V. DUBANSKÝ, J. DRÁBEK
Fakulta veterinárního lékařství Veterinární a farmaceutické univerzity Brno
Veterinářství 2001;51:448-453
Motto: U mírných atrofických změn při bordetelové „sípavce“ může dojít v průběhu několika měsíců k jejich úplné restituci.
Pedersen KB
SOUHRN
Dubanský V., Drábek J. Neprogresivní bordetelová atrofická rinitida prasat – review. Veterinářství 2001;51:448-453.
Práce je součástí většího souboru, jehož cílem je seznámit praktické veterinární lékaře s novým pohledem na „starou“ nákazu, která se v důsledku nebývalého rozšíření komplexu respiračních onemocnění prasat (PRDC) znovu stává aktuální hrozbou. Předložená první část je věnována etiologii, faktorům virulence, epizootologii, patogenezi a klinickým příznakům bordetelové neprogresivní rinitidy.
SUMMARY
Dubanský V., Drábek J. Nonprogressive Bordetella-induced rhinitis of swine. Veterinářství 2001;51:448-453.
Extending knowledge of porcine atrophic rhinitis has necessitated differentiation between its nonprogressive form, induced by Bordetella bronchiseptica (NPAR) and the progressive form (PAR) induced primarily by Pasteurella multocida. Recent information on aetiology, incl. virulence factors of the causative agent), epidemiology, pathogenesis, and clinical manifestations of NPAR is reviewed.
Dříve používaný název onemocnění atrofická rinitida prasat (u nás známá jako sípavka prasat) je v současné světové literatuře odmítán, protože (podobně jako např. název pneumonie) vyjadřuje pouze určitý patoanatomický nález (bez bližšího určení), který je důsledkem působení různých mikroorganismů (mj. i např. Haemophilus parasuis). Nadále je tedy nutné (vzhledem k rozdílným ekonomickým dopadům i odlišným způsobům profylaxe) rozlišovat:
a) neprogresivní atrofickou rinitidu, (NPAR – nonprogressive atrophic rhinitis of swine), kterou vyvolává Bordetella bronchiseptica, která může být navíc i primárním původcem hemoragické bronchopneumonie selat nebo jedním ze sekundárních patogenů v komplexu respiračních chorob prasat (PRDC – Porcine Respiratory Disease Complex);
b) progresivní atrofickou rinitidu prasat (PAR – progressive atrophic rhinitis of swine), u níž nikdy nedochází k regeneraci poškozených konch a jejímž hlavním původcem je toxinogenní Pasteurella multocida buď samostatně, nebo v kombinaci s dalšími mikroorganismy (např. s již zmíněnou B. bronchiseptica).
Historie onemocnění
Nejstarší zpráva s popisem této choroby pochází z roku 1830 z Německa („Schnüffelkrankheit“). Že se jedná o infekční onemocnění však bylo zjištěno až roku 1940, kdy se poprvé podařilo vyvolat klinické příznaky materiálem z atrofovaných konch. Onemocnění lze spolehlivě vyvolat u bezkolostrálních selat získaných císařským řezem, pokud se experimentální infekce provede ve věku 7 dní.
Na vzniku přirozené infekce se navíc podílejí:
a) genetická predispozice určitých plemen. Prasata plemene velké bílé („Large White“) jsou vnímavější než prasata plemene landrace;
b) špatné zoohygienické parametry v chovu, zejména nedostatečné větrání, jehož důsledkem je zvýšená koncentrace amoniaku ve stáji;
c) nadměrný počet prasat v kotci (tzv. overcrowding);
d) nutriční deficience;
e) způsob chovu (kontinuální naskladňování versus „all in – all out“).
