, počtech a přemísťování těchto zvířat.

(2) Chovatel, který jako podnikatel10) chová hospodářská zvířata pro účely podnikání, je povinen také

a) oznámit okresní veterinární správě nejméně 30 dnů předem zahájení a ukončení této činnosti,
b) u léčiv, jejichž působením mohou být nepříznivě ovlivněny živočišné produkty, vést písemné záznamy, zaznamenávat v nich podávání doplňkových látek zvířatům, předkládat je veterinárnímu lékaři k zaznamenání podání léčiv zvířatům a jejich očkování, a dodržovat ochranné lhůty,
c) kuchyňské a jiné potravinářské odpady zkrmovat pouze ošetřené způsobem stanoveným okresní veterinární správou,
d) zajistit, aby práce při ošetřování zvířat a získávání jejich produktů vykonávaly pouze osoby způsobilé k takové činnosti podle zvláštních právních předpisů,11)
e) požádat ve lhůtách stanovených okresní veterinární správou o vyšetření zvířat v chovu, který byl posouzen jako prostý nebezpečných nákaz (§ 10), jakož i zvířat, jejichž produkty jsou předmětem podnikání.

(3) Prováděcí předpis stanoví podrobnosti o veterinárních požadavcích na prostředí a způsob chovu zvířat.

Oddíl 2
Přemístění a vnitrostátní přeprava zvířat
§ 6
(1) Není-li stanoveno jinak, musí mít chovatel

a) veterinární osvědčení k přemístění1. hospodářského zvířete určeného k dalšímu chovu,
2. odchyceného volně žijícího zvířete určeného k dalšímu chovu,
3. pokusného zvířete,12)
4. zvířete účastnícího se svodu zvířat,
5. zvířete zoologické zahrady nebo cirkusu,

jde-li o přemístění mimo územní obvod okresu,13)
b) potvrzení veterinárního lékaře, který v územním obvodu okresu vykonává veterinární preventivní, diagnostickou a léčebnou činnost podnikatelským způsobem, (dále jen „soukromý veterinární lékař“) o zdravotním stavu zvířete a o nákazové situaci v chovu, z něhož je zvíře přemísťováno, (dále jen „zdravotní potvrzení“) k přemístění1. zvířete uvedeného pod písmenem a) v rámci územního obvodu okresu, dochází-li ke změně chovatele,
2. jatečného zvířete na jatky.

(2) Součástí veterinárního osvědčení podle odstavce 1 písm. a) je vždy zdravotní potvrzení. Ten, kdo vydá veterinární osvědčení nebo zdravotní potvrzení, je povinen uchovávat jeho opis po dobu 3 let.

(3) V případech přemísťování koní může být veterinární osvědčení nebo zdravotní potvrzení nahrazeno průkazem koně, pokud tento průkaz obsahuje vedle základních údajů o původu, totožnosti a zdravotním stavu koně také údaje

a) o nákazové situaci v chovu, popřípadě – jde-li o přemístění zvířete, k němuž se jinak vyžaduje veterinární osvědčení – i o nákazové situaci v okrese,
b) o době, po kterou může být na základě posledních údajů o nákazové situaci v chovu, popřípadě o nákazové situaci v okrese používán místo zdravotního potvrzení, popřípadě veterinárního osvědčení.

(4) Veterinární osvědčení ani zdravotní potvrzení se nevyžaduje k přemístění

a) psů a koček, pokud jsou tato zvířata provázena očkovacím průkazem obsahujícím záznam, že zvíře bylo v době od 30 dnů do jednoho roku před přemístěním očkováno proti vzteklině, a jde-li o přemístění k účasti na svodu zvířat mimo územní obvod okresu, také dokladem o klinickém vyšetření jeho zdravotního stavu provedeném v posledních 3 dnech před přemístěním,
b) drůbeže, selat mladších 3 měsíců, jehňat a kůzlat mladších 3 měsíců, králíků, ryb, korýšů, měkkýšů, žab, ptáků, plazů, drobných savců a členovců, pokud nejsou tato zvířata přemísťována k chovateli, který je jako podnikatel chová pro účely podnikání.

(5) O přemístění zvířete podle odstavce 1 písm. a) bodů 1 až 3 uvědomí okresní veterinární správa místa původu zvířete okresní veterinární správu, do jejíhož obvodu má být zvíře přemístěno. Pokud tato okresní veterinární správa o to požádá, předloží jí chovatel, do jehož chovu bylo zvíře přemístěno, veterinární osvědčení, a jde-li o koně, průkaz koně.

(6) Nejde-li o přemístění zvířete do chovu, v němž je stejná nákazová situace jako v původním chovu, umístí chovatel podle pokynů okresní veterinární správy přemístěné zvíře, vyjma včel, před jeho zařazením do chovu do karantény. Doba karantény činí 4týdny, pokud okresní veterinární správa nestanoví jinak. Okresní veterinární správa může chovateli uložit, aby před opětovným zařazením do chovu umístil do karantény také zvíře, které se zúčastnilo svodu zvířat.

(7) Prováděcí předpis stanoví

a) lhůtu, v níž lze požádat o vydání veterinárního osvědčení k přemístění zvířete,
b) náležitosti a dobu platnosti veterinárního osvědčení a zdravotního potvrzení,
c) podrobnější údaje, které obsahuje průkaz koně, pokud jím má být nahrazeno veterinární osvědčení nebo zdravotní potvrzení,
d) podrobnosti o umísťování a držení zvířat v karanténě a o odborných veterinárních úkonech, které se provádějí v průběhu karantény,
e) zvláštní podmínky pro vystavení veterinárního osvědčení pro přemístění včelích matek.

§ 7
(1) Shromažďování zvířat k přepravě, jejich nakládání a vykládání se provádí za dozoru chovatele nebo jím pověřené osoby. Místa, na nichž jsou zvířata shromažďována, nakládána a vykládána, musí být pravidelně čištěna a dezinfikována.

(2) K přepravě zvířat lze používat jen dopravní prostředky a zařízení, které

a) odpovídají svou konstrukcí, uspořádáním a vybavením požadavkům na přepravu zvířat příslušného druhu, nepoškozují jejich zdraví, nepůsobí jim bolest a utrpení, brání jim v úniku nebo vypadnutí a chrání je proti nepříznivým povětrnostním vlivům,
b) jsou zabezpečeny proti vypadávání nebo vytékání vody, krmiva, steliva, výkalů a jiných odpadů,
c) byly před přepravou a po jejím skončení vyčištěny a dezinfikovány.

(3) Dopravce je povinen vést evidenci o čištění a dezinfekci dopravních prostředků používaných k přepravě zvířat.

(4) Osoba, která provozuje (dále jen „provozovatel“) jatky nebo místo určené k pravidelnému konání svodu zvířat, je povinna vytvořit podmínky k tomu, aby po skončení přepravy zvířat na jatky nebo na svod mohl dopravce provést čištění a dezinfekci použitých dopravních prostředků v jeho zařízení.

§ 8
(1) Nestanoví-li tento zákon nebo zvláštní právní předpisy14) jinak, je chovatel povinen zajistit, aby byla zvířata před nakládáním, během přepravy a po jejím ukončení napojena, popřípadě i nakrmena, a to se zřetelem na druh zvířat a dobu a účel přepravy; po ukončení přepravy jim musí být poskytnut přiměřený odpočinek.

(2) Zvířata lze přepravovat, jen jsou-li způsobilá k přepravě, a to zejména s ohledem na jejich zdravotní stav; to neplatí, jde-li o přepravu zvířat k léčení anebo na nutnou porážku. Zvířatům, která v průběhu přepravy onemocněla nebo byla poraněna, musí být poskytnuta první pomoc ihned, jakmile to okolnosti dovolí.

(3) Osoby určené k nakládání, přepravě a vykládání zvířat musí mít tomu odpovídající znalosti a zkušenosti získané zvláštním výcvikem nebo praxí. Jsou přitom povinny

a) zacházet šetrně s nakládanými, přepravovanými a vykládanými zvířaty a zabránit jejich styku s jinými zvířaty,
b) provést po skončení přepravy osobní očistu a dezinfekci.

