MVDr. Martin Svoboda, PhD.
Klinika chorob prasat, Veterinární a farmaceutická univerzita, Brno
První zkušenosti s vakcinací proti proliferativní ileitidě prasat
Úvod
Experiment byl proveden v konvenčním chovu, ve kterém docházelo k produkčním ztrátám díky proliferativní ileitidě prasat. Ztráty vznikaly primárně v důsledku akutní proliferativní hemoragické enteropatie (PHE) v období pozdní fáze výkrmu.
Metodika
Celkem v 10 stájích s kapacitou 1000 prasat byla provedena vakcinace. U těchto skupin nebyla prováděna žádná medikace.
Deset stájí s kapacitou 1000 kusů sloužilo jako kontrola. Prasatům v těchto stájích bylo po dosažení hmotnosti 89 kg medikováno krmivo tylosinem.
Kromě toho byly použity 2 stáje s kapacitou 1000 kusů jako tzv. striktní kontrola. Tzn., že u těchto prasat nebyla prováděna ani medikace ani vakcinace.
Použita byla avirulentní vakcína Lawsonia intracellularis (Boehringer Ingelheim Vetmedica). Vakcína byla prasatům aplikována prostřednictvím napájecí vody v době kdy prasata vážila mezi 36 – 46 kg.
Pozitivita na L. intracellularis byla zjišťována serologicky IFA testem (nepřímá imunofluorescence).
Výsledky
U obou striktních kontrol, u 7 z 10 kontrolních skupin a u 1 vakcinované skupiny došlo ke klinické manifestaci onemocnění a musela být provedena medikace napájecí vody. Vzorky tkání z klinicky nemocných a vakcinovaných prasat potvrdily léze způsobené L. intracellularis. Ve vzorcích krmiva odebraných u vakcinované skupiny, u které došlo ke klinické manifestaci onemocnění, byla zjištěna přítomnost antibiotik.
Závěr
Vlivem vakcinace došlo ke snížení klinické manifestace proliferativní hemoragické enteropatie a snížily se náklady na medikaci.
Souvislost mezi nespecifickou kolitidou a dietetickými faktory
Úvod
Nespecifická kolitida (NSC) způsobuje průjem u prasat ve výkrmu, který nesouvisí s žádným infekčním agens. Předpokládá se spojitost s krmivy založenými na pšenici, s granulací krmiv a obsahem neškrobových polysacharidů v krmivu.
Metodika
Nespecifická kolitida byla zjištěna na 17 farmách na základě klinického a patologického nálezu a negativního vyšetření na přítomnost patogenních agens.
Deset farem, které byly prosté onemocnění GIT, sloužilo jako kontrola.
V obou skupinách bylo analyzováno krmivo na obsah neškrobových polysacharidů (NSP).
Výsledky
Obsah neškrobových polysacharidů (g/100g krmiva) v krmivu prasat ve výkrmu používaném na farmách s příznaky nespecifické colitis (NSC) a na kontrolních farmách je uveden v tabulce:
Cukr NSC Kontrola P
Rhamnóza 0,21 0,13 0,06
Fukóza 0,03 0,05 0,30
Arabinóza 2,21 1,66
Xylóza 3.49 2.62
Mannóza 0.32 0.18 0.06
Závěr
Byla zjištěna spojitost mezi vysokým obsahem arabinózy a xylázy, které jsou hlavní frakcí neškrobových polysacharidů obsažených v pšenici, a výskytem nespecifické kolitidy.
První experimentální infekce prasat bakterií Helicobacter suis
Žaludeční vředy se zjišťují celosvětově u prasat ve výkrmu a u prasnic. Etiologie a patogeneze tohoto onemocnění je stále nejasná. V minulosti se výzkum zaměřoval hlavně na dietetické a stresové faktory. V poslední době se výskyt žaludečních lézí dává do souvislosti s výskytem bakterie Helicobacter suis.
Experimentální infekce prasat touto bakterií nebyla dosud publikována. Autorům se podařila experimentální infekce H. suis u prasat z SPF chovu.
U infikovaných prasat nedošlo k vyvinutí žaludečních vředů a infekce H suis způsobila pouze mírnou superficiální gastritidu. Pro vznik žaludečních vředů jsou potřebné pravděpodobně další přídatné faktory.