Etiologie
B. bronchiseptica je gramnegativní, tyčkovitá (0,3-1 µm) bakterie, která se běžně vyskytuje v horní části respiračního traktu prasat, koček a psů. Byla však izolována i u dalších domácích a volně žijících zvířat (např. králíků, morčat, potkanů, myší, primátů) a příležitostně i u lidí. V zorném poli mikroskopu se bordetely většinou jeví jako samostatně se vyskytující malé tyčinky. Pohyb zajišťují laterálně uložené bičíky (4-6). Drobné (asi 1 mm velké), lehce vyvýšené kolonie připomínají svým vzhledem hladké („smooth“) formy enterobakterií. Na rozdíl od humánních druhů bordetel tyto kolonie na půdách s obsahem tyrosinu (0,1 %) nehnědnou, nevytvářejí indol ani H2S. Zato alkalizují lakmusové mléko, štěpí močovinu a vykazují pozitivní reakci na citráty, oxidázu i katalázu. Ve vnějším prostředí (např. v půdě) přežívají až 6 týdnů. Rychle je ničí zvýšená teplota a vlhkost. V tekutém prostředí přežívají více než 8 týdnů, ve vodách rybníků a jezer 3 týdny. Běžné dezinfekční prostředky je rychle ničí.1-11
Jednotlivé kmeny B. bronchiseptica se mohou výrazně lišit. Mohou být jak cytotoxigenní, tak necytotoxigenní. Mohou se odlišovat jak dermonekrotickým účinkem na kůži morčat, tak svou schopností vyvolat úhyn myší nebo intenzitou atrofického působení na tkáň sleziny.
Faktory virulence a jejich exprese je řízena genovým lokusem, který byl označen jako Bvg lokus (Bordetella virulence genus locus). Proteinové produkty tohoto lokusu indikují expresi podřízeného souboru genů, které kódují tvorbu faktorů virulence. Ty zahrnují dermonekrotický toxin (DNT), adenylát cyklázový toxin (ACT) i adheziny, tj. filamentózní hemaglutinin (FHA), fimbrie a pertactin. Lokus Bvg má tedy funkci „hlavního vypínače“, který musí být v poloze „zapnuto“ (tzn. musí být aktivován), aby indukoval sadu podřízených genů, kódujících tvorbu faktorů virulence.
K fenotypické modulaci bordetel (tzn. Bvg kultury), která se projevuje změnami antigenních vlastností a změněnou tvorbou faktorů virulence v jednotlivých růstových fázích, dochází v důsledku „signálů“ z vnějšího prostředí, nebo následkem mutací. Stručně řečeno: když není Bvg lokus funkční (tzn., že se jedná o Bvg kultury), k expresi Bvg dependentních proteinů nedojde, a to ani v tom případě, kdy jsou podřízené geny již vytvořeny a samy o sobě zcela nepoškozeny. Na druhé straně může být (v důsledku mutací) poškozen jen jeden podřízený gen, např. gen kódující tvorbu dermonekrotického toxinu (DNT) a tento toxin se vůbec nevytvoří, zatímco ostatní faktory virulence jsou zcela bezchybně exprimovány.
Tvorba nemodulovaných bordetel (Bvg + kultur s indukcí všech faktorů virulence) je maximální při růstové teplotě 37 °C. K modulaci (Bvg bordetelových kultur) tzn. k defektní tvorbě faktorů virulence dochází při růstové teplotě nižší než 25 °C nebo v důsledku zvýšené koncentrace kyseliny nikotinové nebo sulfátových iontů. Tvorba Bvg- kultur se zjišťuje i v důsledku variací způsobených mutací Bvg- lokusu.
Druhým řídícím dvojsložkovým transdukčním systémem B. bronchiseptica, (který byl objeven v roce 1998) je lokus ris, který je rovněž exprimován při teplotě 37 °C a naopak potlačen (tj. suprimován) při nižších růstových teplotách nebo v přítomnosti iontů Mg2+.12-18
Jednotlivé druhy bordetel kolonizují řasinkový epitel respiračního traktu a až do nedávna byly považovány za extracelulární patogeny. Již více než 10 let (1989–2001) se však objevují četné zprávy o tom, že bordetely mohou pronikat i do epiteliálních buněk respiračního traktu (tzn. intracelulární výskyt) a v důsledku toho mohou indukovat buněčné imunitní procesy.19,20 Intracelulární průnik bordetel a přežívání B. pertussis je závislé na Bvg + fázi, zatímco B. bronchiseptica proniká do buněk jak v Bvg+, tak v Bvg– fázi. K ničení makrofágů pomocí „naplánované smrti“ (tzv. apoptóza) dochází působením adenylát cyklázového hemolyzinového toxinu.21,22 Cytotoxicky působí u B. pertussis i B. bronchiseptica pouze Bvg+ fáze, zatímco B. bronchiseptica ničí makrofágy i v Bvg– fázi. Přitom platí, že intracelulárně lokalizované bordetely apoptózu makrofágů prasat nevyvolávají a uvnitř buněk přežívají, aniž by došlo k jejich poškození.23
Jakékoliv změny v Bvg nebo ris lokusu mají vliv nejen na virulenci, ale i na protektivní vlastnosti bordetel, což rozhodujícím způsobem ovlivňuje účinnost vakcín vyrobených z terénních kmenů. Stejné zákonitosti platí i pro gen pertactinu (prn), který kóduje protein s adhezivními a imunogenními vlastnostmi. Jakékoliv změny v sekvenci opakujících se aminokyselin v tzv. Regionu 1 (GGXXPn) výrazně snižují účinnost vakcín proti B. bronchiseptica.24
Epizootologie
B. bronchiseptica je v chovech prasat téměř ubikvitární. Izolace tohoto mikroorganismu se podaří i v chovech, kde se atrofická rinitida ani pneumonické změny u mladých selat nevyskytují.25 B. bronchiseptica bývá často izolována v chovech, ve kterých se zjišťují pouze klinické příznaky rinitidy,26 nebo až v 39 % SPF chovů (např. v USA), kde k atrofii konch nedochází.27 Naproti tomu v mnoha plemenných stádech je možno izolovat B. bronchiseptica v čisté kultuře ze tkáně pneumonicky změněných plic.2,28
B. bronchiseptica je často izolována i z tonzil a v obrovských množstvích (106/g) ze střevního obsahu infikovaných gnotobiotických selat.29 Důležitým zjištěním je skutečnost, že u osmitýdenních selat se v nosních výtěrech zjišťuje B. bronchiseptica v 0-38 % vyšetřovaných stád, zatímco u šestiměsíčních prasat se izolace tohoto mikroorganismu podaří jen zřídka kdy. Do chovu (zejména SPF) bývá B. bronchiseptica zavlečena bacilonosiči nebo (zejména v užitkových chovech) se u prasat vyskytuje enzooticky.
Infekce se šíří aerogenně (a to přímým kontaktem), nebo orofekálně. Perzistenci bordetel v chovu udržují zejména mladé infikované prasničky, jejichž potomstvo se může nakazit již v prvních dnech po narození. Nicméně zkušenosti z posledního desetiletí naznačují, že nejčastěji dochází k onemocnění selat za 2-3 týdny po odstavu. V enzooticky zamořených chovech s kontinuálním naskladňováním dochází k infekci až 70-80 % odstavených selat. Nicméně nejtěžší patoanatomické změny se zjišťují u selat nakažených v prvním týdnu života. Selata, která onemocní ve stáří čtyř týdnů, vykazují daleko mírnější změny. U selat, která se nakazí ve věku devíti týdnů, se většinou již patoanatomické změny nezjišťují.30
Selata pocházející od přirozeně infikovaných prasnic jsou chráněna kolostrálními protilátkami a k atrofii konch u nich nedojde. Pokud jsou prasnice v chovu opakovaně očkovány účinnými vakcínami, jejich selata obvykle neonemocní a klinické projevy se objevují až ve věku 12-16 týdnů.31
B. bronchiseptika byla izolována od většiny domácích a celé řady volně žijících zvířat. Vzhledem k tomu, že se jedná o ubikvitární patogen, není vyloučeno, že k infekci prasat může dojít i přenosem z jiných druhů zvířat. I když virulence většiny takto izolovaných kmenů je relativně nízká, bylo prokázáno, že zejména hlodavci (myši a potkani) se mohou snadno infikovat od prasat a zpětně nakazit vnímavá prasata.
