Napadení koní larvami střečka srnčího (Hypoderma diana)

P. JAHN,¹ J. MINÁŘ,² I. GELBIČ^2
1Veterinární a farmaceutická univerzita Brno
²Entomologický ústav AVČR České Budějovice
Veterinářství 2002;52:476-477

SOUHRN
Jahn P., Minář J., Gelbič I. Napadení koní larvami střečka srnčího (Hypoderma diana). Veterinářství 2002;52:476-477.
Případy výskytu specifického cizopasníka na nespecifickém hostiteli jsou velmi vzácné. V posledním desetiletí byly v České republice zaznamenány jednotlivé případy napadení koní larvami podkožního střečka srnčího – Hypoderma diana. Poměrně velký počet tohoto neobvyklého napadení koní byl zjištěn v roce 2001. Novým jevem je vícečetné napadení koní: u osmi zvířat bylo nalezeno 5 – 25 larev. Výskyt larev byl pozorován v 11 lokalitách (5 v Čechách, 6 na Moravě) v období od poloviny prosince 2000 do začátku dubna 2001. Larvy přežívaly do II. instaru, pak uhynuly. Napadení nespecifickými střečky tak vysoké intenzity nebylo u koní dosud popsáno. K tomuto jevu může dojít v podmínkách hojného společného výskytu původního a nového hostitele, v tomto případě koní, na pastvinách blízko lesů obývaných srnčí zvěří silně napadenou střečky. Přechodu specifického parazita na nespecifického hostitele brání vnitřní regulační systém v populacích parazita a specifického hostitele, který se vytvořil během společného fylogenetického vývoje.

SUMMARY
Jahn P., Minář J., Gelbič I. . Infestation of a horse by botfly, specific to roe deer (Hypoderma diana). Veterinářství 2002;52:476-477.
Finding of specific parasite on non-specific host is relatively uncommon. There have been only few reports of botfly Hypoderma diana, specific to roe deer affecting horses during the last decade. However, an interesting situation of several cases and finding of more larvae in one horse was observed in the year 2001. In that year, we found eight animals affected by 5-25 larvae each, bugs had been reported in 11 places throughout the Czech Republic (5 in Bohemia and 6 in Moravia) in the period of mid-December 2000 till beginning of April 2001. Larvae survived mostly to second instar and then died. Affecting by non-specific botfly has not been reported, so far and most likely it is a result of using pastures in wooden areas, extensively attended by roe deer, as well as horses. Naturally, switching the host is prevented by mutual accommodation of both host and parasite during the evolution.

Kožní střečkovitost koní byla u nás považována v posledních desetiletích za vzácně se vyskytující dermatologický problém.¹ V průběhu devadesátých let minulého století byl na území České republiky uváděn pouze ojedinělý nález podkožních střečků u koní,² přičemž jejich druhová příslušnost nebyla určena. Četnější výskyt podkožních střečků u koní v České republice byl zaznamenán od roku 2000.
Podkožní, nosní a žaludeční střečci jsou jednotlivé čeledě vývojově vyšších much (Diptera, Brachycera). Jejich larvy cizopasí v těle býložravých savců včetně domácích lichokopytníků. Z podkožních střečků, kteří se vyskytují v Evropě, byly u koní podle literárních pramenů nacházeny dva druhy – střeček hovězí (Hypoderma bovis) a střeček jižní (Hypoderma lineatum).^1,3-7 Početnost obou těchto druhů, dříve hojně parazitujících na skotu, byla v průběhu šedesátých a sedmdesátých let minulého století na území bývalé ČSSR významně snížena, takže v současné době se v České republice nevyskytují.^8,9
Popsaných případů napadení koně larvou střečka srnčího (Hypoderma diana) není mnoho - dosud byly v Evropě publikovány čtyři jednotlivé případy. Prvním z nich byl nález mrtvé larvy III. instaru na ročním koni v jižních Čechách,¹⁰ podobný případ popsal Vysloužil.¹¹ Třetí případ - nález dvou živých larev II. instaru na dvouletém koni - byl zjištěn též v jižních Čechách.¹² Čtvrtý případ nálezu jedné larvy v nodulu na krku byl pozorován v Holandsku u tažného koně dovezeného z Belgie.¹³

Materiál a metodika
V období od začátku prosince 2000 do začátku dubna 2001 a ve stejných měsících během následující zimy byly u koní z jedenácti lokalit ČR (pět v Čechách, šest na Moravě) zjištěny larvy II. instaru podkožních střečků. Larvy o velikosti od 6 x 3 mm do 12 x 5 mm přežívaly v podkožních nodulech do II. instaru a živé nebo uhynulé byly mechanicky odstraněny otvorem v kůži. Napadení koně byli většinou jezdečtí koně plemene český teplokrevník, anglický plnokrevník, arabský kůň a quarter horse, ve věku od 1 do 18 let. Podle zbarvení se jednalo o ryzáky, hnědáky, bělouše a strakoše.

