Agresivita psů vůči rodině majitele – tři případy z praxe

H. ŽERTOVÁ
Soukromá veterinární lékařka, Brno
Veterinářství 2002;52:510-514

SOUHRN
Žertová H. Agresivita psů vůči rodině majitele – tři případy z praxe. Veterinářství 2002;52:510-514.
Agresivní chování vůči majiteli a členům rodiny, ve které pes žije, je poměrně častým problémem. Neřeší-li se včas, stupňuje se a může vést k vážným zraněním lidí, k narušení pozitivního vztahu ke psu a k rozhodnutí psa utratit nebo mu najít nový domov. Práce seznamuje se současným názorem na podstatu tohoto nežádoucího způsobu chování psů a ve třech případech z praxe dokumentuje rozmanitost projevů této poruchy i reakcí majitelů. Z prezentovaných skutečností vyplývá nutnost přísně individuálního přístupu ke každému případu a výběru takových doporučení, která bude majitel schopen v daných podmínkách pochopit a akceptovat.

SUMMARY
Žertová H. An aggressive behaviour of the dog towards family members – report of three cases. Veterinářství 2002;52:510-514.
Aggression of the dog against its owner and other family members is clearly nothing uncommon. However, the problem usually does not disappear, if it is not properly dealt with. The dog is becomming more and more dangerous, subsequently out of control, which is obviously not acceptable for the household. Euthanasia for behavioral reasons is often the solution of choice. The other option is just get rid of the dog, but the situation makes it rather more difficult, as it is usually too late, the dog has grown up and only experienced and well-prepared expert can put it under control. To own the dog, which can possibly hurt the people in the neighbourhood creates bad relationship not only to the dog itself, but to the family of the owner, as well. Cases described show whole variety of symptoms, as well as manifestation of such aggressiveness. We suggest that there is no easy way out of this problem, but good observation study of the dog personality and adjusting the system of communication could possibly solve the problem. Awareness of different point of view of the dog may be the first step, but, again, it is a long-range run and it takes well-trained person to do the right things in the right situations and do them properly.

Agresivní chování patří k normálnímu repertoáru chování každého psa. Slouží k odvrácení nebezpečí nebo nátlaku, které mohou vzejít od příslušníků vlastního nebo cizího druhu a k získání určitých výhod, z nichž jednou z nejdůležitějších je vlastní tělesná nedotknutelnost.. Nejčastější motivací k agresivnímu chování psa je stav strachu nebo nejistoty. Hladinu iritability pro agresivní chování může snížit stres nebo frustrace.¹ I agresivně se chovající pes je však schopen komunikace - přijímá signály svého protivníka a reaguje na ně např. zastavením nebo zmírněním ofenzivně agresivního chování, jakmile protivník vykáže jasně aktivní nebo pasivní podřízenost nebo konflikt ukončí jinak, např. dobře známým povelem. Naopak agresivní reakce protivníka agresi psa vystupňuje.
Určité sociální postavení může jedinec mít nebo rozvíjet jen ve vztahu k jinému individuu. Totéž platí pro dominanci, proto paušální označení určitého psa za dominantního je nesmysl. Dominance je vlastnost, která se rozvíjí v důsledku opakovaných interakcí především v dyádě (dvojici jedinců). Tím získávají oba členové dyády vzájemně přehled o svých silách a slabinách a naučí se odhadnout relativní pozici druhého v určitých situacích. Vytváří se asymetrický vztah, kdy jeden z dvojice je výše postavený než druhý. Agresivní způsoby chování slouží zpočátku k vyzkoušení vlastní síly. Jde většinou o gesta hrozby; málokdy dochází hned k ofenzivní reakci.¹
Agresivní chování psa vůči majiteli a jeho rodině bylo dosud označováno většinou pojmem dominantní agresivita.2-5 Nyní se navrhuje nahrazení pojmu dominance spíš pojmem získání výsad.¹ Jedinec s vysokým sociálním postavením má více práv na výsady než níže postavení. Například potravu přijímá většinou jako první; jí, jak dlouho a kolik chce, a určuje množství a dobu jídla pro níže postavené. Má právo na nejlepší (většinou vyvýšená) místa, může vstupovat na místa sociálních partnerů a zabrat je pro sebe. Jako první kontroluje nově příchozí a je jimi jako první zdraven. Začíná sociální kontakt a ukončuje jej.
