
Machová Ž. Netradiční biologické materiály a biomarkery stresu u koček. Veterinářství 2026;76(11):
SOUHRN
Stres představuje významný faktor ovlivňující welfare koček. Tradiční hodnocení stresové odpovědi pomocí krevních vzorků je spojeno s invazivním odběrem, proto se v posledních letech dostává do popředí využití neinvazivně získaných vzorků pro hodnocení stresu. Cílem tohoto přehledného článku je shrnout současné poznatky o využití slin a drápů jako netradičních biologických materiálů a kortizolu a slinné α-amylázy jako biomarkerů pro hodnocení stresu u koček. Pozornost je věnována biologickému významu obou biomarkerů, možnostem jejich laboratorního stanovení, způsobu odběru vzorků a výhodám i omezením jednotlivých materiálů. Sliny umožňují opakovaný, minimálně invazivní odběr a odrážejí především akutní stresovou odpověď. Kortizol ukazuje na aktivaci osy hypotalamus-hypofýza-nadledviny, slinná α-amyláza na aktivaci sympatického nervového systému. Drápy naopak poskytují retrospektivní informaci o expozici kortizolu za období týdnů až měsíců a jsou vhodné pro hodnocení chronického stresu. Volba biomarkeru i biologického materiálu by proto měla vycházet z cíle vyšetření. Pro objektivní hodnocení welfare koček je vhodné kombinovat fyziologické a behaviorální ukazatele.
SUMMARY
Stress is an important factor affecting the welfare of cats. Traditional assessment of the stress response relies on blood samples, however, blood collection is invasive and may itself influence the results, which is why non-invasively collected samples have recently gained increasing attention. The aim of this review is to summarize current knowledge on the use of saliva and claws as unconventional biological matrices, and of cortisol and salivary α-amylase as biomarkers, for stress assessment in cats. Attention is paid to the biological significance of both biomarkers, methods of their laboratory determination, sampling procedures, and the advantages and limitations of each matrix. Saliva allows repeated, minimally invasive sampling and primarily reflects the acute stress response. Cortisol indicates activation of the hypothalamic-pituitary-adrenal axis, while salivary α-amylase reflects activation of the sympathetic nervous system. Claws, in contrast, provide retrospective information on cortisol exposure over weeks to months and are suitable for assessing chronic stress. The choice of biomarker and biological matrix should therefore be based on the purpose of the assessment. Combining physiological and behavioural indicators is recommended for the objective assessment of cat welfare.