J. SVEJKOVSKÝ,1 Z. ŠIROKÁ,2 Z. SVOBODOVÁ2
1Krajská veterinární správa Karlovy Vary
2Ústav veřejného veterinárního lékařství a toxikologie, Fakulta veterinární hygieny a ekologie Veterinární a farmaceutické univerzity Brno
Veterinářství 2004;54:345-347
SOUHRN
Svejkovský J., Široká Z., Svobodová Z. Případ otravy koní salinomycinem. Veterinářství 2004;54:345-347.
V předkládaném příspěvku uvádíme případ otravy koní, který se stal v roce 1998 na jízdárně ve Verušicích. Cílem příspěvku je znovu upozornit na možnost a nebezpečí otravy koní salinomycinem.
SUMMARY
Svejkovský J., Široká Z., Svobodová Z. Salinomycin poisoning in horses: a case report. Veterinářství 2004;54:345-347.
A case of salinomycin poisoning in horses at horse riding facility in Verušice in 1998 is described. The danger of salinomycin poisoning in horses is pointed out.
V roce 1998 bylo na turistické jízdárně ve Verušicích celkem dvanáct koní. Dne 8. listopadu zde došlo k úhynu tří koní (klisna a dvě hříbata). U dvou dalších koní (hřebec a klisna pony) byly pozorovány výrazné příznaky poškození celkového zdravotního stavu. Dalších sedm koní nebylo v tu dobu přítomno (účast na víkendových závodech mimo jízdárnu).
Klinické příznaky: Dosud živý hřebec ležel v boční poloze s příznaky svalových křečí. Klisna pony stála, ale projevovala příznaky apatie a poruchy pohybu. Klopýtala a pohybovala se nekoordinovaně. Tělesná teplota u obou koní byla 36 °C. Na sliznici nozder byly shledány drobné krváceniny, byly patrné příznaky oběhového selhávání a edému plic s očividnou dušností. Bylo vysloveno podezření na otravu neznámou látkou, případně na otravu přesličkou (obsahuje jedovatý alkaloid palustrin a kyselinu akonitovou; citliví jsou zvláště koně). Při prohlídce pastevního areálu, v němž se koně pohybovali předchozí den, nebylo nalezeno nic podezřelého, co by mohlo být příčinou otravy. Na pastvě nebyla žádná přeslička, porost byl spasený, poměrně čerstvý trus byl formovaný, tmavé barvy. Nic podezřelého nebylo nalezeno ani ve stáji, ani ve stodole. Majitelé sdělili, že nepoužívají žádná jadrná krmiva ani krmné směsi. Koně se pouze pasou a napájejí vodou. Vodní zdroj a napajedlo byly nezávadné. Ošetřující veterinární lékař aplikoval hřebci a klisně pony intravenózně fyziologický roztok a vitaminy. Následující den, 9. 11. 1998, uhynul ještě hřebec, klisna pony přežila.
Biochemickým vyšetřením krevního séra byla u všech koní zjištěna silně zvýšená aktivita kreatinkinázy, u dvou koní zvýšená aktivita ALT a AST.
Pitevní nález:
Klisna – březí (plod odpovídal stáří přibližně 4 – 5 měsíců); břicho mírně tympanické; v hrtanu a průdušnici zpěněná tekutina; plíce nedostatečně kolabované, edematózně provlhlé; srdce zastavené v diastole, v perikardu nález zmnožené serózní tekutiny; sliznice žaludku ve fundu mírně zarudlá, kutánní část beze změn. Obsah žaludku byl složen z rozkousaného jemně slamnatého krmiva travinového původu, typicky kyselého pachu, v kolonu obsah tmavý, hnilobného pachu. Játra, ledviny a slezina beze změn.
Dvě hříbata – čerstvé ulcerace ve žlaznaté části žaludku; rozbředlé ledviny; ve střevech uzlíkovité změny po parazitech.
Hřebec – edém plic, plíce nekolabované; dilatace obou srdečních komor; granulózní dystrofie všech parenchymatózních orgánů; na kutánní sliznici žaludku výskyt čerstvých plošných peptických vředů, v žaludku malé množství rozkousané zelené vlákniny; mírný katar tenkého a slepého střeva.
Histologickým vyšetřením vzorků orgánů uhynulých zvířat byla zjištěna v játrech periacinózní hyperemie a retence žlučových barviv; v ledvinách mírné dystrofické změny epitelu proximálních tubulů a krváceniny v koře; ztráta příčného žíhání v myokardu.
Biologický pokus s extraktem obsahu žaludku a kolonu dvou uhynulých koní na myších byl ukončen po 72 hodinách s negativním výsledkem.
Tenkovrstvou chromatografií byla v obsahu žaludku prokázána přítomnost salinomycinu nebo narasinu. Vzhledem ke značné přítomnosti znečišťujících látek rostlinného původu nebylo možno tyto dvě látky od sebe spolehlivě rozlišit. Podle sdělení pracovníků laboratoře se s větší pravděpodobností jednalo o salinomycin. Ve vzorcích z kolonu byl nález negativní.
Místní šetření: Aby mohl být předpoklad pracovníků laboratoře VEDILAB v Plzni o přítomnosti salinomycinu ve vzorcích žaludečních obsahů uhynulých koní potvrzen, musela být provedena další místní šetření. Při nich bylo zjištěno, že kromě koní je na jízdárně chována drůbež, ovce, kozy a psi. V tzv. přípravně krmiv byl velký nepořádek a byly zde nejrůznější zbytky krmných směsí a šrotovaného obilí neidentifikovatelného původu. Dotazem na manžela majitelky jízdárny bylo zjištěno, že v době víkendové nepřítomnosti majitelky a sedmi koní krmil zbylých pět koní sám spolu s dětmi. Koním nasypali do výběhu nějakou krmnou směs. Dalším dotazem na prodejce krmiv (bývalý ZNZZ) ve Žluticích a Štědré bylo zjištěno, že majitelka v květnu kupovala ve Žluticích dva pytle kompletní krmné směsi BR II pro brojlery a v červnu téhož roku koupila ještě dva pytle BR II ve Štědré. Poslední dotaz směřoval do míchárny krmiv VKS Kaznějov. Na otázku, jaká antikokcidika byla dle receptury aplikována do krmné směsi BR II před květnem 1998, byla jednoznačná odpověď – salinomycin. Tím byl naplněn předpoklad pracovníků laboratoře VEDILAB Plzeň.
Diskuse
Salinomycin patří mezi tzv. ionoforová antibiotika. Je produkován saprofytickými mikroskopickými houbami rodu Streptomyces albus. Chemicky se řadí mezi polyeterické monokarboxylové kyseliny.
Ionoforová antibiotika mají široké spektrum účinku, působí proti grampozitivním bakteriím, kvasinkám, některým virům a kokcidiím. Používají se nejčastěji jako antikokcidika u drůbeže a dále ke zvýšení hmotnostního přírůstku u skotu a prasat. Svým antibiotickým účinkem modifikují složení bachorové mikroflóry, snižují produkci acetátu a metanu, zvyšují produkci propionátu, mohou zlepšovat využití vlákniny a dusíku u přežvýkavců a tím zvyšovat konverzi krmiva a hmotnostní přírůstky.1 U monogastrů je růst zlepšen v důsledku redukce nežádoucích gastrointestinálních mikroorganismů.
Mechanismus účinku: Salinomycin a ostatní ionoforová antibiotika mají vysokou afinitu k iontům alkalickým kovů, hlavně sodíku a draslíku, a také ke kovům alkalických zemin, vápníku a hořčíku.2 Zesilují permeabilitu membrány pro tyto ionty, což vyústí v poškození iontové rovnováhy v citlivé buňce a v její následnou smrt. Tyto ionty nejsou přenášeny iontovými kanály. Dále dochází k poruše syntézy ATP v mitochondriích a k mohutnému influxu kalcia do buňky, což může vyústit v buněčnou smrt.
