Žít se dá jedině na úkor druhých?

Lidé mohou žít jedině na úkor jiných živých organismů. Jde jen o únosnost míry omezení, kterou je společnost ochotna u chovaných zvířat přijmout. Hlavní výhrady různých nevládních ochranářských organizací správně směřují proti „velkovýrobním“ technologiím chovů hospodářských zvířat.

Klasická socialistická velkovýroba sice u nás vymizela, do jisté míry ji ale hrozí nahradit podnikatelé, kteří ve snaze získat dotace na zemědělskou produkci chovají jen tzv. dobytčí jednotky. Nikoli živá zvířata. Na takovéto případy se především v předjarním období zaměřují orgány státního veterinárního dozoru, zejména po několika smutných zkušenostech uplynulých jar. Tak zvaně volně chovaný skot musí mít možnost úkrytu, stále čerstvou vodu a musí být v tomto období dokrmován. A samozřejmě musí být takto chovaná jen plemena k takovémuto způsobu chovu vhodná, popřípadě kříženci.
Dalšími problémy, na které zejména některé organizace na ochranu zvířat upozorňují, jsou chovy kožešinových zvířat. Právě díky zpřísňování podmínek chovu v souladu s legislativními normami EU u nás došlo za posledních deset let k poklesu z 35 velkochovů norků, lišek, nutrií a činčil prakticky na současnou desetinu. Totální zákaz chovů kožešinových zvířat, jak by si někdo představoval, zřejmě není možný, takto formulován není ani v legislativě Evropské unie a my nemůžeme přijímat zákony nad tento rámec. Kromě toho například podle veterinárního zákona i podle zákona na ochranu zvířat proti týrání (i podle navrhovaných novel) je za hospodářské zvíře považováno nejen to, které poskytuje maso, mléko, ale i kůži, popřípadě kožešinu.
Kromě případů týrání v chovech, které jsou vedeny za účelem podnikání však mají orgány státního veterinárního dozoru mnohem více neradostných zkušeností právě z chovů tak zvaně zájmových. A to zejména v domácnostech, kde je možné se v poslední době stále častěji setkat se zakrslými plemeny králíků, fretkami, ale i terarijními plazy, a tato zvířata jsou chována v mnoha případech s minimálními znalostmi jejich biologie a potřeb.
Proto Státní veterinární správa ČR připomíná těm, kteří obchodují zájmovými zvířaty, ale chovatelům psů, kteří prodávají štěňata, aby své zákazníky dostatečně informovali o všech zásadách chovu a případných úskalích. Jedině prevencí lze omezit zbytečné případy týrání i posléze zaplňování útulků zvířaty, na která v rodinách nikdo nestačí.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *