Segalés J., Domingo M. PCV2 infection: PMWS and other conditions. IPVS Focus Pig Progress 2002, 12-13.
Multisystémové chřadnutí selat po odstavu (postweaning multisystemic wasting syndrom, PMWS) bylo poprvé popsáno v roce 1991 v Saskatchewanu (Kanada). V současné době má toto onemocnění celosvětový výskyt. V roce 1997 byl v lézích zvířat postižených PMWS prokázán porcinní cirkovirus (PCV). Za pomoci analýzy nukleových sekvencí byla zjištěna odlišnost od dříve známého porcinního cirkoviru, který kontaminuje buněčné kultury. Z tohoto důvodu bylo navrženo nové rozlišení cirkovirů na porcinní cirkovirus typ 1 (PCV1), který je známý z buněčných kultur, a porcinní cirkovirus typ 2 (PCV2), způsobující PMWS. Ačkoliv je PCV2 spojován nejčastěji s PMWS, má na svědomí i jiné stavy. Předpokládá se, že má vztah k poruchám reprodukce, syndromu porcinní dermatitidy a nefropatie (PDNS), proliferativní a nekrotické pneumonii (PNP), kongenitálnímu tremoru a podílí se na takzvaném respiračním syndromu prasat.
Syndrom porcinní dermatitidy a nefropatie byl poprvé popsán ve Velké Británii v roce 1993. V současné době se zjišťuje celosvětově. Klinicky se PDNS projevuje nekrotickými kožními změnami, které jsou lokalizovány převážně na zadních končetinách a v perineální oblasti. Jedná se o onemocnění způsobené imunokomplexy a zodpovědné antigeny nejsou dosud známy. V úvahu připadá velice široké spektrum faktorů zahrnující léky, chemikálie, potravinové alergeny, endogenní antigeny a infekční agens. V poslední době jsou velmi detailně studovány vlivy infekčních činitelů. Předpokládá se, že nejpravděpodobnějšími antigeny způsobujícími PDNS jsou virus PRRS a PCV2. Doposud však nebyl ve vaskulárních a glomerulárních lézích prasat postižených PDNS zjištěn žádný antigen nebo virová nukleová kyselina.
Porcinní cirkovirus typ 2 může být přenášen vertikálně a způsobovat reprodukční problémy za absence nebo prezence jiných patogenů reprodukčního aparátu. Velká část popsaných případů poruch reprodukce pochází z Kanady a velmi sporadicky se zjišťují v jiných částech světa. Několik studií poukazuje na spojitost mezi PCV2 a poruchami reprodukce v Evropě. Experimentálně bylo prokázáno, že PCV2 se replikuje ve fétech a způsobuje aborty, pokud je inokulován intratracheálně a intramuskulárně březím prasnicím a nebo je-li přenesen intrauterinně při umělé inseminaci. Byla popsána přirozená infekce u dospělých kanců a zjistila se i přítomnost PCV2 ve spermatu. Z tohoto důvodu se uvažuje o umělé inseminaci a přirozené plemenitbě jako o potenciálních cestách přenosu PCV2 do základního stáda.
Hlavními patogenními mikroorganismy, které se podílejí na vzniku respiračního syndromu prasat, jsou virus PRRS a Mycoplasma hyopneumoniae. K nim se přidružují další bakteriální a virová agens, mezi které patří i porcinní cirkovirus typ 2. Ve většině případů závisí výsledný patoanatomický a histologický nález na celkovém počtu patogenních mikroorganismů uplatňujících se u konkrétního zvířete. Velmi často neexistuje ostrá hranice mezi respiračním syndromem a PMWS, jelikož klinické příznaky jsou podobné a často se překrývají.
Proliferativní a nekrotická pneumonie byla poprvé popsána v Kanadě v roce 1990. Diagnostika se opírá o histologické vyšetření. Etiologie byla zpočátku neznámá, později bylo onemocnění dáváno do souvislosti s novou antigenní variantou viru influenzy (SIV). O několik let později byl za primární nebo predispoziční agens způsobující PNP označen virus PRRS. Teprve v nedávné době se zjistilo, že toto onemocnění je výsledkem koinfekce viru PRRS a PCV2. Byla provedena studie, při které bylo za pomocí PCR zkoumáno 192 plic s PNP lézemi. Ve 164 plicích (85,4 %) byla potvrzena přítomnost viru PRRS a PCV2.
Kongenitální tremor prasat (myoclonia congenita) je charakterizován třesem hlavy a končetin u novorozených selat. Jsou popsány dva typy kongenitálního tremoru rozlišující se podle prezence (typ A) nebo absence (typ B) deficitu myelinu v centrálním a periferním nervovém systému. Kongenitální tremor AII byl tradičně dáván do souvislosti s neidentifikovaným virem. Několik zpráv z USA naznačuje, že kauzálním činitelem je PCV2. Na druhé straně studie provedená v nedávné době ve Španělsku neukázala žádnou spojitost mezi PCV2 a kongenitálním tremorem typu AII. Tento vztah je tedy hodně kontroverzní a je potřeba provést další studie, aby se tato údajná souvislost potvrdila.
Abychom v budoucnosti mohli lépe porozumět PMWS a ostatním onemocněním spojovaných s porcinním cirkovirem typ 2, je potřeba další výzkum. Nové studie jsou naprosto nezbytné pro objasnění patogeneze infekce PCV2 v případě PMWS a intrauterinních infekcí a pro srovnání působení různých izolátů PCV2. Dále je potřeba posoudit, je-li je PMWS opravdu imunosupresivní onemocnění a charakterizovat humorální a buněčnou imunitní odpověď u přirozeně a experimentálně infikovaných prasat.
MVDr. Linda Svobodová