(4) Ustanovení odstavce 3, jakož i ustanovení § 7 odst. 1, § 7 odst. 2 písm. c) a § 7 odst. 3 neplatí pro přepravu jednotlivých zvířat přepravovaných spolu s chovatelem.

(5) Prováděcí předpis upraví podrobněji veterinární podmínky a požadavky na přepravu zvířat a na péči o ně v průběhu přepravy.

§ 9
Svod zvířat
(1) Svod zvířat lze pořádat jen pod veterinárním dozorem.

(2) Pořadatel svodu zvířat je povinen před podáním žádosti o povolení konání svodu požádat příslušný orgán veterinární správy, aby určil veterinární podmínky pro konání svodu, a zajistit jejich dodržování.

Oddíl 3
Nebezpečné nákazy a jejich zdolávání
§ 10
(1) Nebezpečné nákazy, které podléhají povinnému hlášení, jsou

a) slintavka a kulhavka, vezikulární stomatitida, vezikulární choroba prasat, mor skotu, mor malých přežvýkavců, plicní nákaza skotu, nodulární dermatitida skotu, horečka Údolí Rift, katarální horečka ovcí, neštovice ovcí a koz, mor koní, africký mor prasat, mor prasat, mor drůbeže (influenza drůbeže), pseudomor drůbeže (newcastleská choroba drůbeže),
b) Aujeszkyho choroba, paratuberkulóza, sněť slezinná, trichofytóza, vzteklina, brucelóza skotu, enzootická leukóza skotu, infekční rinotracheitida skotu (IBR/IPV), bovinní virová diarrhoea (BVD), salmonelóza skotu (invazivní sérovary), spongiformní encefalopatie skotu (BSE), tuberkulóza skotu, brucelóza prasat, nakažlivá obrna prasat, salmonelóza prasat (invazivní sérovary), sípavka, trichinelóza, tuberkulóza prasat, virová gastroenteritida prasat, brucelóza ovcí, brucelóza ovcí a koz, klusavka, Maedi-Visna, nakažlivá agalakcie, salmonelóza ovcí, encefalomyelitidy koní, hřebčí nákaza, infekční anemie koní, nakažlivá metritida klisen, vozhřivka, cholera drůbeže, infekční laryngotracheitida drůbeže, ornitóza, psitakóza, salmonelóza drůbeže (invazivní sérovary), tuberkulóza drůbeže, neštovice drůbeže, mykoplasmóza drůbeže, pulorová nákaza, brucelóza zajíců, myxomatóza, tularemie zajíců, infekční hematopoetická nekróza, infekční nekróza pankreatu, virová hemoragická septikémie, hniloba včelího plodu, mor včelího plodu, varroáza.

(2) Prováděcí předpis může stanovit, že bude za nebezpečnou nákazu považována i jiná nákaza zvířat, pokud se bude projevovat obdobně nebezpečným způsobem.

§ 11
(1) Chovatel, jím zaměstnávané osoby při chovu, přepravě, svodu a prodeji zvířat, jakož i další osoby, které přicházejí do styku se zvířaty a živočišnými produkty a které vzhledem ke svému povolání, kvalifikaci a zkušenostem mohou rozpoznat příznaky nasvědčující podezření z výskytu nebezpečné nákazy, jsou povinni neprodleně uvědomit okresní veterinární správu nebo zajistit její uvědomění o tomto podezření.

(2) Ohlašovací povinnost osob uvedených v odstavci 1 zaniká, jakmile se o podezření z výskytu nebezpečné nákazy dozví veterinární lékař orgánu veterinární správy (dále jen „úřední veterinární lékař“) anebo soukromý veterinární lékař.

§ 12
(1) Chovatel, na jehož zvířatech se projevují příznaky nasvědčující podezření z výskytu nebezpečné nákazy, je povinen

a) do příchodu úředního veterinárního lékaře zajistit, aby1. podezřelá zvířata neopustila svá stanoviště,
2. živočišné produkty, které pocházejí od podezřelých zvířat, nebyly používány, jakkoli zpracovávány nebo uváděny do oběhu a aby byly ukládány odděleně,
3. předměty, které mohou být nositeli původců nákaz, nebyly vynášeny nebo vyváženy a používány jinde,
4. stanoviště podezřelých zvířat byla dezinfikována,
5. osoby, které ošetřují podezřelá zvířata, nepřicházely do styku s jinými zvířaty a aby do prostorů sloužících chovu podezřelých zvířat nevstupovaly jiné osoby bez vážného důvodu,

b) po příchodu úředního veterinárního lékaře postupovat podle jeho pokynů a poučení.

(2) Soukromý veterinární lékař, který při výkonu své činnosti zjistí podezření z výskytu nebezpečné nákazy,

a) předběžně vyšetří podezřelá zvířata, popřípadě i kadávery, a hrozí-li nebezpečí z prodlení, odebere vzorky k laboratornímu vyšetření,
b) uvědomí neprodleně okresní veterinární správu o podezření z výskytu nebezpečné nákazy,
c) poskytne chovateli potřebné poučení včetně poučení o povinnosti učinit opatření uvedená v odstavci 1 písm. a) (dále jen „neodkladná opatření“),
d) vyžadují-li to povaha nebezpečné nákazy nebo místní podmínky, setrvá na místě do příchodu úředního veterinárního lékaře a sleduje zdravotní stav zvířat.

§ 13
(1) Okresní veterinární správa, která byla uvědoměna o podezření z výskytu nebezpečné nákazy nebo je zjistila při plnění svých úkolů,

a) vyšetří podezřelá zvířata a kadávery, podle potřeby odebere vzorky k laboratornímu vyšetření a provede další úkony k potvrzení přítomnosti nebezpečné nákazy, zjištění jejího původu a možností jejího šíření,
b) prověří neodkladná opatření učiněná chovatelem a podle potřeby stanoví další opatření, jež nesnesou odkladu a jichž je třeba ještě před nařízením mimořádných veterinárních opatření k zamezení šíření a ke zdolání nebezpečné nákazy, (dále jen „ochranná a zdolávací opatření“), zejména zákaz přemísťování zvířat. Chovatel je povinen podrobit se těmto opatřením a poskytnout k jejich provedení nezbytnou součinnost a pomoc,
c) nařídí utracení zvířete k diagnostickým účelům, vyžadují-li to povaha nebezpečné nákazy a okolnosti případu,
d) poučí chovatele zejména o povaze nebezpečné nákazy, o možnostech jejího šíření a o dalším zacházení s podezřelými zvířaty, jejich produkty a předměty, které mohou být nositeli původců nákaz.

(2) Okresní veterinární správa vyhotoví úřední záznam o svém zjištění, učiněných opatřeních a poučení chovatele; opis záznamu předá chovateli.

§ 14
(1) Vznikne-li podezření z výskytu nebezpečné nákazy u zvířat, která se účastní svodu zvířat, a nestanoví-li jinak úřední veterinární lékař vykonávající nad svodem státní veterinární dozor, je provozovatel svodu povinen zajistit, aby

a) podezřelá zvířata byla umístěna odděleně od ostatních zvířat,
b) zvířata zúčastněná na svodu neopouštěla jeho prostory a aby do nich nevstupovala jiná zvířata,
c) živočišné produkty a předměty, které mohou být nositeli původců nákaz, nebyly vynášeny nebo vyváženy z prostorů svodu,
d) osoby, které přišly do styku s podezřelými zvířaty, vycházely z prostorů svodu jen se souhlasem úředního veterinárního lékaře a aby do nich jiné osoby nevstupovaly bez vážného důvodu.

(2) Ustanovení odstavce 1 platí obdobně pro provozovatele jatek, vzniklo-li podezření z výskytu nebezpečné nákazy u jatečných zvířat v prostorech jatek.