Výsledky
Všechny larvy získané od koní byly určeny jako larvy střečka srnčího (Hypoderma diana Brauer 1863). Typické noduly s otvory se nalézaly na hřbetě a na krku napadených koní s četností 1 – 25 nodulů na zvířeti. Větší počet larev (4 – 25 larev na jednom zvířeti) byl nalezen na devíti koních. Larvy dorůstaly do poslední fáze II. instaru před svlékáním do III. instaru a hynuly spontánně v nodulech. Ve většině případů byly uhynulé larvy z nodulů mechanicky vytlačeny, některé se pravděpodobně resorbovaly. Noduly postupně mizely a otvory po odstraněných larvách se zahojily během 2 – 3 týdnů. Jen v ojedinělých případech byl pozorován vznik abscesu v místě léze. Bakteriologickou kultivací materiálu získaného z abscesu byl v jednom případě prokázán Streptococcus equi subsp. zooepidemicus.

Diskuse a závěry
Na území naší republiky se střeček srnčí vyskytuje poměrně hojně. Kromě svého zřejmě původního hostitele, srnce evropského, napadá i další druhy jelenovitých – jelena evropského, losa, daňka, jelena siku a dále kamzíka. Larvy I. a II. instaru byly nalezeny i na sobech a muflonech.^14,15 Pozoruhodný je nález larev I. a II. instaru na čtyřech druzích afrických antilop, chovaných v ZOO ve Dvoře Králové.¹⁶ V tomto případě jde o hostitele z jiné čeledi sudokopytníků a z jiné zoogeografické oblasti. Kůň je ještě vzdálenějším hostitelem tohoto zřejmě značně přizpůsobivého druhu střečka.
Dospělci střečka srnčího se obvykle líhnou v první polovině května. Žijí jen několik dní, přičemž nepřijímají potravu. Shromažďují se na určitých místech v krajině, zvláště na slunných stráních a v lesních průsecích, kde dochází k páření. Po spáření vyhledává samička hostitele, na jehož srst naklade průměrně 450 vajíček. Z nakladených vajíček se přibližně za 3 – 4 dny líhnou asi 1 mm dlouhé bílé larvy I. instaru, které se u kořene chlupů zavrtávají do kůže a vnikají do těla hostitele. Během léta a podzimu pak aktivně putují v podkožním vazivu do hřbetní oblasti. Zde se v prosinci a lednu svlékají do II. instaru, přičemž se kolem nich vytvářejí vazivové noduly s otvorem k dýchání. V nich se vyvíjejí do března až dubna následujícího roku, kdy dozrálé tmavé larvy III. instaru opouštějí otvorem v kůži hostitele, vypadávají na zem a mění se v kukly. Po několika týdnech se z larev vylíhnou dospělí střečci.
Protože larvy podkožních střečků jelenovitých nepronikají do vnitřních orgánů hostitele jako podkožní střečci skotu, je jejich patogenní působení v hostiteli zřejmě menší. To se projevuje také řádově vyšší početností dozrávajících larev. Bylo též zjištěno, že trávicí enzym larvy I. instaru střečka sobího je podstatně slabší než u larvy střečka hovězího, což vyvolává slabší obrannou reakci.
Z výše uvedených údajů vyplývají následující preventivní a terapeutická opatření:
1. Protože samečky střečků kladou vajíčka během teplých dnů v první polovině května, lze v lokalitách s výskytem střečka srnčího snížit pravděpodobnost napadání koní omezením jejich pastvy v tomto období, zejména přes poledne.
2. V chovech s častějším výskytem podkožních střečků u koní lze omezit počet migrujících larev I. instaru aplikací preparátů s obsahem makrocyklických laktonů (ivermektin, moxidektin) v dávkách doporučených výrobcem. Má-li toto ošetření postihnout larvy I. instaru, musí být přípravek aplikován ve stádiu migrace larev, tj. od počátku července do konce listopadu. Protože larvy střečka srnčího, na rozdíl od střečka hovězího, nemigrují během svého vývoje do páteřního kanálu a do vnitřních orgánů, jsou rizika spojená s úhynem larev ve tkáních minimální. Příliš častá aplikace těchto přípravků má však negativní vliv na koprofágní hmyz a roztoče, kteří se významně podílejí na rozkladu a likvidaci koňského trusu na pastvinách. ^17,18
