Komora veterinárních lékařů ve spolupráci s Českou hipiatrickou společností připravila na 27. listopad 2010 odborný seminář pod názvem Infekční nemoci koní. Seminář zahájil a moderoval MVDr. L. Hošek. První přednáška na téma herpesvirové infekce koní patřila prof. Dr. N. Nowotnému z Veterinární univerzity ve Vídni. U domestikovaných koní se vyskytuje pět typů equinních herpesvirů (EHV), u divokých zástupců koňovitých, včetně zeber a oslů čtyři typy EHV. Hlavním rezervoárem těchto infekcí jsou latentně infikovaní jedinci. Infekce se šíří přímým kontaktem, kontaminovanými předměty a personálem, nejčastější formou přenosu je kapénková infekce. Klinické příznaky zahrnují respirační onemocnění, aborty a neurologické poruchy. Terapie koní s neurologickým postižením spočívá v podávání kortikosteroidů, mohou být aplikována i nesteroidní antiflogistika. Specifická antiherpetická terapie zahrnuje podávání acycloviru a pencicloviru. V současné době neposkytuje žádná z dostupných EHV-1 vakcín úplnou imunitu.
Nové poznatky týkající se influenzy, vysoce kontagiózního horečnatého onemocnění respiračního aparátu koní, prezentoval doc. MVDr. P. Lány, Ph.D. Virus influenzy je variabilní a vytváří nové antigenní varianty s dědičnými změnami. Předchozí infekce ani vakcinace starším kmenem nemusí chránit proti infekci novou variantou viru. Vzhledem k častému výskytu této nebezpečné nákazy spočívá ochrana chovů především ve vakcinaci. Vakcinace je nutná také při účasti koní na hromadných akcích.
Prof. Dr. N. Nowotny se dále zabýval infekčním onemocněním koní, equinní virovou artritidou (EAV), která je celosvětově rozšířena. Infekce probíhá u většiny koní inaparentně nebo subklinicky, někdy se mohou objevit enzootie charakterizované respiračním onemocněním u dospělých koní, aborty u klisen a intersticiální pneumonií u hříbat. K přenosu infekce dochází respirační nebo venerickou cestou, méně častý je přenos transplacentární. Účinná terapie neexistuje, ani možnost zabránění vylučování viru; po zdolání infekce dochází k navození imunity, která trvá několik let. Aktivní imunizace lze docílit živou vakcínou (povolena v USA, Kanadě) nebo vakcínou inaktivovanou (povolena ve Velké Británii, Francii, Dánsku, Irsku, Maďarsku).
Infekční metritidu klisen, která byla poprvé objevena v r. 1977 ve Velké Británii, představila přítomným posluchačům MVDr. M. Sedlinská, Ph.D. Tato nákaza se začala rychle šířit ve všech chovatelsky vyspělých zemích celého světa. Původcem nákazy je Taylorella equigenitalis (dříve Haemophilus equigenitalis). Šiřitelé nákazy jsou infikovaní hřebci, nákaza u nich probíhá bez klinických příznaků. U klisen probíhá onemocnění ve formě akutní nebo latentní s odlišnými klinickými projevy, klisny mohou prodělat obě stadia onemocnění. Infekce klisen je charakterizována přebíháním a infertilitou. Akutní endometritida obvykle odezní spontánně, bez aplikace antibiotik, ale zhruba 20 % klisen zůstává latentně infikovaných. Pozitivní záchyt podléhá hlášení o výskytu nebezpečné nákazy.
Na nebezpečí šíření infekce virem západonilské horečky linie 2(West Nile Virus, WNV) ve střední Evropě upozornil prof. Dr. N. Nowotny. WNV této linie byl poprvé detekován v Evropě v r. 2004, u jestřába lesního v Maďarsku. Tento exotický virus byl do Evropy zavlečen pravděpodobně tažnými ptáky ze subsaharské Afriky nebo Madagaskaru. Nejčastějším vektorem infekce jsou komáři. V r. 2008 byla infekce potvrzena i v Rakousku a Itálii, v r. 2010 v Řecku. Zavedení monitorovacího systému v ČR má tedy své opodstatnění.
Další přednáška MVDr. Barbory Bezděkové, PhD. byla zaměřena na bakteriální onemocnění equidů, hříběcí, popsané již ve starověkém Římě. Původce nákazy, Streptococcus equi ssp. equi, vyvolává endemicky se šířící respirační onemocnění s vysokou morbiditou. Riziko infekce roste s importem a stresem zvířat. Výskyt onemocnění je příčinou velkých ekonomických ztrát. Závažnost průběhu infekce je dána individuální imunitní reakcí koní a jejich stářím. U starších jedinců probíhá mírněji nebo inaparentně, u hříbat bývají vážně postiženy dýchací cesty, včetně vzdušných vaků, které jsou nejčastějším místem infekce u tzv. skrytých přenašečů. Onemocnění může metastazovat a vyvolat abscesy v mízních uzlinách, dutině břišní a hrudní (bastard strangles). Za zlatý diagnostický standard je považována kultivace, přímou diagnostickou metodou je PCR, nepřímou sérologické vyšetření. Většina koní se uzdraví bez aplikace antibiotik do čtyř až šesti týdnů po otevření abscesů a rozvoji imunity. V zahraničí je k dispozici několik typů vakcín, žádná však není stoprocentně účinná. V ČR není vakcína registrována a nákaza zde není povinná hlášením.
Další přednáškou prof. Dr. N. Nowotného byla Bornaská choroba. Tato progresivní meningoencefalitida virového původu postihuje především koně a ovce. Poprvé propukla koncem 19. stol. v Německu, od té doby se zde sporadicky vyskytuje, včetně Rakouska. Virus pravděpodobně proniká nervovými zakončeními respiračního aparátu do CNS, odkud se šíří do centrálního i periferního nervového systému. Mortalita dosahuje až 80 %, malé procento koní se uzdraví spontánně s přetrvávající infekcí CNS, 10 % případů trpí chronickým onemocněním. Klinické příznaky zahrnují somnolenci, apatii, ataxii, aj., typickým příznakem je pomalé a přerušované žvýkání krmiva. Dg se opírá o průkaz BDV specifických protilátek v séru metodami Western blot, ELISA nebo nepřímou imunofluorescencí. Specifická terapie neexistuje, doporučuje se amantidin sulfát.
Klíšťovou encefalitidu uvedl prof. Dr. N. Nowotny. Tato zoonóza virového původu je rozšířená ve většině zemí Evropy, naše republika patří mezi země s nejvyšší prevalencí. Primárním vektorem viru je klíště, Ixodes ricinus, které během sání krve přenáší virus na hostitele. Virus napadá CNS, infekce má u lidí typický bifázický průběh., První febrilní fáze je doprovázena únavou, bolestmi hlavy a zvracením, pokud onemocnění progreduje do CNS, nastupují vysoké horečky a neurologické příznaky. U většiny hospodářských zvířat probíhá onemocnění asymptomaticky a po infekci je imunitní systém schopen zabránit rozvoji onemocnění. Specifická terapie neexistuje, v humánní medicíně se aplikují protizánětlivé léky a podpůrná terapie.
Přehled posledních dvou infekčních onemocnění uvedli prof. Dr. N. Nowotny (infekční anémii koní) a MVDr. Petr Jahn, CSc. (equinní anaplazmózu). Původcem AIE, známé od poloviny 19. stol., je virus přenášený krev sajícím hmyzem, zejm. ovády. Klinické příznaky zoonózy zahrnují rekurentní epizody horečky, apatii a inapetenci. Infekce může probíhat akutně nebo chronicky, virus způsobuje doživotní perzistentní infekci. Diagnózu potvrdíme hematologickým (trombocytopénie, anémie) a sérologickým vyšetřením. AIE je nákaza povinná hlášením. V ČR se pozitivní koně utratí, v některých nových zemích EU je možné koně prodat na jatka.
Equinní anaplasmóza patří mezi tzv. „emerging infections“. Infekce se přenáší klíšťaty a koncem minulého století byla zavlečena do Evropy z USA. Jejím původcem je bakterie Anaplasma phagocytophilum. Onemocnění se manifestuje apatií, ataxií, neochotou k pohybu aj. Laboratorními testy lze prokázat snížený hematokrit, leukopenii, trombocytopenii, anémii a zvýšenou hladinu bilirubinu. Nejspolehlivějším průkazem infekce je metoda PCR, typickým nálezem je přítomnost inkluzních tělísek (morul) v cytoplazmě granulocytů. Většina koní se spontánně uzdraví, lékem volby jsou tetracyklinová antibiotika. Přednášky byly simultánně tlumočeny.
MVDr. Irena Sekaninová