Ochranná a zdolávací opatření
§ 15
(1) Byl-li potvrzen výskyt nebezpečné nákazy anebo hrozí-li nebezpečí jejího šíření, nařídí příslušný orgán ochranná a zdolávací opatření.

(2) V odůvodněných případech se v ohnisku nákazy vykonává soustavný státní veterinární dozor.

(3) Podle odstavce 1 postupuje příslušný orgán i tehdy, byl-li potvrzen výskyt nebezpečné nákazy v zahraničí a hrozí-li nebezpečí jejího zavlečení na území České republiky.

§ 16
(1) Zvířata nemocná nebezpečnou nákazou a podezřelá zvířata nesmí opustit hospodářství, v němž jsou chována, bez souhlasu okresní veterinární správy a nesmí být přemísťována do stájí a jiných prostorů a zařízení, v nichž jsou chována zdravá zvířata.

(2) Zvířata určená k poražení nebo utracení v souvislosti s plněním ochranných a zdolávacích opatření, předměty, které mohou být nositeli původců nákaz, jakož i konfiskáty živočišného původu určené k neškodnému odstranění nebo dalšímu zpracování mohou být přepravovány, zpracovávány nebo zneškodňovány jen způsobem stanoveným okresní veterinární správou.

§ 17
(1) Orgán, který nařídil ochranná a zdolávací opatření, prohlásí nebezpečnou nákazu za zdolanou, jestliže

a) všechna nemocná zvířata v ohnisku nákazy se uzdravila nebo byla z něho přemístěna, popřípadě poražena nebo utracena a ve stanovené pozorovací době nedošlo k dalšímu onemocnění touto nákazou nebo nevzniklo podezření z ní, a
b) byla provedena závěrečná dezinfekce, v odůvodněných případech též deratizace a dezinsekce ohniska nákazy.

(2) Okresní veterinární správa může nařídit, že v pozorovací době budou v prostředí, v němž byla chována nemocná zvířata, umístěna zvířata vnímavá na nebezpečnou nákazu, která má být prohlášena za zdolanou.

(3) Se zřetelem na průběh zdolávání a rizika šíření nebezpečné nákazy může orgán uvedený v odstavci 1 zmírnit nebo zrušit některá nařízená ochranná a zdolávací opatření ještě před prohlášením nákazy za zdolanou.

(4) Chov, hospodářství, obec, okres nebo jiná oblast anebo území České republiky jsou prosté nebezpečných nákaz, pokud v nich nejsou orgány veterinární správy evidována a sledována ohniska těchto nákaz.

HLAVA III
ZDRAVOTNÍ NEZÁVADNOST ŽIVOČIŠNÝCH PRODUKTŮ
Oddíl 1
Základní veterinární požadavky na živočišné produkty
§ 18
(1) Živočišné produkty musí odpovídat požadavkům stanoveným tímto zákonem a zvláštními právními předpisy3) na jejich zdravotní nezávadnost, a nesmí být zdrojem šíření nákaz a nemocí přenosných ze zvířat na člověka.

(2) Živočišné produkty, u nichž vznikly důvodné pochybnosti o dodržení požadavků nebo povinností k zajištění jejich zdravotní nezávadnosti, a potraviny živočišného původu,15) jež byly z tohoto důvodu vráceny z obchodní sítě, mohou být dále používány nebo zpracovávány jen se souhlasem okresní veterinární správy a za podmínek jí stanovených.

(3) Zdravotně nezávadné potraviny živočišného původu se posuzují jako poživatelné, popřípadě podmíněně poživatelné; ostatní potraviny živočišného původu se posuzují jako nepoživatelné. Potraviny živočišného původu, které byly posouzeny jako podmíněně poživatelné, méněhodnotné a určené k prodeji, lze prodávat jen v prodejnách k tomu vyhrazených a zřetelně označených.

(4) Živočišné produkty určené ke krmení zvířat lze prodávat v prodejnách potravin pouze v podobě trvanlivých, spotřebitelsky balených a odděleně uložených výrobků.

(5) Prováděcí předpis vymezí blíže,

a) které živočišné produkty jsou zdravotně nezávadné a které potraviny živočišného původu jsou poživatelné, podmíněně poživatelné nebo nepoživatelné,
b) jakým způsobem se dále zpracovávají, používají a prodávají potraviny podmíněně poživatelné, jakož i živočišné produkty a odpady živočišného původu určené ke krmení zvířat.

§ 19
(1) Zvířatům, jejichž produkty jsou určeny k výživě lidí, lze podávat jen doplňkové látky a léčiva povolené zvláštními právními předpisy.4),5) S výjimkou léčení nesmí být těmto zvířatům podávána léčiva obsahující biologicky aktivní látky stanovené prováděcím předpisem.

(2) Zvířata, jimž byly podány doplňkové látky a léčiva zanechávající nežádoucí rezidua v živočišných produktech, mohou být využívána k získávání a výrobě produktů určených k výživě lidí až po uplynutí ochranné lhůty. Nebyla-li tato lhůta výrobcem stanovena, mohou být zvířata takto využívána až po uplynutí nejméně 60 dnů od skončení podávání doplňkových látek nebo léčiv, jde-li o maso, vnitřnosti a tuky, a nejméně 21 dnů od skončení podávání doplňkových látek nebo léčiv, jde-li o mléko a vejce.

(3) Léčiva mohou být podávána zvířatům též ve směsích s krmivy (medikovaná krmiva); pro výrobu takových směsí a jejich uvádění do oběhu platí zvláštní právní předpisy.5)

Veterinární vyšetření živočišných produktů
§ 20
(1) Každý, kdo uvádí do oběhu maso nebo orgány jatečných a jiných zvířat, jakož i výrobky z nich k výživě lidí, může tak učinit až po vyšetření, posouzení, popřípadě označení těchto produktů a v souladu s výsledky provedeného vyšetření a posouzení.

(2) Zvěřina musí pocházet ze zvěře ulovené a usmrcené dovoleným způsobem16) a musí být vždy patřičně označena způsobem umožňujícím identifikovat každý kus a doprovázena veterinárním osvědčením. Maso zvířat zoologických zahrad a cirkusů, pokud se pokládá za zvěřinu, může být použito k výživě lidí jen se souhlasem okresní veterinární správy.

(3) Ryby, korýši, měkkýši, žáby a jiní živočichové vodního a suchozemského prostředí určení k výživě lidí musí být získáni dovoleným způsobem lovu (výlovu), odchytu nebo sběru.17)

(4) Není-li stanoveno jinak, lze uvádět do oběhu pouze

a) mléko, které bylo získáno od zvířat, jejichž zdravotní stav, způsob chovu a výživy neovlivňují nepříznivě jeho zdravotní nezávadnost, a které bylo mlékárensky ošetřeno, jakož i výrobky z tohoto mléka. Požadavek výroby mléčných výrobků z mlékárensky ošetřeného mléka však neplatí, pokud schválený technologický postup vyžaduje se zřetelem na vlastnosti výrobku, aby bylo při jeho výrobě použito mlékárensky neošetřené mléko,
b) vejce, která byla prosvícena a označena jako zdravotně nezávadná, a výrobky z těchto vajec.

(5) Syrové, mlékárensky neošetřené mléko, výrobky z tohoto mléka a čerstvá, neprosvícená a neoznačená vejce mohou být se souhlasem okresní veterinární správy prodávány v místě výroby přímo spotřebiteli, pokud mléko a vejce pocházejí od zdravých zvířat z chovu prostého nebezpečných nákaz. Nesmí však být dále uváděny do oběhu, zejména na trh nebo k poskytování stravovacích služeb.

(6) Kdo prodává mléko uvedené v odstavci 5 a výrobky z tohoto mléka, je povinen zajistit jejich laboratorní vyšetření při

a) podávání žádosti o souhlas okresní veterinární správy k jejich prodeji,
b) každé změně v chovu zvířat, získávání nebo ošetřování mléka, která by mohla ovlivnit jeho zdravotní nezávadnost, nejméně však jednou za 6 měsíců.

