Metabolické testy jsou historicky považovány za jeden z klíčových nástrojů managementu zdraví stáda, kdy jsou využívány k monitoringu výživy a zdravotního stavu na farmě. V poslední době lze ale sledovat pokles jejich používání, přičemž dochází k jejich částečnému nahrazování analýzou dat kontrol užitkovosti případně je v rámci úspor rozsah zkoumaných metabolitů menší, ale cílenější. To nastoluje otázky, jaké je využití metabolických testů při monitoringu zdraví stáda v situaci stálého snižování nákladů?
Mají-li mít metabolické testy v chovu smysl, musíme si v první řadě ujasnit, proč je chceme v chovu provést. Tomu je nutno přizpůsobit rozsah testů, výběr testovaných parametrů a výběr zvířat. Jiné parametry zvolíme při monitoringu výskytu ketóz a hypokalcemií a jiné při celkovém hodnocení výživy. Podobně podle rozsahu a zadání můžeme volit individuální vs. směsné vzorky. Klíčová pro využití testu je jeho interpretace, protože stejné či podobné výsledky nohou mít v různých chovech zcela rozdílnou příčinu. Metabolické testy se nejčastěji používají při:
1. stanovení úrovně výživy skupiny nebo stáda. Na mnoha farmách se nesleduje příjem sušiny. Pokud použijeme parametry, které odrážejí příjem sušiny, můžeme zpřesnit hodnocení výživy, případně lépe vyhodnotit změny krmné dávky.
2. včasné identifikaci podmínek pro vznik metabolických onemocnění – vybrané parametry mohou detekovat onemocnění stáda i při absenci klinických případů
3. identifikaci potenciálního rizika onemocnění – porovnávání hodnot metabolitů se standardy, můžeme předpovědět zvýšené riziko výskytu některých onemocnění v určitém kritickém období
4. diagnostika důvodů vedoucích k onemocnění zvířat – jako jeden z postupů diagnostiky onemocnění spolu například s analýzou managementu, welfare a krmení
Pokud máme z metabolických testů získat použitelné výstupy, měli bychom se rozhodnout, zda je cílem metabolického testu screening (kontrola stavu) stáda nebo zda se jedná o cílené vyšetření hlavních problémů farmy. V tom případě bychom měli hlavní problémy nejdříve určit. Na prvotní analýze situace pak závisí rozhodnutí, která zvířata budeme testovat. Pokud máme například výrazný podíl prvotelek s metabolickými problémy po porodu, pak budou našimi cílovými skupinami jalovice před otelením a po otelení, případně doplněné o stejné skupiny starších krav jako kontrola. Rozdíl je často i v cenách, pro screening provádíme analýzu z více metabolitů a na větším počtu zvířat. Proto bývá cena metabolického testu dražší než u cíleného vyšetření. Zvířata vybraná do testu by neměla být klinicky nemocná, aby výsledná analýza nebyla ovlivněna průběhem onemocnění. Snížený příjem sušiny může zvýšit lipomobilizaci pokud se zvířata nepohybují tak jako zdravá a častěji leží, zvyšuje se poškození svaloviny a zvyšují se specifické enzymy. Celý tento proces se odrazí v metabolickém profilu daného zvířete a pokud použijeme hodnoty naměřené nemocným zvířatům pro diagnostiku problémů zdraví stáda nebo pro diagnostiku úrovně výživy, budou naše závěry zkreslené a nepřesné.
Před odebráním vzorků se musíme rozhodnout, zda budeme vyhodnocovat individuální vzorky nebo směsné vzorky. Individuální vzorky umožní diagnostikovat problémy individuálních zvířat, pokud však chceme metabolický test využít na hodnocení situace stáda, musíme vyhodnotit velké množství vzorků. Hodnocení založeném na třech až čtyřech individuálních vzorcích z každé hodnocené skupiny je pro statistické vyhodnocení skupina příliš malá, použití většího množství vzorků zase metabolický test výrazně prodražuje. Kompromisem mezi cenou testu a získanými informacemi je využití směsných vzorků, kdy můžeme však testovat větší množství zvířat při zachování rozumné ceny testu , přičemž takto získané výsledky pro hodnocení výživy či zdraví stáda lze použít, rizikem je ale snížení senzitivity.
Na výsledky metabolického testu může mít vliv i místo odběru. Pokud odebereme vzorky z veny jugularis na krku, pak můžeme očekávat nižší hladinu fosforu a draslíku než při odběru z vena coccygeal na ocasu. Vzhledem k vysoké metabolické aktivitě mléčné žlázy je zcela nevhodná pro odběr vena subcutanea abdominis, i když je velmi dobře přístupná. Odběr živin mléčnou žlázou způsobuje, že dochází ke snížení hodnot mnohých metabolitů a mohli bychom diagnostikovat deficit i při normální situaci.
S odebranými vzorky je nutné manipulovat tak, aby nedošlo k jejich znehodnocení. Pokud chceme provézt analýzu krevního séra, musíme vzorky nechat vysrážet asi 1 hodinu a poté je odstředit. Pokud nemůžeme vzorky odstředit co nejrychleji, musíme je skladovat v chladném prostředí (pozor, nesmí zmrznout). Pokud vzorky nezpracujeme včas, hrozí jejich znehodnocení. Dojde-li k hemolýze, potom se v těchto vzorcích zvyšují hodnoty fosforu, draslíku, albuminu, hořčíku, NEFA a ketolátek. Pokud vzorky včas neodstředíme, roste v krevním séru draslík a glukóza klesá k velmi nízkým hodnotám. Odstředěné vzorky můžeme je uchovávat zmražené.
Pokud chceme hodnotit úroveň výživy, musíme zvolit takové parametry, abychom získali co největší množství využitelných informací za rozumnou cenu. Pro energetický metabolismus lze využít neesterifikované mastné kyseliny (NEFA), které přímo odrážejí míru odbourávání tukové tkáně a tím i míru negativní energetické balance. Pokud dochází ke zvýšení koncentrace NEFA před porodem nebo po porodu, pak výrazně roste riziko poporodních onemocnění krav. Dalším využitelným parametrem je kyselina betahydroxymáselná (BHBA) jako ukazatel ketolátek. BHBA ve zvýšené míře vzniká při negativní energetické balanci, ale může pocházet i z krmné dávky, pokud je v senážích vysoký obsah kyseliny máselné. Pokud je hladina BHBA zvýšená po porodu, zvyšuje se riziko puerperálních onemocnění. Glukóza u přežvýkavců není nejlepší indikátor energetického metabolismu z důvodu výrazné kontroly homeostázy a též z rizika ovlivnění špatným zpracováním vzorků.
U proteinového metabolismu nemáme jen ukazatel, který by byl využitelný pro přímé měření proteinového stavu zvířete. Pro celkové vyhodnocení však můžeme využít například močovinu, kreatinin, celkový protein, albumin a kreatinkinázu. Močovina nám odráží nejen příjem proteinu a jeho osud v bachoru, ale i funkci jater a ledvin, případně odbourávání svaloviny. Kreatin ukazuje na funkci ledvin a její vliv na hladinu močoviny, kreatinkináza může indikovat odbourávání nebo poranění svaloviny. Celkový protein a albumin odrážejí dostupnost aminokyselin pro krávu, pokud však dojde k deficitu v krmné dávce, trvá relativně delší dobu, než se tato změna v hodnotách obou parametrů objeví. Rychleji se deficit projeví u albuminu – za jeden až dva měsíce, a pokud hladina albuminu klesne, zvyšuje se riziko onemocnění krav před a po porodu. U celkového proteinu může být hladina ovlivněna i vyššími hodnotami globulinů, pokud se ve stádě ve zvýšené míře vyskytují subklinicky nebo klinicky nemocná zvířata.
Pro hodnocení jaterních funkcí můžeme využít několik enzymů (AST, GGT SDH) a bilirubin. Bohužel, pokud dojde ke zvýšení hodnot některého z těchto enzymů, znamená to, že došlo k nějakému poškození jater, nikoliv však jakého charakteru toto poškození bylo. Enzymy často nejsou zcela specifické indikátory poškození jaterní tkáně (například AST se zvyšuje i při poškození svaloviny), což činí diagnostiku náročnější.