Snahu psa o získání některé z výsad např. vynucováním pozornosti nebo postavením těla a výrazem zaznamená jen malá část majitelů a ani ti většinou nijak nezasáhnou, dokud pes náhle nepřejde na vyšší stupeň agresivní komunikace - vrčení nebo kousnutí. Psi uplatňují agresivní chování v situacích, kdy je třeba (očima psa) bránit výsady. Klasický je spor o misku s krmivem, pohovku nebo sociálního partnera, bránění vlastní tělesné nedotknutelnosti. Od prvního konfliktu dochází k efektu učení, jímž se problém zesiluje: pes kouše hned, aniž by vrčel; napadá v okamžiku, kdy člověk vstoupí do místnosti, a nečeká, až se přiblíží k misce s krmením.
Při řešení problému je nejdůležitější vyhnout se dalším konfliktům, to znamená předem pokud možno vyloučit všechny situace, ve kterých obvykle pes reaguje agresivně. Jde jednak o ochranu zdraví majitele a dalších zúčastněných lidí, ale i o to, aby pes dále nezískával zkušenosti, které by ho v jeho chování utvrdily. Druhým důležitým doporučením je zastavení trestů ze strany majitele - všechny tresty člověka vůči psovi představují v sociálním kontextu agresi. Agrese majitele vyvolává novou protiagresi psa a daná výsada se stává ještě důležitější, než byla pro psa před tím. Navíc pes učiní důležitou, ale pro nás negativní zkušenost: agrese je prostředek, jak řešit konflikty s člověkem. Adekvátní reakcí člověka na nátlakové chování psa je demonstrativní ignorování odvrácením pohledu a otočením těla o 90 o. To je gesto, kterému pes rozumí: „Jsi pro mne příliš bezvýznamný, než abych se tvou agresí nechal rozčílit.“¹ Majitel by si měl pomalu začít osvojovat atributy nejvýše postaveného jedince (viz výše) a dát tím psovi jasně na srozuměnou, jaké je jeho sociální zařazení. U velmi pokročilých případů se musí postupovat skutečně po krůčcích. Kritickou situaci lze mnohdy zvládnout pomocí povelů, proto je důležité, aby pes znal jejich význam a v nekonfliktních situacích je ochotně a radostně respektoval. Kastraci, případně medikamenty lze doporučit až po zhodnocení podrobné anamnézy a pouze jako doplnění komplexní terapie.1 V rodinách s dětmi je důležité vštípit majiteli fakt, že pes nebude malé dítě respektovat jako jedince výše postaveného, a je třeba zajistit, aby nikdy(!) nebyl s dítětem sám.

Případ č. 1
Charakteristika problému: Německý ovčák Moki vrčí na majitelovy děti, kdykoli se přiblíží. Několikrát je i pokousal, kousl také kamarádku dětí a jednu zaměstnankyni majitelovy firmy, venku napadá psy. Nikdo z rodiny si však nepřeje psa utratit.
Anamnéza: Osmiletý Moki žije od sedmi týdnů stáří v rodinném domku s úzkým dvorkem a malou zahrádkou v rodině se dvěma dospělými a pěti dětmi ve věku 5 – 15 let. Do svých dvou let byl Moki držen v domě. Pak pokousal nejstarší dcerku, když mu nesla misku s krmením. Pán jej potrestal velkým výpraskem. Od té doby vrčel na dceru pokaždé, když ji uviděl, ostatní děti toleroval. Majitel zkusil častěji chodit na procházky s dcerou a psem. Moki vrčel méně, ale začal močit a kálet v domě, proto byl trvale vystěhován na dvorek. Před dvěma lety byl přikoupen druhý pes samčího pohlaví plemene lhasa apso, jsou spolu na dvorku a vycházejí dobře. Moki zuřivě štěká přes plot na kolemjdoucí psy, venku je napadá. Na procházky chodí jednou až dvakrát denně, ráno pravidelně se strýcem, odpoledne někdy s rodinou. Organizovaný výcvik neabsolvoval, s pánem zvládá základní poslušnost (nespolehlivé přivolání), paní ani děti neposlouchá. Agresivita vůči dětem a paní se pomalu stupňuje, nyní děti vůbec nemohou vyjít na dvorek, Moki vrčí hned, jak je spatří. Před půl rokem byl vykastrován bez jakéhokoli efektu. Při nežádoucím chování jej pán trestá bitím, paní a děti se jej bojí. Pán nemá na psa téměř vůbec čas, celý den tráví ve své firmě sousedící s domkem.
