Každé násilné poškození zdraví, které je způsobeno něčí nedbalostí, či dokonce zlým úmyslem, vyvolá řadu protichůdných reakcí. Bylo tomu tak opět při potrhání chlapce nedostatečně zajištěnými hlídacími psy. Naštěstí úvahy, které ještě nedávno byly první reakcí - zakázat, či omezit - se dostávají do pozadí.
Již jsou přece jen realističtěji brány v potaz názory chovatelů či veterinářů a v neposlední řadě i právníků, že je třeba zaviněná poranění posuzovat jako chybu majitele zvířete, popřípadě toho, kdo je měl v inkriminovanou dobu na starosti. Zákon zde totiž umožňuje opravdu citelný postih, kterým může být i odnětí svobody.
Obce mohou regulovat například formou obecních vyhlášek, kde je volný pohyb zvířat povolen, a kde je zakázán. Zákon také určuje, že například psi, kteří údajně nejčastěji mají na svědomí poranění lidí, musejí být přihlášení, evidovaní a identifikovatelní. A také, že musejí být prokazatelně očkováni proti vzteklině. Kontrolní orgány mají nástroje na to, aby ty, kdo se o svá zvířata odpovídajícím způsobem nestarají a tím přímo nebo nepřímo ohrožují své okolí, mohly postihnout.
Čili je nutné apelovat na osobní zodpovědnost každého majitele či chovatele. Podobně, jako kdo nechce ohrozit okolí automobilem, má u něj dofouknuté gumy a chodí na pravidelné servisní prohlídky.
Jako nelze v reakci na zvýšený počet dopravních nehod rušit automobily podle značek, které se na nehodách nejčastěji podílely, nelze rozlišovat ani mezi plemeny psů. Stejně lze také těžko zrušit vosy, včely či sršně, i když každoročně na následky jejich bodnutí zemře ročně kolem pěti lidí.
