F. ČADA,1 F. ZAHRÁDKA,2 M. CHALOUPKA,2 O. HES,3 T. VLACH4
1Analytické laboratoře, s. r. o., Plzeň
2Veterinární klinika „K+Z“, Plzeň
3Šiklův patologickoanatomický ústav, Fakultní nemocnice Plzeň
4Veterinární klinika Klánovice
Veterinářství 53;2003:110-112
SOUHRN
Čada F., Zahrádka F., Chaloupka M., Hes O., Vlach T.: Mezoteliom psů - patologie pěti případů. Veterinářství 53;2003:110-112.
Patomorfologicky bylo studováno pět případů mezoteliomu psů ve věku 10 - 14 let plemen německý ovčák (2x), malý hladkosrstý pinč, německý ohař a jezevčík. Ve všech případech byl nádor určen jako maligní mezoteliom epiteliálního typu. Mezoteliom byl diagnostikován histopatologicky a v jednom případě i elektronovou mikroskopií. Nádorové změny byly zjištěny třikrát na parietální pleuře (z toho jedenkrát i na pleuře pulmonální), jedenkrát nádorový proces postihoval pouze perikard a jedenkrát tunica vaginalis a communis varlete a funiculus spermaticus.
Mezoteliom psů je relativně vzácný tumor, udávaná frekvence je tři případy na 5315 psů 1 , resp. 0,2% z pitvaných3. Histogeneticky vychází z mezodermálních buněk vystýlajících dutiny tělní (pleurální, perikardiální, peritoneální včetně skrotální). Etiologicky je nádor spojován (zvláště pleurální forma) s inhalační expozicí asbestem, a to jak u lidí,2 tak i u psů.3,4
Hlavní klinické příznaky vyplývají z transudace do tělních dutin, vedoucí k dýchacím, srdečním a abdominálním potížím.4,5
Psí mezoteliomy jsou pravidelně popisovány jako převážně epiteliální a maligní. Malignita se projevuje spíše jako implantační potence nádoru než metastázami.3,6-8 V našem sdělení předkládáme pět patomorfologicky dokumentovaných případů tohoto nádoru. Tři případy u psů ze souboru 1294 pitvaných v letech 1993 – 2000 a dva z běžných klinických bioptátů téhož období..
Materiál a metody
U tří případů bylo provedeno patoanatomické vyšetření a dva byly posuzovány pouze z bioptátů.
Případ 1 – malý hladkosrstý pinč, fena, stáří 10 roků.
Případ 2 – německý ovčák, fena, stáří 13 roků.
Případ 3 – německý ohař, pes, stáří 12 roků.
Případ 4 – německý ovčák, pes, stáří 7 roků.
Případ 5 – jezevčík, pes, stáří 14 let.
Ze všech patoanatomických lézí bylo provedeno histopatologické vyšetření. Excize byly fixovány v pufrovaném 10% formaldehydu a zpracovány parafinovou technikou. Zhotovené řezy o síle 5 m byly obarveny HE, PAS reakcí a Giemsovým barvením (modifikovaným).
Elektronoptické vyšetření v případě 4 bylo provedeno z tkání fixovaných pufrovaným formalinem. Materiál byl dofixován v paraformaldehydu (4%). Zalit byl do epoxidové pryskyřice (Durcupan Epon) a barven uranyl-acetátem.
Patoanatomické nálezy
Případ 1: Desetiletá fena malého hladkosrstého pinče byla utracena pro dlouhotrvající efuzi v dutině hrudní. Jiné anamnestické údaje se nepodařilo zjistit.
Při pitvě byl hlavním nálezem hydrotorax, kolaps plic a početné granulované porosty šedobílé barvy plošně na celé ploše diafragmatické části parietální pleury. Porosty jevily místy hnědě zbarvená nekrotická ložiska.Vzácně se formovala tkáň v drobné papilární výrůstky.Ostatní výstelka dutiny hrudní, perikardiální a abdominální byla bez nálezu. Kromě běžných ojedinělých jizvovitých lézí v kůře ledvin nebyly zjištěny jiné patomorfologické změny.
Případ 2: Třináctiletá fena německého ovčáka náhle uhynula s předchozí klinickou diagnózou pyometra v inoperabilním stavu.
