Udělat někomu radost je chvályhodné a o Vánocích zejména, avšak tato radost nemá být podmíněna žalostí. Děti, ale i dospělé může oslovit reklama, film či okamžité citové strádání, že zatouží mít doma nějakého živého tvora. Prosím, ať si ho pořídí, ale s rozmyslem, musí si uvědomit, že živý tvor není hračka, kterou po pomuchlání strčí pod postel.
A nejinak tomu má být při plnění přání. Pořídí-li se zvíře do rodiny, ať už půjde o psa, kočku či ptáka, anebo rybičky, je to dárek pro všechny, nikoli jen pro jednoho člena. Všichni by si měli uvědomit, zda zvíře chtějí, a přijmou je se všemi dosud netušenými starostmi. Nejde jen o radosti.
Je třeba zvířeti zajistit přiměřenou zvířecí potravu, nikoli lidskou, opatřit mu pelíšek a ten respektovat, stejně jako misky na jídlo a pití. Je třeba navštěvovat občas veterinárního lékaře, u psa je například povinné očkování proti vzteklině, stejně tak u fretky, a doporučuje se i u koček. Pravidelně odčervovat, a tak by se dalo pokračovat. A to nemluvě o spoustě času, který je třeba zvířeti věnovat.
Především je ale nutné počítat s tím, že se zvíře dožije určitého věku, od dvou let u malých hlodavců do téměř dvou desetiletí u psů a koček. „Doba použitelnosti“ nekončí v lednu nebo únoru příštího roku.
Při dobré péči se chovaný živočich svým pánům odvděčí, ale opravdu to není hračka. Konečně pro ty, kterým nic neříká svědomí, o povinnosti pánů zajistit odpovídající podmínky zvířatům chovaným v zajetí pro vlastní potěchu i zvířatům hospodářským hovoří i veterinární zákon i zákon na ochranu zvířat proti týrání.
Kdo chce tedy darovat zvířátko, určitě by měl s budoucím obdarovaným na toto téma pohovořit, aby posléze nešlo spíše o nepříjemné překvapení.