Vlastní pozorování: Mohutný, značně obézní pes obývá jen úzký vydlážděný prostor mezi domem a oplocenou zahrádkou. V přítomnosti pána se drží v jeho blízkosti a vrčí na všechny ostatní příslušníky rodiny i na cizí příchozí. Po pánově okřiknutí vykazuje gesta podřízenosti, ale hned opět vrčí. Prvky základní poslušnosti zvládá nespolehlivě. Je stále při chuti, při nabídnutí pamlsku se jeho ochota k provedení cviků výrazně zvýší.
Navržená speciální terapie: a) Vyhnout se dalším střetům – nepouštět Mokiho do domu, nenechat děti vycházet samotné na dvorek. b) Zastavit tělesné tresty, ale i slovní domluvu a vyhrožování. c) Vrčí-li Moki na děti v přítomnosti pána, ten jej důrazně okřikne, rázně přidrží za hřbet nosu a pak jej bude několik minut ignorovat. d) Naučit děti správné reakci na případnou Mokiho hrozbu – odvrácení pohledu, hlavy, celého těla, chvíli klidně stát, pak pomalu odejít bez jediného pohledu na psa. e) Omezit Mokimu krmnou dávku. f) Dodržovat zásadu „nic není zadarmo“ – každou pozornost, pohlazení, procházku, jídlo si musí Moki zasloužit. g) Pán musí Mokiho zaměstnat a přiměřeně unavit výcvikem a dlouhými procházkami. Nenechá jej určovat směr, délku a rychlost procházky, při procházení úzkým prostorem jej odkáže dozadu a projde jako první, stejně tak při vstupování do dveří, při nastupování do auta apod.
Medikace: Není nutná.
Terapeutický efekt: Již po dvou týdnech výrazné zlepšení, Moki ani jednou nikoho z rodiny vážně nenapadl, pouze vrčel a na důsledné ignorování reagoval odchodem do ústraní. Pravidelným cvičením s pomocí pamlsků se zlepšila ovladatelnost, začal respektovat i paní, dobře zvládá přivolání, a to i v případě, že uvidí cizího psa. Proto může chodit častěji na delší procházky, doma je unavený a klidný. Stejné principy rodina uplatnila i vůči druhému psovi, který vykazoval podobné příznaky jako Moki, jen s tím rozdílem, že ho pro malý vzrůst nikdo nebral příliš vážně. Také jeho chování se výrazně upravilo. Nyní, dva měsíce po konzultaci, si rodina na nové zásady zvykla a s Mokim nejsou problémy.
Dlouhodobá prognóza: Pokud celá rodina vydrží důsledně dodržovat navržená opatření, příznivá.

Případ č. 2
Charakteristika problému: Jezevčík Ben téměř stále vrčí na majitelovu manželku, především když jej chce pohladit nebo sundat z křesla. Při okřiknutí nebo snaze o plácnutí novinami tvrdě útočí. Vrčí také na vnoučata majitele, která o víkendech a prázdninách přijíždějí na návštěvu, několikrát napadl zdánlivě bez důvodu i dospělé návštěvníky, takže řada známých již raději na návštěvu nechodí. Majitel se bojí především o bezpečnost dětí. Je rozhodnut nechat psa utratit.