(7) Prováděcí předpis upraví podrobněji veterinární požadavky na syrové, mlékárensky neošetřené mléko, na výrobky z tohoto mléka a na jejich přímý prodej spotřebiteli.

§ 21
(1) Není-li stanoveno jinak, musí být jatečná zvířata, jejichž maso a orgány jsou určeny pro vnitřní trh, poskytování stravovacích služeb a zahraniční obchod, poražena na jatkách.

(2) Jatečná zvířata s výjimkou skotu včetně telat, koní, oslů a jejich kříženců mohou být poražena v hospodářství chovatele, jsou-li jejich maso a orgány určeny pouze pro spotřebu v domácnosti chovatele (domácí porážka).

(3) Zvěř ve farmovém chovu může být poražena na farmě, pokud jsou na ní vytvořeny podmínky pro její veterinární vyšetření a pro ošetření masa.

(4) Jatečná zvířata musí být dodávána na jatky v čistém stavu a vylačněná, a jde-li o dojnice, také vydojená; nesmí být krmena nejméně 12 hodin před poražením. Na jatky nesmí být dodávány zdravé březí plemenice, telata do stáří 8 dnů, jehňata a kůzlata do stáří 14 dnů a selata do 10 kg živé hmotnosti.

(5) Jatečná zvířata podléhají na jatkách povinnému veterinárnímu vyšetření před poražením, jejich maso, orgány a ostatní části po poražení (prohlídka jatečných zvířat a masa).

(6) Prováděcí předpis stanoví

a) způsob provádění prohlídky jatečných zvířat a masa, veterinárního vyšetření ostatních živočišných produktů, posuzování a označování živočišných produktů na základě veterinárního vyšetření a jejich uvolňování do oběhu,
b) kdo provádí předběžnou prohlídku ulovené zvěře, kdo připraví zvěřinu k veterinárnímu vyšetření a provede pomocné úkony potřebné k tomuto vyšetření,
c) kdy podléhají veterinárnímu vyšetření maso a orgány jatečných zvířat z domácí porážky.

Oddíl 2
Povinnosti osob, které vyrábějí a zpracovávají živočišné produkty
§ 22
(1) Kdo jako podnikatel získává, vyrábí, zpracovává, ošetřuje, balí, skladuje, přepravuje a uvádí do oběhu živočišné produkty (dále jen „zachází se živočišnými produkty“), je povinen

a) požádat před zahájením této činnosti okresní veterinární správu o vydání osvědčení o tom, že splňuje požadavky a podmínky stanovené tímto zákonem a zvláštními právními předpisy3) pro zacházení se živočišnými produkty. Tuto povinnost nemá, pokud v době po nabytí účinnosti tohoto zákona bylo splnění těchto požadavků a podmínek kladně posouzeno v závazném posudku okresní veterinární správy vydaném pro kolaudační řízení,
b) se zřetelem na povahu činnosti a druh živočišných produktů1. zpracovat a dodržovat hygienický režim a technologický postup včetně systému preventivní kontroly zdravotní nezávadnosti surovin, doplňků, přídatných látek a hotových výrobků, určit kritické body pro každý technologický postup, provádět jejich kontrolu, činit opatření k odstranění zjištěných závad a vést o tom záznamy,
2. provádět pravidelný úklid, čištění, ochrannou dezinfekci, deratizaci a dezinsekci provozních prostorů a zařízení,

c) zaměstnávat při zacházení se živočišnými produkty pouze osoby způsobilé k takové činnosti podle zvláštních právních předpisů,11) dbát o jejich kvalifikaci a odbornou výchovu a vést je k dodržování zásad hygieny provozu a osobní hygieny,
d) požádá-li o to okresní veterinární správa vzhledem k povaze a podmínkám činnosti a k nákazové situaci, vypracovat provozní řád a předložit jej okresní veterinární správě ke schválení.

(2) Prováděcí předpis upraví podrobněji

a) veterinární požadavky na živočišné produkty a zacházení s nimi,
b) pravidla osobní hygieny zaměstnanců zacházejících se živočišnými produkty,
c) kdy se provádí státní veterinární dozor při zacházení se živočišnými produkty.

§ 23
Povinnosti provozovatele jatek
(1) Provozovatel jatek je povinen dále

a) organizovat a řídit jejich provoz v souladu se zásadami ochrany zvířat před nebezpečnými nákazami, jinými škodlivými vlivy a týráním a s veterinárními požadavky na zdravotní nezávadnost živočišných produktů,
b) označit jatečná zvířata při příjmu na jatky a zabezpečit, aby mohla být kdykoli zjištěna jejich totožnost a příslušnost masa, orgánů a ostatních částí k nim, a to až do rozhodnutí o jejich použitelnosti (poživatelnosti),
c) v provoze, kde není trvalý veterinární dozor, ohlásit okresní veterinární správě každou dodávku jatečných zvířat nejméně 24 hodin před jejím uskutečněním, nutnou porážku neprodleně,
d) ohlásit úřednímu veterinárnímu lékaři neprodleně každé onemocnění nebo podezření z onemocnění, poranění nebo uhynutí jatečného zvířete,
e) vytvořit podmínky pro prohlídku jatečných zvířat a masa a poskytnout bezplatně osobám, které ji provádějí, nezbytnou věcnou, osobní a jinou pomoc, zejména1. poskytnout těmto osobám místnosti vhodně vybavené pro jejich činnost s tekoucí pitnou, studenou a teplou vodou a pracovní místa na výrobních linkách,
2. připravit jatečná zvířata, jejich těla, maso, orgány a ostatní části k veterinárnímu vyšetření,
3. provádět pomocné úkony potřebné k tomuto vyšetření,

f) vypracovat a předložit okresní veterinární správě ke schválení provozní řád a pohotovostní plán opatření pro případ výskytu některých nebezpečných nákaz.

(2) Nemocná nebo z nemoci podezřelá jatečná zvířata se porážejí na jatkách nebo v oddělení jatek určených pro tento účel. Se souhlasem okresní veterinární správy mohou být poražena i na jatkách v prostorech určených k porážení zdravých zvířat, avšak časově odděleně.

(3) Zakazuje se porážení

a) jatečných zvířat1. nemocných některou z nebezpečných nákaz uvedených v § 10 odst. 1 písm. a) tohoto zákona anebo podezřelých z této nákazy zvířat nebo z nakažení touto nákazou zvířat,
2. nemocných Aujeszkyho chorobou (s výjimkou prasat), snětí slezinnou, snětí šelestivou, vzteklinou, spongiformní encefalopatií skotu (BSE), artritidou a encefalitidou koz, brucelózou ovcí a koz, klusavkou, encefalomyelitidou koní, infekční anemií koní, vozhřivkou, maligním edémem, červenkou, trichinelózou, tuberkulózou drůbeže, pulorovou nákazou, myxomatózou, tularemií zajíců, virovým hemoragickým onemocněním králíků a toxoplasmózou anebo podezřelých z této nákazy zvířat,
3. v agónii,

b) jatečných králíků s pokročilým onemocněním prašivinou nebo oparem lysivým (trichofytózou) anebo s abscedující pyemií.

(4) Prováděcí předpis stanoví

a) podrobnosti o přípravě jatečných zvířat k dodávce na jatky, zacházení s nimi na jatkách a organizaci provozu jatek,
b) způsob porážení jatečných zvířat, přípravy jatečných zvířat, jejich těl, masa, orgánů a ostatních částí k veterinárnímu vyšetření,
c) rozsah pomocných úkonů prováděných provozovatelem jatek.

