K. CHROUST, 1, F. VITULA 2
1 Fakulta veterinárního lékařství Veterinární a farmaceutické univerzity Brno
2 ŠZP Nový Jičín, Středisko účelové honitby Školního zemědělského podniku
Veterinářství, 2005;55:707-713.
SOUHRN
V letech 1998 - 2004 byla sledována prevalence a intenzita plicních a gastrointestinálních hlístic u dančí a srnčí zvěře v oboře a honitbě Veterinární a farmaceutické univerzity Brno, Školního zemědělského podniku v Novém Jičíně. Léčba byla prováděna každoročně v zimním období preparátem CERMIX premix (Biopharm). U Dictyocaulus noerneri bylo dosaženo utlumení infekce u dančí zvěře v oboře v průběhu prvních dvou roků, u srnčí zvěře v honitbě během prvních tří roků léčby. U Varestrongylus sagittatus u dančí zvěře z původních hodnot v roce 1998 a sice 21,7 % prevalence a 12,5 intenzity nálezů larev (LPG) bylo dosaženo při postupném poklesu v jednotlivých letech nulových hodnot, tedy úplného utlumení v roce 2004. U Varestrongylus capreoli u srnčí zvěře činil pokles prevalence z původních hodnot 37,2 % a LPG 30,4 v roce 1998 na 15 % a 7,3 v roce 2004. U gastrointestinálních nematodóz byl za sledované sedmileté období zaznamenán pokles prevalence u dančí zvěře z 32,6 % na 14,6 % a u srnčí zvěře ze 44,2 % na 25 % a intenzita nálezů vajíček (EPG) se snížila u dančí zvěře ze 61,9 na 16,0 a u srnčí zvěře ze 74,3 na 13,0. V průběhu těchto vyšetření zcela ustalo vylučování vajíček u druhu H. contortus a významně se snížilo u Oesophagostomum spp. u srnčí zvěře a Ch. ovina, Nematodirus spp., Trichostrongylus spp., Ostertagia spp. a Trichocephalus spp. u obou druhů zvěře. Léčba Cermixem premix výrazně přispěla ke zlepšení zdravotního stavu a trofejí u dančí i srnčí zvěře v této lokalitě.
SUMMARY
In 1998 to 2004, prevalence and intensity of lung and gastrointestinal nematodes was studied in the fallow deer from the game park and the roe deer from the hunting ground belonging to the Teaching Agricultural Plant of the Veterinary and Pharmaceutical University Brno. Treatment was performed using the Cermix premix regularly every year during the winter. As far as Dictyocaulus noerneri is concerned, control in the fallow and roe deer was achieved during the first two and three years of treatment, respectively. Concerning Varestrongylus sagittatus and the fallow deer, the initial levels of 21.7 % of prevalence and 12.5 of LPG gradually dropped to zero values in 2004. Varestrongylus capreoli in the roe deer dropped from the 37.2 % of prevalence and 30.4 of LPG in 1998 to 15 % and 7.3 in 2004, respectively. The prevalence of gastrointestinal nematodes in the fallow and roe deer dropped from 32.6 % to 14.6 % and 44.2 % to 25 %, respectively, during the seven-year study period. EPG values in the fallow and roe deer dropped from 61.9 % to 16.0 % and 74.3 % to 13 %, resp. Treatment by the Cermix premix considerably improved the health status and trophies of fallow and red deer in this hunting area.
