Zánět nadvarlat u beranů vyvolaný infekcí Brucella ovis

Iwaniak W., Pilaszek J. Zapalenie najadrzy u tryków wywolane przez Brucella ovis. Medycyna Weterynaryjna 2002,58(3):181-184.

Infekční epididymitida beranů (IEB) je nakažlivé onemocnění ovcí, jejímž původcem je Brucella ovis. Brucelózu ovcí vyvolávají rovněž další druhy rodu Brucella, zejména B. melitensis, B. abortus, B. suis. IEB byla původně zaznamenána v Austrálii a na Novém Zélandě v roce 1953. Přirozeným rezervoárem infekce jsou ovce, přičemž berani jsou vnímavější (obzvlášť v období pohlavního dospívání). Četnost onemocnění stoupá s věkem beranů. Infekční agens proniká do vnímavého organismu sliznicí trávicího traktu, spojivkami, nosní dutinou, pohlavním ústrojím a poraněnou kůží. Hlavním způsobem přenosu (vstupní bránou) je venerická cesta. Původce IEB je vylučovaný semenem, vaginálními exkrety, mlékem a močí.
Klinicky se IEB projevuje postižením pohlavního ústrojí, jelikož brucely mají afinitu k reprodukčním orgánům. Infekce u beranů vede od snížení plodnosti až k výskytu aspermického ejakulátu. Pozorují se změny jak v kvantitě, tak kvalitě semene – zmenšený objem ejakulátu, slabá pohyblivost spermií. Vysoké procento spermií vykazuje morfologické odchylky. Občas se vyskytuje jev autoimunizace. Během infekce se tvoří protilátky proti spermiím, což se projevuje jejich aglutinací. U gravidních ovcí mikrob kolonizuje epiteliální buňky placenty. Důsledkem infekce jsou placentitidy, odumření plodu (narušením jeho trofiky), aborty a rození mláďat s nízkou životaschopností.
Patognomickými příznaky jsou změny nadvarlat, častěji unilaterálního charakteru. Zánět postihuje především ocas nadvarlat. Nejlepší výsledky dává palpační vyšetření obou varlat i nadvarlat. Pro chronický průběh je typické zvětšení nadvarlat a atrofie varlat. Ovšem jen u 50 % infikovaných beranů se zjišťují klinické příznaky. Libido je zachované. Na vzniku epididymitid se mohou rovněž podílet: Actinobacillus seminis, A. actinemycetemconitans, Haemophilus spp., Corynebacterium pseudotuberculosis ovis, B. melitensis a Chlamydia psittaci.
Klinické vyšetření je zapotřebí potvrdit laboratorní diagnostikou. Vhodným materiálem k bakteriologickému vyšetření (přímé metody) je semeno, nadvarle, semenný váček, chámovod, inguinální mízní uzliny, abortované plody (nejvhodnějšími orgány jsou slez a plíce fétu) a placenta, vaginální výlučky, mléko. Ze sérologických (nepřímých) metod diagnostiky IEB největší význam mají : agar-precipitační metoda (APM), reakce vazby komplementu (RVK) a ELISA metody. APM je možno vykonat jak rychlou aglutinací na podložním sklíčku, tak pomalou zkumavkovou metodou.
V případě zjištění infekce ve stádě je třeba zavést karanténu, stanovit zdroj nákazy, nemocné berany izolovat, vykastrovat (vyřadit z chovu) a následně určit na výkrm. Infikované jedince nelze využívat pro reprodukční účely. Za účelem odhalení onemocnění je třeba provádět sérologický monitoring. Ovce určené k chovu a reprodukci musí pocházet ze stád prostých této nákazy a v den odeslání nesmí projevovat klinické příznaky onemocnění. Zvířata starší šesti měsíců musí být 30 dnů před odesláním izolovaná a výsledek sérologie musí být negativní. Pokud pocházejí z nakaženého chovu, musí absolvovat 2 vyšetření v intervalu 30 až 60 dnů, přičemž druhý test je třeba provést 15 dnů před přepravou zvířat.
Léčba IEB je neúspěšná. Lze aplikovat dihydrostreptomycin a oxytetracyklin, ale vzhledem k reinfekci se terapie nedoporučuje. Vakcinace i léčba IEB u nás není dovolena.

MVDr. Gabriela Pellarová

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *