R. KVAPIL
Veterinární klinika Praha
Veterinářství 2002;52:xx
SOUHRN
Kvapil R. Kraniomandibulární osteopatie u psa – popis případu. Veterinářství 2002;52:xx.
V práci je popsán případ diagnostiky dědičné kraniomandibulární osteopatie u tříměsíčního štěněte west highland white teriéra. Základem diagnostiky tohoto onemocnění je klinický obraz a rentgenogram hlavy s typickým nálezem nově utvářené kosti v oblasti bulla tympanica. Je popsána diagnostika onemocnění a úvodní terapie. Pacienta nebylo možno dále sledovat. Doporučovaná terapie a prognóza onemocnění jsou zpracovány z literárních údajů.
SUMMARY
Kvapil R. Kraniomandibulární osteopatie u psa – popis případu. Veterinářství 2002;52:xx.
Kraniomandibulární osteopatie (CMO) je charakterizována nerakovinným, proliferačním růstem kosti u psů. Primárně postihuje mandibulu a bulla tympanica. V některých případech jsou postiženy i jiné kosti lebky (os occipitale, os parietale, os frontale, maxilla) a dlouhé kosti (ulna, radius).6 Poprvé byla popsána v roce 1958 u pěti west highlad white teriérů.7
Onemocnění se vyskytuje především u plemen skotský teriér, west highland white teriér a cairn teriér. V literatuře jsou popsány případy CMO také u bostonských teriérů, boxerů, labradorských retrívrů, německých dog, dobrmanů a anglických buldoků.1,2
Etiologie
Jako příčiny vzniku onemocnění se uvádějí dědičnost a neznámá etiologie. Jasná dědičná predispozice byla popsána u west highland white teriérů. Onemocnění se u tohoto plemene přenáší jako autosomálně recesivní vada.1 Dědičná predispozice se zvažuje také u skotských teriérů. U jiných plemen se uvažuje o etiologii nutriční, virové, infekční nebo autoimunitně zprostředkované.8
Klinické příznaky
Většinou se objevují ve věku 3 - 9 měsíců, ale byly popsány případy, u kterých se klinické příznaky objevily již ve věku 3 - 4 týdnů.6 Nejčastěji jsou postižena zvířata mezi čtvrtým a desátým měsícem.8,9 Onemocnění postihuje obě pohlaví stejně. Zvířata jsou prezentována s otokem a bolestivostí mandibuly, neschopností otevřít dutinu ústní nebo bolestivostí při otevření nebo manipulaci s čelistmi. Může se objevit slinění a štěňata mají problémy s uchopováním krmiva.
Při palpací zjišťujeme bilaterální symetrické zesílení horizontální i vertikální větve mandibuly a processus angularis mandibulae a bulla tympanica. Toto zesílení je tvrdé a má drsný povrch. Při vyšetření se mnohdy objevuje bolestivost a štěněti není možné plně otevřít dutinu ústní. V pokročilých stadiích postiženému zvířeti nelze otevřít dutinu ústní více než na 1 - 2 cm. Štěňata mohou být během fáze proliferace kosti febrilní. Horečka mívá intermitentní průběh, většinou trvá 3 - 4 dny a vrací se v intervalu 2 - 4 týdnů. Při klinickém vyšetření můžeme zjistit lymfadenopatii a atrofii temporálních svalů.4 Při postižení dlouhých kostí pozorujeme kulhání.1
Diagnostika
Pro stanovení diagnózy je potřeba zhotovit rentgenogram. Provádíme většinou laterolaterální a dorzoventrální projekci. V postižených oblastech zjišťujeme proliferaci kosti. Vzhledem k uložené nové kostní tkáně nevidíme kortikální kost a medulární dutinu. Zuby jsou normální. V závažných případech zjišťujeme částečnou nebo kompletní ankylózu temporomandibulárního kloubu.
Proliferace nové kosti se snižuje souběžně s ukončováním endochondrální osifikace dlouhých kostí (7. - 8. měsíc). V období uzavření růstových plotének kosti (11 - 13 měsíců) se proliferace stává statickou a dochází k ústupu nově vytvořené kosti. Ve věku 2 - 3 let u postižených jedinců většinou nenalezneme na rentgenogramu žádné patologické změny.4 Diagnózu stanovujeme na základě splnění tří charakteristik: věk psa při výskytu onemocnění, typický palpační a rentgenologický nález.
Terapie
Léčba onemocnění je symptomatická. Na zmírnění zánětu a odstranění bolestivosti většina autorů doporučuje podávání glukokortikoidů nebo nesteroidních antiflogistických léků (NSAID).1,3,5,8,9 Někteří autoři doporučují podávání jen glukokortikoidů a nedoporučují podávání NSAID.4
Ve většině případů je potřebné podávat léky dlouhodobě (4 - 10 měsíců). Při terapii většinou klinické příznaky vymizí za 10 - 14 dní. Mohou se však objevit recidivy klinických příznaků. V závažných případech, při neschopnosti otevřít dutinu ústní a rentgenologickém nálezu ankylózy temporomandibulárního kloubu, může být indikována eutanazie.8 Je potřebné si uvědomit, že jde o onemocnění s dědičnou etiologií a majiteli zvířete by měla být navržena chovatelská opatření, aby se postižení jedinci ani nositelé vady nevyužívali dále v chovu.
