J. BROUČEK, P. KIŠAC
Výzkumný ústav živočišné výroby Nitra
Veterinářství 2002;52:499-503
SOUHRN
Brouček J, Kišac P. Vysávání u skotu. Veterinářství 2002;52:499-503.
Vysávání telat je vyvoláno příjmem mléka a zintenzivňuje se zahušťováním mléčné směsi a zvyšováním koncentrace laktózy. Odstranění nedusíkatých složek mléčného séra sání snižuje. Telata si nejvíce ocucávají šourek, uši a předkožku nebo vemínko, mulec a jazyk jen těsně po napití. Nejvíce vzájemných sání se uskuteční bezprostředně po napití, po desetiminutové fixaci nastává pokles. Sání může být vyvoláno ochuzeným prostředím. Nejnižší frekvence sání se zjistila při napájení automatem. Pro odchov mléčnou náhražkou se doporučuje použití cumlu s malým otvorem. Při vysávání dospělých zvířat dochází ke ztrátám mléka, vzniku mastitid a předčasnému rozdojování. Samovysávání se eviduje u 1,5 % všech cucavých zvířat. Aktivita se projevuje před a po krmení. Počátek sání nastává vždy po vzruchovém podnětu. Výskyt sání u jalovic a dojnic se věkem snižuje. Podmínky pro vznik sání vytvářejí zvýšený počet zvířat na krmné místo a snížení plochy na zvíře. Na zabránění sání se používají mechanické a chirurgické metody. Důležité je odstranit nedostatky v odchovu (deficit sání), v technologii ustájení a krmení jakož i v úpravě krmné dávky.
SUMMARY
Brouček J, Kišac P. Intersucking in the cattle. Veterinářství 2002;52:499-503.
Drinking milk is an incentive for mutual sucking of calves. The sucking becomes more intensive when the concentration of milk replacer and lactose is increased. The intersucking decreases when the non-nitrogen components are removed from milk replacer. The calves cross-suck the scrotum, ears and prepuce or udder most; mouth and tongue only immediately after drinking. The largest number of mutual suckings occurs just after drinking up, with the fall coming after a 10-minute restraint of animals. The intersucking can be induced by barren environment. The lowest frequency of mutual sucking was found in automate drinking. It is recommended to use an artificial teat with a small orifice in milk replacer rearing. Intersucking of dairy cows leads to milk loss, occurrence of mastitis and premature release of milk. Self-sucking is recorded in 1,5 % of all sucking animals. Sucking occurs before and after feeding and always after disturbance. The incidence of mutual sucking in heifers and cows decreases with age. A higher number of animals per feeding place and a reduced area per animal trigger intersucking. Mechanical and surgical methods are available to prevent mutual sucking. It is important to remove problems in rearing (lack of sucking), in a housing and feeding technology, and in the structure of ration to be fed.
V chovech skotu často zaznamenáváme projevy patologického (abnormálního) chování. Nejvíce frekventované je vzájemné vysávání. Je to velmi nepříjemný a složitý problém, který je potřeba řešit komplexně a kterému bychom měli hlavně předcházet. V tomto příspěvku navážeme na náš předcházející článek.1
Telata
Nežádoucí způsoby sání se často vyskytují již u telat. Je to buď sání jiných telat (vzájemné sání), sání sebe samých, tzv. samosání, ale i ocucávání částí stájového zařízení. Intenzita tohoto zlozvyku je u mladších zvířat vyšší než u starších. Nejvýraznější projevy můžeme vidět okamžitě po nakrmení telat mlékem. U telat v období mléčné výživy je to s největší pravděpodobností znak toho, že tele je sice nasycené, ale apetence (touha po uspokojení pudových potřeb) příjmu mléka ještě není ukončena a tele ocucává náhradní objekt.2 Tento názor byl potvrzen v experimentech se skupinovým chovem telat, ale i poznatkem, že tele při náhradním sání vylučuje podobně jako při sání matky velké množství slin, vrtí ocasem a hlavou trká proti objektu sání.3 Vzájemné sání telat je tedy vyvoláno příjmem mléka. Zjistilo se též, že se tato aktivita zintenzivňuje zahušťováním podávané mléčné směsi. Které složky mléka jsou za tento vliv zodpovědné? Na to chtěli odpovědět kanadští vědci. Býčky napájeli malým množstvím mléčné náhražky, ve které se měnily koncentrace jednotlivých složek. Potom jim dali sát umělý struk naprázdno (bez mléka). Zintenzivněné sání a trkání hlavou vyvolaly jen zvýšené koncentrace laktózy. Zvýšené koncentrace kaseinu, bílkovin a mléčného tuku neměly významný vliv. V další části experimentů se zkoumalo sání, když byly jednotlivé komponenty odstraněny. Odstranění kaseinu, bílkovin a mléčného tuku nemělo významný vliv. Odstranění nedusíkatých složek mléčného séra (laktóza, minerální látky a nebílkovinová sušina) však v porovnání s mléčnou krmnou směsí normální koncentrace projevy sání snižovalo. Z práce vyplynul závěr, že obsah laktózy v mléčném nápoji je jeden z faktorů ovlivňujících nenutritivní sání.4
Pořadí ocucávání jednotlivých částí těla býčků ve skupinovém ustájení během mléčné výživy je: šourek (52,6 %), uši (15,1 %), předkožka (10,5 %), krční obojek (9,2 %), ocas (3,3 %) a mulec (3,2 %). Průměrná délka jednoho ocucávání se zjistila v tomto pořadí: předkožka (117 s), šourek (95 s), mulec (75 s), obojek (50 s), uši (47 s), ocas (41 s). Kromě těchto částí těla se udává i časté sání pupku. Telata si navzájem sají chlupy na pupku nebo v oblasti vemena, někdy i chomáče chlupů na hlavě nebo na krku.5 Je zřejmé, že telata dávají přednost oblastem těla, které po narození vyhledávají na krávě a kde se nakonec jejich hlad může ukojit: mezi pánevními končetinami. Z předcházejících zjištění vidíme, že více než polovina pozorovaných sání směřovala na šourek. Protože telata při sání uchopí jen kůži a varlata tlačí nahoru, může tím být pravděpodobně ukojena potřeba vysávání struků. Významné místo zaujímají uši a ocas, které sice nepatří do oblastí těla vyhledávaných na základě vrozeného spouštěcího mechanismu, ale k ocucávání se hodí. Mulec a jazyk jsou vysávány jen těsně po napití, když jsou na nich ještě zbytky mléčné náhražky. Výjimečné jsou případy ocucávání oblasti očí.
Další zajímavou aktivitou je olizování. Telata si nejčastěji navzájem olizují srst na hlavě, ale i na zádech nebo na břiše. Olizování je velmi intenzivní; zdá se, že do určité míry nahrazuje sání Některá telata si sama olizují mulec, je možné, že jde o rané stadium hry s jazykem.6
Tyto způsoby chování, podmíněné neexistující možností sání mléka, mají více následků. U telat z toho mohou vzniknout poranění a záněty kůže nebo se mohou přenést infekční nemoci.2 Ocucávání na pupku může vést k zánětům pupku a abscesům. Sání předkožky může u býčků představovat spojující článek ke vzniku zlozvyku pití moči, což je velmi časté patologické chování. U výkrmových býčků se zaevidovalo vycucávání předkožky v 57,5 % ze všech případů sání. Extrémními případy bylo 48 period sání druhých zvířat jedním býčkem a naopak 38 případů sání jednoho zvířete.7
Nejvíce vzájemných sání se uskuteční bezprostředně po příjmu mléčné náhražky, když telata nejsou fixována. Tehdy trvá vysávání nejdéle. Už po pětiminutovém zafixování po vypití nápoje se výrazně sníží počet a trvání těchto aktivit. Po desetiminutové fixaci poklesne celková délka sání na zvíře a den na šestinu času, který vykazují zvířata bez fixování. Dalším prodlužováním fixace se sání snižuje už jen mírně. Celkově tedy trvá po aktivaci potřeba sání přibližně 10 minut.8 Tento čas se téměř kryje s průměrnou délkou trvání periody sání mléka telat, která jsou odchovávána pod krávou. Znamená to, že čím déle trvá pití, tím kratší je nenutritivní sání.9 To se ověřilo i experimentálně. Telata přijímala po dobu 12 týdnů denně 5 l mléka z umělého struku rychlostí od 0,14 l/min. do 1,33 l/min. Při nejnižší rychlosti trvalo sání mléka nejdéle (14,4 min.) a vzájemné sání bylo nejkratší (2 minuty). Telata tedy s nenutritivním sáním úplně nepřestala. Je zřejmé, že ani nejdelší periody sání mléka tuto nežádoucí aktivitu neodstraní, jen ji omezí.10
Vliv ochuzeného prostředí: Někdy může být sání vyvoláno jinou motivací, jako např. po odstranění podestýlky a chovu výkrmových telat jen na pevné podlaze anebo roštech. Je to vliv takzvaného ochuzeného prostředí. Tehdy se zjišťuje vysoká tendence k ohlodávání dřevěných stavebních částí boxů, k olizování ohrad a k vzájemnému ocucávání a olizování a samoolizování. Mezi ochuzeným prostředím a frekvencí olizování existuje souvislost. Chov na podestýlce je výhodnější než chov na celoroštové podlaze, umožňuje ve větší míře komfortní chování, zdraví a pohodu, jakož i sníženou frekvenci sání. Ochuzené prostředí se týká i krmení. Telata krmená mléčnou náhražkou dostávají tekutou potravu dvakrát denně. Tyto dávky jsou zkonzumovány velmi rychle, zvlášť když se pijí přímo z vědra. Další množství živin mohou přijmout v koncentrované formě ze startérové směsi. Když tato telata nemají přístup k senu, nutnému pro rozvoj bachoru, postrádají uspokojení z přijímání potravy a nudí se. I tak se může vyvolat abnormální chování.11
Nesmíme zapomínat, že prostředí, ve kterém se odchovávají zvířata, je důležité pro jejich pohodu. Telata mléčných plemen jsou v mnohých případech odstavována od matky do 3 dní po narození. Jsou ustájena v individuálních boudách různých tvarů, aby se redukovalo vzájemné sání a přenos nemocí. Skot však patří ke zvířatům společenským a odchov ve skupinových kotcích je vhodnější. Cílem studie amerických vědců bylo proto hodnotit chování a produkci odstavených telat ustájených individuálně nebo v kotcích s obohacujícím zařízením nebo bez něj. Tímto zařízením byla láhev s gumovým cumlem, naplněná granulovanou startovací směsí. Láhve byly umístěny přímo na čelní straně výběhu, nad vědry na krmivo a vodu. Výsledky dokázaly, že skupinové ustájení obohacené vhodnými pomůckami na přesměrování a uspokojení sání je užitečné pro pohodu a růst telat.12
Vliv systému chovu: Nejvyšší frekvence vzájemného sání telat se zaznamenává ve skupinovém ustájení a tento zlozvyk se přenáší i do pozdějšího období. Výskyt cucalek mezi jalovicemi odchovanými v období mléčné výživy ve skupinovém chovu je dvakrát vyšší než při odchovu v individuálním ustájení.13 Nejvyšší výskyt se zaznamenává v objektech, kde se dosahují nejnižší přírůstky živé hmotnosti.14 Telata s vysokou aktivitou sání s tímto chováním nepřestanou ani po odstavu od mléčné výživy. Proto musí být technika krmení zaměřena na co nejdelší příjem objemových krmiv s odpovídajícími zdroji energie, aby se snížilo vysávání.9