Pitevní nález: obezita, anemie. V dutině hrudní asi 0,5 l krvavě zbarvené vodnaté tekutiny. Kostální a brániční pleura byla na velkých plochách difuzně mapovitě šedobíle prorostlá novotvořenou tkání granulovaného vzhledu, tvořící ojedinělé neohraničené uzly velikosti až 1 cm. Na pleuře kolabovaných plic byla zjištěna plošná nepravidelná drsná zbytnění, jen místy jemně zrnitá. Příčinou úhynu byla hemoragická diatéza (krvavý výtok z pochvy, hematomy ve stěně břišní bilaterálně a subkutánně a mezi povázkami svalů pletence hrudního a hrudníku). Byly zjištěny cysty folikulů na obou vaječnících a cystická hyperplazie endometria . Vedlejším nálezem byly vícečetné nodulární hyperplazie v játrech.
Případ 3: Dvanáctiletý pes, německý drátosrstý ohař. Uhynul po třikrát se opakující pneumonii během půl roku.Vždy byl léčen antibiotiky do ústupu akutních příznaků.
Pitvou byl zjištěn průměrný výživný stav, pyotorax (asi 2 l narůžovělého hnisavého vločkujícího exsudátu), kolaps plic. Pleura kostální, brániční a perikard (intraperikardiálně i na epikardu) difuzně porostlé tkání vzhledu granulační tkáně s tvorbou neohraničených tumorů (do velikosti 2 cm), papilárních proliferací a fluktuujících váčků velikosti až 1 cm vyplněných rosolovitou žlutavou hmotou. Novotvořená tkáň byla ložiskovitě nepravidelně hemoragická nebo hnědavá, nekrotická, na bránici se zřetelným hnisavým povlakem. Pleura pulmonální nebyla postižena. Mízní uzliny hrudní (s výjimkou mediastinálních) byly zduřelé, provlhlé. Kromě dystrofických změn játer a ledvin jiné patoanatomické změny nezjištěny.
Případ 4: Sedmiletý pes, německý ovčák. Recidivující efuze v perikardu. Byly zaslány pouze bioptáty k histologickému vyšetření.
Případ 5: Čtrnáctiletý pes, jezevčík. Vyšetřen šourek s varlaty a funiculus spermaticus po exstirpaci. Levé varle bez nálezu. Pravé zvětšené, tvořené prokrvácenou nekrotickou tkání s iniciální hnisavou infiltrací. Masivní edém subkutis šourku (2 - 3 cm) a tekutina v tunica vaginalis varlete postupující až do funiculus spermaticus. V tunica vaginalis granulační krvavá zrnitá tkáň nádoru difuzně až po ligaci funiculus spermaticus.
Histopatologické nálezy
Ve všech pěti případech byl nález velmi podobný. Dominantním nálezem byl papilární růst nádorové tkáně se sporým vaskulárním stromatem tvořený jednou, nebo více vrstvami neoplastických mezoteliálních buněk s ostrým přechodem v normální mezoteliální výstelku. Nádorové buňky byly dosti uniformní, kubického, cylindrického, nebo oválného tvaru s hojnou, mírně bazofilní cytoplazmou, dobře ohraničitelné. Jádra měla prominující jadérka a zřetelnou jadernou membránu. Mitózy byly vzácné. Na povrchu nádorových buněk byl při velkém zvětšení nápadný mikrovilózní lem (korona), podobný nálezu u buněk z otiskových preparátů mezotelu. Nápadná byla místy anisokaryóza, ojediněle i dvojjaderné buňky. V případech 1, 3 a 4 byly nápadné cystické struktury vystlané tumorózními buňkami, což imitovalo adenoidní struktury. Vazivové stroma bylo slabě vyvinuto, místy silně vaskularizováno s nálezem siderofagie a u případu 3 hojně infiltrováno neutrofilními leukocyty. Barvení PAS a Giemsou detekující přítomnost mukosubstancí bylo negativní.