Popis případu
Anamnéza: Na naši kliniku byl přiveden tříměsíční pes plemene west highland white teriér. Majitel uvedl, že pes má průjem s příměsí krve a kromě toho již delší dobu nepřijímá mnoho krmiva. Při revizi dutiny ústní si nenechá rozevřít čelisti a při manipulaci s nimi naříká. Majitel také vypověděl, že již v předchozím vrhu feny byla u štěňat diagnostikována kraniomandibulární osteopatie.
Vyšetřovací postup: Při klinickém vyšetření byl pes normotermní a celkový zdravotní stav nebyl narušen. Střeva byla plynatá a na teploměru byly patrné stopy krve. Ústní dutinu se podařilo otevřít maximálně na 2 cm s výraznou bolestivostí. V oblasti čelistního kloubu bylo palpačně zjištěno nebolestivé zduření s drsným povrchem.
Provedli jsme hematologické i biochemické vyšetření krve (tab. I). Biochemickým vyšetřením jsme nezjistili žádné odchylky od fyziologických hodnot. Z výsledků hematologického vyšetření byla patrná neutropenie a lymfocytóza.
Na rentgenogramu byl zjištěn nárůst novotvořené kostní tkáně v oblasti bulla tympanica. (obr. 1) Na základě klinických příznaků a rentgenologického nálezu jsme diagnostikovali enteritidu a kraniomandibularní osteopatii.
Terapie: Pes byl ošetřován pouze ambulantně. Enteritida byla léčena spasmolytiky (drotaverin hydrochlorid - Nospa inj. 0,4 ml/10 kg 1x s. c.) a ampicilinem (Norobritin inj. 5 mg/kg s. c. 1x za 24 hodin). Štěněti byla nařízena hladovka a k pití čaj. Po dvou dnech průjem odezněl a byla provedena realimentace. Jelikož majitel krmil doma připravovanou potravou, zvířeti bylo jako první krmivo předloženo vařené kuřecí maso s rýží. Krmivo bylo předkládáno v malých dávkách po jedné hodině.
Terapie problémů způsobených CMO byla započata třetí den po zahájení terapie průjmu. Byl podáván ketoprofen (Ketofen 1% inj. 0,2 ml/kg i. m. 1x za 24 hodin a Ketofen tbl. 1mg/kg p. o. 1x za 24 hodin). Po pěti dnech zvíře přijímalo krmivo, bylo bez zažívacích problémů a bylo propuštěno do domácího ošetření.
Z hlediska dlouhodobého nebyl pacient dále sledován, jelikož majitel se nedostavil ani na kontrolu. Majiteli bylo dáno doporučení nevyužívat štěně, jeho sourozence a matku v chovu.
Diskuse
Pro stanovení diagnózy kraniomandibulární osteopatie je nutné splnit následující kritéria: typické klinické příznaky a palpační nález, věk výskytu problémů a typický nález na rentgenogramu.1-4 U uváděného případu se první příznaky objevily ve věku tří měsíců s anamnézou, že uvedené zvíře má problémy s otevřením dutiny ústní již asi tři týdny. Při klinickém vyšetření jsme zjistili neschopnost plně rozevřít čelisti a bolestivost při manipulaci s nimi. Při palpaci jsme nezjistili ztluštění větví mandibuly, ale tvrdé a na povrchu drsné zduření v oblasti bulla tympanica. Na rozdíl od literárních údajů bylo štěně afebrilní, bez lymfadenopatie, také jsme nezjistili žádné kulhání. Diagnóza byla potvrzena rentgenologickým nálezem, který byl typický pro kraniomandibulární osteopatii (viz obrázek): nepravidelná proliferace kosti v oblasti bulla tympanica.2
Vzhledem k příznakům spočívala terapie kraniomandibulární osteopatie v podávání antiflogistika ketoprofenu. Dlouhodobé sledování pacienta nebylo umožněno.
Literatura:
1. Ettinger S. J., Feldman E. C. Textbook of Veterinary Internal Medicine. Philadelphia; W. B. Saunders Company, 2000:1898.
2. Kealy J. K. Röntgendiagnostik bei Hund und Katze. Stuttgart; Ferdinand Enke Verlag, 1991:386–389.
3. Hoskins J. D. Veterinary Pediatrics: dogs and cats from birth to six months. Philadelphia; W. B. Saunders Company, 1995:442.
4. Riser W. H, Newton CH. D. Textbook of Small Animal Orthopaedic. http://cal.nbc.upenn.edu/saortho/chapter_54/54mast.htm
5. Allgewer I. Panostitis; Craniomandibuläre Osteopathie. Der Praktische Tierarzt 1994(7):625–627.
6. Svoboda M. a kol. Nemoci psa a kočky. Brno; ČAVLMZ, 2000:58-68.
7. Základní diagnostické postupy a ceník veterinárních úkonů pro veterinární lékaře v praxích malých zvířat. Plzeň; Vedilab,1999:14.
8. Alain M., Ganivet DVM. Cranio Mandibular Osteopathy (C.M.O.). WSAVA World Congres&FKDVG, Berlin, 1993:253.
9. Wieland Beck. Ein eindrückliches Krankheitsbild verschiedener Terrier. Stuttgart; Enke Verlag, 2002: 9–12.
Adresa autora:
MVDr. Roman Kvapil
Veterinární klinika
Kolmá 12/687
190 00 Praha 9
