Zhodnocení použití uzavřených sukčních drénů u psů

Chirurgické drény se běžně užívají po zákrocích na měkkých tkáních. Odstraňováním sekretu a krve z ran se zmenšují prostory naplněné tekutinou, které způsobují diskomfort, zpomalují hojení, podporují rozvoj zánětlivé rekce nebo usnadňují vstup infekce. Drény odstraňují zánětlivé mediátory, cizorodý materiál, nekrotickou tkáň a bakterie.

Uzavřené sukční drény (aktivní) jsou ve srovnání s otevřenými (pasivními) systémy spojovány s nižším rizikem vzniku nozokomiální infekce, zabraňují iritaci kůže macerací nahromaděnou tekutinou a dovolují kvantifikovat množství vyprodukovaného sekretu, současně zlepšují apozici tkání.
Navzdory benefitům má užití drénů i svá rizika. Snad nejvýznamnější je riziko infekce při profylaktickém umístění drénu do původně nekontaminované rány. Drén vytváří spojku mezi sterilním místem chirurgického zákroku a prostředím a může vést k retrográdní migraci bakterií. Drény mohou způsobit zánětlivou reakci na cizorodý materiál a to, i když jsou vyrobeny z relativně inertních materiálů, jako je polyetylen, polyvinylchlorid nebo silikon. Tato reakce také snižuje rezistenci k bakteriální kolonizaci. Rizika infekce mohou být minimalizována pečlivým výběrem typu a velikosti drénu nebo délkou zavedení.
Hodnocení umisťování a managementu drénu zatím nebylo ve veterinární medicíně provedeno. Objevují se pouze anekdotální doporučení pouze na základě klinické zkušenosti. V současnosti platí, že drén by se měl vyjmou, co nejdříve je to možné.  Účelem této studie je zhodnocení produkce sekretu a faktorů spojených s tvorbou seromů při použití uzavřených sukčních drénů u psů. Hypotézou je, že užití drénů bude spojeno s nižším výskytem komplikací (např. následná infekce nebo vznik seromů).
Do studie bylo zařazeno 77 psů, u kterých byl po chirurgickém zákroku použit uzavřený sukční drén. Věk psů byl v rozmezí 3-14 let (medián 10 let), hmotnost kolísala od 6,4 do 54 kg (medián 32 kg). V souboru bylo 37 kastrovaných fen, 36 kastrovaných psů, 2 nekastrované feny a 2 nekastrovaní psi. Ve skupině byly provedeny tyto chirurgické zákroky: odstranění masy (59), amputace (4), mastektomie (4), resekce stěny hrudníku (3), lymfadenektomie (3), liposukce (2), hemipelvektomie (1) a sialoadenektomie (1). Drény byly umístěny na laterální stranu břicha nebo hrudníku, do inguina, proximální části končetiny, axily, na hlavu nebo krk, nebo distální části končetiny. Hospitalizace trvala 1-10 dní, medián 2 dny, drén byl zaveden na 0,5-5 dní (medián 1,75 dne). Množství vyprodukované tekutiny se pohybovalo v rozmezí 4,5-1611 ml (medián 105,3 ml), ve vztahu k hmotnosti těla to bylo 0,13-537 ml/kg (medián 3,4 ml/kg). Finální diagnózy byly: sarkom měkké tkáně (25), lipom (18), intramuskulární lipom (13), mastocytom (10), adenokarcinom (3), osteosarkom (3) a adenom, melanom, mukokéla, hemangiosarkom, skvamocelulární karcinom.
Komplikace se během prvního měsíce po zákroku vyskytly u 33 psů z 60, u zbylých 17 psů nebyly k dispozici lékařské záznamy. Nejčastější komplikací byla dehiscence rány (18), vznik seromu (14) infekce (4), krvácení (1) a opětovný návrat neoplastické tkáně (1). Čtyři psi měli více než jednu komplikaci. Nebyla zjištěna žádná korelace mezi celkovým nebo relativním množstvím drenované tekutiny a terapii antibiotiky nebo nesteroidními antiflogistiky, hladinou albuminu a celkové bílkoviny v séru, hematokritem, typem chirurgického zákroku nebo finální diagnózou. Významná korelace byla zjištěna mezi vznikem seromu po odstranění drénu a mírou produkce sekretu. Produkce sekretu byla významně vyšší u psů, kde se serom objevil. Doba zavedení drénu nehrála roli. Seromy vznikaly častěji u psů, kde byla produkce sekretu v době vytažení drénů vyšší než 0,2 ml/kg/h.
Vznik seromů byl častější u psů s vyšší produkcí sekretu ve vztahu k hmotnosti těla. Riziko může být vyšší u psů, kde je drén vytažen při produkci sekretu vyšší než 0,2 ml/kh/h.*

Shaver, S.L., Hunt, G.B., Kidd, S.W. Evaluation of fluid production and seroma formation after placement of closed suction drains in clean subcutaneous surgical wounds of dogs: 77 cases (2005-2012). J Am Vet Med Assoc 2014; 245: 211-215.

Přeložila MVDr. Simona Králová-Kovaříková

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *