Sloni nejsou na export a úřady hledají místní farmáře, kteří by slony koupili a začali se zabývat chovem divokých zvířat.
Vyzváni byli především farmáři, kterým byla v rámci nedávné kontroverzní pozemkové reformy přidělena některá z 5 000 farem zabavených bez náhrady původním bělošským vlastníkům. Případní zájemci budou muset prokázat, že vlastní dostatečné množství půdy (slon potřebuje pastvinu o rozloze přibližně 1,7 kilometru čtverečního půdy), že jsou schopni přepravit dvou až pětitunového slona bezpečně do nového domova, musí si najmout specialistu – veterinárního lékaře a tým odborníků, kteří slona uspí, množství dělníků pro transport, nákladní vozidla a speciální klece. Cena slona se pohybuje okolo 23 000 až 25 000 dolarů. Podle zimbabwských úřadů jsou přírodní parky, které pokrývají pětinu země, schopny bez negativních následků na životní prostředí pojmout pouze 45 000 slonů, v současné době žije v Zimbabwe asi 80 000 až 100 000 jedinců. Po letech sporů získalo Zimbabwe v roce 1999 od Úmluvy o mezinárodním obchodu ohroženými druhy volně žijících živočichů a rostlin (CITES) povolení prodávat omezené a přísně kontrolované množství slonoviny do Japonska. Roční maximální kvótu porážky 500 slonů dosud nenaplňovalo.