Diskuse
Ve všech pěti sledovaných případech byl hlavním nálezem maligní výpotek v dutinách (z toho u jednoho případu s hnisavou komplikací) vyvolaný nádorovým bujením mezoteliální výstelky. Podobné nálezy i klinický průběh uvádějí u psů i jiní autoři.3,6,7
Intravitální diagnóza je komplikována především dosti obecnými příznaky (tekutina v dutinách tělních vyvolávající podle lokalizace tumorózního procesu abdominální potíže, tachypnoe a respirační poruchy).6 Průměrný věk 8 let (od 4 do 15 roků)6,9 splňuje i našich pět případů.V některých případech (perikardiální postižení) mohou intravitální podezření podpořit radiografické nálezy, ultrasonografie a vyšetření tekutiny z postižených dutin. Cytologické vyšetření tekutiny z postižených dutin poskytuje jen vzácně dostatečnou informaci o malignitě procesu.6 Striktní kritéria cytologické malignity je obtížné stanovit.6 Proto spolehlivou diagnózu je možné určit jen biopsií tumorózní tkáně k rozlišení produktivního zánětu nebo jiného tumoru. Stanovení diagnózy mezoteliomu však často není jednoznačné a kromě morfologie nádoru je nutné vzít v úvahu i veškeré klinické údaje. V humánní patologii se nepodařilo prozatím vyvinout specifickou protilátku pro detekci mezoteliomu a odlišení od karcinomu plicního je prováděno celým panelem imunohistochemických markrů. Odlišení od metastáz adenokarcinomu je za použití veškeré imunohistochemie v podstatě diagnóza „per exclusionem“.10
Histologický nález mezoteliom epiteliálního typu v našich případech se shoduje s nálezy u psů uváděný jinými autory.3,6-8
K odlišení od karcinomu zvláště při nálezu adenoidních struktur je nutné provést alespoň průkaz mukosubstancí (PAS, Giemsa) a elektronovou mikroskopii.V našich případech jsme negativní produkci mukosubstancí prokazovali PAS reakcí a Giemsovým barvením (u karcinomů bývá pozitivní) a elektronopticky. Mikroklky v elektronoptickém obraze adenokarcinomu jsou hustější a kratší. Pro mezoteliom je dále typické velké jádro s výraznějším jadérkem.
Mikrovilózní lem ( korona) je zřetelný i v optickém mikroskopu na povrchu tumorózní tkáně a u odtržených buněk v řezu, ale zvláště vyniká v otiskových preparátech z tumoru.
Literatura:
1. Stephen J., Withrow E., MacEwan G. Small animal clinical oncology. Philadelphia; W. B. Saunders Company, 3th edition, 2001:718.
2. Passeto M. A., Calabresi P. Neoplasms of the mediastinum and mesothelioma. In Calabresi P., Scheim P. S., Rosenberg S. A. Medical Oncology. New York; Macmillan, 1985:758-785.
3. Harbison M. L., Godleski J. J. Malignant mesothelioma in urban dogs.Vet Pathol 1983;20:531-540.
4. Selikof I. J., Lee D. H. K. Asbestos and disease. New York; Academic Press, 1978:241,248,299 (cit 5).
5. Parkes W. R. Occupational lung disorders. London; Butterworth, 1974:311,315 (cit. 5).
6. Ogilvie G. K., Moore A. S. Managing the veterinary cancer patient. A Practice manual. Veterinary Lerning Systems Co. New Jersey, Inc.Trenton, 1995:542.
7. Jubb K. V. F., Kennedy P. C., Palmer N. Pathology of domestic animals. Vol 2. California, San Diego, Inc Academic Press, 1997:443-444.
8. Enzinger F. M., Weis S. W. Soft tissue tumors. St. Luis, Baltimore; Mosby, 3th edition, 1995:787-819.
9. Geib L. W., De Narvaez F., Eby CH. Pleural mesothelioma in a dog. J Am Vet Med Assoc 1962;140:1317-1319.
10. Rosai J. Ackerman´s Surgical Pathology. St. Luis; Mosby, 7th edition, 1995:339-342.
Adresa autora:
MVDr. František Čada
Analytické laboratoře Plzeň, s. r. o.
Pod Vrchem 51
312 00 Plzeň
Kompletní text včetně obrazového materiálu naleznete ve Veterinářství 53;2003:110-112.
