V současnosti je homeopatie v mnoha zemích jednou z nejpopulárnějších doplňkových terapií.
Homeopatie je pravděpodobně jednou z nejrozporuplnějších doplňkových terapií vystavených kritice odborníků i laiků již 200 let. V současné době je homeopatie v mnoha zemích jednou z nejpopulárnějších doplňkových terapií navzdory nedostatečnému sjednocení důkazů o účinnosti a racionalitě, která je v rozporu se současnými vědeckými znalostmi.
Homeopatie byla založena před 200 lety Samuelem Hahnemannem (1755-1843), německým lékařem. Hahnemannovy pokusy s chininem (adstringenční látka používaná při léčbě malárie) mu poskytly lépe porozumět vývoji homeopatie - zjistil, že při podávání chininu se u lidí objevily podobné účinky jako při onemocnění malárií. Na základě uskutečněných pokusů stanovil tento lékař tři základní klasické principy homeopatie: 1) similia similibus curentur - podobné léčit podobným, 2) aplikace minimálních dávek léků za účelem snížení toxicity podávaného léku, 3) užívání pouze jednoho léku ve stanovené době. Homeopaté tvrdí, že nemoc je výsledkem nedostatečné adaptability lidského těla na měnící se vnější faktory, např. špatná výživa, nevyhovující podmínky životního prostředí aj.
Homeopatika stimulují vitální individuální sílu člověka, výběr léku závisí na konkrétních symptomech onemocnění. První návštěva pacienta u lékaře homeopata trvá obvykle zhruba hodinu, během níž je provedena důkladná anamnéza (stav pacienta před onemocněním) fyzických, mentálních a emocionálních symptomů akutních či chronických potíží. Některá homeopatika, známá jako specifická, jsou předepisována pro typické symptomy onemocnění, např. arnika u pohmožděnin a podlitin. Rulík zlomocný (Atropa belladonna) oměj šalamounek (aconite) a ignatia (bob sv. Ignáce) jsou známy svým širokospektrálním použitím. Komplex homeopatických přípravků se specifickým účinkem mají tablety určené pro alergiky na sennou rýmu.
Při užívání homeopatik je doporučováno během půl hodiny po pozření nejíst, nepít, nekouřit a nepoužívat zubní pastu, lék se vkládá přímo do dutiny ústní a před polknutím se nechá rozplynout v ústech. Uchovává se před látkami s ostrým zápachem a neberou se jiné léky bez vědomí lékaře. Látky, jako je např. kofein, aromatické substance (pepermint, esenciální oleje) či kortikosteroidy, mohou při současném užití snížit účinnost homeopatik. Průměrně je 65 % homeopatických léků připraveno z extraktu rostlin, zbývající mohou být biologického, chemického aj. původu.
Homeopatika jsou s úspěchem používána při bolestech hlavy a migrénách, při různých alergiích, např. na prach aj. Obecně se předpokládá, že se při léčbě homeopatiky neprojevují vedlejší účinky. Existují však ojedinělé zprávy o vedlejších účincích, týkajících se pravděpodobně alergických reakcí. Často dochází k dočasnému vědomému zhoršení potíží po několika dnech užívání homeopatika; dle názoru homeopatů se však jedná o správnou terapii a působení léku.
Nedostatek vědecky ověřených mechanismů při působení homeopatik může být jeden z argumentů proti homeopatii. Přestože jsou výsledky homeopatické léčby pozitivní, nelze prozatím stanovit definitivní závěry pro terapii.
Barnes J. Homeopathy. Pharm J 1998;260:492- 497.