Vzhledem k velkému rozšíření bordetel jsou prasata ve většině chovů infikována. Proto i typické změny charakterizované mírnou atrofií konch a nepatrnou deviací nosní přepážky lze prokázat ve většině stád prasat. Uvedené změny se zjišťují především u selat pocházejících od prasnic, u nichž nedošlo k přirozené infekci ve věku 4 týdnů. U malé části prasat tyto mírné patoanatomické změny perzistují až do porážky. Naproti tomu u většiny prasat dochází k částečné nebo úplně regeneraci atrofovaných konch. Procento prasat se zakřiveným rypákem v době porážky (v důsledku bordetelové infekce) nepřesahuje 1 %.32 Úloha bordetel jako primárního původce plicních změn byla až donedávna silně podhodnocena. Přitom je téměř notoricky známo, že právě u selat, pokud se nakazí brzy po narození, může vzniknout těžká chronická pneumonie, která se udržuje v 73 % případů až do věku 6 měsíců. Izolovat B. bronchiseptica v čisté kultuře z plicních změn porážkových prasat není žádnou vzácností.30
Patogeneze
Výsledek přirozené i experimentální infekce gnotobiotických selat závisí na kmeni, kterým bylo sele nebo prase nakaženo. Z dříve prováděných experimentálních infekcí33 je známo, že ze čtyř použitých kmenů atrofii konch vyvolal pouze jediný, který navíc indukoval u 50 % inokulovaných gnotobiotických selat vznik intersticiální pneumonie. Tyto zkušenosti jsou základem obecně platného poznatku, že virulence jednotlivých kmenů B. bronchiseptica se výrazně liší. Klinické i patoanatomické změny vznikají pouze u prasat infikovaných bordetelami, které jsou v tzv. fázi I., a to ještě za předpokladu, že dochází k aktivací Bvg lokusu, který řídí řadu podřízených genů, kódujících expresi jednotlivých faktorů virulence. Jenom bordetely fáze I. s nemodulovaným (tzn. Bvg+) lokusem vytváří nejdůležitější faktor virulence, kterým je dermonekrotický toxin (DNT). Kmeny, u nichž došlo k mutaci Bvg lokusu (tj. Bvg– varianty) DNT nevytvářejí.
Atrofie konch s možností následné restituce vzniklých změn (tzv. neprogresivní atrofické změny) a změny na plicích se zjišťují pouze u prasat infikovaných kmeny B. bronchiseptica, které vytvářejí DNT. Nicméně na atrofii konch se podílí i další proteiny, např. tzv. osteotoxin.34 Adherence k řasinkám epiteliálních buněk respiračního traktu je intenzivnější u kmenů (Bvg+), které produkují dermonekrotický toxin. DNT zde patrně působí jako „můstek“, který usnadňuje vazbu bordetel na hostitelské buňky. Zvýšená adherence DNT produkujících kmenů bordetel může být potencována i tím, že dermonekrotický toxin zničí ochranou vrstvu buněk výstelky sliznice respiračního traktu.
Adheze bordetel však není regulována pouze Bvg+ lokusem, ale i teplotou, při níž dochází k pomnožení bordetel. Nižší růstové teploty (např. 23 °C), které mohou převládat v infikovaném prostředí stáje, indukují tvorbu Bvg– kmenů, které adherují k buňkám sliznice mnohem silněji než Bvg+ varianty. Někteří autoři dokonce předpokládají, že teplotní regulační mechanismy usnadňují perzistenci B. bronchiseptica v infikovaném stájovém prostředí.35
Intenzivnější intracelulární přežívání bordetel v makrofázích (a to jak u Bvg+, tak Bvg– kmenů) bylo zjištěno u B. bronchiseptica množících se při teplotě 37 °C. Ukazuje se tedy, že virulenci, adhezi i intracelulární přežívání kromě Bvg lokusu regulují i na něm nezávislé mechanismy, které jsou rovněž ovlivňovány výškou teploty, při níž se bordetely množí. V těchto případech se jedná o lokus ris, který také podléhá teplotním variacím.
Adhezi B. bronchiseptica navíc ovlivňují i další působky označované jako adheziny, k nimž patří filamentózní (vláknitý) hemaglutinin (FHA), fimbrie a pertactin. Mutantní kmeny bordetel (které neobsahují FHA) na řasinky epitálních buněk neadherují, a proto vykazují minimální virulenci. Totéž platí o fimbriích. Bez fimbrií je adherence pouze nepatrná. Není dokonce vyloučeno, že B. bronchiseptica využívá v různých anatomických úsecích respiračního traktu vždy odlišných adhezinů.36
Z hlediska rozdílné virulence, ale i obsahu protektivních imunogenů v jednotlivých kmenech B. pertussis a B. bronchiseptica mají pro účinnost vyráběných vakcín obrovský význam i variace prn genu, kódujícího tvorbu pertactinu, což je další adhezivní faktor. V prn genu byly detekovány dva regiony, které kódují různý počet opakujících se úseků, jež obsahují stejné sekvence aminokyselin.37 Region 1 (tvořený přibližně 800 bp) kóduje různý počet opakovaných sekvencí GGXXPn a Region 2 (tvořený přibližně 900 bp) kóduje různý počet opakovaných sekvencí PQPn.
