Že by lišek v Čechách, na Moravě a ve Slezsku přibývalo jenom proto, že jsou vakcinovány proti vzteklině, a ta je pak totiž nehubí, je iluzorní představa. Liška je v našich končinách v podstatě posledním přirozeným predátorem, když nevezmeme v potaz několik vlků na Moravě či pár rysů na Šumavě.
Liška má své oprávněné místo v přírodě a hraje nezastupitelnou úlohu v ekosystému. To, že některých živočišných druhů tu přibývá, tu ubývá, to svědčí zpravidla o změnách přírodních podmínek, o úživnosti teritoria, či o změnách klimatu.
S liškami je to tak, že v posledních deseti letech je u nás zaznamenáván jejich častější výskyt, a to zejména v blízkostech lidských obydlí. Kdo se často pohybuje automobilem mnohdy zahlédne zbytky přejetých jedinců. Lišky, podobně jako i jiné živočišné druhy, a v podstatě i lidé, se táhnou za zdroji lehčeji dosažitelné potravy. A lidé svým způsobem života, ale i nepozorností a nekulturností v likvidaci odpadků umožňují různým hlodavcům, ale i ptákům a i těm liškám pohodlně se sytit.
I u nás tak lze pozorovat lišky v předměstích a v příměstských neuspořádaných oblastech, které nikomu nepatří nebo se na nich chystá nějaká tajuplná výstavba. Lišky byly i spatřeny v rozsáhlejších městských parcích.
Tato zkušenost koresponduje například s poznatky z Londýna, kde se lišky již desetiletí šíří do centra podél železničních náspů rušených železničních tratí. A to v Británii vzteklina není a tudíž se lišky také proti ní nevakcinují.
Stavy lišek jsou v naší republice poměrně vysoké. Každoročně se uloví kolem sedmdesáti tisíc lišek. Již několik let se tento počet výrazně nemění a dokonce spíše klesá. To znamená, že skutečná populace lišek je několikanásobně vyšší. Vzhledem k tomu, že se liška v převážné většině živí drobnými obratlovci, lze jen v současné době se stále se opakujícími záplavami myší na polích jejich aktivity vítat. Pokud dochází ke škodám způsobeným liškami na chované drůbeži, lze vinu spíše přičíst chovatelům, kteří s tímto rizikem nepočítají a své chovy dostatečně nezabezpečí.
Pokud usoudí na přemnožení lišek v honitbách myslivci, je na nich, aby si s nimi poradili. Každopádně z hlediska nebezpečí vztekliny je absolutně nutné lišky proti této nebezpečné nemoci vakcinovat. Lišky jsou přirozeným rezervoárem vztekliny, proto se snaha o likvidaci vztekliny na našem území soustředí právě na ně. Státní veterinární správa letos organizuje letecké kladení vakcíny po celém území republiky. Pokud stojíme o to, aby lidem nehrozila vzteklina, jiná možnost, než lišky proti ní vakcinovat, neexistuje.