Anamnéza: Tříletý Ben žije od svých sedmi týdnů se staršími manželi. Nejprve bydleli v malém panelovém bytě, nyní asi půl roku v rodinném domku na venkově. Ben má k dispozici celý dům a velkou zahradu, pán je přes den v zaměstnání, paní je stále doma. Ben již od tří měsíců vrčel u misky s krmením, lehal si na pánovy boty a oblečení a bránil je před paní, nedovolil, aby paní k němu přisedla do křesla nebo jej shodila dolů. Agresivita se stupňovala, nyní si nenechá od paní ani nasadit obojek a připnout vodítko. Nikdy nebyl veden k poslušnosti, na žádný povel spolehlivě nereaguje, venku chodí jen na vodítku, protože jinak okamžitě uteče do lesa. Cizích psů se bojí, nehraje si s nimi. Při nežádoucím chování jej pán trestá bitím novinami, vodítkem nebo klackem. Ben i na velký výprask reaguje agresivně. Před půl rokem jej pán nechal vykastrovat, ale jeho chování se ještě zhoršilo.
Vlastní pozorování: Drobný psík je velmi aktivní, stále provokuje pána ke hrám a vynucuje si jeho pozornost. Nemá v domě stálé místo, smí i do ložnice a do postele. Nechce zůstat v místnosti sám, stále se snaží být v blízkosti pána. Ten jej může kdykoli pohladit i zdvihnout. Od paní dotek nesnese, vrčí, kdykoli se přiblíží k němu nebo k pánovi. Když paní podá Benovi misku s krmením, ten vrčí a nezačne jíst, dokud se paní nevzdálí.
Navržená speciální terapie: a) Zastavit tělesné tresty. b) Určit Benovi stálé místo v domě nebo na zahradě (kotec), na které si musí postupně přivyknout (krmení, pamlsky, hračky, pochvala) tak, aby bylo možné jej izolovat v době, kdy bude v domě návštěva nebo děti. c) Pán by měl ráno před odchodem do práce důkladně Bena unavit procházkou (často měnit rychlost chůze a směr, nedovolit Benovi táhnout na vodítku), pak mu nechat i doma nasazený obojek s dlouhým vodítkem a koš, aby z něj paní neměla strach a mohla jeho chování usměrnit. d) Ben nesmí mít přístup na křesla, do ložnice, nesmí dostat nic od stolu a každý pamlsek i misku s krmením si musí zasloužit. e) Denní procvičování základní poslušnosti s pánem, aby byl Ben ovladatelný ve vypjatých situacích. f) Pokud Ben zavrčí na paní v pánově přítomnosti, ten jej rázně okřikne a krátce uchopí přes hřbet nosu. Pak jej bude několik minut ignorovat. g) Neplánovat návštěvu dětí dříve, než bude Ben spolehlivě ovladatelný.
Medikace: Doporučen clomipramin (1 – 3 mg/kg 2x denně). Majitel však po upozornění na možné vedlejší účinky léky odmítl.
Terapeutický efekt: Za šest týdnů Ben zvládl základní cviky poslušnosti a ochotně je plní za odměnu pamlsky. Přivolání je úspěšné asi z 80 %. Ben má stálé místo v kuchyni a na povel se tam nechá vykázat. Nesnese však, aby byly zavřené dveře, štěkotem a škrábáním se domáhá kontaktu. Frekvence vrčení a útoků na paní se snížila z původních 10 – 20 denně na jeden denně až jeden za dva dny.
Další doporučení směřovala především k terapii separační úzkosti: desenzibilizace na odchody majitele, pomalé přivykání na samotu v uzavřené místnosti.^2-7 Důraznější reakce na nežádoucí chování v přítomnosti pána např. nepříjemným zvukem (plechovka s hrachem). V potenciálně nebezpečných situacích (návštěva) stále koš.
