J. BICAN,V. DUBANSKÝ, J. DRÁBEK
Fakulta veterinárního lékařství Veterinární a farmaceutické univerzity Brno
Veterinářství 2001;51:24-25
SOUHRN
Bican J, Dubanský V, Drábek J. Prevence vzniku parvovirózy v chovech prasat. Veterinářství 2001;51:24-25.
Chovy prasat lze rozdělit podle stupně protilátkové imunity chráněnosti proti parvoviróze do tří skupin. V chovech s nízkým stupněm imunity doporučujeme plošnou vakcinaci proti parvoviróze, v chovech s vysokým stupněm imunity je naopak lepší od vakcinace ustoupit. U prasat z chovů se středním stupněm imunity je vhodné vakcinovat na základě předchozího sérologického vyšetření, i když je to ekonomicky nákladné.
SUMMARY
Bican J, Dubanský V, Drábek J. When to immunise swine herds against parvovirus infection? Veterinářství 2001;51:24-25.
The decision on vaccination against porcine parvovirus infection depends on the existing level of protection which can be assessed by serological examination of 10 to 20% of the stock including all age categories. Overall vaccination is recommended for herds at high risk and those at medium risk in which serological testing of the whole stock is not feasible for economic or other reasons. Immunisation of herds at low risk is not recommendable. Introduction of parvovirus into herds must be avoided by purchase of breeding stock from reliable sources and parvovirus-free semen.
Parvovirus prasat způsobuje reprodukční ztráty u prasnic zaviněné embryonální odúmrtí a následnou resorpcí nebo mumifikací v závislosti na době infekce. Tento virus je ubikvitární a vyskytuje se na celém světě, stejně tak i ve většině chovů v České republice. Vzhledem ke značné sérokonverzi u prasnic se většinou klinicky neprojevuje. Klinické příznaky se objevují u séronegativních prasnic v období do 75. dne gravidity, kdy plody ještě nejsou imunokompetentní a tudíž nejsou schopny bránit se případnému ataku viru. Výsledkem je odúmrť plodu s následnou resorpcí (v případě, že k infekci došlo do 30. dne gravidity) nebo mumifikací (infekce od 30. do 75. dne gravidity). Počet uhynulých embryí závisí na sérotypu viru – sérotyp NADL-8 je méně virulentní a tudíž nedojde k takovým ztrátám jako při infekci sérotypem Kresse.1 Přežívající selata se narodí zdravá bez protilátek proti parvoviróze prasat. Vzniká u nich imunotolerance, tzn. že jejich imunitní systém nerozpoznává parvovirus jako cizí antigen a nevytváří proti němu protilátky. Takováto prasata, pokud se dostanou do nezamořeného chovu jako zdravá na základě negativního sérologického vyšetření, mohou pak být zdrojem infekce pro celý chov. Při infekci po 75. dnu gravidity je již plod schopen tvorby protilátek a tudíž se případné infekci ubrání. Tato selata se již rodí s protilátkami proti parvoviróze. Z těchto důvodů je zřejmé, že vakcinace musí ochránit embrya od koncepce do 75. dne gravidity. V té době prasnice musí mít dostatečné množství protilátek. Za protektivní titr protilátek je považován titr 1:256 a vyšší určený hemaglutinačně-inhibičním testem. Pokud prasnice či prasnička dosáhne takového titru při připuštění, máme jistotu, že vyvíjející se zárodky budou chráněny proti ataku prasečího parvoviru po celou fázi imunotolerance.
Rozdělení chovů
Z hlediska rizika propuknutí klinické formy onemocnění můžeme rozdělit chovy prasat do tří skupin. Toto rozdělení se provádí na základě sérologického vyšetření krve chovných zvířat v daném chovu.2 V ideálním případě by měla být vyšetřena všechna prasata základního stáda, ale z ekonomického hlediska to většinou není možné. Proto pro zjištění rizikovosti chovu plně postačí, když se stanoví hladina protilátek u 10-20 % zvířat se zastoupením všech věkových a reprodukčních kategorií základního stáda. Do skupiny s největším rizikem vzniku onemocnění patří ty chovy, kde chráněnost (tj. titr protilátek 1:256 a vyšší) nedosahuje ani 40 %. Zde v případě vzplanutí onemocnění můžeme očekávat velké ekonomické ztráty. Středně rizikové chovy jsou takové, kde se chráněnost pohybuje mezi 40-80 %. Nejmenší riziko ztrát je v chovech, kde chráněnost prasat je vyšší než 80 %. V těchto chovech většinou virus koluje v populaci a prasnice jsou neustále virem atakovány a vytváří si dostatečné množství protilátek.
