Ve dnech 11. -13. května 2006 proběhlo jako již tradičně mezinárodní symposium nemocí krůt, které uspořádala Free University Berlín pod záštitou prof. Hafeze spolu s německou větví World Veterinary Poutry Assotiation a German Veterinary Medical Society. Akce se účastnilo více než 100 veterinárních lékařů ze 16 zemí a společností zabývajících se chovem a problematikou krůt. Bylo předneseno 43 příspěvků týkajících se dané problematiky. Příspěvky byly rozděleny do následujících tématických okruhů:
1/ Welfare krůt
2/ Bakteriální nemoci a komunální hygiena
3/ Respiratorní nemoci krůt
4/ Histomoniáza a kokcidióza
5/ Aviární influenza
V problematice welfare je nutno kombinovat vědecké a praktické zkušenosti. U krůt jsou zaměřeny na následující okruhy – význam správného naskladnění a dozoru, požadavky na adaptaci krůťat, hustotu osazení haly, požadavky zevního prostředí, intenzitu osvětlení a světelný program, chytání krůt včetně transportu, šlechtitelské programy a jejich strategie, kauterizaci zobáku, nouzové utrácení a výzkum zaměřený na líhně a nemoci kostry. Tyto okruhy jsou zapracovávány do předpisů EU. V současnosti zpracovávaný návrh směrnice pro chovy BR kuřat nelze aplikovat na krůty. U krůt lze předpokládat sledování zánětů šlachových pochev a kůže běháků ve vztahu ke kvalitě podestýlky (managmentu). Takto se rovněž nepřímo projevují enterální onemocnění hejna spojené se zvlhnutím podestýlky. Dalším problémem je genetická selekce na rychlý růst hmotnosti, která přináší snížení kardiopulmonární kapacity vlivem pomalejšího rozvoje plic a srdečního svalu, což vede k pulmonální hypertensi. Krevní tlak je u moderních hybridů je ve srovnání s tradičními plemeny dvojnásobný, což vede k syndromu náhlé smrti (mrtvičky), pektorální myopatii a ruptuře aorty. Mimo to rychlý nárůst hmotnosti vede rovněž k poruchám kostry, které značně ovlivňují pohodu zvířat. Ke změnám ve smyslu tibiální dyschondroplasie dochází u moderních plemen mezi 4. – 8. týdnem stáří, změny vrcholí 16. týden stáří, kdy byly zjišťovány u 88% krůt. Od 22. týdne stáří změny mizí a více než 50% změn je plně reparováno.
U bakteriálních nemocí byla projednána problematika kolisepsí a vývoje vakcín proti koliinfekcím. Problém je, že se stále obtížně prokazuje patogenita izolátů, v Izraeli se využívá serotypizace a PCR. Dalším diskutovaným problémem je porušení integrity zdravé střevní mikroflóry se záchyty Clostridium perfringens. Pouhý záchyt je dle německých autorů problematický vzhledem k relativně častým nálezům tohoto mikroba i u zdravých hejn. Byla diskutována i role zvlhlé podestýlky na výskytu klinických příznaků. Pozitivně se projevila terapie colistinem, kdežto sulfonamidy byly rezistentní a pomnožení klostridií spíše podpořily. Dietní vlivy se nepodařilo prokázat (Radko, Hagemann). V Německu rovněž pozorují výskyt methicillin rezistentních koagulasa-negativních stafylokoků, což má dopad zejména pro lidskou populaci. Polští autoři referovali o výskytu vankomycin rezistentních enterokoků v žloutkovém vaku, respiratorním traktu a parenchymových orgánech krůt ve stáří 2 až 6 týdnů. Domnívají se, že zde sehrávají roli etiologického agens septikémií, i když výskyt enterokoka v zažívacím traktu je normální. Patogenní bakterie izolované z respiratorního traktu krůt hodnotili v Izraeli. Z 55% infekcí je izolována Pasteurella multocida (14 sérovarů). Převažují sérovary 3 (37%) a 1 (27%), z ostatních sérovary 34 a 11. Sérotyp 1 je nejfrekventovanější u hus (93%). Dále bývá u krůt izolována Pasteurella gallinarum, Reimerella anatipestifer a Ornithobacterium rhinotracheale, přičemž poslední 2 agens bývají izolovány převážně v květnu a listopadu u krůt straších 65 dnů. Při experimentální infekci R.anatipestifer prováděné v Německu bylo zjištěno, že izolace původce se daří z CNS do 6 dnů po infekci, pak je průkaz obtížnější. Protilátková odpověď detekovaná ELISA testem začínala od 6. dne po infekci. Pro vznik onemocnění krůt je nutná spoluúčast dalších respiratorních infekcí či negativních faktorů zevního prostředí. V Kalifornii proběhla infekce R.anatipestifer za výrazných nervových příznaků simulujících Newcastelskou chorobu. Velmi živá diskuse byla v problematice salmonel, kde Hafez referoval o programech EU a nastávajícím monitoringu ve výkrmu krůt. Zde je situace stejná jako u nás, kde se stále hledá konsensus mezi úředními veterináři a chovateli. Další referáty se věnovaly problematice mykoplazmózy krůt. Prof.Hafez doporučuje PCR vyšetření RCH ve 12 týdnech a 14 dní před snáškou. V sérologii (RSA metoda) dělají problémy zkřížené reakce mezi MG, MS a falešná pozitivita u stafylokokové infekce, čerstvého či mraženého séra. Pro potvrzení pozitivity hejna je třeba více než 10% sérologická pozitivita a došetření PCR. Při experimentální infekci byly zjišťovány protilátky metodou ELISA (FLOCKTYPE®recMg, FLOCKTYPE®recMs). Jedná se o nové sety s využitím rekonbinovaného antigenu s vyloučením zkřížených reakcí s ostatními drůbežími antigeny. Protilátky lze detekovat v rozmezí 14. den až 8. týden po infekci. Postvakcinační protilátky MS byly zjišťovány již od 7. dne po imunizaci. Další němečtí autoři referovali o patogenitě M.lipofaciens při experimentální infekci pro krůtí a kuřecí embrya. Patogenita byla prokázána a diskutovalo se o možnosti komplikací v diagnostice krůtí mykoplazmózy. O zrádnosti vyšetření MG a MS metodou RSA referoval Lister. V chovu krůt ve Velké Británii proběhlo ve 33. týdnu respiratorní onemocnění za příznaků sinusitid, ale RSA vykazovala pouze malou pozitivitu. Teprve PCR vyšetření tracheálních výtěrů potvrdilo MG. Hejno bylo přeléčeno CTC v krmivu a krůťatům se aplikoval prvních 5 dní tylmicosin. U rodičů sérologická pozitivita vymizela za 7 týdnů, ale v 41. týdnu stáří se znovu objevila bez klinického onemocnění. Po vysazení CTC se za 14 dní objevila recidiva klinických příznaků s izolací MG. O historii respiratorních onemocnění krůt referoval Wilding. Hlavním problémem je v současnosti TRT. V Itálii a Velké Británii jsou diagnostikovány od roku 1990 oba sérovary – A a B, což může dělat problém v sérologickém montoringu ELISA (nedetekovány sérotypy A). V současnosti je TRT ve všech zemích mimo Australii, Nový Zéland a Kanadu. K detekci TRT je nejlépe užít RT-PCR. K infekci dochází v horních cestách dýchacích a makrofágy transportují virus do dalších tkání. (Sharma detekoval subtyp C v makrofázích 24 hod. po infekci.) Infekci aviárním pneumovirem komplikuje v horních cestách dýchacích ORT a E.coli, což prodlužuje a zhoršuje klinický obraz onemocnění. Toto prokazoval v Belgii experimentální infekcí (E.coli O2:K1) Dr.Marien. V terapii (5 dnů) vycházel nejlépe enrofloxacin, hůře florfenicol a amoxicilin. O poxvirové infekci krůt v Německu referoval Lüschow. Infekce mezi roky 1999 a 2002 byla poměrně častá, poté následkem intenzivních vakcinačních opatření vymizela. Při porovnávání krůtích izolátů metodou PCR nezjišťoval rozdíly mezi kmeny POXviru izolovanými v Evropě a v Brazílii rozdílný byl kmen z Chile. Situaci komplikují smíšené infekce s herpesviry. Další komplikací je virus retikuloendoteliózy, který se může integrovat do genomu POXviru. V USA se vyskytly případy neštovic u vakcinovaných hejn krůt (Tripathy). V těchto případech byla nutná dvojí vakcinace (z toho 1x holubí POXvirus). V přenosu onemocnění s mortalitou až 12% se uplatnili komáři.
O dvouletých zkušenostech s vakcinací kokcidiózy krůt vakcínou Coccivac T referoval Emele (Baden-Württemberg). Vakcína je koncipována jako čtyřvalentní, aplikovala se u 30 hejn ve sprayi, vodě a krmivu. Primovakcinace byla 1. týden s revakcinací v 8 týdnu. Ve výkrmu prokázal snížení mortality o 7%-9% a zvýšení hmotnosti, redukovala se průjmová onemocnění mezi 3.-5. týdnem stáří. Pouze ve 2 případech bylo nutno použít kokcidiostatika, jinak byla vakcinace úspěšná (hodnocena snížením počtu oocyst v trusu v 10. týdnu stáří). Stálým parazitárním problémem je histomonóza krůt. O možnostech rezervoárových hostitelů – (kachna, bažant, perlička) a 3 různých subtypech histomonád diagnostikovaných pomocí PCR (C-profiling) referovali holandští autoři (Heijden a kol.). Pro možnost léčby byl úspěšně vyzkoušen preparát Histostat obsahující organicky vázaný arsen. Autoři ale upozorňují, že žádná ochrana není stoprocentní a je nutný komplexní přístup. Na histomonózu je nutno pohlížet jako na systémovou infekci – histomonády byly prokázány PCR v různých orgánech včetně mozku (Hess).
Jako poslední byla řešena problematika aviární influenzy u krůt. Zkušenosti z USA přednesl Saif. Má zkušenost z přenosu nejčastěji diagnostikovaného kmene H1N1 z prasat na krůty. Mimo to byl zachycen kmen H3N2. K diagnostice využívá jako nejvhodnější RT – PCR. Nízko patogenní kmen H3N2 dělal problémy v roce 2004 u RCH krůt - rychlý a výrazný pokles snášky bez výraznějších klinických a patologických změn pozorován u 4 hejn. V případech výskytu těchto změn byla provedena 2x vakcinace inaktivovanou vakcínou z kmenů AI izolovaných u prasat. Poměrně široká diskuze byla vedena u problematiky AI v zemích EU. Zkušenosti z Itálie (Zanella) nasvědčují, že v případech vysokých koncentrací ptáků v postižené lokalitě se bez vakcinace neobejdeme. Vakcinace je však pouze jedna možnost se spoustou komplikací (Hafez). Strategie vakcinace musí umožnit diferenciaci mezi vakcinovanými a infikovanými ptáky. Další problém spočívá v nakládání s drůbežími produkty vakcinovaného regionu (viz. směrnice EU). O možnostech nouzové vakcinace na základě německých zkušeností diskutoval Mettenleiter. Profylaktickou vakcinaci považuje za nevhodnou, budoucnost mají rekombinované vakcíny, kde je gen H5 inkorporován do genomu herpesviru či viru ND. V Německu byly všechny nálezy AI zaznamenány kolem moře, jezer a velkých řek. Také jediný německý případ AI u krůt byl v návaznosti na blízkost jezera. O zkušenostech s používáním rekonbinovaných vakcín AI v Číně referoval Zhiago. Používají vakcínu H5N2 inaktivovanou a H5N1/PR8 živou a jako vektor vakcinační POXvirus a ND virus. Zkušenosti jsou od roku 2003, vakcinace chrání i husy a kachny. Jako nejvhodnější pro ochranu kuřat se jeví rekombinace s POXvirem. Nutné jsou vždy 2 aplikace vakcíny. Problematiku severní Itálie v AI přiblížil Zanella. Od roku 2000 mají stálé záchyty nízkopatogenních kmenů AI H7N3 a H5N2. Vakcinace inaktivovanou markerovou vakcínou (heterologní neuramidáza H7N4 a H5N9) se zde používá jako cílená (strategie DIVA) v mikroregionech. Tato akce je provázena po 45 dnech intenzivním monitoringem uvnitř a vně vakcinační zóny. Vakcinaci může negativně ovlivnit předchozí průjmové onemocnění, respiratotní problémy- zejména TRT a mykoplazmóza, infekce hemoragickou enteritidou, mykotoxiny a špatná zoohygiena se stresovými faktory.
MVDr.Ladislav Lojda, SEVARON PORADENSTVÍ s.r.o.