Po dalších dvou týdnech došlo k zásadnímu zlomu. Na víkend přijela vnoučata, a protože nebylo možné Bena držet v domě tak, aby nedošlo ke střetu s dětmi, byl umístěn do kotce, ve kterém však dosud nebyl zvyklý. Štěkal a škrábal tak dlouho, až jej pán vypustil. Hned nato velmi vážně v obličeji pokousal dvouletého chlapce, který si hrál na písku, kde si Ben den před tím zahrabal kost. Pán Bena krutě zbil klackem. Zavřel jej do kotce a dva dny si jej nikdo nevšímal. Třetí den jej chtěl vypustit ven, ale Ben na něho zaútočil. Nerespektuje povely, nereaguje na pamlsky, stále zuřivě vrčí, přiblíží-li se někdo ke kotci.
Dlouhodobá prognóza: V případě setrvání Bena v původní rodině a prostředí nepříznivá. Bylo doporučeno utracení – majitel se rozhodl zkusit najít Benovi rychle nový domov.

Případ č. 3
Charakteristika problému: Střední knírač Body na cvičišti vážně pokousal dvacetiletou dceru majitele. Rodina se bojí dalších útoků.
Anamnéza: Dvouletý Body žije od sedmi týdnů stáří v rodinném domku s volným přístupem na dvorek. V rodině je pět dospělých osob – rodiče, dvě dcery a dědeček. Jediný, kdo má u Bodyho autoritu, je pán, ale ten bývá často mimo dům. Poslední dva měsíce se mu věnuje mladší dcera, která s ním navštěvuje cvičiště. Agresivitu vykazuje Body zhruba rok, zpočátku vrčel při utírání tlapek a česání, potom při pokusu vykázat jej z místnosti nebo jej potrestat okřiknutím či plácnutím. Pozornost si vynucuje chňapáním po rukou. Na dvorku běhá kolem plotu a štěká na klienty sousední firmy, i tam při pokusu o odvolání nebo potrestání vrčí a chňape. Trestán bývá bitím vodítkem nebo třepáním za kůži za krkem. Před půl rokem byl jako jednostranný abdominální kryptorchid vykastrován, zhruba na měsíc se problém zmírnil, nyní je však ještě intenzivnější. K poslednímu incidentu došlo na cvičišti, kde bylo nacvičováno odmítání nalezené potravy. Když chtěla majitelova dcera Bodymu zabránit v sebrání pohozeného kousku uzeniny, Body zavrčel a chňapl jí po ruce. Když jej dívka na radu cvičitelky chtěla potrestat bitím vodítkem, pokousal ji vážně na rukou. Nyní se jej rodina bojí a uvažují o tom, že mu najdou nový domov.
Vlastní pozorování: Mladý pes je aktivní, hravý, ve vynikající fyzické kondici. Chová se nedůvěřivě až nejistě vůči novým podnětům (cizí osoby, psi), jistotu hledá u pána, kterého poměrně dobře respektuje. Za pamlsek ochotně provádí cviky základní poslušnosti. Doma má stálé místo, nesmí do ložnice ani na nábytek. Na dvorku zuřivě štěká na všechny kolemjdoucí, v té chvíli je naprosto neovladatelný.
Navržená speciální terapie: a) Zastavit tělesné tresty a napomínání, na případné vrčení všichni kromě pána budou reagovat ignorováním. b) Zavrčí-li Body na někoho v přítomnosti pána, ten jej důrazně okřikne, rázně přidrží za hřbet nosu a pak jej bude několik minut ignorovat. c) Veškerou péči o Bodyho (krmení, procházky, výcvik) převezme mladší dcera. d) Vyhnout se dalším střetům – změnit cvičiště, upozornit cvičitele, jaký má Body problém, a nenacvičovat zatím nic kromě běžné poslušnosti za pamlsky. Naprosto kontraindikováno je procvičování úkonů, při nichž by se dívka, která dosud nemá zcela vyjasněnou pozici vůči Bodymu, stala jeho konkurentem (zákaz sbírání pohozené potravy, nácvik obrany – pusť!) a při nichž by ležela na úrovni psa (plazení). e) Dívka si velmi pomalu a nenásilně začne přisvojovat výsady výše postaveného jedince vůči Bodymu (určuje směr a rychlost chůze, dlouho chodí se psem u nohy, prochází úzkým prostorem jako první, suverénně postupuje v neznámém prostředí, při společném odpočinku sedí vždy výš než pes). f) Celá rodina dodržuje zásadu „nic není zadarmo“. g) Na dvoře při štěkání na kolemjdoucí nejprve pán s Bodym dobře nacvičí zákazový povel (nesmíš!). Zákaz je třeba zdůraznit hozením plechovky s hrachem nebo mincemi, popřípadě nechat Bodyho na vodítku a při projevu nežádoucího chování s ním rázně cuknout. Podle toho, jak si budou postupně ostatní členové rodiny osvojovat atributy výše postavených jedinců vůči Bodymu, mohou začít tento povel a pomůcky postupně používat i oni.
