Již prakticky dva roky platí povinnost identifikovat a registrovat hospodářská zvířata, a přesto se stále inspekce státního veterinárního dozoru setkávají s nedostatky.
Povinnost identifikovat a registrovat hospodářská zvířata má dvojí význam. Zaprvé ten, že na jatkách nesmí být neidentifikovatelné zvíře poraženo. To je v pořádku, do potravního ani krmivového řetězce se neidentifikovatelné zvíře dostat nemůže. Síto veterinárního dozoru na jatkách nemá děr. A zadruhé má evidence a identifikace význam i v oblasti kontroly zdraví zvířat. A zde jsou, slušně řečeno, rezervy. Státní veterinární dozor stále nachází případy, kdy nehrají skutečné počty zjištěných hospodářských zvířat v chovu s údaji, které jsou v ústřední evidenci a v důsledku toho ani nemohou hrát počty provedených vyšetření ve vztahu k počtům zvířat v chovu. A to proto, že pro dozorové orgány EU (Food and Veterinary Ofiice) je v okamžiku kontroly rozhodující ne počet kontrol uvedených v chovu ale v ústřední databázi, který je v řadě případů jiný, než jaká byla skutečnost v den, kdy soukromý veterinární lékař konal zdravotní zkoušky. Samozřejmě, že je špatné zjištění, kdy všechna zvířata nemají průvodní listy, popřípadě v těch listech nejsou uvedeny záznamy nabývajícího chovatele, pokud bylo zvíře prodáno. S takovýmito a dalšími případy se setkali na poslední lednové inspekční misi i inspektoři z EU.
Takováto zjištění nepřidají na důvěryhodnosti deklarovaným údajům. Josef Holejšovský, ústřední ředitel Státní veterinární správy ČR, se zúčastnil v Bruselu s Josefem Vitáskem, vedoucím odboru ochrany zdraví zvířat, jednání o výsledcích předchozích inspekcí z EU a o hodnocení zdravotního stavu u nás chovaných zvířat. Evropští inspektoři uznávají všechna naše ozdravná opatření za správná a účinná včetně výsledků zdravotních zkoušek v procentu vyšetřených zvířat, které je dáno příslušnou směrnicí (64/432). Nedostatky ale vznikají právě tím, že v den provedení zdravotních zkoušek je v ústřední evidenci kontrolními inspektory EU dohledán jiný počet zvířat, než se fyzicky ve stáji nacházel.
Státní veterinární správa neustále upozorňuje na tyto skutečnosti a úskalí v evidenci, kde údaje od chovatele a od soukromého veterinárního lékaře mají ladit s údaji na místně příslušné veterinární správě a v centrální evidenci. Chovatelé jsou povinni do týdne hlásit všechny změny a vést předepsanou evidenci zvířat i úkonů.
Josef Holejšovský upozorňuje, že se Státní veterinární správa ČR ještě více soustředí na důsledné uplatňování zákonných norem jak chovateli, tak i soukromými veterinárními lékaři, a to jak nepřímo, tak přímo. Nyní v období předvstupním se soustředí zejména na kontrolu místně příslušných veterinárních správ.
Jinak totiž budeme dozorové orgány EU těžko přesvědčovat, že to, co deklarujeme, „opravdu sedí“. Chovatelé si už konečně musejí uvědomit, že zákon je nutno naplňovat, a naplňují-li jej, nemají se za co stydět a mohou svou dobrou práci úměrným způsobem prezentovat.