Úvod
Literární údaje a dlouholeté praktické zkušenosti ukazují, že parazitózy mohou v našich podmínkách závažně ovlivňovat zdravotní stav i kvalitu spárkaté zvěře a tím i výsledky mysliveckého hospodaření. Z těchto důvodů byla u nás ovlivňována možnost léčby parazitóz prakticky již od sedmdesátých let minulého století. Rychlý rozvoj farmaceutického průmyslu a syntéza širokospektrých a málo toxických antiparazitik umožnila zejména v posledních dvou desetiletích zaměřit se na nejpatogennější druhy a sice plicní a gastrointestinální hlístice, dále střečkovitost a v místech rozšíření i motoličnatost. Výzkumy prováděné na tomto úseku přinesly velmi průkazné poznatky jak o rozšíření tak i regionálním uplatnění těchto parazitóz a umožnily tak všestranný přístup k jejich tlumení.1,2 V průběhu druhé poloviny osmdesátých let minulého století to byla především celostátně prováděná plošná léčba, uskutečňovaná v zimních měsících a hrazená vesměs ze státních prostředků. Využívány byly převážně preparáty na bázi imidazolových sloučenin a to především mebendazol proti plicním a gastrointestinálním hlísticím a rafendazol proti střečkům nosohltanovým a motolicím. Široké vyhodnocení léčby v těchto letech se projevilo celkovým zlepšením především u helmintóz a dále i snížením úhynů. Nicméně se však ukázaly v některých oblastech i negativní výsledky a sice přežívání slabších kusů a snižování hmotnosti, zejména u srnčí zvěře. Rovněž tak se potvrdilo, že snižování prevalence u helmintóz má svoje hranice. Zkušenosti z těchto celostátních akcí ukázaly, že léčbu parazitóz je nutno provádět cíleně, tj. na základě indikace, která musí být výsledkem pečlivého parazitologického vyšetření a musí postihovat celou populaci, tedy všechny věkové skupiny spárkaté zvěře.3
Souborné práce prokazující účinnost jednotlivých používaných anthelmintik v průběhu posledních desetiletích u spárkaté zvěře se v naší odborné literatuře objevují zejména se začátkem používání imidazolových sloučenin. Vzhledem k jejich širokospektrému působení, zejména na plicní a gastrointestinální hlístice a nízké toxicitě je možno tyto preparáty označit jako zásadní přínos v tlumení parazitóz zvěře. První z této skupiny, používaný již od začátku sedmdesátých let minulého století byl thiabendazol,4 dále pak následovaly široké ověřovací testy zaměřené na mebendazol, fenbendazol a oxfendazol.5-7 Proti motoličnatosti byly v těchto letech testovány bithionolsulfoxyd (BHS)8 a rafoxanid.9 Kombinace mebendazolu a rafoxanidu vyústila později v syntézu Rafendazolu premix, vyráběného a expedovaného VÚVBL v Jílovém u Prahy (Biopharm), u něhož byl zjištěn i určitý účinek na nosohltanové střečky u srnčí zvěře a který je na trhu do současné doby.10 Devadesátá léta přinesla poté významný pokrok v možnosti využití širokospektré účinnosti orálně aplikovaného ivermectinu proti plicním a gastrointestinálním nematodózám, střečkovitosti nosohltanové i podkožní a ostatním ektoparazitózám.11,12 Preparát na této bázi Cermix premix k aplikaci v krmných směsích byl rovněž připraven a je expedován Biopharmem a prokazuje velmi dobrou použitelnost u všech druhů spárkaté zvěře.10,13
Je tedy možno konstatovat, že i v současné době úspěšně pokračuje trend tlumení nejzávažnějších parazitóz zvěře a to jak v oborách, tak i ve volných honitbách, přičemž významnou roli zde hraje parazitologické vyšetření. Rovněž tak antiparazitární přípravky, včetně medikovaných směsí jsou většinou u mysliveckých subjektů zajišťovány centrálně, pod dohledem veterinární služby. Tím je zabezpečen vhodný výběr léčiv vzhledem k výsledkům vyšetření vývrhů, případně vzorků trusu a jejich správné dávkování, příprava medikovaných směsí, aplikace ve vhodných termínech i odborná kontrola výsledků odčervení.
Materiál a metodika
Vyhodnocování účinnosti Cermixu premix bylo prováděno po dobu sedmi roků a sice v letech 1998 až 2004 u dančí zvěře v oboře a srnčí zvěře v honitbě VFU Brno, Školního zemědělského podniku VFU Brno v Novém Jičíně. Celkem bylo v průběhu těchto let chováno v oboře asi 200 kusů dančí zvěře a ve volné honitbě asi 100 kusů srnčí zvěře. V dančí oboře se přikrmují od podzimu do jara vesměs objemná krmiva (krmná řepa, oves + kukuřice, seno), pastva je téměř celoroční, pravidelně se předkládají lizy. Čerstvé vzorky trusu byly sbírány každoročně v krátkých intervalech několika dnů před vlastní léčbou.