Medikace: Není nutná.
Terapeutický efekt: Po šesti týdnech je Body dobře ovladatelný, celá rodina jej může kdykoli okřiknout, aniž by reagoval agresivně. Rozběhne-li se na dvoře k plotu, stačí zachrastit plechovkou a ihned nechá štěkání. Nikoho z rodiny již nenapadl, pouze dvakrát vrčel na starší dceru, která se mu vůbec nevěnuje a většinou si jej nevšímá. Té bylo doporučeno důsledně psa ignorovat.
Dlouhodobá prognóza: Pokud rodina bude dodržovat navržená opatření a Body bude dostatečně zaměstnán procházkami a výcvikem, příznivá.

Diskuse
Při všech poruchách chování, ale u agresivity vůči majiteli a jeho rodině obzvláště, nebývá lehké stanovit prognózu hned při první návštěvě. A samozřejmě první otázka, kterou majitel položí, zní: „Dá se s tím něco dělat?“ Situaci je vždy třeba hodnotit opatrně, v souvislosti s příčinou a se stupněm rozvinutí problému, s prostředím, ochotou a schopností majitelů pochopit podstatu věci a dodržovat doporučená opatření. Jedním z nejdůležitějších předpokladů je, že si majitel na nápravu problému vymezí dostatek času, aby psa zaměstnal procházkami a nenásilným, radostným cvičením zlepšil jeho ovladatelnost a posílil svou nadřazenou pozici. Mnoho záleží na tom, jakou měrou je vzájemný vztah psa a pána již narušen. Někdy je majitel rozhodnut pro eutanazii a k návštěvě specialisty se odhodlal jen proto, aby se ve svém rozhodnutí utvrdil. Pak je riskantní přesvědčovat jej o jiném řešení, zvláště jsou-li agresivitou psa ohroženy děti. Je však třeba upozornit jej taktně na chyby, které ve výchově psa udělal, aby se jich pro příště vyvaroval.
U německého ovčáka Mokiho (případ č. 1) jsem si úspěšností terapie nebyla jistá. Pán byl zcela pohroužen do práce ve své firmě a na psa neměl vůbec čas. Večer se samozřejmě věnoval svým dětem a manželce. Frustrovaný pes se především pokoušel bránit „své právo“ na pánovu pozornost. Ve velice malém prostoru, který početná rodina obývala, se jen obtížně dal vyloučit jeho kontakt s dětmi a další nebezpečné konflikty. Přesto se náprava zdařila rychle. Pán pochopil důvod Mokiho chování a najde si každý den alespoň chvilku na intenzivní procházku. Moki má v přítomnosti dětí a cizích lidí vždy koš. Všichni členové rodiny včetně nejmenších dětí přesně vědí, jak se Mokiho agresivitě vyhnout a jak na jeho případná agresivní gesta reagovat.
