Než pejska nebo kočičku, o které nikdo v rodině nestojí a nemůže se, ba ani nechce o takové zvíře starat, měli by rodiče uvažovat o jiném dárku.
Ono vůbec darovat živého tvora někomu, o kom buď není známo, že by se o něj dokázal postarat, nebo v horším případě není jasné, že by ho vůbec chtěl, lze považovat za velmi nemoudré počínání. Potom se nelze divit, že se po městech pohybují napůl bezprizorní psi a jsou s nimi problémy a problémy jsou i s toulavými kočkami. Přidělává se tak zbytečná práce soukromým veterinárním lékařům, policistům i lékařům humánním.
Mnohem méně škody i starostí nadělá, když si odrostlejší potomek pořídí sám na jeden večer opičku.
Pořídit živého tvora, to si žádá zodpovědného majitele i toleranci, když už ne lásku, ostatních členů rodiny. Znamená to také zvířeti vytvořit odpovídající podmínky, ať už jde o jeho prostor k životu, či o odpovídající krmení. Důležitý je i čas, který je potřeba zvířeti věnovat, čas k výchově i ke hrám. A v neposlední řadě nezapomenout i na různá očkování – například u psa je povinné jednou ročně očkovat proti vzteklině (poprvé nejpozději do šesti měsíců stáří). Doporučuje se to také u koček, se kterými majitelé jezdí na chaty či chalupy.
Zkrátka, vlastnit jakékoli zvíře, to sice může být legrace, je to ale především zodpovědnost.