§ 24
(1) Prostory určené pro zacházení se živočišnými produkty musí být v takovém stavu, aby umožňovaly dodržování povinností a požadavků k zajištění zdravotní nezávadnosti těchto produktů, jakož i dodržování zásad správné hygienické praxe. Musí být

a) dobře udržované, čisté a chráněné před původci nákaz zvířat a nemocí přenosných ze zvířat na člověka, členovci, hlodavci a jinými škodlivými živočichy,
b) uspořádány tak, aby jejich části, v nichž existuje nebezpečí nákazy nebo znečištění živočišných produktů určených k výživě lidí a zvířat, byly odděleny od částí, v nichž toto nebezpečí není, a aby byla oddělena pracoviště s rozdílnými technologickými postupy a klimatickými podmínkami,
c) vybaveny stroji, zařízeními a jinými předměty, které nepůsobí nepříznivě na zdravotní nezávadnost živočišných produktů.

(2) Prováděcí předpis stanoví blíže, jak mají být uspořádány a vybaveny provozy, v nichž se zachází se živočišnými produkty.

§ 25
Prodej zvířat a živočišných produktů v tržnicích a na tržištích
(1) V tržnicích a na tržištích lze prodávat jen zdravá zvířata a zdravotně nezávadné živočišné produkty, které byly veterinárně vyšetřeny, zvěřina musí být patřičně označena způsobem umožňujícím identifikaci každého kusu a doprovázena veterinárním osvědčením; prováděcí předpis upraví podrobnosti tohoto prodeje.

(2) Osoba, která organizuje sezonní prodej ryb, musí před jeho zahájením požádat okresní veterinární správu o určení veterinárních podmínek pro tento způsob prodeje.

Oddíl 3
Vnitrostátní přeprava živočišných produktů
§ 26
(1) Živočišné produkty se přepravují v dopravních prostředcích, které jsou konstruovány a vybaveny tak, aby byly dobře čistitelné a chránily přepravované produkty před znehodnocením, znečištěním a kontaminací, jakož i před členovci, hlodavci a jinými škodlivými živočichy, a je-li to třeba se zřetelem na druh přepravovaných produktů, aby udržovaly požadované mikroklimatické podmínky až do skončení přepravy.

(2) Dopravní prostředky určené pro přepravování živočišných produktů musí být řádně větrány, pravidelně čištěny a dezinfikovány. Dopravce je povinen vést evidenci o jejich čištění a dezinfekci.

(3) V jednom přepravním prostoru lze přepravovat jen živočišné produkty, které byly shodně posouzeny z hlediska jejich zdravotní nezávadnosti a použitelnosti, popřípadě poživatelnosti a u kterých nedochází ke vzájemnému nepříznivému ovlivňování.

§ 27
(1) Veterinární osvědčení je třeba k přepravě

a) zvěřiny, s výjimkou osobní spotřeby lovce,
b) živočišných produktů určených k dalšímu zpracování za zvláštních podmínek nebo k jinému způsobu zužitkování,
c) živočišných produktů určených k zamražení a následnému skladování,
d) živočišných produktů přepravovaných ke skladování v rámci státních hmotných rezerv a po jejich vyskladnění.

(2) Okresní veterinární správa, která vydala veterinární osvědčení, je povinna uchovávat jeho opis po dobu 3 let.

(3) Živočišné produkty, k jejichž přepravě se vyžaduje veterinární osvědčení, podléhají veterinárnímu vyšetření v místě původu, a stanovila-li tak okresní veterinární správa, také v místě určení.

(4) Prováděcí předpis

a) upraví podrobněji veterinární požadavky na vybavení, čištění a dezinfekci ramp, na nichž se nakládají a vykládají živočišné produkty, na vybavení dopravních prostředků, jimiž se přepravují živočišné produkty, jejich čištění a dezinfekci a na způsob ukládání živočišných produktů v jejich přepravních prostorech,
b) stanoví lhůtu, v níž lze požádat o vydání veterinárního osvědčení k přepravě živočišných produktů, náležitosti a dobu platnosti tohoto osvědčení.

HLAVA IV
VETERINÁRNÍ PODMÍNKY DOVOZU, VÝVOZU A TRANZITU
Oddíl 1
Základní veterinární podmínky dovozu, vývozu a tranzitu veterinárního zboží
§ 28
(1) K dovozu veterinárního zboží, jakož i k tranzitu zvířat se vyžaduje stanovení veterinárních podmínek dovozu nebo tranzitu Státní veterinární správou a veterinární osvědčení vystavené úředním nebo státem pověřeným veterinárním lékařem země původu zboží. K vývozu veterinárního zboží se vyžaduje veterinární osvědčení vystavené okresní veterinární správou místa původu zboží, jsou-li dovážející nebo tranzitní zemí stanoveny veterinární podmínky jeho dovozu nebo tranzitu.

(2) Na žádost dovozce nebo průvozce může Státní veterinární správa stanovit veterinární podmínky pro opakované dovozy stejného veterinárního zboží anebo pro opakované tranzity zvířat na určité časové období a pro určitý územní rozsah.

(3) Zvláštní právní předpisy o dovozu a vývozu zvířat18) zůstávají nedotčeny.

(4) Ustanovení odstavce 1 věty první neplatí, jde-li o dovoz nebo tranzit veterinárního zboží,

a) jež nemá obchodní charakter,19) je dováženo nebo prováženo v cestovním styku jako cestovní zavazadlo, spěšnina, na letecký nákladní list anebo dopravováno poštou, a
b) s jehož dovozem nebo tranzitem není spojeno nebezpečí zavlečení nákaz zvířat a nemocí přenosných ze zvířat na člověka nebo nebezpečí ohrožení zdraví lidí zdravotně závadnými živočišnými produkty.

(5) U zvířat (§ 3 odst. 2) dovážených za účelem vypuštění do volné přírody na žádost dovozce Státní veterinární správa rozhodne s přihlédnutím na živočišný druh, zda se jedná o dovoz dle odstavce 4 písm. b), nebo stanoví svým rozhodnutím zjednodušený režim veterinárních podmínek o náležitosti veterinárního osvědčení.

(6) Prováděcí předpis

a) stanoví1. lhůtu, v níž lze požádat o stanovení veterinárních podmínek dovozu a tranzitu a o vydání veterinárního osvědčení k vývozu,
2. náležitosti žádosti o stanovení veterinárních podmínek a náležitosti veterinárního osvědčení,

b) vymezí blíže případy, kdy se nevyžadují stanovení veterinárních podmínek a veterinární osvědčení k dovozu a tranzitu veterinárního zboží,
c) upřesní blíže podmínky pro dovoz a tranzit zvířat určených k vypuštění do volné přírody.

§ 29
(1) Nestanoví-li zvláštní právní předpisy20) jinak, uskutečňuje se doprava dováženého, vyváženého a prováženého veterinárního zboží přes státní hranice jen přes celní přechody, popřípadě jiná místa, ve kterých je kontrolní stanoviště okresní veterinární správy, (dále jen „pohraniční veterinární stanice“). V těchto místech se provádí veterinární kontrola dováženého a prováženého veterinárního zboží (dále jen „pohraniční veterinární kontrola“).

(2) Ustanovení odstavce 1 se nepoužije, pokud Parlamentem schválená a vyhlášená mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána, stanoví jinak.

(3) Ministerstvo zemědělství (dále jen „ministerstvo“) zveřejní ve Věstníku Ministerstva zemědělství seznam míst, v nichž se provádí pohraniční veterinární kontrola, (dále jen „vstupní a výstupní místo“).

§ 30
(1) Dovozce je povinen přiložit k žádosti o stanovení veterinárních podmínek dovozu doklad o souhlasu okresní veterinární správy místa určení s předpokládaným místem a způsobem karantény dovezených zvířat nebo skladování živočišných produktů a krmiv.

(2) Nejde-li o veterinární zboží, které nemá obchodní charakter, je vývozce povinen přiložit k žádosti o vydání veterinárního osvědčení k vývozu úřední doklad o veterinárních podmínkách, jejichž splnění požaduje dovážející, popřípadě i tranzitní země, a to v ověřeném překladu a s určením doby platnosti.

(3) Vyvážet lze jen živočišné produkty vyrobené v provozech, které pro tento účel schválila Státní veterinární správa.