Případ č. 2 je příkladem toho, že ne každý majitel je schopen pochopit podstatu problému a dodržovat alespoň minimální opatření k zajištění bezpečnosti ohrožených lidí, přestože k tomu má dostatečné prostorové i časové podmínky. Ben měl spoustu výsad, které patří v sociální skupině jen vysoce postaveným jedincům (spal v posteli, jedl současně s pánem, mohl si zvolit k odpočinku libovolné místo v domě, určoval dobu her a vycházek). Když však bránil svou tělesnou nedotknutelnost (nasazování obojku a vodítka, snaha o pomazlení) nebo potravu (zahrabanou kost), byl bit. Tento rozpor a pánovy unáhlené fyzické tresty vedly ke stále větší agresivitě psa. Po incidentu s dítětem byl již vztah mezi Benem a jeho pánem natolik narušený, že jeden druhému nedůvěřovali a nebyli schopni normální komunikace. Je otázkou, zda je v takovémto případě vhodnějším řešením utracení zvířete nebo pokus o jeho umístění u jiného majitele. Protože se však často setkávám u majitelů psů s názorem, že „agresivního psa je třeba zlomit a ukázat mu, kdo je pánem“, domnívám se, že eutanazie by byla pro Bena milosrdným ukončením utrpení.
Naopak Body (případ č. 3) má velkou šanci, že jeho chování bude zcela v pořádku. Problém se začal řešit včas, jeho agresivita vůči lidem spočívala dosud převážně v hrozbě. K přímému útoku se odhodlal až v reakci na agresivitu dívky, která jej na radu cvičitelky bila vodítkem. Tento případ jsem uvedla, abych upozornila na to, že ne všechna cvičiště jsou vhodná pro nápravu narušeného chování psů. Proto doporučuji před odesláním klienta na cvičiště dobře prověřit kvalitu vedení výcviku a erudovanosti cvičitelů.
U žádného z uvedených pacientů jsem nepoužila ke zmírnění agresivity obvykle doporučované léky,^2-8 protože šlo především o to, upravit chování majitele a jeho rodiny vůči psovi. U Bena byl indikován clomipramin ke zmírnění strachu a nejistoty a k řešení separační úzkosti, kterou začal vykazovat v průběhu terapie, ale majitel lék odmítl.
Pokud jde o kastraci, někteří autoři uvádějí až v 60 % případů zlepšení chování po zákroku.^3,4 Ve zde prezentovaném malém souboru neměla kastrace na agresivitu žádný vliv a ze zdravotních důvodů byla vhodná jen v případě Bodyho, který byl jednostranným abdominálním kryptorchidem.

Závěr
Agresivita vůči majiteli a jeho rodině rozhodně vždy stojí za pokus o řešení. To sice vyžaduje od veterinárního lékaře mnoho času a trpělivosti, správný postup se však promítne nejen do kvality vztahu mezi majitelem a jeho současným i všemi budoucími psy, ale ve svém důsledku se určitě také odrazí v lepší ovladatelnosti pacientů v ordinaci.

Literatura:
1. Schöning B. Verhaltensstörungen: Aggressionen von Hunden gegen die Besitzer. In: Proceedings of the 14th Baden-Badener Fortbildungtage Kleitierpraxis. Baden Baden; Thieme, 2002:84-86.
2. Beaver B. V. Canine Behavior: A Guide for Veterinarians. Philadelphia; W. B. Saunders Comp., 1999:355.
3. Askew H. R. Behandlung von Verhaltensproblemen bei Hund und Katze. Berlin; Parey Buchverlag, 1997:372.
4. Overall K. L. Canine Behavioral Disorders. In: Morgan R. V. Handbook of Small Animal Practice. Philadelphia; W. B. Saunders Comp. 1997:1193-1205.
5. Schmidt W. D. Verhaltenstherapie des Hundes. Hannover; Schlütersche, 2002:176.
6. Luescher A. U. A Different View of „Dominance Aggression“. In: Sborník semináře Poruchy chování psů a koček. Brno; Veteduca, 2002:13-24.
7. Žertová H. Poruchy chování psů a koček. In: Svoboda M., Senior D. F., Doubek J. a kol. Nemoci psa a kočky II díl. Brno; ČAVLMZ, 2001:2038.
8. Schöning B. Verhaltensstörungen: Der Einsatz von Psychofarmaka. In: Proceedings of the 14th Baden-Badener Fortbildungtage Kleitierpraxis, Baden Baden; Thieme, 2002:80-82.

Adresa autora:
MVDr. Hana Žertová
Drobného 64
602 00 Brno