Pokud vyhodnocujeme obsah makrominerálů, musíme si uvědomit, že jejich hladiny jsou většinou silně regulovány množstvím homeostatických procesů. Pokud tedy regulace makroprvků funguje, zůstává jejich hladina v krvi bez ohledu na zásobení v krmné dávce po velmi dlouhou dobu stálá. Nejcitlivěji reagují a případný deficit P, K, Mg makroprvků lze diagnosticky využít v poporodním období, kdy dochází často k narušení regulačních mechanismů u Ca, Mg, Na, K a jejich hladina v krvi se stává indikátorem rizika poporodních onemocnění.
Při hodnocení stopových prvků se podobně jako u makroprvků neodráží jejich zásobení v krmné dávce, protože v organismu si udržuje po dlouhou dobu rezervy. Metabolické testy tedy mohou odhalit jen velmi závažný deficit, kdy došlo k vyčerpání zásob ve tkáních, ve kterých se stopové prvky skladují i ve tkáních, které slouží k jejich transportu. Navíc v posledních letech došlo i ke snížení spodních limitů referenčních hodnot mikroportů, takže některé hodnoty, které byly ještě před třemi až čtyřmi lety považovány za typické pro deficit jsou nyní považovány za normální.
Hodnocení bachorových parametrů, zvláště pH, může být ovlivněno i způsobem odběru. Zatímco při odběru sondou je vyšší riziko kontaminace slinami, při odběru rumenocentézou toto riziko odpadá, ale roste riziko poranění. Protože nelze odhadnout míru kontaminace, nelze ani porovnávat hodnoty naměřené oběma metodami (pH bachorové tekutiny odebrané sondou může být vyšší než pH odebrané rumenocentézou v rozmezí 0.3-0.9). pH bachoru navíc výrazně kolísá v závislosti na denní době, přístupu ke žlabu a době příjmu krmiva, takže hodnocení pH na základě odběru vzorků omezeného počtu zvířat v danou denní dobu nemusí odrážet skutečnou situaci v chovu. Naměřené hodnoty využívané pro hodnocení parametrů bachorové tekutiny (těkavé mastné kyseliny, jejich poměr, pH bachoru nálevníci) pak spíše odrážejí momentální stav v době jejich stanovení než skutečné ukazatele hodnocení výživy vysokoužitkových krav.
Pokud máme změřené hodnoty jednotlivých metabolitů, musíme v první řadě posoudit, zda jsou výsledky věrohodné. Pokud vidíme hodnoty, které jsou v zásadním rozporu s klinickým stavem zvířat, pak se pravděpodobně jedná buď o chybu při odběru a skladování nebo o chybu při zpracování. Výsledkem metabolického testu by mělo být vyhodnocení parametrů jednotlivých metabolitů tak, abychom získali informace použitelné pro management chovu. Při vyhodnocování platí, že jinak posuzujeme výsledky, pokud hodnotíme zdravotní stav zvířat a jinak při diagnostice zdraví stáda. Zatímco při hodnocení zdraví jednotlivých zvířat porovnáváme naměřené hodnoty s referenčními hodnotami a pokud se parametry vejdou do stanoveného rozpětí, lze zvíře považovat za zdravé, u hodnocení zdraví stáda jsou dalším hlediskem i trendy. Znamená to, že pokud jsou parametry zvířat v normě, ale mezi skupinami dochází k posunu k horším hodnotám, i když v rámci normy, jsou tato zvířata, i když klinicky zdravá ve zvýšeném riziku onemocnění. Při hodnocení metabolických testů si musíme uvědomit, že stejné výsledky mohou mít v jednotlivých stádech různé příčiny. Například vysoké hodnoty NEFA mohou být zapříčiněné nízkým příjmem sušiny z důvodu tepelného stresu, přeplnění skupiny, špatné kvality siláží, sociálních interakcí, nedostupnosti krmiva a podobně. Výsledky metabolického testu nejsou nic víc než jedním ze vstupů, na jejichž základě provádíme hodnocení chovu. Jejich interpretace bez zahrnutí dalších parametrů farmy welfare, hodnocení krmiv, hodnocení krmné dávky a management krmení mohou být zavádějící.
MVDr. Jiří DavídekKrásná Hora nad Vltavou
