Přepočítávání všeho na peníze, co co stojí a snaha pěkně vydělat, to může přinášet problémy tam, kde by je člověk nečekal. V poslední době například vyvstává otázka co s desetitisíci až statisíci vyřazenými nosnicemi.
Porážek drůbeže u nás ubývá a ty, které zůstávají o „vynesené“ slepice nemají zájem. Státní veterinární správa ČR vnímá potíže, které vznikají producentům, tj. osobám či firmám, které mají v halách několik desítek či stovek tisíc nosnic. Dosud mohli dostat za slepici, která se porazila na normální porážce a potom se zužitkovala ve výrobě některých výrobků, alespoň korunu za kilo, likvidace v asanačním podniku je ale podstatně dražší.
V této situaci považuje Státní veterinární správa ČR za vhodné upozornit na to, že vynesené slepice v žádném případě nelze likvidovat v asanačním podniku tak, že by se tam dovezly živé. Buď se musí normálně porazit a poté popřípadě zpracovat do výrobků – krmiv pro masožravce – anebo utratit a poté je možné je zpracovat v asanačním podniku na masokostní moučku. Jako krmení určené pro masožravce lze v souladu s platnými předpisy získat maso z vyřazených nosnic i v čerstvém stavu.
Každý podnikatel, který má nějakou strojní výrobu jistě dobře ví, že musí počítat s obnovou výrobních prostředků. Pro podnikatele v tzv. živočišné výrobě jsou těmito prostředky zvířata a v případě slepic je jejich „obnova“ nutná dříve než například u nějakého soustruhu. A že to něco stojí, s tím je třeba počítat. A při opravdu velké velkovýrobě to pak opravdu stojí hodně, zejména, když není možné vynesené nosnice dobře prodat, protože o maso z nich pro lidskou potřebu již prakticky nikdo nestojí.
Toto je daň, která se platí za velkovýrobu. Státní veterinární dozor v tomto případě nemůže intervenovat, kdo za co má jakou komoditu nakupovat, neboť to není jeho náplní. Státní veterinární dozor totiž odpovídá pouze za to, aby do potravního či krmivového řetězce nemohlo proniknout něco zdravotně závadného.