Chov telat v samostatných boxech umožňuje individuální péči a zabraňuje škodlivým následkům vzájemného ocucávání. Extrémní izolace telat a následné intenzivní olizování vlastní srsti však může zvýšit výskyt bezoárů (shluk chlupů) v bachoru a vede k ohlodávání častí kotce, a proto se nedoporučuje. Samostatně ustájená telata se olizují více, než sebe a své společníky olizují telata žijící ve skupině. Pokud potřeba sání není ukojena, i telata v individuálních boxech samozřejmě ocucávají a olizují okraj vědra, uši souseda, přečnívající část boxů nebo vlastní kůži. Z toho vyplývá, že jen samotné individuální ustájení sání neomezí.15 Při individuálním chovu se též pozoruje vyšší výskyt hry s jazykem. Je to jeden z dalších problémů, o kterých se diskutuje. Hypotéza je, že zkrácení času sání mléka vyvolá hraní s jazykem a způsobí telatům stres. V pokuse japonských vědců byla telata krmena mléčnou náhražkou z vědra opatřeného cumlem od druhého dne života až do odstavu ve věku 42 dní. Délka sání byla regulována velikostí otvoru v gumovém struku. Jedna skupina telat sála nápoj 9 minut (dlouhý čas sání), další skupina 1,5 minuty (krátký čas sání). Hraní s jazykem a sání náhradních objektů se více projevilo u telat s krátkým časem sání. Olizování však nebylo délkou sání významně ovlivněno. Autoři se na základě těchto etologických parametrů, ale i změn frekvence tepu a hladin kortizolu domnívají, že zkrácení sání vyvolává psychické zklamání telat, jehož vnějším projevem je ocucávání předmětů a hraní si s jazykem.16
Vliv způsobu napájení: Stále není jednoznačně dokázán vliv způsobu napájení v období mlezivové a mléčné výživy na výskyt aktivního a pasivního projevu sání v období rostlinné výživy. Je to pravděpodobně tím, že může působit i interakce dalších, zdánlivě nedůležitých faktorů. Nejnižší výskyt je u zvířat, která v mlezivovém období sála matku (34 %); ta, která pila mléko z misek, sála ve 49 %. U telat, která sála mléko z vědra, se zjistil 40 % výskyt. Telata, která sála mléko matky a potom kojné krávy až do odstavu, tj. nejpřirozenějším způsobem, projevila v období rostlinné výživy 28% výskyt projevu vzájemného sání.17 Nejnižší frekvence se zjistila u telat ze skupinového ustájení s použitím krmných automatů (17 %).
Při použití napájecího vědra s cumlem bylo pozorováno značně kratší a méně frekventované „sání naprázdno“, než při pití z vědra. U první uvedené metody je zřejmě potřeba sání během příjmu mléka silněji uspokojena. Pro umělý odchov zvířat mléčnou náhražkou se doporučuje použít gumový struk s malým otvorem, aby se prodloužila doba příjmu mléka. Výkrmová telata projevují řadu orálních aktivit. Sání, olizování a okusování mohou zabírat polovinu z aktivního času. Někteří autoři tvrdí, že jsou tyto aktivity řízeny stejným systémem jako příjem pevných krmiv.3 Nejdůležitější je zjistit, zda zlozvyk vzájemného sání může být kompenzován jinými orálními aktivitami. Je také známo, že sání má utišující vliv na děti a mláďata potkanů, a proto vědce zajímalo, zda se tento utišující efekt dá měřit srdeční frekvencí a všeobecnou aktivitou. V pokusu byla telata krmena z vědra s umělým cumlem. Všechna byla v individuálních kotcích bez možnosti vzájemného sání. Měla možnost se olizovat skrze mezery v postranicích. Sání ohrady se vyskytlo jen po příjmu mléka u telat krmených pitím z vědra (14 % času mezi 5. až 10. minutou po napájení) v porovnání s telaty napájenými cumlem. I olizování sousedních telat a částí kotce bylo zaznamenáno po krmení, s větším výskytem u telat krmených z vědra. V celkovém hodnocení byla telata krmená z vědra po napájení více aktivní a potřebovala delší čas k ulehnutí (51 oproti 42 min.). Srdeční frekence byla během napájení vyšší u telat krmených pitím z vědra než u telat krmených sáním z vědra (177 proti 157 úderům/min). Výsledky dokázaly, že telata krmená pitím z vědra kompenzují nedostatek sání mléka sáním a okusováním ohrady a olizováním dalších telat nebo objektů. Na základě porovnávání orálních aktivit zjištěných u telat napájených z vědra se jeví, že sání cumlu má utišující vliv.18
V systému krmení je zřejmě klíč k řešení problémů vzájemného sání ve skupinovém ustájení výkrmových telat. Němečtí autoři proto zkoumali použití tří rozdílných krmných metod - elektronicky řízený napájecí automat, vědro opatřené pevným cumlem a vědro s plavajícím cumlem. Telata byla ustájena na roštové podlaze, krmena komerčními směsmi a 100 g sena na kus a den. Voda byla stále k dispozici v napáječkách, mimo toho bylo na každých 8 telat jedno vědro s vodou opatřené gumovým strukem. Telata strávila v průměru 21 % ze sledovaného času orálními aktivitami, z toho 11,8 % vzájemným sáním. Při porovnání skupin napájení automatem významně snižovalo vzájemné vysávání. Autoři uvádějí, že početnost aktivit nejvíce vztahovaných ke zdravotnímu stavu, jako je sání předkožky, pupku nebo šourku, by se dala ještě více snížit lepší ochranou pijících telat v napájecím boxu automatu.19 V dalším experimentu se odchovávala telata první pokusné skupiny v individuálních boxech s napájením z umělého struku a s možností adlibitně sát z druhého struku temperovaný