Termíny sběru vzorků a léčby v jednotlivých letech se vždy přizpůsobovaly podmínkám tak, aby byl zabezpečen příjem medikovaného krmiva. Vesměs se jednalo o měsíc únor, případně i začátek března. Počty odebíraných vzorků činily u dančí zvěře od 23 % v roce 1998 a 37, 5 % až 47,5 % v letech 1999 až 2004 a u srnčí od 20 % do 55 % stavů zvěře.
Dále byly prováděny i periodické pitvy plic ulovených kusů zvěře. Vyhodnocování vzorků před léčbou bylo zvoleno záměrně a sice z toho důvodu, že vzhledem ke klimatickým podmínkám oblasti bylo možno zajistit vždy odběr dostatečného počtu čerstvých vzorků a tedy i předpoklad spolehlivého kvantitativního stanovení intenzity a extenzity infekce. Kontrolní vyšetřování trusu po léčbě bylo rovněž prováděno a vyhodnocováno, výsledky však sloužily pouze ke každoročnímu posouzení účinnosti léčby. Pro dlouhodobé sledování a vyhodnocování by však tyto hodnoty neměly vzhledem k již nestandardním podmínkám odběru vzorků žádný význam.
Vlastní léčba byla po celé sedmileté období prováděna Cermixem premix ad us. vet. (ivermectin 150 mg v 1 kg), výrobce Biopharm-VÚVBL, ČR a sice po zamíchání do sypké krmné směsi v poměru 1 díl premixu a 9 dílů krmiva. Denní dávka pro dančí zvěř činila 650g na 1 kus o prům. hmot. 50 kg a 250g na jeden kus srnčí zvěře o prům.hmot. 15 kg (asi 0,2 mg ivermectinu na 1 kg ž.hm.). Takto medikovaná směs byla podávána ve dvou za sebou následujících dnech jako jediné krmivo v množství závislém na počtech zvěře u krmelců a sice po 3-5 denní návykové kůře pouze krmnou směsí.
Vlastní vyšetřování trusu na přítomnost larev plicnivek bylo prováděno Baermannovou larvoskopickou metodou. Z jednotlivých vzorků trusu o váze 5g byly izolováné larvy I. stadia (La I), identifikovány a počítány pod mikroskopem a stanoveny hodnoty v 1 g trusu (LPG). Na přítomnost vajíček gastrointestinálních hlístic (GIN) bylo vyšetřování prováděno rovněž z jednotlivých vzorků trusu a sice nejprve kvalitativní flotační metodou s použitím Brezova flotačního roztoku o specifické hmotnosti 1300 (byla identifikována i vajíčka ostatních helmintů a oocysty kokcidií). Kvantitativní stanovení počtu vylučovaných vajíček (EPG) bylo prováděno metodou, kterou popisuje Varády (1993);14 tato metoda umožňuje oproti tradiční používané Mc Master metodě poměrně přesné stanovení i nízkého počtu vajíček v trusu. Za účelem determinace druhů, resp. rodů GIN bylo použito metody koprokultur pro diagnostiku infekčních larev (La III),15 která byla prováděna z hromadných vzorků trusu.
Výsledky všech těchto analýz sloužily ke stanovení a posouzení prevalence a intenzity infekce plicními a gastrointestinálními hlísticemi v jednotlivých letech a byly vyhodnoceny pomocí neparamentrického statistického testu (Kruskal-Wallis ANOVA). Kontrolní pitvy plic ulovené dančí a srnčí zvěře sloužily ke srovnání výsledků koprologických vyšetření.
Výsledky
Podrobná determinace rodů, resp. druhů na začátku našich vyšetřování v letech 1998 a v dalších letech na základě pitevních a larvoskopických analýz prokázaly přítomnost tří druhů plicních hlístic a sice Dictyocaulus noerneri u dančí a srnčí zvěře, dále Varestrongylus (Bicaulus) sagittatus u dančí zvěře a Varestrongylus (Capreocaulus) capreoli u srnčí zvěře.