3. Pokud se napadení larvami střečka zjistí u koní až ve stádiu kožních nodulů, je nejvhodnějším řešením mechanické odstranění larvy dýchacím otvorem po jeho případném rozšíření skalpelem. Některé noduly je zapotřebí nechat uzrát. Do zhojení eflorescencí se kůň pochopitelně nesmí sedlat.
Specifičtí cizopasníci, jejichž příkladem střečci jsou, napadají jen jednoho hostitele, na rozdíl od nespecifických cizopasníků, jako jsou mouchy masařky a bzučivky, způsobující tkáňové myiázy. U specifických parazitů a jejich hostitelů se v průběhu evoluce vytvářely stále složitější způsoby vzájemného přizpůsobení, vedoucí ke vzniku vnitřního regulačního systému. Ten zabezpečuje stálou úroveň početnosti cizopasníků v prostředí a tím přežití cizopasného i hostitelského druhu. Vnitřní regulační systém působí na principu zpětné vazby – čím více cizopasníků vniká do těla hostitele, tím větší část jich je zahubena jeho obrannou reakcí.9 Tato regulace probíhá ve stadiu larev I. instaru.
Z důvodu závislosti specifického parazita na hostiteli je přechod na jiného, nespecifického hostitele obtížný a vzácný. Trvalý přechod na jiného hostitele je u střečků znám jen u druhu Oestromyia leporina (Pall.), který v Asii cizopasí na pišťuchách rodu Ochotona a v Evropě a v západní Sibiři na hraboších rodu Microtus.¹⁴ U dalších druhů podkožních střečků bývají larvy nacházeny na nespecifických hostitelích pouze v podmínkách vysoké početnosti původního a možného nového hostitelského druhu na určitém místě a vysoké početnosti cizopasníků. Tak např. v některých oblastech s hojným počtem pasených domácích lichokopytníků byly larvy střečka hovězího nalezeny nejen na koních,⁷ ale i na kozách,¹⁹ ovcích, a dokonce i na člověku.¹⁴ Přechod specifického cizopasníka na jiného hostitele při vymírání specifického hostitele není možný, protože v takovém případě početnost populace cizopasníků klesá rychleji a tito vymírají dříve než jejich hostitel.
Významným činitelem, podmiňujícím větší výskyt střečka srnčího u koní v posledních letech, je velká početnost srnčí zvěře a její silné napadení střečkem srnčím na našem území. V posledních 20 letech dosahovala početnost srnčí zvěře v Československu 300 tisíc kusů.20 Napadení střečky se liší v různých oblastech a letech, v průměru je napadeno více než 50 % srnčí zvěře.²¹ Také počet koní se u nás v posledních letech poněkud zvýšil. Počasí v květnu, kdy se líhnou a létají mouchy druhu Hypoderma diana, bylo v roce 2000 velmi teplé a slunečné, tedy příznivé jejich letu a kladení vajíček. Proto na pastvinách v blízkosti lesů s hojným výskytem srnčí zvěře mohlo docházet k napadání koní střečkem srnčím. Časté napadání koní larvami střečka srnčího v letech 2000 a 2001 je tedy neobvyklým pokusem o přechod specifického cizopasníka na jiného hostitele.

Autoři článku děkují za poskytnutý materiál a informace MVDr. M. Aberlovi, MVDr. V. Jurkovi, MVDr. J. Kaděrovi, MVDr. M. Seitlovi a MVDr. P. Sypěnovi. Současně žádají veterinární lékaře, kteří se setkají s případy napadení koní larvami podkožních střečků, aby zaslali tuto informaci, případně odebrané vzorky parazitů na níže uvedenou adresu.