izotonický roztok NaCl, zvířata druhé pokusné skupiny byla ve skupinovém ustájení s kojnými kravami. Kontrolní telata byla ustájena v individuálních boxech bez možnosti sání izotonického roztoku. Před skončením experimentálního období ve věku 12 týdnů se telata první a druhé pokusné skupiny smíchala s kontrolními zvířaty v poměru 1:1. Po dvou dnech sála telata druhé skupiny (odchovaná kojnými kravami) výrazně méně (30 %) v porovnání s telaty kontrolní skupiny (91,7 %). Mezi zvířaty první pokusné skupiny (33,3 %) a kontrolní skupiny (66,7 %) byl rozdíl menší. Ve věku devíti měsíců se zjistilo sání u všech zvířat první pokusné skupiny a s nimi ustájených zvířat kontrolní skupiny.20 V dalším experimentu se hodnotila telata odchovaná v individuálních vazných boxech s pitím mléka z vědra, druhá skupina byla ustájena skupinově v kotci, též s pitím z vědra, a třetí skupina byla chována ve skupinovém ustájení s napájením pomocí automatu KA-81. Zvířata první a druhé skupiny byla odstavena od mléčné výživy ve věku 50 dní a třetí skupina ve věku 70 dní. Telata si vysávala nejčastěji chlupy na pupku nebo v oblasti vemena, ale i uši a chomáče chlupů na hlavě a na krku. Do odstavu se největší výskyt sání zaznamenal ve 2. skupině z kotcového ustájení s napájením z věder (71,1 %), nejmenší v 1. skupině - z individuálních vazných boxů (11 %). V období mléčné výživy se zaznamenala dost vysoká frekvence sání i ve 3. skupině, napájené z gumových cumlů automatu. Po odstavu se však již sání v této skupině nezaznamenalo ani v jednom případě.6
Dojnice
V poslední době v souvislosti s přestavbou vazných stájí pro dojnice na objekty s volným ustájením se stalo vzájemné vysávání mléka krav opět velmi aktuálním problémem. Je to nepříjemný chovatelský a ekonomický problém. Evropské státy s vyspělým zemědělstvím uvádějí v prvovýrobě mléka ztráty od 5 % ve vazných ustájeních do 25 % ve volných ustájeních. Mimo přímé ztráty mléka dochází i ke ztrátám nepřímým, které se dají jen obtížně vyčíslit. Patří sem možnost vzniku mastitid vlivem pohmoždění vemena a infekcí mikroflóry z ústní dutiny sající dojnice, ztráty mleziva vysáváním po otelení a tím zhoršený vývoj telat, vyrušování ostatních dojnic,21 narušování fyziologické činnosti mléčné žlázy a její předčasné rozdojování u jalovic.22 Vysávání působí velmi negativně zvláště u zasušených dojnic, protože přeruší proces obnovy žláznaté tkáně a způsobuje poruchy hormonálních funkcí. U značné části vysávaných zvířat jsou patrné charakteristické změny na vemeni - protáhlé, různě tvarované nebo zdeformované struky, jejichž kůže má často pergamenový vzhled, viditelná asymetrie vemena, poranění struků. Opakovaným vysáváním dochází ke změně sekretu jalovic a k silnějšímu osídlení vemen jalovic původci pozdějších mastitid.23
V hodnocení farem s volným ustájením se zaevidovalo 5,15 % sajících dojnic. Na farmách, kde se telata odchovávala přirozeným sáním z vemene, bylo procento cucalek nejnižší.24 V další práci se v podmínkách Slovenska zjistilo, že počet sajících dojnic se pohybuje od 0,55 do 8,33 %. V průměru se nejvíc cucalek vyskytuje ve volném ustájení (4,3 %), potom následuje vazné ustájení s výběhem (4,27 %), vazné ustájení s pastvou (3,71 %) a nejméně cucalek je ve vazném ustájení bez možnosti pastvy a výběhu (1,48 %).13
Etologie vysávání
Způsoby sání: Vlastní projevy můžeme rozdělit na aktivní sání, kdy zvíře vyhledá a vysává partnera; reciproké sání, kdy se dvě zvířata sají současně navzájem, a na pasivní sání, kdy se zvíře jenom nechá sát. U některých zvířat se zjišťuje tendence k vzájemné závislosti partnerů. Jako znak pevnějšího návyku se jeví reciproké sání. Sající jedinec se většinou chová agresivně. Někdy se pozoruje i nechuť pasivního zvířete k této činnosti, následuje ústup, obranné pohyby pánevní končetinou, kopání. Po delší době odpor pasivního jedince zeslabuje, až přestane, vytvoří se atypický sociální vztah a při dalším vysávání už k odporu nedochází. Po rozehnání krav dochází opět k obnovení sání. Specifickým projevem je natočení pasivního zvířete k aktivnímu na způsob lákání. Z toho vyplývá, že jde o vzájemnou aktivitu, přitažlivou pro obě zvířata. Vzniklý návyk se upevňuje na základě příjemných pocitů obou zvířat. Zjistilo se, že vyšší procento aktivních cucalek má jen jednoho cílového partnera. Znamená to, že zvířata, která dovolí sát, mohou být pro rozšíření zlozvyku rozhodující. Vysávání bylo zaznamenáno, i když aktivní zvíře klečelo či leželo.21 Existuje i řetězové sání. Vysává se několik dojnic najednou, řetězově za sebou a mezi sebou, dokonce sají i tři dojnice jednu (dvě ze stran a třetí zezadu). Ojediněle se zaznamenává i samovysávání, a to při stání se zdviženou končetinou či vleže. Podíl samocucalek je jen kolem 1,5 % všech sajících zvířat.