Z gastrointestinálních hlístic byly u dančí zvěře na základě kultivace infekčních larev z trusu (La III) determinovány druhy Chabertia ovina a dále příslušníci rodů Ostertagia, Trichostrongylus, Nematodirus, Oesophagostomum a Trichocephalus, u srnčí zvěře navíc druh Haemonchus contortus.
Výsledky sledování larvoskopických a ovoskopických vyšetření jsou zpracovány do přehledných tabulek a grafů. Prokazují postupný pokles prevalence i intenzity těchto nálezů jak u dančí, tak i srnčí zvěře.
V tab. 1 jsou uvedeny hodnoty prevalence a počtu larev I. stadia v 1 g trusu (LPG) u D. noerneri a V. sagittatus dančí zvěře v jednotlivých letech. Počáteční hodnoty obou ukazatelů u D. noerneri, u těchto tzv. velkých plicnivek nebyly sice vysoké, nicméně jejich přítomnost je vždy velice závažná a k jejich utlumení došlo již během prvních dvou let léčby.
Naproti tomu u V. sagittatus byly prokázány daleko vyšší hodnoty jak u prevalence, tak intenzity infekce (LPG). Postupný pokles nálezů během sedmileté aplikace Cermixu premix u těchto tzv. malých plicnivek je rovněž vysoce významný a sice z průměrných hodnot v roce 1998, u prevalence z 21,7 % na 3,9 % a u LPG z 12,5 na 3, v roce 2003 a na nulové hodnoty v roce 2004. Pokles prevalence v jednotlivých letech byl statisticky významný (p = 0, 042). U srnčí zvěře byly zjištěny vyšší hodnoty jak u velkých, tak i malých plicnivek (tab. 2).
Infekce D. noerneri byla utlumena v průběhu tří roků léčby. U V. capreoli byl prokázán pokles prevalence z počátečních hodnot 37,2 % na 15 % v roce 1998 a u LPG z 30,4 na 7,3 v roce 2004.
Hodnoty poklesu LPG u malých plicnivek byly jak u dančí, tak i u srnčí zvěře za celou dobu sledování statisticky vyhodnoceny a jsou znázorněny v přiložených grafech 1 a 2.
Pokles těchto hodnot byl u obou druhů zvěře statisticky významný a sice jak u Varestrongylus sagittatus dančí zvěře (p = 0,042), tak i u Varestrongylus capreoli srnčí zvěře (p = 0,017).
Při kontrolních pitvách ulovených kusů byly prokázány nálezy plicnivek D. norneri v roce 1998 u srnčí zvěře ve 40 % a dančí zvěře v 25 % prevalenci. Při pitvách v dalších letech měly postupně silně klesající trend podobně jako při larvoskopických vyšetřeních nebyly již v roce 2000 u dančí zvěře a v roce 2001 u srnčí zvěře tyto plicnivky nalezeny.
Odlišný průběh měly po celou dobu sledování hodnoty prevalence u gastrointestinálních nematodóz jak u dančí, tak u srnčí zvěře.
U dančí zvěře se tyto hodnoty pohybovaly prakticky po první tři roky (1998 až 2000) a u srnčí zvěře po první čtyři roky (1998 až 2001) v téměř shodných číslech. Významnější pokles byl zaznamenán teprve v r. 2001 u dančí a v r. 2002 u srnčí zvěře. Naproti tomu u obou druhů zvěře měla významnou tendenci poklesu intenzita infekce, tj. počty vylučovaných vajíček (EPG). Z počátečních hodnot EPG 61,9 u dančí zvěře a 71,3 u srnčí zvěře v roce 1998 byl prokázán pokles na 16,0 resp. 13 v roce 2004. Stejně jako u malých plicnivek byly za celé sedmileté období sledované hodnoty poklesu EPG statisticky vyhodnoceny. U obou druhů byly hodnoty poklesu statisticky vysoce významné, u dančí zvěře (p = 0,003) a u srnčí zvěře (p
Úspěšná byla rovněž redukce vysoce patogenních druhů, resp. rodů GIN, průběžně kontrolovaná na základě kultivace vzorků trusu a determinace La III. V průběhu těchto vyšetření zcela ustalo vylučování vajíček u druhu H. contortus a významně se snížilo u Oesophagostomum spp. u srnčí zvěře a Ch. ovina, Nematodirus spp., Trichostrongylus spp., Ostertagia spp. a Trichocephalus spp. u obou druhů zvěře.
