Konference byla organizovaná OIE a FAO za aktivní účasti zástupců WHO.
Konference byla věnována stále hrozící ptačí chřipce, která ve své podstatě představuje za určitých okolností stejné nebezpečí jako Španělská chřipka, která v letech 1918 až 1920 způsobila podle odhadů smrt 20 až 40 milionů lidí nejenom v Evropě, ale také na území severní Ameriky a dalších kontinentů. Původce ptačí chřipky je také závažný z epizootologického hlediska, protože dosud nejsou známy všechny možné cesty šíření původce. Za hlavní zdroj nákazy jsou obecně považováni volně žijící ptáci, kteří jsou většinou bez klinických příznaků onemocnění.V Itálii jsou již několik roků pozorována hejna plameňáků, kteří po zimě přilétají přes Středozemní moře na Apeninský poloostrov. Tím se může virus přenášet i mezikontinentálně. Protože je k viru vnímavá jak domácí vodní, tak i hrabavá drůbež, je šíření viru divokými ptáky velice nebezpečné. Infekce se klinicky projevuje především u hrabavé drůbeže, přičemž infikovná vodní drůbež může původce nákazy vylučovat, ale klinické příznaky jsou u ní velmi vzácné. Právě domácí vodní ptáci jsou v jihovýchodní Asii často chováni extenzivně a po nakažení divokými ptáky jsou rezervoárem původce ptačí chřipky nejenom pro domácí drůbež, ale následně mohou být také opětovným zdrojem infekce pro volně žijící ptáky.