Během sání se tvoří pěna, která je dobře viditelná na stání. Některé dojnice provádějí při vysávání masážní pohyby hlavou připomínající trkání podobně jako telata. U aktivně sajících dojnic se pozorují výkaly shodné barvy a konzistence s telecími.25 Je možné, že nadměrný příjem mléka má za následek i trávicí potíže. Ve frekvenci močení, kalení a pití, v délce ležení a přežvykování se však neliší od průměrných hodnot stáda. Byl popsán případ z velkokapacitní stáje, kde všechny sající dojnice byly shromažďovány ve zvláštní sekci s volným ustájením. Zvířata se dojila v dojírně 2 krát denně, později jen jednou, a potom se přestala dojit vůbec. Dojnice si všechno mléko stačily navzájem vysát. Po přesunu do vazných stájí, pokud nebyly dobře přivázané a měly možnost, vysávaly dále. Aplikace nosních zábran skončila většinou neúspěšně. Většina zvířat byla potom využita jako kojné krávy.25
Projevy vysávání v rámci dne: Aktivita se projevuje před a po krmení, případně v přestávkách mezi krmením jednotlivých komponentů. Nejvyšší frekvence sání je ráno od 5. do 11. hodiny, odpoledne od 15. do 23. hodiny. Prakticky všechny cucalky jsou agresivní při krmení. Mají ve větší míře sklon k olizování sousedek. Někdy dospěje jejich agresivita až do takového stupně, že nedovolí sousedce si téměř celý den lehnout. Maximální snížení frekvence projevu je v období přežvykování nebo ležení. Začátek sání nastává vždy po vzruchovém podnětu. Nejvíce dojnic je možné přistihnout při sání po porušení nočního klidu příchodem ošetřovatelů nebo po jiných rušivých podnětech. Celodenní pozorování cucalek dokazuje, že většina z nich nevysává mléko pravidelně každý den. Krávy se často vysávají i v čekárně před dojením.26,21
Sociální pořadí: Doposud není jasné, zda existuje nějaký vztah mezi sociální hierarchií a vzájemným sáním. Existuje však hypotéza, že jedinec stojící vysoko v sociální hierarchii, pokud se účastní sání, saje aktivně a nízko stojící jedinec, pokud se účastní sání, se nechá sát. Při sledování chování jalovic se tato hypotéza potvrdila.27 Experimentálně se hodnotilo sociální postavení sajících dojnic na základě indexu řazení v dojírně.28 Zde se nepotvrdil předpoklad, že jsou cucalky dominantní (nadřazené, výše postavené). Zjistilo se totiž, že chodí na dojení jako poslední. Protože se však vysávání projevuje i v čekárně před dojením, cucalky usilující o využítí příležitosti přicházejí na dojení později. S tím souvisí i zjištění, že se zvyšováním počtu zvířat v sekci se zvyšuje počet vysávaných (do 40 ks bylo 8,4 %, nad 40 ks 12,9 %).
Vliv genotypu na vysávání: Vysávání je ovlivněno nejen množstvím vnějších faktorů, ale pravděpodobně i geneticky.29 Odhady dědivosti nebyly pro tento znak dosud provedeny. Zjistily se náznaky genetické predispozice k vysávání na základě proměnlivosti mezi plemeny a evidence výskytu u rodičů a potomků. Někteří autoři upozorňují na to, že zvýšený výskyt vysávání je u plemen jersey a braunvieh (až 24 %), a to se potvrdilo i u kříženců jersey s černostrakatým plemenem. Aktivní projevy sání u jaloviček českého strakatého skotu byly dvakrát vyšší než u kříženek s černostrakatým plemenem a vysoký podíl byl i u kříženek českého strakatého skotu s černostrakatým, generace F11 (20,6 %).14,30 Zjistil se významný vliv otce na sání dcer.28
Vliv věku na vysávání: Zaevidovaly se výrazné věkové rozdíly: u prvotelek byl 5,9krát častější výskyt než u starších krav.30 Uvádí se pokles frekvence vysávání dojnic na druhé a třetí laktaci v porovnání s první. Výskyt sání u jalovic se věkem snižuje, a u přibližně 30 % případů přetrvává návyk až do doby pohlavní dospělosti.31 Při výzkumu ve Švýcarsku se zaznamenalo na 154 farmách sání u 13,5 % jalovic a 2 % dojnic.32
Vliv techniky chovu: Důležitými faktory pro výskyt cucání jsou především ustájení a krmení (poměr zvíře - krmné místo, poskytnutí dlouhého času k příjmu potravy a klidu na přežvykování atd.). Seskupování jalovic do velkých skupin vede při nerespektování teritoriálních požadavků jedince k projevům psychického napětí.33 Při průzkumu sání ve stájích prvotelek s vysokým výskytem tohoto zlozvyku se téměř vždy zjistí, že jalovice byly v průběhu odchovu mnohokrát přesouvány ze stáje do stáje. To znamená, že musely opakovaně v každé nové skupině bojovat o svoje sociální pořadí. Zvýšený počet zvířat na jedno krmné místo a snížení plochy na zvíře vytvářejí podmínky pro vznik stresu a následně vysávání,34 které se dá považovat za kompenzaci sociálního napětí a nejistoty. Míchání skupin nemělo vliv na frekvenci vysávání během transportu. Tehdy zřejmě působí silný stres, který potlačí chuť na vysávání. V celkovém hodnocení 2768 jalovic se ve Švýcarsku zjistilo, že sání se projevilo tam, kde neměla zvířata přístup do výběhu nebo na pastvu, kde byla telata odchovávána v kotcích uzavřených objektů, kde nebyly po odstavu jalovice fixovány během krmení, kde dostávaly jalovice po odstavu méně než 0,5 kg koncentrátů na den a kde krmná dávka jalovic po odstavu obsahovala více než 40 % kukuřičné siláže.35
Podobně i u dojnic způsobují stálé boje o lepší společenské pořadí ve stádě, dlouhé čekací doby před dojírnou a podobné jevy v průběhu dne trvalý stres, který se projeví v psychické labilitě zvířat.36 Zlozvyk se potom šíří velmi rychle. Hrubé zacházení se zvířaty, nesprávné nastavení parametrů dojení a ostatní nepříjemné zážitky při dojení odrazují krávy od vstupu do dojírny a vedou ke zvýšené ochotě nechat se vysávat. Též se může projevit špatná organizace dojení. Například kráva dojená ráno jako první, přichází k odpolednímu dojení jako poslední - tlak mléka ji vede k ochotě snést vysávání.28 Řešení mnoha příčin je závislé na kvalitě lidské práce, na organizační zdatnosti pracovníků.34,37
Prostředky zabraňující vysávání: V chovatelské praxi se používá celá řada opatření k potlačování tohoto zlozvyku. Např. různé zábrany na stání, připevňování pytlů na vemeno, uvazování zvířat na krátko, populární jsou prostředky aplikované na nos nebo jazyk dojnice, které zabraňují sát anebo odpuzují pasivně vysávané zvíře.38 V podstatě se dají doposud používané metody rozdělit na mechanické a chirurgické. Společnou vlastností mechanických metod je jejich ne vždy trvalá účinnost a negativní vliv na příjem krmiva, co se nežádoucím způsobem projevuje na užitkovosti zvířat. Po nasazení pomůcky je efekt zabránění vysávání stoprocentní, avšak zvíře hůře přijímá potravu.39 Když se zvíře naučí ve snaze o pohodlnější příjem potravy s pomůckou manipulovat, není pro něj problém tuto zkušenost využít i při sání.40 To samé platí i pro různé náhubky, kovové kroužky nasazované na uzdičku jazyka, mulcový hřeben, který se zasouvá do nozder. Účinnější jsou nosní kroužky opatřené ostny nebo nosní bodce. Mechanismus účinku těchto pichlavých pomůcek je založen na reflexní bázi. Při pokusu o vysávání se bolestivě podráždí okolí struku vysávané krávy a to u ní vyvolá projevy obranné reakce. Tím se vysávání pro zúčastněné zvíře stává méně atraktivním až nepříjemným. Postupem času vzniká negativní podmíněný reflex, který obě partnerky odrazuje od vysávání.