Čím více se kmeny bordetel izolované z přirozeně infikovaných lidí (B. pertussis) nebo prasat (B. bronchiseptica) liší v počtu opakovaných Regionů GGXXP a PQP od kmenů, z nichž byly vyrobeny vakcíny, tím je účinnost těchto očkovacích látek nižší. Pertactin totiž patří nejen k důležitým adhezinům, ale zároveň k nejvýznamnějším imunogennům bordetel. Uvedená rozdílnost je patrně hlavní příčinou, proč se u vakcinovaných dětí (B. pertussis) znovu objevuje v poslední době „černý kašel“, nebo proč řada komerčně dostupných bordetelových vakcín (B. bronchiseptica) nechrání prasata (50% nebo nulová účinnost) proti bordetelové atrofické rinitidě nebo bordetelové pneumonii.24,38
Na základě souhry všech uvedených faktorů virulence produkovaných B. bronchiseptica dochází k zánětlivým, proliferativním a degenerativním změnám epiteliálních buněk nosní sliznice, které vedou ke ztrátě řasinek. Dermonekrotický toxin proniká do tkáně nosních konch, kde vznikají osteopatické změny, projevující se zpočátku hypoplazií ventrálních konch. Plocha konch se zmenšuje a mění se i jejich zakřivení. V těžších případech jsou částečně postiženy i konchy dorzální. Nejintenzivnější změny se zjišťují u selat nejmladších věkových skupin.
Hyperplastické změny epitelu konch jsou doprovázeny vznikem buněčných infiltrátů tvořených převážně neutrofilními granulocyty a mononukleárními buňkami. Zároveň dochází k fibroblastické proliferaci lamina propria a následnému nahrazování povrchu kostí fibrinózní tkání. Kolem trabekul se zmnožuje počet osteoblastů. Uvedené změny konch (vyvolané B. bronchiseptica) mohou u mladých selat (do věku 8 týdnů) po určité době částečně nebo úplně regenerovat. U porážených prasat se pak zjišťuje pouze hyperplazie konch. Pokud v průběhu bordetelové infekce dojde k vážnějším patoanatomickým změnám (jako je např. zkrácení horní čelisti), k jejich regeneraci již nedochází, a proto perzistují až do doby porážky.
Kromě neprogresivních atrofických změn konch vznikají v důsledku bordetelové infekce selat i hemoragické pneumonie. Významný je i podíl bordetel při rozvoji komplexu respiračních onemocnění prasat (PRDC), při kterém se B. bronchiseptica uplatňuje čím dál častěji jako sekundární patogen.
Klinické příznaky
Při rinitidě jsou hlavními příznaky dýchací obtíže vznikající v důsledku zánětlivě změněné nosní sliznice, která produkuje zvýšené množství hlenu. Objevuje se typické funění („sípání“), případně kýchání. Nejvýraznější příznaky se zjišťují u mladých jednotýdenních selat. Nejčastěji se však onemocnění manifestuje u 3-4týdenních selat v době odstavu, kdy se výrazně snižuje titr kolostrálních protilátek.
Katarální rinitida se projevuje tvorbou zpočátku serózního, později mukopurulentního exkretu, který se hromadí v nosní dutině nebo se uvolňuje z nosního otvoru. Často se zjišťují i serózní výtoky z očí, které zvlhčují kůži pod spodními víčky a vytvářejí typické „proužky“ usazených nečistot z ovzduší stáje. Čím je sele mladší, tím jsou klinické příznaky výraznější. U selat se zjišťuje mírná inapetence, apatie a někdy se prokáže i typické zkrácení horní čelisti, v jejímž důsledku dochází k příčnému ukládání kožních řas na rypáku. V případech rozvinuté brachygnacie dochází k poruchám skusu, zhoršené konverzi krmiva a zaostávání v růstu. Pokud však ke zkrácení horní čelisti ani k sekundární bakteriální kontaminaci nedojde, selata se relativně brzy uzdraví. Čím starší je sele v okamžiku infekce, tím se zjišťují mírnější klinické příznaky onemocnění. U mladých prasat chovaných v dobrých zoohygienických podmínkách se onemocnění vůbec nemusí klinicky projevit.