Onemocnění GIT u selat po odstavu – rizikové faktory
1. Multifaktoriální enzootický problém
Onemocnění GIT u selat po odstavu jsou častým problémem. Dominujícími příznaky jsou průjem a zaostávání v růstu. Mortalita je častá. Většina úhynů souvisí s dehydratací, v některých případech s edémovou chorobou. Nejčastější příčinou onemocnění GIT selat po odstavu jsou patogenní kmeny Escherichia coli. Bylo zjištěno, že hlavním faktorem patogenity jsou toxiny. Na základě současných poznatků je možno uvést následující závěry.
- Terénní studie ukázaly, že hlavní příčinou onemocnění GIT po odstavu jsou E. coli, především kmeny vytvářející toxiny.
- Na vzniku onemocnění se podílí spektrum kmenů E. coli.
- Patogenní kmeny E. coli se mohou vyskytovat jak u zdravých, tak i nemocných prasat.
- Používání antibiotik, která by měla být teoreticky účinná proti aktuálním kmenům E. coli , nemusí být v praktických podmínkách vždy účinné.
- Poruchy GIT, které se vyskytují v terénu, nemohou být spolehlivě vyvolány v experimentálních podmínkách.
Z uvedeného vyplývá, že kromě přítomnosti toxigenních E. coli je k vyvolání onemocnění v chovu zapotřebí ještě řada dalších faktorů. Velký význam má celý komplex faktorů životního prostředí prasat.
2. Současné poznatky o prevenci
2.1.
Myšlenka vakcinace proti E. coli se objevila již před mnoha lety a vakcinace prasnic je dnes přijatelnou metodou prevence pro sající selata. Ostatní možnosti jsou omezené, ačkoliv pasivní imunizace proti edémové nemoci pomocí i.m. aplikace specifického antiséra proti verotoxinu (VT2e) ukázala slibné výsledky.
2.2.
Nepřímé zásahy představují řadu možností. První experimenty byly zaměřeny na změnu krmiva. Byly testovány nízkoenergetické diety s vysokým podílem vlákniny. Došlo ke snížení mortality, ale současně došlo i ke snížení přírůstků. Restrikce krmné dávky byla také považována za jednu z možností. Výzkumy ukázaly signifikantní vliv složení krmné dávky na pomnožení enterotoxigeních E. coli v tenkém střevě. Předpokládalo se, že prevence průjmů po odstavu může souviset se sníženou dostupností požadovaného substrátu pro baktérie v tenkém střevě. Někteří autoři však zůstávají, co se týče manipulace s krmou dávkou jako jediného způsobu kontroly poodstavových průjmů, pesimističtí. Přídavek organických kyselin měl příznivý účinek na průjmy, edémovou chorobu a intenzitu růstu. Způsob účinku těchto kyselin je nejasný. Předpokládá se, že dochází k interferenci s růstem patogenních E. coli. Přídavek vysokých koncentrací oxidu zinečnatého (2000 až 3000 ppm) do krmiva snížil výskyt průjmů a mortalitu díky svému antibakteriálnímu účinku. Jeho používání si však vyžaduje opatrný přístup, protože dochází k akumulaci zinku v tkáních, a dlouhodobě i v prostředí.
Byla provedena řada experimentů týkajících se různých aspektů životního prostředí selat. Bylo zjištěno, že nízké teploty prostředí zhoršují průběh poodstavových průjmů. Pro vznik onemocnění má také význam působení stresorů.
Autoři příspěvku pozorovali vliv prostředí na onemocnění GIT u selat po odstavu. Skupiny selat vybraných na farmách s výskytem onemocnění GIT u selat po odstavu byly přemístěny do stájí na pracoviště autorů v den odstavu (4.týden věku selat) a nebyly u nich pozorovány žádné signifikantní známky onemocnění GIT po odstavu. Avšak odstávčata, která zůstala na domovských farmách, onemocněla. V každé párové skupině bylo na obou lokalitách předkládáno stejné krmivo. Z provedených sledování (včetně zjištění příjmu krmiva a posouzení klimatu) vyplývá, že nepřítomnost nebo přítomnost onemocnění na obou lokalitách byla způsobena vzájemnými vztahy mezi faktory, které byly aktivní na farmách, ale nebyly přítomny ve stájích na pracovišti autorů.