Chirurgické metody jsou založeny většinou na anatomické úpravě jazyka tak, aby zvíře nemohlo v ústní dutině vyvinout potřebný podtlak. To však způsobuje nadměrné vylučování slin a zabraňuje pasení. Zkoušela se i drastická amputace špičky jazyka, výřez byl proveden 10 cm za hrotem jazyka.23 Nevýhodou chirurgických zásahů je pracnost, nákladnost a dlouhotrvající rekonvalescence. Tyto metody porušují pohodu (welfare) zvířat a nejsou v souladu se zákony na ochranu zvířat. Z chirurgických opatření se může akceptovat jen metoda s použitím kovového nosního bodce. Jde o oboustranně zahrocený kolík, chirurgicky fixovaný v nosní přepážce zvířete. Zvířata hned po nasazení bodce bez problémů přijímají potravu a pokračují v přežvykování.41
Všechny metody měly střídavé úspěchy. Je zřejmé, že problém se musí řešit komplexně, dokonalou analýzou chování zvířat.
Příčiny vysávání
Na základě uvedených literárních údajů je zřejmé, že vysávání u telat je podmíněno multifaktoriálně, přičemž je zvlášť důležité odstranění nedostatků v odchovu (deficit sání), technologii ustájení a krmení, jakož i v úpravě krmné dávky.
Pro vysávání jalovic a dojnic existuje více teorií. Může jít o skrytý, přetrvávající jev neuspokojeného reflexu sání během mléčné výživy, který se projeví v určitých podmínkách a pod vlivem více faktorů, zvláště zhoršených podmínek chovu a krmení. Vysávání mohou podporovat dědičné předpoklady ve vztahu s určitými podmínkami. V každém případě je třeba co nejvíc omezit vzájemné sání telat uspokojením jejich potřeby sání po příjmu mléka.
Vysávání mezi dospělými zvířaty může být pokračováním sání z raného věku.42 V přírodních podmínkách saje tele mléko až do postupného odstavu matkou ve věku 6 až 9 měsíců, což je v našich podmínkách vzácný jev. O přirozeném způsobu odstavu lze mluvit jen tehdy, když jej určí sama matka. Tuto teorii potvrzuje to, že vysávání nebylo popsáno u žádného volně žijícího rodu podčeledi Bovinae ani u jiných přežvýkavců.43 Ke vzájemnému sání dochází až při moderním způsobu chovu.
Existuje předpoklad, že sání je především otázka návyku, nového podmíněného reflexu získaného za určitých okolností.44 Na frekvenci vysávání mají totiž vliv faktory zvyšující neklid ve stáji - přesuny, tvoření skupin, vysoká hustota zvířat, nedodržování časového programu krmení a ošetřování, nedostatečný počet míst u žlabu, poruchy dodávek vody.45 Zjistilo se, že jalovice a dojnice, které vysávají, s tímto projevem přestanou ve vyšším stadiu březosti, naopak se frekvence sání zintenzívní během říje. Pro ověření tohoto předpokladu byl aplikován jednorázově progesteron 16 cucavým kravám. Devět zvířat přestalo sát už tři dny po aplikaci, pět krav po 14 dnech, jen dvě krávy nepřestaly vůbec. Na základě toho vznikla domněnka, že zlozvyk sání je symptomem hlubšího rozpadu vzájemné součinnosti různých struktur centrální nervové soustavy. Příčinou může být i sexuální motivace. K zániku zlozvyku dochází též v případě, kdy se plemenice stane kojnou krávou.46
Další z příčin vysávání může být frustrace (zklamání) z nedostatku mateřské péče. V přírodních podmínkách a malovýrobě byla vazba telete na matku mnohem těsnější než teď. Z ekonomických a hygienických důvodů je mládě odstaveno od matky velmi rychle. Když se v tomto krátkém časovém období nevytvoří mezi matkou a mládětem specifický vztah, dá se očekávat, že se podobný vztah vytvoří mezi cizími jedinci po zjištění vzájemné výhodnosti. Je potřeba vytvořit telatům dostatek klidu k rozvinutí plnohodnotného přežvykovacího reflexu, který postupně nahrazuje reflex sání.45
A nakonec vysvětlení vysávání jako abnormálního chování vyvolaného nudou v prostředí chudém na stimuly. Zvířata vede ke konzumaci potravy nejen metabolický hlad, ale i požitek spojený se samotným přijímáním krmiva. Je však zásadní rozdíl mezi nasycením a uspokojením z přijímání potravy. Mnoho zvířat na farmách, v zoologických záhradách a v laboratořích nemá možnost si potravu shánět tak jako zvířata stejného druhu žijící v přírodě. Dostávají ji denně připravenou v koncentrované formě takové konzistence, že ji bez námahy v krátkém čase pozřou. Z hlediska výživy jsou jejich požadavky uspokojeny, ale neodpovídá to normálnímu chování. Zvířata cítí frustraci (zklamání), zvláště tehdy, když jsou stále ve stejném jednotvárném a nudném prostředí, kde příjem potravy zůstává jediným zdrojem rozptýlení.11 Některá zvířata, kterým je v jednotvárném prostředí znemožněno dosáhnout uspokojení z přijímání potravy, přecházejí ke stereotypnímu chování (stále opakovaná činnost), které - jak se zdá - nemá žádný praktický účel. Tedy jalovice a dojnice krmené dávkami bohatými na energii, které rychle zkonzumují, nemohou dosáhnout uspokojení z přijímání potravy a vysávají se, aby omezily stres nebo zesílily požitek z krmiva, a nebo pomohly trávení.
