Karcinom přechodného epitelu (TCC, transitional cell carcinoma) je nejčastějším typem neoplazie močového traktu z psů
Přibližně u 50 % případů byly popsány metastázy do mízních uzlin a vzdálených orgánů. Mezi vzdálená místa metastáz patří plíce, játra, slezina a méně často kosti nebo jiné orgány. Karcinom přechodného epitelu byl také popsán ve stěně břišní psů. V těchto místech je neoplastický proces považován za důsledek diagnostických nebo terapeutických postupů (např. odběr bioptátů při chirurgickém zákroku, odstranění tumoru, tenkojehelná aspirační biopsie apod.). Karcinom přechodného epitelu stěny břišní může být ale také důsledkem přirozeného rozsevu nádoru. Někteří onkologové se domnívají, že karcinom přechodného epitelu stěny břišní špatně reaguje na terapii, ale tato domněnka není potvrzena ani vyvrácena. Dalším aspektem tohoto onemocnění je možní exprese uroplakinu III. Uroplakin III je transmembránový protein přítomný v povrchových buňkách karcinomu přechodného epitelu v močovém traktu. Uroplakin III je exprimován ve více než 90 % případů TCC a je považován za specifický pro TCC, ačkoliv byla popsána možnost exprese u rakoviny prostaty. Exprese uroplakinu III tak může znamenat důležitou informaci u psů s masami stěny břišní neznámého původu. V těchto případech by zjištění exprese uroplakinu III mělo vést k podrobnějšímu vyšetření močového traktu. Cílem této studie tak bylo zjistit expresi uroplakinu III u případů TCC abdominální stěny, identifikovat možné etiologické faktory vedoucí k rozvoji karcinomu přechodného epitelu stěny břišní a další charakteristiku biologického chování a odpověď na terapii.
Do studie byly zařazeny případy s TCC močového traktu, u kterých byl současně histologicky potvrzen karcinom přechodného epitelu stěny břišní zasahující do podkoží a svaloviny. U těchto pacientů byly zjištěny lékařské záznamy, výsledky rentgenologického a ultrasonografického vyšetření a histopatologická zpráva. Byl zaznamenán věk v době diagnózy, pohlaví, plemeno a TNM stage v čase diagnózy a doba úmrtí. Při popisu TCC močového traktu bylo zaznamenáno postižení prostaty nebo uretry, u TCC abdominální stěny pak umístění ve stěně břišní, historie zákroků (chirurgie, biopsie, FNAB), které mohly vést k rozsevu nádorového procesu. Dále byla zjištěna odpověď na terapii a záznamy z pitvy, pokud byla provedena. Na základě RTG nebo USG zobrazení byla hodnocena možnost rozsevu do mízních uzlin. K detekci exprese uroplakinu III byla použita imunohistochemie.
V záznamech z let 1985-2010 bylo zjištěno celkem 544 psů s TCC močového traktu. U 24 psů byl současně histologicky potvrzen karcinom přechodného epitelu stěny břišní. U těchto 24 psů byl medián věku v době diagnózy 11 let (rozmezí 4-15 let). Jednalo se o 8 kříženců, 6 šeltií, 2 skotské teriéry a jednoho zástupce plemene mývalí pes, shi-tzu, zlatý retrívr, pudl, bígl, lhasa apso, německý ovčák a portugalský vodní pes. Ve skupině bylo 11 kastrovaných fen, 1 nekastrovaná fena a 12 kastrovaných psů. Pitva byla provedena u 15 psů z 24.
Léze stěny břišní měly variabilní velikost: nejmenší měly méně než 2 cm v průměru, největší pak více než 20 cm.Uroplakin III byl exprimován u 19 z 20 primárních tumorů a u 17 ze 17 dostupných vzorků stěny břišní. Zákroky, které mohly vést k rozšíření TCC do stěny břišní byly identifikovány u 20 psů z 24. U 17 psů se jednalo i laparotomii a cystotomii, u jednoho psa laparotomii a umístění cystotomického katétru, u jednoho psa o FNAB prostaty a u jednoho psa o FNAB močového měchýře pod kontrolou ultrazvuku. U dvou psů došlo ještě před provedením laparotomie k ruptuře močového měchýře a moč byla volně přítomná v dutině břišní v čase operačního zákroku.
Ve sledovaném období bylo u 177 psů s TCC močového traktu provedena cystotomie a u 18 z nich (10,2 %) došlo k rozvoji TCC stěny břišní. Během této doby 367 psů nepodstoupilo cystotomii a TCC stěny břišní se objevilo u 6 psů (1,6 %). Statisticky významně víc pacientů s TCC stěny břišní tak prodělalo cystotomii. Průměrný čas od zákroku do zjištění TCC abdominální stěny byl 121 dnů (rozmezí 11 až 358 dnů). Medián věku mezi diagnózou TCC močového traktu a smrtí byl 231 dní (rozmezí 0-486 dnů). U čtyř psů nebyl proveden žádná zásah, který mohl vést k rozšíření do stěny břišní. U jednoho psa pitva odhalila transmurální rozšíření z apexu močového měchýře do ventrální části stěny břišní. Terapie byla zahájena u 18 psů. U 17 psů byla aplikována konzervativní terapie, u jednoho psa se jednalo o kombinaci chirurgického zákroku a konzervativní terapie. Konzervativní terapie se sestávala z kombinací čtyř inhibitorů cyklooxygenázy a sedmi chemoterapeutických protokolů. U žádného psa nedošlo ke kompletní nebo parciální remisi, pouze u 3 psů byl proces stabilní. Všech 24 psů bylo utraceno pro špatnou kvalitu života v důsledku nádorového procesu.
V této studii byly zjištěny 3 důležité nálezy. Prvním je exprese uroplakinu III ve všech dostupných tkáních stěny břišní. Přítomnost uroplakinu III tak ukazuje nezbytnost vyšetření močového traktu a hledání primárního nádoru. Druhým významným nálezem je informace o možných etiologických faktorech. Předchozí chirurgický zákrok pravděpodobně hraje významnou roli v rozšiřování nádorového procesu. Chirurgický zákrok by měl být proveden tak, aby se co nejvíce minimalizovalo riziko rozsevu nádoru. Perkutánní odběrové metody by neměly být prováděny. Třetím nálezem je špatná reakce terapii a tak špatná prognóza.
Higuchi, T., Burcham, G.N., Childress, M.O., Rohleder, J.J., Bonney, P.L., Ramos-Vara, J.A., Knapp, D.W. Characterization and treatment of transitional cell carcinoma of the abdominal wall in dogs: 24 cases (1985-2010). J Am Vet Med Assoc 2013;242:499-506.
Z anglického originálu přeložila MVDr. Simona Králová- Kovaříková
