L. CZANDERLOVÁ, D. KELLNEROVÁ
Sevaron poradenství, s. r. o., Brno
Veterinářství 2005;55:276-279
SOUHRN
Czanderlová L., Kellnerová D. Přehled citlivosti nejvýznamnějších patogenů prasat k vybraným antibiotikům. Veterinářství 2005;55:276-279
Do studie byly zahrnuty výsledky vyšetření laboratoře společnosti Sevaron poradenství, s. r. o., z let 2003 a 2004. Stanovení citlivosti k jednotlivým antibiotikům bylo provedeno u nejvýznamnějších patogenních mikroorganismů prasat. Nejméně rezistentních izolátů bylo diagnostikováno u Pasteurella multocida. Podle předpokladů byla rezistence nejčastěji zjištěna u Escherichia coli. U všech vyšetřovaných mikroorganismů bylo nejvíce případů rezistence zaznamenáno u tetracyklinových antibiotik, sulfonamidů a potencovaných sulfonamidů. Mezi nejméně rezistentní antibiotika patří florfenikol a tulatromycin. Velmi málo izolátů bylo také rezistentních k enrofloxacinu.
SUMMARY
Czanderlová L., Kellnerová D. Overview of sensitivity of the most important pathogens of pigs to the selected antibiotics. Veterinářství 2005;55:276-279
Results of the laboratory examination performed in the Sevaron consultancy Ltd. were implicated in the study from 2003 to 2004. Determination of sensitivity to the individual antibiotics was conducted in the most important pathogenic microorganisms of pigs. The least resistant isolates were diagnosed in Pasteurella multocida. After presumption, the resistance was the most frequent in Escherichia coli. Out of all examined microorganisms, the most cases of resistance was revealed in the tetracycline antibiotics, sulphonamides and potentiated sulphonamides. Phlorphenicole and tulatromycine belongs to the least resistant antibiotics. Very few isolates were resistant to enrophloxacine too.
Antimikrobiální látky představují nejčastěji aplikovaná léčiva ve veterinární medicíně. Výběr antibiotik se v praxi spíše řídí zažitými terapeutickými postupy nebo ekonomickými možnostmi chovu než jejich skutečnou účinností. Mnohdy se zapomíná na skutečnost, že rezistence a citlivost mikroorganismů se v čase vyvíjí a že léky, které se dlouhodobě používají k terapii jednotlivých onemocnění, mohou být již neúčinné. Volba antimikrobiálních látek se také často provádí bez předchozí znalosti aktuální infekční situace a stanovení citlivosti bakterií k antibiotikům a chemoterapeutikům. Cílem této studie je shromáždit informace o účinnosti antibiotik, která se běžně používají při léčbě nejvýznamnějších onemocnění v chovech prasat.
Materiál a metodika
Do studie byly zahrnuty výsledky vyšetření laboratoře společnosti Sevaron poradenství, s. r. o., z let 2003 a 2004. Stanovení citlivosti k jednotlivým antibiotikům bylo provedeno u nejvýznamnějších patogenních mikroorganismů prasat, mezi které náleží Actinobacillus pleuropneumoniae (APP), Haemophilus parasuis (HPS), Pasteurella multocida (PM), Streptococcus suis (SS), Staphylococcus hyicus (SHY), Escherichia coli (EC) a Clostridium perfringens (CP). Primokultivace plicních vzorků byla prováděna na krevním agaru v blízkosti stafylokokové kultury (Staphylococcus aureus). Bakteriologická primokultivace rektálních výtěrů probíhala na krevním agaru aerobně a anaerobně a dále na MacConkeyově agaru. Stěry z mozku a kůže byly primokultivovány na krevním agaru. Citlivost izolátů k jednotlivým antibiotikům byla zjišťována diskovou difuzní metodou na čokoládovém agaru (A. pleuropneumoniae a H. parasuis), krevním agaru (P. multocida, C. perfringens, S. suis a S. hyicus) a Mueller-Hintonově agaru (E. coli). U jednotlivých kmenů A. pleuropneumoniae, H. parasuis a P. multocida byla zjišťována citlivost na amoxicilin, amoxicilin + klavulanát, doxycyklin, enrofloxacin, florfenicol, chlortetracyklin, oxytetracyklin, sulfadiazin, sulfametoxazol + trimetoprim a tulatromycin. P. multocida byla navíc testována také na linkomycin a linkomycin + spektinomycin. U vybraných izolátů S. suis, S. hyicus a C. perfringens byla hodnocena citlivost k amoxicilinu, amoxicilin + klavulanátu, ceftazidimu, doxycilinu (kromě C. perfringens), enrofloxacinu, erytromycinu, florfenikolu, linkomycin + spektinomycinu, oxytetracyklinu, penicilinu (kromě C. perfringens) a sulfametoxazol + trimetoprimu. U druhu S. hyicus byl antibiogram doplněn ještě o oxacilin. U E. coli byla zjišťována citlivost na amoxicilin, apramycin, kolistin, enrofloxacin, florfenikol, flumequin, gentamicin, linkomycin + spektinomycin, neomycin, oxytetracyklin, sulfadiazin, sulfametoxazol + trimetoprim a tulatromycin.
Výsledky
Ve skupině respiračních patogenů, do které je zařazen A. pleuropneumoniae, H. parasuis a P. multocida, bylo nejvíce izolátů rezistentních k sulfadiazinu (58,3 až 72,7 % rezistentních kmenů) a doxycyklinu (53,8 % rezistentních kmenů u H. parasuis). Největší účinnost in vitro naopak prokázal tulatromycin, amoxicilin, amoxicilin + klavulanát a florfenikol. Nejmenší výskyt rezistencí byl zaznamenán u P. multocida.
Vyšetřované izoláty S. suis vykazovaly značnou rezistenci k sulfametoxazol + trimetoprimu (34,6 % rezistentních kmenů), doxycyklinu (32,7 % rezistentních kmenů), erytromycinu (30,8 % rezistentních kmenů) a oxytetracyklinu (28,8 % rezistentních kmenů). Všechny námi testované kmeny S. suis byly citlivé k amoxicilin + klavulanátu a linkomycin + spektinomycinu. Pouze 3,8 % kmenů bylo rezistentních k amoxicilinu a florfenikolu.
Vysoký výskyt rezistence byl zjištěn u druhu S. hyicus. V tomto případě je ale potřeba brát v úvahu výrazně menší počet vyšetřovaných kmenů. Častá rezistence se vyskytovala u penicilinu (66,7 % rezistentních kmenů), oxacilinu (55,6 % rezistentních kmenů), ceftazidimu (44,4 % rezistentních kmenů) a doxycyklinu (44,4 % rezistentních kmenů). Všechny izoláty S. hyicus byly naopak citlivé k amoxicilin + klavulanátu, enrofloxacinu, linkomycin + spektinomycinu a sulfametoxazol + trimetoprimu.
C. perfringens je in vitro často rezistentní k sulfametoxazol + trimetoprimu (43,8 % rezistentních kmenů), oxytetracyklinu (34,2 % rezistentních kmenů), erytromycinu (26 % rezistentních kmenů) i ceftazidimu (23 % rezistentních kmenů). Žádný výskyt rezistence nebyl zaznamenán u amoxicilin + klavulanátu a florfenikolu.
Vysoký stupeň rezistence vykazovaly izoláty E. coli. Mezi nejméně účinná antibiotika v tomto případě patří sulfadiazin (69,1 % rezistentních kmenů), oxytetracyklin (65,7 % rezistentních kmenů) a amoxicilin (32 % rezistentních kmenů). Všechny kmeny byly naopak citlivé ke kolistinu a tulatromycinu.