Závěr
Vzájemné sání skotu je velmi nepříjemný a složitý problém. Proto se musí stav řešit komplexně, nestačí jen hasit, ale musíme situaci předcházet. Vzájemné sání telat souvisí s neuspokojeným reflexem sání. Proto se doporučuje pití mléčného nápoje z gumových struků a ne z vědra. Pro zabránění vzájemného sání nesmějí mít telata ve skupinovém ustájení k sobě volný přístup, dokud neodzní aktivní potřeba sání. Toho se dosáhne fixací krmnou zábranou po dobu minimálně 10 min. Uspokojení potřeby sání může být zajištěné i zmenšením otvoru v umělém struku, aby telata k příjmu určeného množství mléčné náhražky potřebovala nejméně 10 minut. Zdůrazňujeme, že nejméně vhodný způsob napájení telat je pití z vědra. Je nevyhovující pro rychlý příjem mléka (za den jen 300 polykacích pohybů proti 6000 pohybů při sání), nefyziologický postoj telete a vysoký deficit potřeby sání.
Další příčinou je porušování rytmu krmení telat, nedostatek vody, boj o sociální pořadí a další jevy způsobující podráždění nervové soustavy. Je potřeba dopřát telatům dostatek času k rozvinutí plnohodnotného přežvykovacího reflexu, který má postupně nahrazovat reflex sání.
Ke snížení výskytu vysávání se doporučuje podání jádrového krmiva přímo po napájení. Od prvního týdne věku musí dostávat telata kvalitní seno. Jednu hodinu po napojení mlékem nebo mléčnou náhražkou se musí podat pitná voda a musí být k dispozici po celý zbývající čas. Je třeba dodržovat plochu na ustájený kus, rozdělit telata podle pohlaví a věku, zajistit jejich fixaci během napájení, zajistit vhodnou délku krmného žlabu, dodržet poměr počtu telat na krmné místo 1 : 1.
Vzájemné sání telat přetrvává až do dospělosti, protože proces postupného odstavu nebyl ukončen. Tyto projevy jsou u většiny mladého skotu a dojnic skryté, ale mohou se ve vhodném prostředí projevit. Dědičné predispozice v interakci s podmínkami chovu a krmení mohou trvání vysávání podporovat, zatímco jiná kombinace může způsobit jeho zastavení. V odchovnách jalovic se nesmí zvyšovat hustota zvířat, musí se dodržet poměr počtu kusů na krmné místo 1 : 1, včas identifikovat sající jedince. Jalovicím je třeba zajistit dostatek místa pro ležení. Na minimum omezit počet přesunů jalovic, a když je to nutné, snažit se přesouvat jen celé ustálené skupiny. Sledovat chování a vést přesnou evidenci jalovic a krav se zlozvykem sání, zvláště po přesunu do volného ustájení. Tyto zvířata co nejdříve izolovat, protože použití prostředků na zabránění vysávání není vždy a zvláště na dlouho účinné. Je třeba vždy mít určitý počet míst pro cucalky ve vazném ustájení.
Literatura:
1. Brouček J., Kišac P. Etologické aspekty napájení telat. Veterinářství 2001;51:493-496.
2. Rauchalles K. J., Groth W., Grauvogl A., Binder C. H. Ethologische Untersuchungen zur Leck- und Saugaktivität der Kälber. Landwirtsch Jb 1990;67:131-182.
3. Veissier A. R., De La Fe R., Pradel P. Nonnutritive oral activities and stress responses of veal calves in relation to feeding and housing conditions. Appl Anim Behav Sci 1998;57:35-49.
4. Passillé A. M., Rushen J. Identifying milk components that elicit non. nutritive sucking by calves. J Anim Sci 1998;76, J Dairy Sci 1998; 81, suppl. 1:81:104.
5. Sambraus H. H. Gegenseitiges Besaugen von Kälbern bei künstlicher Aufzucht. Berl Münch Tierärztl Wschr 1984;97:119-123.
6. Kovalčiková M., Kovalčik K., Brouček J. Vývin sociálneho správania sa teliat pri rôznom spôsobe odchovu. Vedecké práce VÚŽV Nitra 1986;22:153-156.
7. Sambraus H. H., Gotthardt A. Präputiumsaugen und Zungenspielen bei intensiv gehaltenen Mastbullen. Dtsch Tierärztl Wschr 1985;92:465-468.
8. Graf B., Verhangen N., Sambraus H. H. Reduzierung des Ersatzsaugens bei künstlich aufgezogenen Kälbern durch Fixierung nach dem Tränken oder Verlägerung der Saugzeit. Züchtungskunde 1989;61:384-400.
9. Keil N. M., Audigé L. Prävention von Euterbesaugen bei Aufzuchtrindern und Kühen. Agrarforschung 1999;6:429-432.
10. Haley D. B., Duncan I. J. H., Rushen J., De Passillé A. M. An increase in nutritive sucking duration reduces, but does not eliminate non-nutritive sucking by the calf. In: Proceedings of the 30th Congr. International Society for Applied Ethology, Guelph, Ontario, Canada, 14-17 Aug. 1996;60.
11. Webster A. J. F. Welfare: životní pohoda zvířat aneb Střízlivé kázání o ráji. Praha; Nadace na ochranu zvířat, 1999;264.
12. Morrow-Tesch J., Dailey J., Scott K. Effect of social and physical environment on dairy calf behavior and performance. J Anim Sci 1998;76, J Dairy Sci 1998; 81, suppl. 1:81:104.
13. Debrecéni O., Juhás P., Strapák P. Výskyt a správanie dojníc-„cicaviek“ v rôznych systémoch ustajnenia kráv a technike napájania teliat. Acta fytotechnica et zootechnica 2000;3:2-5.
14. Zajíček F., Plicková V., Pytloun J., Kratochvíl L. Vliv plemenné příslušnosti na výskyt nežádoucího vzájemného sání u telat-jaloviček. Živoč Výr 1982;27:161-166.