Působí na extracelulární i intracelulární stadium kokcidií. Léková tolerance se vyvíjela pomalu, pravděpodobně v důsledku nespecifického způsobu účinku salinomycinu, ale v dnešní době už je značně rozšířená.1 Salinomycin však nezpůsobuje zvýšenou rezistenci mikroorganismů na humánní antibiotika, proto jej lze v živočišné výrobě bezpečně používat.3
Toxicita: Salinomycin je toxický pro koně, osly, krůty a psy. LD50 pro koně je 0,6 mg/kg ž. hm. Při nesprávném dávkování nebo kombinování salinomycinu s jinými léčivy ovšem může dojít k otravě i u jiných druhů domácích a hospodářských zvířat. Látky, které potencují toxický účinek salinomycinu, jsou především erytromycin, tiamulin a sulfonamidy (např. erytromycin je silný inhibitor činnosti cytochromu P450 nutného k eliminaci salinomycinu).2 Při příjmu vysokých dávek salinomycinu dochází k narušení automaticity srdce a ke zkracování doby akčního potenciálu. To vyústí v arytmie až kongestivní selhání srdce. Jako ojedinělé případy byly popsány změny na nadledvinkách u potkanů a výskyt polyneuropatií u koček, které byly krmeny suchým krmivem kontaminovaným salinomycinem od výrobce.4
Průběh otravy, diagnostika a terapie: Hlavními příznaky otravy jsou anorexie a deprese, hyperventilace, koliky, nekoordinované pohyby a ataxie, u koní je velmi významná přítomnost změn na EKG a tachykardie.2,5
Při biochemickém vyšetření krve nacházíme zvýšenou aktivitu kreatinkinázy a AST, může být zvýšený bilirubin a u koní dochází k poklesu sérového kalcia a draslíku na hladinu ohrožující život (K+ pod 2 mmol/l).
Při histopatologickém vyšetření jsou nápadné světle zabarvené příčně pruhované svaly i myokard, dilatované srdeční komory s petechiemi nebo nažloutlými pruhy nekrotických buněk myokardu. V kardiomyocytech dochází k výskytu velkého množství vakuol a k poškození mitochondrií. Po otravě ionofory jsou u koní nalézány svalové léze hlavně na myokardu, u ovcí, prasat a psů hlavně na kosterní svalovině, u skotu a drůbeže na obou typech svalů.2
Protože příznaky otravy nejsou specifické, pro správnou diagnózu je důležité provést chemickou analýzu na ionoforová antibiotika, a to ze vzorků krmiva, jater a obsahu gastrointestinálního traktu. Tato analýza se obvykle provádí metodou HPLC.
Není známo žádné antidotum ani kauzální terapie. Používají se projímadla (u koní minerální oleje), carbo medicinalis, kortikoidy a infuze Ringer laktátu nebo jiného intravenózního roztoku s vyšším obsahem draslíku. Po celou dobu je nutno monitorovat činnost srdce.2 Je nutná dlouhá doba rekonvalescence. Mnoho koní, kteří přežili otravu salinomycinem, už nikdy nedosáhne své původní fyzické kondice, většinou v důsledku snížené výkonnosti srdce vzniklé zajizvením poškozeného myokardu.
Závěr
Majitelka podala na policii trestní oznámení na neznámého pachatele, který údajně její koně otrávil. Toto trestní oznámení policie odložila, neboť koně pravděpodobně otrávili rodinní příslušníci majitelky. Nesplnilo se v tomto případě podezření o úmyslu zlých lidí koně otrávit.
Poděkování:
Autoři děkují pracovníkům laboratoře VEDILAB, spol. s r. o., Plzeň za výsledky perfektně provedeného vyšetření.
Literatura:
1. Roder J. D. Veterinary Toxicology. Boston; Butterworth Heinemann, 2001:403.
2. The Merck Veterinary Manual, 8th edition. New Jersey; Merck & Co., Inc., 1998:2231.
3. Callaway T. R. et al. Ionophores: their use as ruminant growth promotants and impact on food safety. Curr Issues Intest Microbiol. 2003;4(2):43-51.
4. Van der Linde-Sipman J. S. et al. Salinomycin-induced polyneuropathy in cats: Morphologic and epidemiologic data. Vet Pathol 1999; 36:152-156.
5. Novilla M. N. The veterinary importance of the toxic syndrome induced by ionophores. Vet Hum Toxicol 1992;34(1):66-70.
Adresa autora:
MVDr. Jaroslav Svejkovský
KVS Karlovy Vary
Kosmonautů 19
360 05 Karlovy Vary
