Wawron W., Szczubial M. Treating mastitis mycotica in cows. Medycyna Weterynaryjna 2001;57(12):863-866.
Mastitidy mají ve 2 - 13 % případů mykotickou etiologii. Patologické agens se většinou nachází v blízkém prostředí zvířete, tj. v krmivu, podestýlce, strukových násadcích a také na povrchu veterinárních nástrojů. Výskyt onemocnění je závislý na dalších faktorech, např. poklesu imunity zvířete, iritaci sliznic strukových kanálků zapříčiněných traumatizací, léčbě antibiotiky s následnou eliminací antagonistické bakteriální flory.
Klinické příznaky mykotické mastitidy se objevují většinou po několika dnech od zahájení antibiotické léčby a obvykle se onemocnění stává chronickým. S ohledem na malou infekčnost kvasinek rodu Candida, které jsou nejčastějším etiologickým agens, je postižena obvykle jen jedna čtvrť vemene. Infikovaná čtvrť je zarudlá, teplá, napjatá, gumové konzistence. Dochází ke snížení produkce mléka, které je nejčastěji šedožluté nebo šedobílé barvy, má vodnatou konzistenci a je cítit po kvasnicích. Lokální příznaky často doprovází inapetence a krátkodobá horečka (až 42 C). Onemocnění nabývá chronického charakteru buď od samého začátku, nebo po přechodu z akutní fáze, a je typické absencí celkových příznaků.
Ačkoliv mykotické onemocnění mléčné žlázy je závažným problémem, dodnes není známa žádná spolehlivá a bezpečná léčba. S výjimkou mykotických mastitid vyvolaných plísněmi z rodu Cryptococcus většina zánětů odeznívá spontánně. Běžně používaný Lugolův roztok se podává v dávce 10 g per os po dobu 14 dní. Při intramamární aplikaci 40 ml KI (2 g KI rozpuštěné ve 30 ml éteru a smíchané s 1500 ml minerálního oleje) na jednu čtvrť vemene byla léčba efektivní pouze u části léčených dojnic a v mnoha případech docházelo k iritaci sliznic. V Itálii byl zkoušen na souboru 1000 dojnic postižených mykotickou mastitidou terapeutický efekt kyseliny undecilenové, která byla aplikována intramamárně v podobě 0,3% roztoku. Tato metoda byla efektivní. Na kyselinu undecilenovou byly obzvlášť citlivé rody Candida a Torulopsis. Nicméně rod Cryptococcus byl vůči vlivu kyseliny rezistentní. V případě souběžného výskytu koli mastitidy někteří autoři doporučují intramamární aplikaci polymyxinu B, který kromě vlivu na široké spektrum G+ i G- bakterií vykazuje i fungicidní působení. Od roku 1970 se v léčbě mykóz u lidí používají syntetické deriváty imidazolu (nystatin, amfotericin B, natamycin, klotrimazol), které obecně považujeme za nejúčinnější a nejbezpečnější skupinu léků pro léčbu plísňových onemocnění. Nystatin je velmi účinný zejména u rodu Candida, zvláště vhodný je k léčbě subklinických a chronických mastitid mykotické etiologie. Nystatin se aplikuje intramamárně v dávce 250 000 IU/50ml vody. Aplikace se opakuje každých 24 hodin po dobu 3 dnů. Další z látek - amfotericin B - je velmi účinným, ale zároveň toxickým lékem, a po intramamární aplikaci docházelo k iritaci sliznic a změně chování zvířat. Doporučená léčba spočívá v intramamární aplikaci 50 ml 0,1 % roztoku amfotericinu B 2x v intervalu 24 hodin. Klotrimazol má velmi dobrý antimykotický účinek a v dávce 400 mg na jednu čtvrť a nezpůsobuje iritaci. Běžně se doporučuje používat v dávce 100 - 200 mg na čtvrť 2 - 3x ve 24hodinových intervalech. Ketokonazol je širokospektrální antimykotikum, které je vyhrazeno pro léčbu mykóz rezistentních na léčbu ostatními antimykotiky. Momentálně nejúčinnějším způsobem, jak zabránit infekci, je racionální používání antibiotik, dodržování zásad zoohygieny a hygieny při produkci mléka.
MVDr. Stanislav Cienciala