Diskuse
Výsledky našich periodických vyšetřování trusu a pitev plic prováděných v oboře a honitbě VFU Brno, Školního zemědělského podniku v Novém Jičíně do roku 1998 jasně prokazovaly, že helmintózy plic a trávicího traktu jsou velmi významným faktorem a projevují se negativně jak na zdravotním stavu, tak i na výsledcích mysliveckého hospodaření. Tato skutečnost je doložena zejména nálezem tří druhů plicnivek, především vysoce patogenního druhu Dictyocaulus noerneri a dále i zástupců sedmi rodů patogenních hlístic gastrointestinálního traktu. Na základě těchto vyšetření jsme přistoupili k cílenému programu tlumení těchto helmintóz, tj. k pravidelnému každoročnímu vyšetřování významného počtu vzorků trusu a podle možnosti i pitev plic. V této době byly již prokázány dobré výsledky s anthelmintickou účinností orálně aplikovaného ivermectinu u zvěře11,12 a poté distribuovaného preparátu Cermix premix.10, 13 Na základě těchto údajů jsme se rozhodli pro použití a dlouhodobé vyhodnocení účinnosti tohoto preparátu. Jako nejzávažnější problém se nám jevila především přítomnost diktyokaulózy a to jak u dančí, tak i srnčí zvěře, prokázaná na základě larvoskopických i pitevních vyšetření. Původcem diktyokaulózy jsou plicnivky z čeledi Dictyocaulidae, podle současně uznávaných kritérií se jedná o druh Dictyocaulus noerneri,16 cizopasící u všech Cervidů. V minulosti byl zaměňován za druh D. viviparus, který je původcem diktyokaulózy u skotu. Nicméně vzájemný přenos těchto obou druhů mezi skotem a zvěří a naopak je prokázán, avšak z hlediska možného klinického onemocnění není významný.16,17
Aplikace Cermixu premix tak prokázala vysokou anthelmintickou účinnost proti těmto tzv. velkým plicnivkám, kdy v poměrně krátké době a sice u dančí zvěře v průběhu dvou let a u srnčí zvěře v průběhu tří let aplikace byla jejich infekce zcela utlumena. U malých plicnivek u dančí zvěře (V. sagitatus) bylo po sedmi letech dosaženo rovněž úplného utlumení a u V. capreoli srnčí zvěře velmi zásadního poklesu prevalence i intenzity infekce (hodnot LPG). Podobné výsledky jsme mohli pozorovat v našich předcházejících pracích6, 7 u Dictyocaulus sp. s použitím některých imidazolových sloučenin (mebendazolu, fenbendazolu) u srnčí zvěře. U malých plicnivek u muflonů (M. capillaris) prokázal Lamka aj. 100 % účinnost po šest dnů opakované dvojnásobné terapeutické dávce ivermectinu (asi 0,4 mg/kg ž.h.).12
Výsledky získané sledováním hodnot prevalence a intenzity infekce u gastrointestinálních hlístic potvrdily naše zkušenosti z osmdesátých let a zejména s plošně prováděnou léčbou a to, že snižování prevalence má u těchto druhů určité hranice a sice do stadia, kdy se ustálí dynamika populace parazitů v prostředí a vytvoří tak určitou rovnováhu v parazitohostitelských vztazích.3 Obrovská diseminace vývojových stadií v prostředí, poměrně vysoká odolnost a délka přežívání infekčních larev (např. v okolí krmelišť), pestrost druhů zastoupených při těchto infekcích a prakticky nemožnost asanace prostředí přispívají trvale k vytváření příznivých podmínek pro opakované infekce. Nicméně i u gastrointestinálních nematodóz, podobně jako u malých plicnivek, docházelo postupně k výraznému snížení intenzity infekce, tj. průměrných hodnot vylučovaných vajíček (EPG) a to zejména v posledních třech letech.