15. Hvozdík A. Aktuálne otázky etológie vo veterinárnej medicíne. Veterinářství 1986;36:276-277.
16. Seo T., Sato S., Katoh K., Sugawara K. Effect of suppressed suckling duration on time spent tongue-playing and some stress indicators in calves. In: Proc. 32nd Congr. International Society for Applied Ethology, Clermont-Ferrand, 21-25 July 1998;182.
17. Pytloun J., Kratochvíl L., Zajíček F., Plicková V. Vliv způsobu napájení na výskyt nežádoucího vzájemného sání u telat-jaloviček. Sbor Vys Šk Zeměd Praha, Fak. Agron., Řada B, 1981;34:95-107.
18. Veissier I., Charpentier I., Després G. Incidence of sucking milk compared to drinking on the behaviour and heart rate of calves. In: Proc. 32nd Congr. International Society for Applied Ethology, Clermont-Ferrand, 21-25 July 1998;185.
19. Plath U., Knierim U., Schmidt T., Buchenauer D., Hartung J. Effects of three different feeding techniques on oral activities of group housed veal calves at two to eight weeks of age. In: Proc. 32nd Congr.International Society for Applied Ethology, Clermont-Ferrand, 21-25 July 1998;180.
20. Špinka M., Illmann G., Mrzena B., Šoch M., Stypa R. Experimentální obměny sání u telat během období mléčné výživy. Vliv na vzájemné vysávání. In: Etológia v živočíšnej výrobe, 2. Medzinár. Symp. (zbor. súhrnov), Nitra, 10.-12.6.1991;84-85.
21. Pařízek V. Vzájemné vysávání krav. Výzk. v Chovu Skotu 1977;19:39-41.
22. Burmeister F., Teuffert J., Schlűtter H. Die Bedeutung des Milchsaugens fűr die Eutergesundheit. Mh Veter- Med 1981;36:407-411.
23. Reinheckel D. Chirurgische Behandlung von milksaugenden Kühen und Färsen. Mh Veter-Med 1975;30:97-99.
24. Debrecéni O., Juhás P. Milk-sucking in dairy cattle in loose housing in Slovakia. Livestock Prod Sci 1999;61:1-6.
25. Pařízek V. K problematice vzájemného vysávání dojnic ve VKK. Výzk. v Chovu Skotu 1980;22:10-12.
26. Grommers F. J. A review of the problem of milk-sucking in dairy cows. Appl Anim Ethol 1979;5:293.
27. Chvatík V., Bartoš I., Zajíček P., Plicková V., Hyánek J. Sociální hierarchie a výskyt vzájemného sání u jaloviček do šesti měsíců stáří. In: Abstrakta přednášek, 9. Etologická konference, Československá etologická společnost, Zvíkovské Podhradí, 3. - 7. 5. 1982;17.
28. Mácha J., Dvořák J., Mašek N., Kalina J., Kimpl M. Studium vysávání dojnic ve velkochovech. Acta univ agric (Brno), Fac. agron 1981;29:211-218.
29. Schlüter H., Teuffert J., Burmeister F. Untersuchungen zum Verhalten, zur Häufigkeit und zu den Ursachen des Milchsaugens. Mh Veter -Med 1981;36:403-407.
30. Pytloun J. The influence of some factors on the frequency of mutual sucking in cows. Sci Agric Bohemoslov 1985;17:125-130.
31. Zajíček F., Doležal O., Stavinoha P. Přetrvávání projevů vzájemného sání u jalovic. Živoč Výr 1987;32:1075-1080.
32. Keil N. M., Graf B. Eutersaugen bei Aufzuchtrindern bzw. Milchsaugen bei Kühen: Analyse von Einflussfaktoren auf die Genese und das Auftreten. Aktuelle Arbeiten zur artgemässen Tierhaltung 1997, KTBL Schrift 380, 1998;100-109.
33. Novák P., Novák L. Co je to pohoda zvířat (welfare)? Veterinářství 1999;49:423-427.
34. Doležal O., Pytloun J., Motyčka J. Technologie a technika chovu skotu. Praha. Svaz chovatelů českého strakatého skotu, 1996:184.
35. Keil N. M., Audigé L., Langhans W. Factors associated with intersucking in Swiss dairy heifers. Prevent Veter Med 2000;45:305-323.
36. Šoch M., Kolářová P., Košvanec K. Vliv přesunu krav z vazného do volného ustájení na jejich užitkovost a životní projevy. Sbor. Jihočes. univ, Zeměd. fak, řada Zootechn., České Budějovice 1997;14:77-86.
37. Golda J., Božovský A. Vzájemné vysávání a samovysávání krav. Výzk. v chovu skotu 1981; 23:5-10.
38. Schneeveis P., Švec J. Kovové kroužky proti vzájemnému vysávání u krav. Náš chov 1976;36:186-187.
39. Fiala V. Využití mulcových kruhů proti vzájemnému vysávání a samovysávání krav. Náš chov 1983;42:20-21.
40. Schlüter H. Ist das Milchsaugerproblem noch aktuell? Prakt Tierarzt 1991;74:342-347.
41. Vít J., Záliš N. Nosní bodec proti vzájemnému vysávání mléka krav. Náš chov 1976;35:185-186.
42. Špinka M., Šoch M., Stypa R. Příčiny vzájemného vysávání u mléčného skotu. In: Sborník Československé etologické společnosti z 19. interdisciplinární etologické konference, Skalský Dvůr, 1992;42.
43. Špinka M. Intersucking in dairy heifers during the first two years of life. Behav Processes 1992;28:41-50.
44. Kursa J., Kroupová V. K příčinám sání mléka u dojnic. Veterinářství 1976;26:24-26.
45. Kursa J. Vysávání mléka u skotu. Veterinářství 1982;32:161-167.
46. Hintnaus J. Nové aspekty v etiologii sání respektive samosání mléka u dospělých plemenic skotu. In: Abstrakta přednášek, 5. etologická konference, Československá etologická společnost, Nové Město na Moravě, 25.-28.4. 1978;32.
Adresa autora:
Ing. Jan Brouček, DrSc., PhD.
Výzkumný ústav živočišné výroby
Hlohovská 2
949 92 Nitra
Slovenská republika
e-mail: broucek@vuzv.sk