§ 31
(1) Veterinární podmínky dovozu veterinárního zboží a tranzitu zvířat se stanoví (§ 28 odst. 1) se zřetelem na

a) nákazovou situaci v zemi původu zboží, popřípadě v její části (oblasti) a v tranzitních zemích, na povahu a možnosti šíření nebezpečných nákaz a onemocnění přenosných ze zvířat na člověka a na ostatní rizikové faktory ohrožující život a zdraví lidí a zvířat,
b) požadavky na zdravotní nezávadnost živočišných produktů a krmiv stanovené právními předpisy o veterinární péči a zvláštními právní předpisy,3),4)
c) organizaci a účinnost veterinárního dozoru, ozdravovacích programů a sanitárních opatření k ochraně zdraví lidí a zvířat v zemi původu zboží,
d) požadavky a podmínky vyplývající z mezinárodních smluv, jimiž je Česká republika vázána.

(2) Při dodržení stanovených veterinárních podmínek lze dovážet a provážet jen zdravá zvířata a zdravotně nezávadné živočišné produkty a krmiva, které pocházejí z oblasti nebo země prosté nebezpečných nákaz, popřípadě s výskytem jen takových nebezpečných nákaz, jež jsou předmětem veterinárního dozoru a účinných ozdravovacích programů.

(3) Jako zboží, které nemá obchodní charakter, nelze dovážet syrové maso.

(4) Ustanovení odstavců 2 a 3 se nepoužijí, pokud Parlamentem schválená a vyhlášená mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána, stanoví jinak.

§ 32
(1) Ve veterinárním osvědčení, jímž je provázeno dovážené nebo provážené veterinární zboží, musí být vyznačena doba platnosti. Končí-li tato doba v průběhu přepravy dováženého zboží územím třetího státu, prodlužuje se až do jeho příchodu do místa určení.

(2) Veterinární osvědčení k vývozu musí být vydáno nejvýše 3 dny před odesláním veterinárního zboží, popřípadě před nastoupením cesty. Nedošlo-li k odeslání veterinárního zboží, popřípadě k nastoupení cesty do 3 dnů od vydání veterinárního osvědčení, pozbývá toto osvědčení platnosti, pokud okresní veterinární správa, která je vydala, nestanovila jinak.

Oddíl 2
Povinnosti osob zúčastněných na dovozu, vývozu a tranzitu veterinárního zboží
§ 33
(1) K přepravě veterinárního zboží při dovozu, vývozu a tranzitu mohou být použity jen takové dopravní prostředky, zařízení a obaly, které odpovídají veterinárním požadavkům stanoveným pro vnitrostátní přepravu zboží téhož druhu.

(2) Napájení a krmení zvířat ve vstupních a výstupních místech, popřípadě i na jiných místech v průběhu přepravy musí být provedeno tak, aby přepravovaná zvířata nebyla v přímém ani nepřímém styku s tuzemskými zvířaty.

(3) Přepravu dovážených, vyvážených a provážených zvířat i jiného veterinárního zboží v tuzemsku provede dopravce co nejrychlejším způsobem, a pokud možno bez překládky. Dovezená jatečná zvířata, s výjimkou ryb, musí být poražena do 72 hodin po příchodu do místa určení, a nebudou-li poražena do 8 hodin po příchodu do místa určení, také napojena.

(4) Má-li doba přepravy vyvážených zvířat přesáhnout 8 hodin, vypracuje dopravce v dohodě s odesílatelem plán přepravy, který obsahuje zejména popis cesty, přibližný odhad doby přepravy a čas a místa zastávek určených k napájení, krmení a odpočinku zvířat, v případě laktujících dojnic také k jejich vydojení. Tento plán musí být předložen okresní veterinární správě spolu se žádostí o vystavení veterinárního osvědčení k vývozu zvířat.

§ 34
(1) Dopravce, pošta, popřípadě další osoby, které se podílejí na přepravě veterinárního zboží přes státní hranice, jsou povinni uvědomit ihned pohraniční veterinární stanici o příchodu zboží, které podléhá pohraniční veterinární kontrole, do vstupního místa, umožnit provedení této kontroly v dopravních prostředcích, v celních skladech21) a na jiných místech, na nichž se toto zboží nachází, a poskytnout úřednímu veterinárnímu lékaři provádějícímu tuto kontrolu nezbytnou součinnost a pomoc.

(2) Pohraniční celní úřad poskytne okresní veterinární správě vhodné prostory pro plnění úkolů pohraniční veterinární stanice. To platí též pro dopravce a poštu, provádí-li se pohraniční veterinární kontrola na místě, které mu náleží nebo které spravuje.

(3) Vyžadují-li to stanovené veterinární podmínky dovozu, podléhá dovážené veterinární zboží veterinární kontrole i v místě, v němž je toto zboží vyloženo z dopravního prostředku, (dále jen „veterinární kontrola v místě určení“). Příjemce veterinárního zboží, které podléhá veterinární kontrole v místě určení, je povinen uvědomit ihned okresní veterinární správu, do jejíhož obvodu zboží přichází, o příchodu zboží, umístit dovezená zvířata – s výjimkou jatečných a včel – do karantény a uskladnit odděleně ostatní dovezené zboží.

(4) Prováděcí předpis stanoví podrobnosti součinnosti a pomoci osob uvedených v odstavcích 1 a 3 k zabezpečení činnosti pohraniční veterinární stanice a k provádění pohraniční veterinární kontroly a veterinární kontroly v místě určení.

Oddíl 3
Pohraniční veterinární kontrola
§ 35
(1) Dovážené a provážené veterinární zboží podléhá pohraniční veterinární kontrole při vstupu do tuzemska.

(2) Ustanovení odstavce 1 neplatí v případech, v nichž se k dovozu nebo tranzitu veterinárního zboží nevyžaduje stanovení veterinárních podmínek ani veterinární osvědčení, anebo jde-li o zboží, které je podle celních předpisů22) osvobozeno od celní kontroly.

§ 36
(1) Pohraniční veterinární kontrolu provádí okresní veterinární správa, jejíž součástí je příslušná pohraniční veterinární stanice.

(2) Pohraniční veterinární kontrolu veterinárního zboží, k jehož dovozu nebo tranzitu se nevyžaduje stanovení veterinárních podmínek, může provést příslušník celní správy, který kontroluje jen úplnost a platnost průvodních a přepravních listin, zejména veterinárního osvědčení. Zjistí-li jakékoli závady, zajistí prohlídku zboží úředním veterinárním lékařem.

(3) Celní orgány spolupracují s orgány veterinární správy při plnění úkolů spojených s dovozem a tranzitem veterinárního zboží a v rámci svých povinností dohlížejí na dodržování stanovených veterinárních podmínek. Nesmí propustit dovážené a provážené veterinární zboží, které podléhá pohraniční veterinární kontrole, do navrženého celního režimu23) před provedením této kontroly nebo v rozporu s jejím výsledkem.

(4) Orgán veterinární správy neodpovídá za škodu, ke které došlo nezbytným zdržením dopravního prostředku v důsledku provádění pohraniční veterinární kontroly. Při provádění této kontroly však postupuje tak, aby nebyl provoz dopravce nebo pošty rušen větší měrou, než je nezbytně nutné.

(5) Provoz pohraničních veterinárních stanic upravují provozní řády vydané příslušnými orgány veterinární správy v dohodě s orgány, které plní vlastní úkoly ve vstupních a výstupních místech.

(6) Prováděcí předpis upraví podrobněji způsob a rozsah pohraniční veterinární kontroly a veterinární kontroly v místě určení.

§ 37
Opatření na základě výsledku pohraniční veterinární kontroly
(1) Po provedení pohraniční veterinární kontroly okresní veterinární správa

a) vydá souhlas k propuštění dováženého nebo prováženého veterinárního zboží do navrženého celního režimu, nebo
b) rozhodne, že dovážené nebo provážené veterinární zboží nelze se zřetelem na výsledek pohraniční veterinární kontroly propustit do navrženého celního režimu.