Na základě těchto zjištění byla provedena rozsáhlá studie na 106 farmách za pomoci místních veterinárních lékařů. Některé chovy s onemocněním GIT u selat po odstavu postiženy nebyly, jiné chovy byly postiženy v různém rozsahu. Úkolem studie bylo určit rizikové faktory. Na každé farmě byla vybrána skupina selat, která byla detailně pozorována až do 28 dnů po odstavu (celkem 12,034 selat při odstavu). Sledován byl jejich zdravotní stav a podmínky životního prostředí. Analýzou získaných údajů byla zjištěna kombinace rizikových faktorů.
Bylo zjištěno, že zdravotní stav selat je částečně ovlivňován předostavovými faktory jako jsou: hmotnost a věk selat při odstavu, příjem pevného krmiva a čistota prostor, do kterých jsou odstavená selata naskladňována. Většina rizikových faktorů se však týká životního prostředí odstávčat. Pro odstávčata je také důležitý rychlý vývoj vhodného potravního chování. Zvlášť důležitý je dostatečný a kontinuální příjem krmiva v prvním týdnu po odstavu.
Dále bylo na kongresu IPVS 2002 prezentováno několik studijí zabývajících se medikačními postupy proti proliferativní enteropatii. Jednotliví autoři doporučují následující postupy :
Tylan
-Medikace krmiva Tylanem premix v dávce 100 ppm od 12. do 35. dne po odstavu
nebo
-Medikace napájecí vody Tylanem soluble v dávce 10 mg/kg těl.hm.
od 15 dne po odstavu po dobu 7 dnů + medikace napájecí vody Tylanem soluble v dávce 10 mg/kg těl.hm od 36 dne po odstavu po dobu 7 dnů.
Tylosin
Tylosin premix: medikace krmiva v dávce 110 ppm po dobu 7 dní pro léčbu klinické proliferativní enteropatie.
Doxycyklin
Medikace krmiva doxycyklinem v dávce 250 mg/kg krmiva od 1 . do 14. dne po odstavu.
Linko-spektin
Po dobu 4 týdnů medikace krmiva všech prasnic (březí, laktující, prasničky) a kanců linkomycinem v dávce 110 ppm. Poté se provádí medikace krmiva u laktujících prasnic linkospektinem (66 ppm). Na to navazuje medikace krmiva u selat v dochovu linkospektinem (66 ppm). Mladým prasničkám se medikuje krmivo linkomycinem (110 ppm).
Aivlosin
Medikace krmiva aivlosinem v dávce 100 ppm po dobu 10 dnů.
Literatura
1) Fede, J. 2002: Experiences using enterisol vaccine in a commercial swine herd.
Proc. IPVS 2002, p. 357.
2) WD Strachan, SA Edwards, WJ Smith, M Chase-Topping, G Gunn, K Hillman, SN Stefopoulou, JR Thomson 2002: Association of non specific colitis with dietary factors in a epidemiological study. Proc. IPVS 2002, p. 389.
3) A Hellemans, F Haesebrouck, D De Groote, R Ducatelle, K Van den Bulck 2002: Experimental reproduction of Candidatus Helicobacter suis infection in pigs. Proc. IPVS 2002, p. 22.
4) Madec, F and Buddle, J. R. 2001: A reflection on the strategies for tackling multifactorial disease problems in pigs, with specific reference to post-weaning enteric disorders. Proc. IPVS 2002,invited speakers.
5) Normand, V., Alno, J. P., Hodge, A., Chouët, S. 2002: Two strategic ways to control of porcine proliferative enteropathy with Tylan®. Proc. IPVS 2002, p. 302.
6) Efficacy of tylosin on premix induced porcine proliferative enteropathy. Proc. IPVS 2002, p. 308.
7) Kyriakis, S. C., Bourtzi-Hatzopoulou, E., Alexopoulos, C., Kritas, S. K., Polyzopoulou, Z., Gardey, L. 2002: Field evaluation on the effect of doxycycline for the control of ileitis in weaned piglets. Proc. IPVS 2002, p. 309.
8) Wolters, S., Van Gouberger, M. 2002: Treatment program for ileitis in farrow to finish farm. Proc. IPVS 2002, p. 229.
9) Winkelman, N. L., Tasker, J. B. 2002: Efficacy of aivlosin for therapy of porcine proliferative enteropathy (PPE). Proc. IPVS 2002, p. 320.