Při bronchopneumonii, jejímž primárním původcem bývá u velmi mladých selat B. bronchiseptica, jsou příznaky onemocnění mnohem výraznější. U 3-4denních selat dochází k manifestnímu průběhu zejména v zimním období. Onemocnění se projevuje kašlem, případně sípavými dávivými záchvaty kašle, zejména při inspiriu. Dýchání je zrychlené a namáhavé. Morbidita bývá vysoká. Často onemocní celé vrhy selat. Část selat obvykle uhyne. U novorozených selat vzniká těžká pneumonie, která se při chronickém průběhu udržuje (u 73 % infikovaných selat) až do věku šesti měsíců.
Při komplexu respiračních chorob prasat (Porcine Respiratory Disease Complex – PRDC) se vedle viru PRRS uplatňuje stále častěji i B. bronchiseptica. Bylo prokázáno, že v mnoha evropských chovech prasat může cirkulovat jak virus reprodukčního a respiračního syndromu prasat (PRRSV), tak B. bronchiseptica, aniž by došlo k manifestnímu průběhu onemocnění. Pokud jsou však prasata v chovu infikována oběma uvedenými organismy současně, dochází k exacerbaci dosud inaparentně probíhajících procesů a PRDC onemocnění se projeví klinickými příznaky.
Výsledky těchto simultánních infekcí byly experimentálně ověřeny u 3týdenních prasat infikovaných pouze B. bronchiseptica nebo pouze PRRSV, nebo oběma mikroorganismy současně. U smíšených infekcí byly u prasat zjištěny následující příznaky: apatie, anorexie, zrychlené dýchání, časté kýchání a kašlání spojené s hlenohnisavým výtokem z nozder. Index kýchání (počet kýchnutí zjištěný za dobu 15 minut) byl 10x vyšší a index kašle (počet zakašlání zjištěných za dobu 15 minut) byl 4x vyšší než u prasat infikovaných jedním mikroorganismem (tzn. buď PRRSV, nebo B. bronchiseptica). Navíc se kýchání a kašel udržovaly mnohem déle (3-21 dní versus 7-14 dní). Rovněž febrilní reakce byla u koinfekcí vyšší a udržovala se delší dobu (8,2 dny versus 2,6 dnů u PRRSV nebo 4,2 dny u infekce B. bronchiseptica).
Stejně tak denní přírůstky u koinfekcí byly výrazně nižší, což se projevovalo nižším celkovým přírůstkem dosaženým za 21 dní PI (4,9 kg versus 7,0 kg). Smíšené infekce PRRSV a B. bronchiseptica tedy vedou ke zhoršené konverzi, snižování denních přírůstků, a tím i ke zpomalování růstu a prodlužování doby výkrmu.39 Navíc uvedené koinfekce tím, že narušují přirozené obranné mechanismy respiračního aparátu (tzn. ničí řasinky), poškozují alveolární makrofágy a snižují tvorbu SIgA. Komplex respiračních onemocnění prasat tak přechází z inaparentního průběhu do své klinické fáze a navíc otevírá cestu další přídatné mikroflóře, jako je Actinobacillus suis, Haemophilus parasuis a Streptoccocus suis. Pokud dojde k uplatnění i této sekundární přídatné mikroflóry, pak rozvoji PRDC nezabrání ani segregovaný odstav selat prováděný ve věku 5-6 dnů po narození.
U experimentálně infikovaných (císařským řezem získaných, bezkolostrálních) 7denních gnotobiotických selat se navíc zjišťuje až 20-33% mortalita. K úhynu dochází do 11. dne po PI. Pokud selata přežijí toto kritické období, obvykle již neuhynou, ale ve svém dalším vývoji vykazují poruchy růstu a často se z nich stávají zakrslíci.