Příznivou situaci v hodnocení kvalitativních a kvantitativních ukazatelů koprologického sledování dokreslují významně i výsledky mysliveckého hospodaření, které se projevily průkazným zlepšením kondice a výživného stavu zvěře a rovněž trofejové hodnoty, která se postupně a průkazně zvyšovala na základě hodnocení na každoročních chovatelských přehlídkách jak u dančí, tak i u srnčí zvěře v oboře a honitbě. Tyto údaje budou předmětem samostatného sdělení.
Autoři děkují za technickou spolupráci paní Marii Vaňatkové z Ústavu parazitologie FVL VFU a RNDr. Ing. K. Chroustovi, PhD. z PřF MU v Brně za statistické vyhodnocení a grafické zpracování výsledků.
Literatura:
1. Chroust K. Rozšíření kokcidióz a helmintóz u přežvýkavé spárkaté zvěře v ČR. Folia venatoria (Myslivecký sborník) 1987;17:91-104.
2. Zajíček D., Chroust K. Laboratorní diagnostika cizopasníků v ČSR v letech 1976-1986. V. Lovná zvěř spárkatá, zaječí a bažantí. Veterinářství 1988;38:65-67.
3. Chroust K. Parazitární choroby spárkaté zvěře. Myslivecké listy (Hunting Letters), Supplementum No. I., 2001, Straka, Újezd u Brna:52 s.
4. Kalivoda J., Chroust K. Anthelmintic effectiveness of Thibenzole administered in pelletize feeds to fallow deer and mouflons. Acta veterinaria Brno 1971;40:453-462.
5. Chroust K. Sledování anthelmintické úèinnosti SYSTAMEXU (oxfendazole) proti helmintům plic a trávicího traktu u zvěře srnčí a mufloní. Ústavní výzkumná práce, ÚSVÚ Praha, 1980:16 s.
6. Chroust K. Výsledky sledování účinnosti některých širokospektrých anthelmintik u spárkaté zvěře. Folia venatoria (Myslivecký sborník) 1982;12:209-215.
7. Chroust K. Sledování anthelmintické účinnosti fenbendazolu proti plicním a gastrointestinálním hlísticím u spárkaté zvěře. Sborník vědeckých prací ÚSVÚ Praha 1983;13:98-103.
8. Chroust K. Sledování anthelmintické účinnosti bithionolsulfoxidu proti Fascioloides magna u jelení zvěře. Sborník vědeckých prací, SVÚ Praha 1982;12:75-79.
9. Chroust K. Současný stav a možnosti tlumení motolice obrovské (Fascioloides magna) u zvěře. Veterinářství 1987;37:514-515.
10. Ševčík B. Tlumení parazitóz spárkaté zvěře z hlediska myslivecké praxe. Myslivost 2000;12:16-17.
11. Kutzer E. Necessity and methods of parasitic control in game. Proceed. Symposium ”Ivermectin in Game” Židlochovice, 1995:14-16.
12. Lamka J., Peška R., Kulichová E., Urešová J., Vondřejc M. Anthelmintic efficacy of oraly administered ivermectin against nematodes in the mouflon. Acta vet. Brno 1996;65:225-228.
13. Ševčík B., Straková J. Pravidelné ozdravovací akce u spárkaté zvěře základ úspěšného chovu. Myslivost 1998;12:11.
14. Varády M. Porovnanie dvoch metód na počítanie vajíčok nematódov u oviec. Veterinářství 1993;43:342-343.
15. Chroust K., Hulínská I. Metody koprokultur pro diagnostiku invazních larev (La III) gastrointestinálních nematodů přežvýkavců. Metodiky ÚSVÚ Praha, 1970;14-17.
16. Kutzer E. Helminths and Helminthic Diseases of Wild Mammals in Europe. Schriftenreihe des Instit. f. Parasitol. and Zool. der Veterinärmed. Univ. Wien, Band 2 1997:33 s.
17. Bienioschek S., Rehbein St., Ribbeck R. Cross infections between fallow deer and domestic ruminants with large lungworms (Dictyocaulus spp.) Appl Parasitol 1996;37:229-238.
Adresa autora:
Prof. MVDr. Karel Chroust, DrSc.
Ústav parazitologie
Fakulta veterinárního lékařství
Veterinární a farmaceutická univerzita Brno
Palackého 1 – 3
612 42 Brno
