Matousek J. L., Campbell K. L. Malassezia dermatitis. Compendium on continuing education 2002;24(4):224-229.
V současnosti popisujeme sedm druhů malasezií – M. pachydermatis, M. furfur, M. sympodialis, M. obtusa, M. restricta a M. slooffiae. M. pachydermatis se obvykle izoluje ze zvířat, zejména z masožravců, a je nejčastějším druhem kvasinek rodu Malassezia u psů. Byla izolována z kůže, zvukovodu, pysků, bukální sliznice, análních váčků, vagíny a anální sliznice zdravých psů, méně často z kůže, análních váčků, uší a sliznic zdravých koček. U koček byly kromě M. pachydermatis zjištěny M. sympodialis a M. globosa.
K infekci dochází v případě, že dojde k poruše mikroprostředí nebo obranných mechanismů kůže. Jako příčina infekce se uvádí celá řada systémových a kožních onemocnění a medikace. Zvýšená vlhkost kůže, změny lipidové vrstvy vznikající hormonálně, působením bakteriální lipázy, poruchami keratinizace nebo nutričními deficity jsou příčinou zvýšeného růstu kvasinek. Jako predispoziční faktor pro vznik otitid způsobených malaseziemi se popisuje nadměrné množství ušního mazu.
Lipidy a buňky stratum corneum chrání kůži proti invazi mikroorganismů. Pokud je ochranná bariéra porušena, dochází sekundárně ke kvasinkové a bakteriální infekci. Známo je mnoho primárních kožních a systémových onemocnění, které snižují funkci ochranné kožní bariéry - alergie, hypersenzitivita, endokrinopatie (hypotyreóza, hyperadrenokorticismus), poruchy metabolismu (deficit zinku, kožní neoplazie). K plemenům psů, která jsou predisponována k dermatitidám způsobeným malaseziemi, se řadí např. kokršpaněl, boxer, německý ovčák, Lhasa apso, šicu, maltézký pinč, bígl, čivava, kolie, pudl nebo teriéři. Pravděpodobnost, že antibiotická terapie predisponuje zvířata k infekci malaseziemi je nízká. Existuje jen málo poznatků o predispozičních faktorech u dermatitid a otitid způsobených malaseziemi u koček. V porovnání s normálními kočkami však bylo zvýšené množství malasezií ve zvukovodu a na povrchu kůže zjištěno u koček s FeLV a FIV.
Infekce vyvolané malaseziemi způsobují u psů intenzivní pruritus doprovázený erytémem, tvorbou žlutých šupin a krust. Při masivním postižení mají psi mastnou páchnoucí kůži s hyperpigmentací a lichenifikací. Nejčastěji bývají postiženy tváře, tlapky, ventrální plocha krku a břicho. Infekce však může být lokalizována i v meziprstí, na nehtovém lůžku, pyscích, čenichu a v kožních záhybech. Malasezie jsou také predisponujícím faktorem při vzniku otitis externa, který se projevuje pruritem a žlutohnědým voskovitým exsudátem. U některých psů působí M. pachydermatis jako alergen. Dermatitida způsobená malaseziemi je u koček vzácná. Projevuje se nadměrnou tvorbou mazu, exfoliativní dermatitidou a pruritem. Stejně jako u psů může být predispozičním faktorem pro otitis externa spojené s nadměrným hromaděním cerumenu, zánětem zvukovodu a pruritem.
Cytologické vyšetření je nejvhodnějším způsobem, jak diagnostikovat kvasinky. K získání vzorku lze použít kožní seškrab, vatový tampón, lepicí pásku nebo lze otisknout postižené místo přímo na sklíčko. Všechny tyto způsoby je vhodné použít u vlhkých lézí, na suchých místech se osvědčila lepicí páska nebo kožní seškrab. Lepicí pásku lze navíc používat pro těžko přístupná místa (např. meziprstí). Páska se nejprve přitiskne na lézi a poté se přilepí na podložní sklíčko. Preparáty se s výjimkou těch, u kterých byla použita lepicí páska, fixují nad plamenem a barví metylenovou modří, Giemsou, Diff-Quickem nebo podle Grama a pozorují pod mikroskopem při zvětšení 1000x. I u zdravých zvířat lze nalézt malé množství kvasinek. Ke zjištění kvasinek se může použít i biopsie kůže. Malasezie se lokalizují ve stratum corneum a u psů také při infundibulu chlupů. Biopsie však není považována za citlivou metodu. Důležitým histopatologickým znakem je subepidermální uspořádání mastocytů. Většina psů se zvýšeným počtem malasezií má rovněž zvýšené množství S. intermedius na kůži.
Zvířata obvykle dobře odpovídají na terapii antimykotiky. U většiny pacientů je nezbytná celková léčba, samotná topická léčba není efektivní a kombinuje se se systémovou. Nejčastěji se používají azoly (ketokonazol, itrakonazol, flukonazol). Tyto přípravky se podávají společně s potravou. Nejčastější nežádoucí účinky – anorexie, průjem, zvracení – se eliminují snížením dávky léčiva nebo jejím rozdělením do dvou dávek. Rovněž se může vyskytnout zvýšení hodnoty jaterních enzymů, ikterus a hepatotoxicita. Ketokonazol se podává v dávce 10 mg/kg/den, itrakonazol 5 mg/kg/den, oba p. o. 21 až 30 dnů. Pokud se nepodaří příčinu eliminovat, pak i déle nebo se terapie opakuje. Griseofulvin není na malasezie účinný.
K lokálním přípravkům patří ketokonazol, mikonazol, sulfid selenu, enilkonazol, propylenglykol (50%), chlorhexidin (více než 1%), nystatin, klotrimazol a dehet. Ušní preparáty proti otitis externa u psů se obvykle skládají z několika komponent. Nejčastěji obsahují klotrimazol, thiabendazol, nystatin a mikonazol. Obvykle se používají spolu s čisticími přípravky, které pomáhají odstranit ze zvukovodu nahromaděný exsudát a zároveň snížují pH. K tomu účelu slouží i roztok kyseliny octové, stejně jako přípravky s obsahem chlorhexidinu, kyseliny salicylové, kyseliny octové nebo borité. Dermatitida nebo otitida způsobená malaseziemi by se měla zlepšit 7 až 14 dní po zahájení léčby. Za tři týdny je vhodné zvíře znovu vyšetřit. Pokud se v cytologickém preparátu stále objevují kvasinky, terapie vyžaduje vyšší dávku antimykotik. Při systémové terapii itrakonazolem nebo ketokonazolem je třeba před zahájením léčby vyšetřit funkci jater a každé 4 – 6 týdnů je monitorovat. Důležité je rovněž zvládnutí predispozičních faktorů pro vznik kvasinkové infekce. U zvířat, u kterých i po vyléčení přetrvává pruritus, je třeba provést antiparazitární ošetření, odblešení nebo test na alergeny prostředí. Pokud se pruritus i nadále vyskytuje, je vhodné zvíře vyšetřit na poruchy metabolismu nebo endokrinopatie.
MVDr. Jaromíra Kabešová