(2) Dovážené nebo provážené veterinární zboží nelze propustit do navrženého celního režimu, jestliže

a) zboží není provázeno dokladem o stanovení veterinárních podmínek dovozu nebo tranzitu anebo veterinárním osvědčením a nejde o případ, kdy se tyto doklady nevyžadují, nebo
b) doklad o stanovení veterinárních podmínek dovozu nebo tranzitu anebo veterinární osvědčení nejsou úplné nebo platné, nebo
c) jsou důvodné pochybnosti o původu nebo totožnosti zboží, nebo
d) nejsou splněny stanovené veterinární podmínky dovozu nebo tranzitu, nebo
e) dopravní prostředek nebo zboží nejsou z hlediska veterinárních požadavků způsobilé k další přepravě anebo jsou jiným závažným způsobem porušeny veterinární požadavky stanovené pro přepravu zboží tohoto druhu, nebo
f) podle výsledku pohraniční veterinární kontroly hrozí z jiného důvodu nebezpečí zavlečení nebo rozšíření původců nákaz zvířat a nemocí přenosných ze zvířat na člověka ze zahraničí.

§ 38
(1) Státní veterinární správa může platnost veterinárních podmínek stanovených podle § 28 odst. 2 tohoto zákona ukončit před uplynutím doby, na kterou byly stanoveny, jsou-li hrubě nebo opakovaně porušeny stanovené veterinární podmínky.

(2) Vyvážené veterinární zboží vrácené příslušnými orgány země, do níž mělo být vyvezeno nebo jíž mělo být provezeno, může být po provedené pohraniční veterinární kontrole propuštěno zpět do tuzemska, jen je-li provázeno původním veterinárním osvědčením a veterinárním osvědčením vydaným úředním nebo státem pověřeným veterinárním lékařem v místě, z něhož je zboží vraceno. Toto veterinární osvědčení musí potvrzovat totožnost zboží a důvod jeho vrácení.

(3) Veterinární zboží uvedené v odstavci 2 podléhá vždy veterinární kontrole v místě určení.

HLAVA V
VETERINÁRNÍ ASANACE
§ 39
(1) Veterinárními asanačními činnostmi jsou

a) sběr, svoz, neškodné odstraňování a další zpracovávání konfiskátů živočišného původu,
b) dezinfekce, deratizace, dezinsekce, popřípadě i dezodorizace,
c) odchyt toulavých zvířat a jejich umístění do karantény.

(2) Konfiskáty živočišného původu, které nejsou vhodné ke krmení zvířat nebo k dalšímu zpracování, musí být bez průtahů neškodně odstraněny (zahrabány na určeném místě anebo spáleny).

(3) Velmi nebezpečné konfiskáty živočišného původu lze zpracovávat pouze v zařízení schváleném pro tento účel okresní veterinární správou, a to způsobem zaručujícím zničení původců nákaz.

(4) K dezinfekci, deratizaci, dezinsekci a dezodorizaci podle tohoto zákona lze používat jen registrované nebo schválené přípravky a postupy.5),11)

§ 40
(1) Chovatelé a osoby zacházející se živočišnými produkty jsou povinni zajistit neškodné odstranění konfiskátů živočišného původu, které vzniknou v souvislosti s jejich činností. Není-li stanoveno jinak, jsou povinni

a) hlásit neprodleně výskyt konfiskátů živočišného původu osobě, která provádí jejich sběr a svoz. Ohlašovací povinnost nemá chovatel nebo osoba zacházející se živočišnými produkty, pokud se s osobou, jíž byl povolen výkon veterinární asanační činnosti, dohodla na pravidelném (turnusovém) svozu konfiskátů živočišného původu,
b) třídit, bezpečně ukládat a podle potřeby ošetřovat konfiskáty živočišného původu do doby svozu na místech schválených pro tento účel okresní veterinární správou, a to tak, aby nedocházelo k jejich zcizení, k ohrožení zdraví lidí a zvířat anebo k poškození životního prostředí,
c) předávat konfiskáty živočišného původu osobě, která provádí jejich sběr a svoz, a poskytovat jí k tomu nezbytnou součinnost a pomoc, zejména při přibližování kadáverů na místa přístupná dopravním prostředkům a při jejich nakládání.

(2) Chovatelé a osoby zacházející se živočišnými produkty, u nichž se obvykle vyskytují konfiskáty živočišného původu, jsou dále povinni

a) zřizovat nepropustné, dobře čistitelné, dezinfikovatelné a uzavíratelné kafilerní boxy pro krátkodobé ukládání konfiskátů živočišného původu, čistit a dezinfikovat je po každém vyprázdnění,
b) vhodně umísťovat kafilerní boxy jak z hlediska jejich oddělení od ostatních provozních prostorů, tak i z hlediska nakládání a svozu konfiskátů živočišného původu.

(3) Není-li znám chovatel, má ohlašovací povinnost podle odstavce 1 písm. a) ten, komu náleží nebo kdo spravuje místo nálezu kadáveru. V tomto případě hradí náklady neškodného odstranění kadáveru obec.

(4) Chovatel výjimečně může sám neškodně odstranit kadáver nebo kadávery do celkové hmotnosti 30 kg, pokud nepocházejí ze zvířat nemocných nebo podezřelých z nebezpečné nákazy. Neškodným odstraněním se v tomto případě rozumí spálení anebo zakopání na místě vhodném z hlediska ochrany zdraví lidí a zvířat a ochrany životního prostředí, a to do hloubky nejméně 80 cm s použitím dezinfekčních prostředků.

(5) Podnikatel, který zachází se živočišnými produkty, může se souhlasem okresní veterinární správy a za podmínek jí stanovených zpracovávat ve vlastním zařízení odpady živočišného původu, které nejsou velmi nebezpečnými konfiskáty živočišného původu a vznikly v souvislosti s jeho činností.

§ 41
(1) Osoba, jíž byl povolen výkon veterinární asanační činnosti, je povinna vykonávat ji tak, aby nedocházelo k ohrožení zdraví lidí a zvířat, k týrání zvířat anebo k poškození životního prostředí. Osoba, jejímž předmětem činnosti je sběr, svoz, neškodné odstraňování i další zpracovávání konfiskátů živočišného původu, (dále jen „asanační podnik“) je povinna dále

a) zajistit nepřetržitý příjem hlášení o výskytu konfiskátů živočišného původu a svážet je do 24 hodin poté, kdy byla o potřebě svozu uvědoměna, v případech veřejného zájmu neprodleně,
b) za cenu sjednanou podle zvláštních právních předpisů24) svážet a neškodně odstraňovat nebo dále zpracovávat z určeného územního obvodu (svozové oblasti)1. veškeré velmi nebezpečné konfiskáty živočišného původu,
2. ostatní konfiskáty živočišného původu, pokud v souladu s tímto zákonem nebyly neškodně odstraněny nebo dále zpracovány jinak,

c) dále zpracovávat jen konfiskáty živočišného původu, které byly sterilizací nebo jiným vhodným způsobem zbaveny původců nákaz,
d) při zdolávání nebezpečné nákazy a jejích následků postupovat v souladu s nařízenými ochrannými a zdolávacími opatřeními,
e) vypracovat provozní řád a předložit jej před zahájením činnosti okresní veterinární správě ke schválení,
f) vytvořit podmínky včetně poskytnutí vhodného prostoru k provádění patologicko-anatomických pitev kadáverů (dále jen „veterinární prosektorská činnost“) okresní veterinární správou.

(2) Místo určené pro neškodné odstraňování konfiskátů živočišného původu zahrabáním (dále jen „zahraboviště“) a zařízení určené pro neškodné odstraňování a další zpracovávání konfiskátů živočišného původu se zřizují po vyjádření okresního úřadu a okresní veterinární správy na místě,

a) které je dostatečně vzdáleno od míst, na nichž jsou chována hospodářská zvířata,
b) kde touto činností nebude narušováno životní prostředí.