Infekce u lidí: U řezníků a u zaměstnanců podniků zpracovávajících vepřové maso (případně u zootechniků a veterinárních lékařů) může dojít ke kolonizaci respiračního traktu, (zejména hrtanu) B. bronchiseptica, aniž by se infekce klinicky projevila.40
Literatura:
1. Dunne HW, Kradel DC, Doty RB. Bordetella bronchiseptica (Brucella bronchiseptica) in pneumonia in young pigs. JAVMA 1961;139:879-899.
2. L´Ecuyer C, Roberts ED, Switzer WP. An Outbreak of Bordetella bronchiseptica Pneumonia in Swine. Vet Med 1961;56:420-424.
3. Cross RF, Clafin RM. Bordetella bronchiseptica – Induced Porcine Atrophic Rhinitis. JAVMA 1962;141:1467-1468.
4. Ross RF, Duncan JR, Switzer WP. Turbinate Atrophy in Swine Produced by Pure Culture of Bordetella bronchiseptica. Vet Med 1963;58:566-570.
5. Duncan JR, Ross RF, Switzer WP, Ramsey FK. Pathology of Experimental Bordetella bronchiseptica in Swine: Atrophic Rhinitis. Am J Vet Res 1966;27:457-466.
6. Duncan JR, Ramsey FK, Switzer WP. Pathology of Experimental Bordetella bronchiseptica Infection in Swine: Pneumonia. Am J Vet Res 1966;27:467-472.
7. Goodwin RFW. Clinical and epidemiological aspects of respiratory diseases in pigs. Proc Royal Vet College – Pfitzer Ltd. Symp on Resp Dis. 199/1:47-52.
8. Giles CJ, Bordetellosis. In: Disease of Swine. Eds. Leman AD, Straw BE, Mengeling WL, D´Allaire S, Taylor DJ. Ames, Iowa, US;Iowa state University Press, 1992:436-445.
9. Stevenson GW. Bacterial pneumonia in Swine. Birmingham;15th IPVS Congress, 1998;1:11-20.
10. Venhuizen MF. Three bacterial pathogens in the porcine respiratory disease complex. Comp Cont Educ Pract Vet 1988;20:11-21.
11. Goodnow RA. Biology of Bordetella bronchiseptica. Microbiol Rev 1980;44:722-738.
12. Weiss AA, Fallkow S. Genetic analysis of phase change in Bordetella pertussis. Inf Immun 1984;43:263-269.
13. Jugnitz H, West NP, Walker MJ, Chhatwalgs, Guzman C. A. A second two-component regulatory system of Bordetella bronchiseptica required for bacterial resistance to oxidative stress, production of acid phosphatase, and in vivo persistence. Infect Immun 1998;66:4640-4650.
14. Register KB. Recent advances in understanding the role of Bordetella bronchiseptica and its virulence factors in swine Respiratory Disease. Melbourne;16th IPVS Congress, 2000:483-488.
15. Lacey BW. Antigenic modulation of Bordetella pertussis. J Hy 1960;58:57-93.
16. Stibitz S, Weiss HA, Falkow S. Genetic analysis of a region of the Bordetella pertussis chromosome encoding mutation filamentous hemagglutinin and the pleiotropic regulatory locus vir. J Bacterial 1988;170:2904-2913.
17. Melton AR, Weiss AA. Enviromental regulation of expression of Virulence determinants in Bordetella pertussis. J Bacterial 1989;171:6206-6212.
18. Brockmeier SL, Register KB, Kunkle RA. Evaluation of the virulence of a Dermonecrotic toxin mutant od Bordetella bronchiseptica in Swine. Melbourne;16th IPVS Congress, 2000:480.
19. Lee CK, Roberts AL, Finn TM, Knapp S, Mekalanos JJ. A new assay for invasion of He-La 229 cells by Bordetella pertussis: effects of inhibitors, phenotypic modulation and genetic alterations. Infect Immun 1990;58:2516-2522.
20. Chhatwalgs, Walker MJ, Yan H, Timmis KN, Guzman CA. Temperature dependent expression of an acid phosphatase by Bordetella bronchiseptica: role in intracellular survival. Microbial Pathogen 1997;22:257-264.
21. Khelef N, Guiso N. Induction of apoptosis by Bordetella pertussis adenylate cyclase – hemolysin. FEMS Microbial Lett 1995;134:27-32.
22. Khelef N, Zychlinski A, Guiso N. Bordetella pertussis induces apoptosis in macrophages: role of adenylate cyclase – hemolysin. Infect Immun 1993;61:4064-4071.