Diskuse
Z výsledků naší studie jednoznačně vyplývá poměrně častý výskyt rezistentních kmenů u všech posuzovaných druhů bakterií. Nejméně rezistentních izolátů bylo diagnostikováno u P. multocida. Podle předpokladů byla rezistence nejčastěji zjištěna u E. coli. Jedním z možných vysvětlení pro snižující se citlivost E. coli k mnoha antibiotikům je fakt, že pro tento mikroorganismus je charakteristická vysoká četnost výměny genetické informace pomocí plazmidů (extrachromozomální DNA).1 Během posledních let byl zaznamenán nebývalý vzestup rezistence E. coli k tetracyklinům, amoxicilinu, potencovaným sulfonamidům, neomycinu, apramycinu a gentamicinu, což výsledky naší studie jenom potvrzují.2
U všech vyšetřovaných mikroorganismů bylo nejvíce případů rezistence zaznamenáno u tetracyklinových antibiotik (doxycyklin, oxytetracyklin a chlortetracyklin), sulfonamidů (sulfadiazin) a potencovaných sulfonamidů (sulfametoxazol + trimetoprimu). Jedná se o širokospektrální látky hojně využívané k terapii a prevenci onemocnění v chovech prasat. Tento nález jenom potvrzuje známou skutečnost, že získaná rezistence mikroorganismů narůstá přímo úměrně s rozsahem jejich používání.3 Mezi nejméně rezistentní antibiotika patří hlavně terapeutika nové generace, jako jsou florfenikol a tulatromycin. Velmi málo izolátů bylo také rezistentních k enrofloxacinu. Tato léčiva však mají indikační omezení a měla by být proto používána až na základě laboratorního vyšetření a zjištění citlivosti k dané účinné látce a rezistence k běžným antibiotikům.
Jak výsledky naznačují, měli bychom více respektovat faktory přispívající k získání a šíření rezistence mikroorganismů. Obecně platí, že z hlediska prevence vzniku rezistence je nutno dávat přednost antibiotikům s co nejužším spektrem před širokospektrálními a monoterapii před kombinací antibiotik. V chovech prasat se ale běžně setkáváme se smíšenými infekcemi, což pochopitelně vede k upřednostňování širokospektrálních antibiotik. Šíření rezistence dále podporuje zejména používání omezeného spektra antibiotik pro široký okruh původců onemocnění nebo dokonce soustavné využívání pouze jednoho druhu antibiotika. Ke vzniku rezistence enormně přispívá aplikace antibiotik v příliš nízkých dávkách (preventivní medikace), nadměrně dlouhých intervalech a rovněž nedostatečná délka terapie. Nízké dávkování je obecně větší chybou než příliš vysoké. Příliš krátká terapie nestačí k eradikaci původců a podporuje vznik rezistence etiologického agens. Na druhé straně ovšem platí, zejména u širokospektrálních antibiotik, že čím déle je podáváme, tím větší je pravděpodobnost vyselektování rezistentních kmenů těch bakterií, proti nimž nebyla léčba zaměřena.4
Šíření antibiotické rezistence může výrazně omezit zlepšení zoohygienických a organizačních opatření v chovu. Například izolace nemocných zvířat zabraňuje přenosu rezistentních kmenů bakterií. Při kontrole infekcí v chovech prasat by měly být jednoznačně upřednostňovány vakcinace před dlouhodobými a necílenými medikacemi.3
Závěr
Laboratorní průkaz původce infekčních onemocnění a určení jejich citlivosti k antibiotikům je základem pro úspěšnou terapii. Vzhledem k postupnému nárůstu rezistence patogenů je stále obtížnější předvídat jejich citlivosti k antibiotikům, a proto je mikrobiologické vyšetření naprostou nezbytností.
Literatura:
1. Sunde M., Sorum H. Self-transmissible multidrug resistence plasmids in Escherichia coli of the normal intestinal flora of heathy swine. Microb Drug Resist; 2001:191-196.
2. Hariharan H. et al. Observations on production of hemolysin, heat-labile enterotoxin and antimicrobial drug resistence among enterotoxigenic Escherichia coli from pigs. Comp Immun Microbiol Infect Dis 1992;15:229-234.
3. Prescott J. F., Baggot J. D., Walker R. D. Antimicrobial Therapy in Veterinary Medicine. Iowa USA; Iowa State University Press, Emes, 2000:27-49.
4. Roberts J. D. Six steps to antibiotic selection for nursery and finishing disease. Proc NC Healthy Hogs Seminar, 2000:63-78.
Adresa autora:
MVDr. Linda Czanderlová
Sevaron poradenství, s. r. o.
Palackého 163a
621 00 Brno