(3) Zařízení určené pro neškodné odstraňování a další zpracovávání konfiskátů živočišného původu musí být vybaveno a udržováno tak, aby umožňovalo bezpečnou práci a bezpečné zneškodňování a zpracovávání konfiskátů, popřípadě uvádění do oběhu takových výrobků, které neobsahují nepřípustné množství škodlivých látek ani patogenních mikroorganismů. V tomto zařízení nesmí být vyráběny výrobky určené k výživě lidí.

(4) Prováděcí předpis stanoví

a) druhy velmi nebezpečných konfiskátů živočišného původu a způsob jejich zpracovávání,
b) veterinární a technické požadavky na dopravní prostředky určené ke svozu konfiskátů živočišného původu, na zahraboviště a na uspořádání a vybavení zařízení uvedeného v odstavci 3.

§ 42
(1) Osoba, jíž byl povolen výkon takové činnosti, provádí

a) v rámci ochranných a zdolávacích opatření odchyt toulavých psů a koček, popřípadě i jiných, na nebezpečnou nákazu vnímavých zvířat v místě a době nařízení zákazu volného pohybu zvířat,
b) na žádost obecního úřadu, Policie České republiky nebo obecní policie a v součinnosti s nimi odchyt toulavých psů a koček a jejich umístění v karanténě, je-li jejich odchyt v zájmu ochrany zdraví lidí a zvířat, popřípadě v jiném veřejném zájmu.

(2) Osoba uvedená v odstavci 1 odchycené zvíře

a) vydá chovateli, který je povinen1. držet toto zvíře podle pokynů okresní veterinární správy po nezbytně nutnou dobu v karanténě,
2. nahradit náklady vynaložené na odchyt tohoto zvířete a dočasnou péči o ně,

b) utratí, rozhodne-li tak okresní veterinární správa z nákazových nebo diagnostických důvodů, vyžaduje-li to povaha nebezpečné nákazy a okolnosti případu; náklady na utracení6) zvířete hradí stát.

(3) Není-li znám chovatel, jemuž by mělo být odchycené zvíře vráceno podle odstavce 2 písm. a), anebo nelze-li je vrátit chovateli z jiného důvodu, osoba uvedená v odstavci 1 odchycené zvíře

a) nabídne občanskému sdružení, jež se podílí na plnění úkolů ochrany zvířat, anebo
b) umístí v útulku pro odchycená a opuštěná zvířata.

HLAVA VI
STÁTNÍ SPRÁVA VE VĚCECH VETERINÁRNÍ PÉČE
§ 43
Orgány státní správy ve věcech veterinární péče
Státní správu ve věcech veterinární péče vykonávají

a) ministerstvo,
b) Ministerstvo obrany a Ministerstvo vnitra,
c) obce,
d) orgány veterinární správy.

§ 44
(1) Ministerstvo

a) stanoví hlavní směry rozvoje a úkoly veterinární péče a kontroluje jejich plnění,
b) řídí výkon státní správy ve věcech veterinární péče a rozhoduje o opravných prostředcích proti rozhodnutím Státní veterinární správy,
c) schvaluje programy ozdravování hospodářských zvířat od nebezpečných nákaz a zásady pro vypracování pohotovostních plánů pro případ výskytu některých nebezpečných nákaz a vzniku mimořádné situace,
d) na základě nákazové situace a jejího předpokládaného vývoje a se zřetelem na veterinární záruky požadované v souvislosti s mezinárodním obchodem se zvířaty a jejich produkty stanoví rozsah povinných preventivních a diagnostických úkonů k předcházení vzniku a šíření nebezpečných nákaz a k jejich zdolávání a určuje, které z těchto úkonů se hradí z prostředků státního rozpočtu,
e) koordinuje činnost ústředních orgánů státní správy při plnění úkolů souvisejících s předcházením vzniku a šíření nebezpečných nákaz a jejich zdoláváním,
f) může stanovit mimořádná veterinární opatření širší, zejména celostátní povahy, při výskytu nebezpečné nákazy ve velkém rozsahu nebo nebezpečí jejího šíření,
g) rozhoduje o náhradě nákladů, ztrát a škod vzniklých v souvislosti s nebezpečnými nákazami.

(2) Ministerstvo zřizuje státní ústavy pro veterinární laboratorní diagnostiku (dále jen „státní veterinární ústav“) a ústav pro vědeckovýzkumnou činnost v oboru veterinární medicíny.

(3) Ministr zemědělství zřizuje v dohodě s ústředními orgány státní správy, jimž přísluší některé úkoly související s předcházením vzniku a šíření nebezpečných nákaz a jejich zdoláváním, Ústřední nákazovou komisi jako svůj trvalý poradní orgán.

§ 45
Ministerstvo obrany a Ministerstvo vnitra v oboru své působnosti

a) organizuje provádění mimořádných veterinárních opatření nařízených jinými orgány, popřípadě činí v dohodě s těmito orgány vlastní mimořádná veterinární opatření,
b) provádí ve spolupráci s orgány veterinární správy povinné preventivní, diagnostické a léčebné úkony k předcházení vzniku a šíření nebezpečných nákaz a k jejich zdolávání,
c) vykonává státní veterinární dozor ve svých zařízeních a činí opatření k odstranění zjištěných nedostatků,
d) poskytuje orgánům veterinární správy informace důležité z hlediska předcházení vzniku a šíření nebezpečných nákaz a péče o zdravotní nezávadnost živočišných produktů.

§ 46
Obec

a) schvaluje po stanovení veterinárních podmínek okresní veterinární správou místa, na nichž lze konat svody zvířat a trhy určené k prodeji živočišných produktů, a povoluje jejich konání,
b) vydává na návrh okresní veterinární správy obecně závazné vyhlášky25) o nařízení mimořádných veterinárních opatření, o prohlášení nákazy za zdolanou a o zrušení jí nařízených opatření, popřípadě o zmírnění nebo zrušení některých z nich ještě před prohlášením nákazy za zdolanou a dozírá na plnění mimořádných veterinárních opatření,
c) sama nebo ve spolupráci s jinou obcí nebo jinou osobou může zřídit a provozovat útulek pro opuštěná zvířata odchycená podle § 42 odst. 1 tohoto zákona,
d) hradí náklady spojené s odchytem a karanténováním odchyceného zvířete podle § 42, není-li jeho chovatel znám.

§ 47
Orgány veterinární správy
(1) Orgány veterinární správy jsou

a) Státní veterinární správa, která vykonává působnost na celém území České republiky,
b) okresní veterinární správy, které vykonávají státní veterinární správu ve věcech veterinární péče v územních obvodech okresů, pro něž jsou zřízeny, přičemž Okresní veterinární správa v České Lípě vykonává působnost též pro územní obvod okresu Děčín, Okresní veterinární správa v Chebu též pro územní obvod okresu Sokolov, Okresní veterinární správa v Liberci též pro územní obvod okresu Jablonec nad Nisou a Okresní veterinární správa v Šumperku též pro územní obvod okresu Jeseník, a Městská veterinární správa v hlavním městě Praze, Městská veterinární správa v Brně, Městská veterinární správa v Ostravě a Městská veterinární správa v Plzni, které vykonávají působnost na území příslušného města,
c) Ústav pro státní kontrolu veterinárních biopreparátů a léčiv (dále jen „Ústav“).

(2) Orgány veterinární správy jsou správními úřady.

(3) Ministr jmenuje a odvolává ústředního ředitele Státní veterinární správy (dále jen „ústřední ředitel“).

(4) Ústřední ředitel jmenuje a odvolává ředitele okresních veterinárních správ a státních veterinárních ústavů.

§ 48
Státní veterinární správa
Státní veterinární správa

a) zpracovává programy ochrany zdraví zvířat a péče o zdravotní nezávadnost živočišných produktů a organizuje jejich uvádění do praxe,

b) předkládá ministerstvu ke schválení návrhy

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *