J. KONRÁD
Fakulta veterinárního lékařství Veterinární a farmaceutické univerzity Brno
Veterinářství 2006;56:403–411.
SOUHRN
Článek pojednává o chovu kožešinových zvířat, který je podmíněn četnými faktory, zejména ekonomickými, výskytem infekcí, módou, klimatem aj. Tyto faktory jsou příčinou vzrůstu, poklesu nebo dokonce stagnace jednotlivých chovů těchto zvířat. Autor uvádí chovatelskou i veterinární problematiku, která je vzhledem k možnostem současné vakcinace kožešinových zvířat nesrovnatelně příznivější. Jsou zde uvedeny nemoci virového i bakteriálního původu, nemoci vyvolané vnějšími i vnitřními parazity a metabolické poruchy etiologicky vázané do nutné racionalizace technologie výživy.
SUMMARY
This article is engaged in the breed of fur animals that is conditioned by numerous factors, above all economic, infections occurrence, fashion, climate etc. These factors are the cause of growth, fall or even stagnation of individual breeds of these animals. The author describes breed and veterinary problematics that is due to possibility of current vaccination of fur animals without compare favourable. Viral and bacterial diseases are described including diseases caused by outer and inner parasites as well as metabolic disorders etiologically bind into necessary rationalisation of nutrition technology.
Úvod
Chov kožešinových zvířat (KZ) v českých zemích spadá do r. 1924, kdy Jiří Kincl, kanaďan původem z Čech, založil první farmu kožešinových zvířat, postupně nutrie a lišky, v Jablonném nad Orlicí. Již v r. 1934 existovalo v bývalé ČSR přes 50 drobnochovatelských farem s relativně nižším počtem chovných zvířat. K dalšímu rozvoji chovů došlo v poválečných letech s větší převahou masožravých kožešinových zvířat (stříbrná a polární liška, norek, postupně i s řadou barevných mutací).
V padesátých až šedesátých letech byly zakládány velké státní a družstevní chovy.1 V osmdesátých letech se chovy rozšířily o jihoamerické činčily za značné účasti zahraničních chovů, zvláště německých, ne však vždy s výhodnými podmínkami pro českého chovatele. U faremních lišek a norků se jednalo až o několika tisícové stavy, chov nutrií byl zajišťován vesměs soukromými drobnochovateli.
Chovatelská problematika
V chovu jednotlivých druhů KZ jsou určité výkyvy i stagnace dlouhodobě známé. Ovlivňují je různé faktory, např. módní požadavky, klimatické podmínky, ekonomické otázky, zvláště s cenovým nárůstem krmiva, především masa aj. surovin živočišného původu pro masožravá KZ. Tento trend pozorujeme i v současné době, kdy bílkovinné suroviny živočišného původu, které jsou základním předpokladem chovatelského úspěchu ve výživě masožravých zvířat, jsou stále obtížněji zajišťovány jatečnými odpady, ale převážně jen drůbežími odpady. Tyto odpady nemusí vždy naplňovat optimální požadavky na recepturální skladbu krmné dávky. Lze předpokládat, že také výskyt ptačí chřipky tuto situaci dále zkomplikuje.
Také ekonomické problémy, které po zrušení státních a družstevních farem spolu s některými organizacemi zabývajícími se výkupem kožek, jsou nyní v soukromém drobnochovatelském procesu závislé především i na schopnostech jednotlivých producentů farmářských kožek s navazováním účasti domácích, ale i zahraničních výkupců. Relativně nejlépe je organizován výkup činčilových kožek.2
Také některé akce ochránců zvířat, zaměřené proti používání kožešinových výrobků, přepadající chovy s vypouštěním zvířat do volné přírody, známé v poslední době z různých sdělovacích prostředků a trestně neuspokojivě řešené, nedávají chovatelům záruky úspěšného chovu. Tito ochránci si vůbec neuvědomují, že se nejedná o kožešinové výrobky ze zvířat z volné přírody, ale pouze z KZ farmářsky chovaných, kdy technologie chovu a veterinární péče zaručují u těchto zvířat nepoměrně lepší biologický stav, než je tomu u zvířat ve volné přírodě. Nejobjektivnějším dokladem je skutečnost, že tato zvířata dlouhodobě, po řadu generací chovaná farmářským způsobem, vykazují vynikající reprodukční schopnosti; např. polární liška i v omezeném prostoru odchová deset i více mláďat, což se jí v přírodě nikdy nepodaří (zabezpečení kvalitní výživy, zdravotní péče aj.). Přitom reprodukční proces patří mezi jeden ze základních testů, citlivě reagující na jakékoliv negativní zásahy do organismu matky i otce.3
Z hlediska technologie výživy je situace nejpříznivější pro chovatele činčil, kde jsou peletovaná krmiva v požadovaném složení běžně k dispozici. Také výživa nutrií, jako býložravců, nemusí být negativním stagnačním jevem, jako je tomu dnes v chovu masožravých KZ. Chovatelé KZ, oproti většině jiných druhů zvířat v tzv. zájmovém chovu, musí dodržovat závažná opatření Veterinárního zákona č. 131 ze 3. dubna 2003, kterým se mění zákon č. 166/1999 Sb. a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. Je to již § 1, kde jsou např. KZ řazena mezi hospodářská zvířata a § 5, kde jsou rozvedeny povinnosti chovatele, stejně jako v dalších paragrafech. Značný rozsah a závažnost této problematiky by si proto vyžádal samostatné zpracování. S novelizací tohoto zákona souvisí i povinnosti chovatele ze zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění zákona č. 77/2004 Sb., zvláště pak pokud se týká Vyhlášky č. 208/2004 Sb. ze dne 14. dubna 2004 o minimálních standardech pro ochranu hospodářských zvířat, a to především § 13 Minimální standardy pro ochranu kožešinových zvířat ve farmovém chovu. Zde jsou podrobně uvedeny požadavky na ustájovací podmínky jednotlivých druhů KZ, zvláště pokud se týká prostorových předpokladů na klece bez budníků. U norků a fretek je uvedena plocha 2550 cm2 pro jedno dospělé zvíře i pro samici s mláďaty do odstavu, pro dva kusy mláďat po odstavu a minimální výška klece 45 cm. Pro lišky a psíky mývalovité – jedno dospělé zvíře 8000 cm2, samice s mláďaty do odstavu 20000 cm2, dva kusy mláďat po odstavu 12000 cm2, minimální výška klece 70 cm. U nutrií ve stejném pořadí – 10000, 20000, 5000 cm2. Pro chov činčil obdobně 5000 a 5000 cm2, mládě po odstavu 3330 cm2, minimální výška klece 100 cm.4
Všechny technologické systémy, které nedosahují stanovené parametry, se vyřadí z užívání do 31. prosince 2013. Tato opatření by vážně narušila ekonomiku řady chovů. Závažnou vyhláškou z výše uvedeného zákona č. 77/2004 Sb. je vyhláška č. 382/2004 Sb. ze dne 15. června 2004 o ochraně hospodářských zvířat při porážení, utrácení nebo jiném usmrcování. Pokud se týká usmrcování KZ ve farmovém chovu (§ 5 odst. 3. zákona) vyhláška uvádí velmi podrobně postupy i jednotlivé způsoby utrácení. Připravuje se novelizace chovatelských řádů. Byla provedena a Ústřední komisí pro ochranu zvířat schválena novela chovatelských řádů, které zahrnují požadavky prosazované Doporučením na ochranu kožešinových zvířat ve farmových chovech Stálého výboru pro ochranu hospodářských zvířat, který je orgánem Rady Evropy.
Veterinární problematika
Zdravotní problematika v chovech KZ, pokud se týká porovnání se zdravotní situací, zvláště v oblasti nakažlivých chorob v sedmdesátých a osmdesátých letech je v současné době nesrovnatelně příznivější. Je to dáno tím, že klasické nákazy u norků a faremních lišek (psinka, kdysi Aujeszkého choroba, ojediněle vzteklina, infekční encefalomyelitida lišek, virová enteritida norků) jsou nyní dobře saturovány vakcinační prevencí domácí i zahraniční provenience. Není doposud objasněna zkušenost z chovu lišek, kdy použití vakcíny proti psince, infekční encefalomyelitidě (HCC), infekční laryngotracheitidě, parvoviróze a parainfluenze psů v porovnání s jedinci, kteří byli vakcinováni pouze proti psince a infekční hepatitidě (encefalomyelitidě), vykazovala zvláště mladá zvířata podstatně nižší ztráty. Hypoteticky lze uvažovat na určité vzájemné virové vazby? Nedořešená zůstává v prevenci Aleutská choroba (plasmocytosis) a ektromelie.
Z bakteriálních infekcí je stále na prvním místě botulismus v chovu norků, kde se nevakcinuje. Naproti tomu provedená vakcinace vykazuje téměř 100 % efektivitu. Také i další bakteriální infekce (pseudomonáza, leptospiróza, pasterelóza, salmonelóza, koliinfekce aj.), vykazují relativně dobrou preventivní úspěšnost. Problémem ovšem zůstává, že někteří chovatelé stále považují tato preventivní opatření za finančně náročná, často ale jen do doby, než dojde k vypuknutí příslušné nákazy.
Z parazitárních onemocnění je nutno stále věnovat pozornost kokcidióze se specifickými zástupci u jednotlivých druhů KZ, s vážnějším průběhem zvláště u mladých nutrií a činčil. Také giardióza nabývá na významu. U lišek je to pak především škrkavkovitost (Toxocara canis, Toxocara leonina). Patří mezi nejčastější a nejvážnější vnitřní parazitózy faremních lišek, mývalů a psíků medvídkovitých. Často vzbuzuje podezření u mláďat z jiné nákazy s hromadným hynutím. Nebyla zaznamenána u nutrií ani u norků.
Z vnějších parazitů je to především prašivina (Sarcoptes scabiei).
Nebezpečí jejího šíření spočívá v opožděné diagnóze, kdy jsou zákožky již rozšířené po velké části pokožky a kožní změny jsou dobře kryté bohatou a hustou srstí. Původní léčebné postupy, např. plynování SO2, insekticidní přípravky na bázi HCH, z organofosfátů spec. Arpalit, se již nepoužívají. Vysoce efektivní je ivermectin, který je pod obchodním názvem Ivomec, určen k injekční aplikaci. Je však nutné zdůraznit, že výrobce tento přípravek stále neindikuje pro masožravce. U některých plemen psů známe projevy anafylaxe, často se soudní dohrou. Skabies není uváděn u norků, sami jsme jej neprokázali ve společném chovu norků a lišek, přitom s plnou plošnou invazí u lišek. Trichofytóza, vyvolaná zástupcem Trichophyton quincaneum, patří mezi nejčastější plísňová onemocnění u činčil. Léčba i vakcinace je úspěšná (Trichopelen inj.). Riziko přenosu na ošetřovatele je stejné jako u prašiviny.
Na úseku nenakažlivých chorob jsou to především stále metabolické poruchy etiologicky vázané do nutné racionalizace technologie výživy. Jejich představitelem je na prvém místě norek; je to dáno tím, že pasáž trávicí zažitiny zažívacím ústrojím je ještě rychlejší než u drůbeže a výživa proto vyžaduje maximálně optimální recepturální složení krmné dávky. Té je ve vyspělých chovatelských státech věnována mimořádná výzkumná pozornost. V našich šetřeních připadá na tyto problémy přes 33 % ze všech nenakažlivých onemocnění vůbec. Pokud nebude těmto otázkám věnována výrobci peletovaných krmiv stejná pozornost jako je tomu u psů, koček, ale také již u činčil, pak se situace nezlepší. Protože se činčilám již podává peletované krmivo s odpovídající recepturou, jsou u nich zaznamenány relativně nižší ztráty než u masožravých KZ.
Do skupiny nenakažlivých chorob u KZ, které způsobují až 69 % všech úhynů, u norků až 71 %, patří i chorobné procesy na úseku poruch reprodukce, v menší míře nemoci dědičné, nádorovitá onemocnění (obr. 8, 9) a různé alimentární intoxikace. U lišek a norků se často setkáváme s okusováním srsti (trichofagií).
Také speciální problematika nemocí mláďat KZ, existuje často již v návaznosti na reprodukční poruchy a snížení celkové individuální imunity organismu rodičů.5 Veterinární problematika chovu KZ je umocněna i tím, že na FVL VFU je věnována vysoká pozornost individuálním pacientům, tzv. pet-pacientům (např. činčila, fretka) s využitím moderního technického vybavení i náročných laboratorních šetření.6 Méně je však již tato odbornost vyžadována ze strany praktických veterinárních lékařů a přímo i chovatelů, v rámci oboustranně potřebné spolupráce.
Závěr
Článek se zabývá základními aspekty úspěšné chovatelské i veterinární problematiky chovu KZ v ČR, z nichž některé si zasluhují podrobnější rozbor s doplňujícími požadavky. Jedná se zvláště o zabezpečení ekonomicky přijatelného a recepturálně odpovídajícího krmiva pro masožravá KZ (peletované krmivo, suché směsi), organizaci výkupu kožek, větší propagaci nutrií i ve vztahu konzumu dietního nutriového masa k humánní výživě. Zvýšené pozornosti ze strany vědecko-výzkumné základny a vysokého zemědělského a veterinárního školství. Novým tématem veterinární péče je dozor nad dodržováním podmínek ochrany zvířat podle zákona 246/1992 Sb. na ochranu zvířat proti týrání, v platném znění, a dalších předpisů s touto problematikou souvisejících. K tomu je třeba uvést, že více než 80 % farem KZ v počátečním období platnosti uvedených předpisů ukončilo svou činnost. V období 16ti let byla v chovech KZ ukládána nápravná opatření a v šesti případech proběhlo správní řízení, které vedlo ke zlepšení podmínek v chovech nebo k ukončení jejich činnosti. Pozitivní zprávou je, že mise Evropské Komise (DG/SANCO), která uvedenou problematiku v tomto roce sledovala, uvedla, že na farmách norků a lišek, které inspektoři provádějící misi navštívili, provádějí inspektoři krajských veterinárních správ kontroly, a že farmy plní stanovené podmínky.
Literatura:
1. Konrád J. Chov kožešinových zvířat. MZLU Brno, Sborník 1996:201.
2. Zahrádka, L., Kaplan J. Chov kožešinových zvířat u nás. Sborník přednášek, MZLU Brno, 1994:3-5.
3. Dousek J., Pištěková V. Veterinární péče a welfare v chovech kožešinových zvířat. Veterinářství 1995;45(7):327.
4. Dousek J. a kol. Program ochrany zvířat. SVS Praha, Sborník 1997;6(4):28.
5. Konrád J. Některé biologické zvláštnosti v chovu činčil ve vztahu k veterinární praxi. Veterinářství 1995;45(7):317-320.
6. Jekl V. Klinická diagnostika patologických změn dutiny ústní u drobných savců. Dizertační práce, VFU Brno, 2005.
Adresa autora:
Prof. MVDr. Jaroslav Konrád, DrSc.
Klinika chorob malých zvířat
Veterinární a farmaceutická univerzita Brno
Palackého 1 – 3
612 42 Brno