Literatura:
1. Husák S. Nemoci kůže. In: Zakopal J. (Ed.). Nemoci koní, 2. část. Praha; SPN, 1985:277–322.
2. Krupil Z. Osobní sdělení; 2001.
3. Kraft W. Kožné choroby. In: Wintzer H. J. (Ed.). Choroby koní. Bratislava; H&H, 1999:399 – 424.
4. Sloet M. M., Knottenbelt D. C. The practitioners guide to equine dermatology. Leeuwarden; Uitgeverij Libre BV, 2001:120.
5. Pascoe R. R. R., Knottenbelt D. C. Manual of equine dermatology. Philadelphia; W. B. Saunders comp., 1999:290.
6. Scott D. W. Large animal dermatology. Philadelphia; W. B. Saunders comp. 1988:487.
7. Baker D. W., Monlux W. S. Hypoderma myiasis in the horse. Summary of a series of cases during spring and summer. J. Parasit. (Suppl.) 1939;25:16.
8. Minář J. Střečkovitost skotu (hypodermatóza) v jižních Čechách a její eradikace. Sborník Jihočeského muzea v Českých Budějovicích. Přírodní vědy 1974;14:133–138.
9. Minář J. Střečkovitost skotu, její výzkum a potlačení v Československu (Cattle hypodermosis, its investigation and suppression in the Czechoslovakia. In Czech). Praha; Academia, 1993:1–207.
10. Minář J. Napadení koně larvou střečka srnčího Hypoderma diana Brauer, 1858 (Diptera, Hypodermatidae). Veterinární medicína (Praha), 1987;32:187 – 191.
11. Vysloužil L. Výskyt Hypoderma diana u neadekvátního hostitele. Veterinářství 1989;39:222.
12. Minář J. Specifity of parasitism in the warble fly, Hypoderma diana. Dipterol. Bohemosl. 1995;7:123–128.
13. Hendrikx W. M. L., Jansen J., DeVries T. J. A Hypoderma diana (Diptera: Hypodermatidae) infection in horse. The veterinary Quarterly II 1989:56–57.
14. Grunin K. Ja. Podkožnyje ovoda (Hypodermatidae). Fauna SSSR. Nasekomye dvukrylye 19, vyp. 4 Izd. Moskva – Leningrad; AN SSSR, 1962:1–237.
15. Minář J. Hypodermatidae, Oestridae, Gasterophilidae. In: Chvála M. (Ed.). Krev sající mouchy a střečci. Fauna ČSSR, 22. Praha; Academia, 1980:391–446.
16. Váhala J., Moucha P., Minář J., Peršin M. Invasion of warble fly on captive african antelops. Verh. Ber. Erkr. Zootiere, 1991;33:295–303.
17. Sommer C., Stefansen B., Overgaard Nielsen B., Gronvold J., Vagenjensen K.M., Brockner Jespersen J., Springborg J., Nansen P. Ivermectin excreted in cattle dung after subcutaneous injection or pour on treatment: Concentrations and impact on dung fauna. Bull. Ent. Res., 1992;82:257-264.
18. Liebisch A. Effects of ivermectin on the ecosystem and on the degradation of bovine faeces. Improvement in the control method for warble fly in cattle and goats. Workshop held at Thun, 23.-25. Sept. 1993. Ed. Pfichter K., Charbon J.L., Tarry D.V., Pithan K., E.C. Brussels: 149.
19. Minář J., Povolný D. A contribution to the knowledge of the bot flies, gad-flies and warble-flies (families Gasterophilidae, Oestridae and Hypodermatidae, Dipt.) of Afghanistan. Sb. VŠZ v Brně (řada A), 1971;19:349–351.
20. Minář J. Střečkovitost lovné zvěře v Evropě (Hypodermosis of game animals in Europe. In Czech). In: Střečkovitost spárkaté zvěře (Hypodermosis of deers). Proc. of specialized workshop, May 15-16, 1997, Brno; Mendel. zem. les. univ., 1997:5–12.
21. Vaca D., Minář J. The biology and ethology of nasopharyngeal bot flies of game animals. Jedlička L. (ed.). Bratislava; Dipterologica Bohemoslovaca 9, 1999:179–186.

Adresa autora:
MVDr. Petr Jahn, CSc.
Klinika chorob koní VFU
Palackého 1-3
612 42 Brno
jahnp@vfu.cz