23. Brockmeier SL, Register KB. Effect of temperature modulation and bvg mutation of Bordetella bronchiseptica on adhesion, intracellular survival and cytotoxicyty for swine alveolar macrophages Vet Microbiol 2000;73:1-12.
24. Register KB. RFLP and Sequence analysis reveals hetorogenity among the pertactin genes of Bordetella bronchiseptica vaccine and field strains. Melbourne;16th IPVS Congress 2000:481.
25. Torne N, Nielson NC, Svendson J. Bordetella bronchiseptica isolation from the nasal cavity of pigs in relation to atrophic rhinitis. Nord Vet Med 1976;28:1-18.
26. Switzer WP, Farringhton DO. Infections atrophic rhinitis. In: Diseases of Swine 4th ed Dunne HW, Leman AD. Ames Iowa;Iowa State University Press 1975:687-711.
27. Dunn JW, Twiehaus MJ, Welch LC. Further studies and observations on atrophic rhinitis in the field. Proc Annu Meet US Livestock San Assoc 1964;68:266-275.
28. Underdahl NR, Socha TE, Doster AR. Long-term effect of Bordetella bronchiseptica infection in neonatal pigs. Am J Vet Res 1982;43:622-625.
29. Rutter JM. Atrophic rhinitis of swine. Adv Vet Sci Comp Med 1985;29:239-279.
30. De Jong MF, Akkermans JPWM. I. Atrophic rhinitis caused by Bordetella bronchiseptica and Pasteurella multocida and the meaning of a thermolabile toxin of P. multocida Vet Quat 1986;8:204-214.
31. Ruther JM, Taylor RJ, Crighton WG, Robertson JB, Bentson AJ. Epidemiological study of Pasteurella multocida and Bordetella bronchiseptica in atrophic rhinitis. Vet Rec 1984;115:615-619.
32. De Jong MF. Progressive and Nonprogressive Atrophic Rhinitis. In: Diseases of Swine 8th ed Straw BE, D´Allaire S, Mengeling WL, Taylor DJ. Ames Iowa;Iowa State University Press 1999:355-384.
33. Miniats OP, Johnson JA. Experimental atrophic rhinitis in gnotobiotic pigs. Can J Comp Med 1980;40:358-365.
34. Register KB, Magyar T. Optimized ribotyping protocol applied to Hungarian Bordetella bronchiseptica isolates: identification of the novel ribotypes. Vet Microbiol 1999;69:277-285.
35. Cotter PA, Miller JF. Bvg AS-Mediated signal transduction: analysis of phase-locked regulatory mutants of Bordetella bronchiseptica in a rabbit model. Infect Immun 1994;62:3381-3390.
36. Cotter PA, Yuk MH, Maffoo S et al. Filamentous hemagglutinin od Bordetella bronchiseptica is required for efficient establishment of tracheal colonisation. Inf. Immun. 1998;66:5921-5929.
37. Li J, Fairweather NF, Novotny P, Dougan G, Charles IG. Cloning, nucleotic sequence and heterologous expression of the protective outer-membrane protein P. 68 pertactin from Bordetella bronchiseptica. J Gen Microbiol 1992;138:1697-1705.
38. Mooi FR, van Oirschof H, Heu Velman K et al. Polymorphism in the Bordetella pertussis virulence factors P. 69 pertactin and pertussis toxin in the Netherlands: temporal trends and evidence for vaccine-driven evolution. J Gen Microbiol 1992;66:670-675.
39. Brockmeier SL, Palmer MV, Bolin SR. Effects of intranasal inoculation of porcine reproductive and respiratory syndrom virus Bordetella bronchiseptica, or a combination of both organismus in pigs. Am J Vet Res 2000;61:892-899.
40. Strangmann E, Kohse KP, Froleke H. Gesundheitlicke Risiken für den Menschen durch ausgewahlte bakterielle Zoonoseerreger des Schweines. Ernahrungs Umschau 2000;47:340-345.
Adresa autora:
Doc. MVDr. Vladimír Dubanský, CSc.
Klinika chorob prasat FVL VFU Brno
Palackého 1-3
612 42 Brno
Kompletní text včetně obrazového materiálu naleznete ve Veterinářství 2001;51:448-453.