V chovech s největším rizikem onemocnění je nutné přísně dodržovat všechna preventivní opatření proti zavlečení nákazy. Sérologicky vyšetřit všechen nově nakoupený plemenný materiál (prasničky a kance) a do chovu zařadit pouze sérologicky negativní kusy. V případě sérologické pozitivity je nutné zjistit, zda zvíře není vylučovatelem viru (virologické vyšetření oronasálního sekretu, příp výkalů, u kanců pak semeno a výplach prepuciálního vaku). Pokud toto vyšetření není z ekonomických či jiných důvodů možné, je nutné provést u séropozitivních zvířat karanténu. Délka karantény je závislá na délce vylučování viru. U prasniček je tato doba 2 týdny,3 proto stačí karanténa třítýdenní. U kanců je problematika vylučování viru složitější a různí autoři udávají různou délku vylučování viru semenem – 21 den4 nebo 35 dní.3 Proto doba karantény musí být prodloužena. Ovšem ani nulové hladiny protilátek nezaručují, že prase není vylučovatelem viru. Rizikem jsou imunotolerantní zvířata. V případech sérologické negativity je tedy dobré prověřit chov odkud je plemenný materiál nakupován a především se zaměřit na matky nakoupených prasat. Pokud jsou sérologicky negativní pak je vše v pořádku, ovšem v případě séropozitivity je pravděpodobné, že jejich séronegativní potomci jsou imunotolerantní vironosiči. Taková prasata je pak lépe do chovu nezařazovat.
V chovech se středním rizikem vzniku onemocnění je 40–80 % prasnic základního stáda chráněno proti infekci. Možnosti vzniku této situace je několik a většinou se jedná o přechodný stav. V prvém případě se jedná o chov, kde do sérologicky negativního základního stáda jsou nakupovány vakcinované prasničky. U těchto zvířat, pokud nedochází k pravidelné revakcinaci, dochází k postupnému snižování titru protilátek a po určité době se jeví jako sérologicky negativní. Další možností je, že do sérologicky negativního chovu jsou nakoupeny prasničky z chovů, kde virus koluje v populaci. Tyto prasničky se vesměs s parvovirem setkaly v raných fázích života, prodělaly inaparentní infekci a v době přesunu již nejsou vylučovately viru. V tom případě taktéž nejsou ohrožením chovu. Rizikem jsou ta zvířata, která se s virem setkala těsně před transportem do séronegativního chovu. Zde můžeme očekávat klinický průběh onemocnění a ztráty vzniklé snížením počtu živě rozených selat. S opačnou situací se můžeme setkat v chovech, kde virus koluje v populaci a kde jsou neustále dokupovány prasničky ze séronegativních chovů. U nově nakoupených zvířat dochází k sérokonverzi v průběhu první gravidity a důsledkem onemocnění je nižší počet selat ve vrhu. Pokud jsou prasničky nakupovány pouze ze séronegativních chovů, není statisticky významné snížení počtu selat u primipar mezi jednotlivými kusy. Proto je nutné zjistit, zda menší počet selat u prvorodiček je dán geneticky, či zda se v průběhu onemocnění neobjevuje infekce parvovirózou či jinou nákazou (PRRS, leptospiróza, chřipka aj.). Pokud u prasniček nedojde k sérokonverzi v průběhu první gravidity, zpravidla dochází ke zvýšení titru protilátek v průběhu druhé gravidity. Toto zvýšení však již nemá vliv na statisticky významné snížení počtu selat ve vrhu.5 Ztráty vzniklé zařazením nechráněných prasniček do chovů s cirkulací parvoviru lze minimalizovat vhodnými veterinárně – zootechnickými opatřeními, např. vakcinací před připuštěním či zařazením prasniček do chovu alespoň dva měsíce před připuštěním.
V chovech s minimálním rizikem vzniku onemocnění většinou parvovirus volně koluje v populaci, atakuje zvířata, ta si vytváří protilátky a tím jsou chráněna proti klinickému průběhu onemocnění. Rizikem v těchto chovech pak je přísun plemenného materiálu. Prasničky a kanci by měli mít v okamžiku zařazení do plemenitby dostatečný ochranný titr protilátek. To znamená, že buď pochází z chovů, kde parvovirus koluje v populaci, nebo jsou před zařazením do plemenitby navakcinovány. Více než 80 % chráněných prasat základního stáda však může být i v chovech původně patřících do nejrizikovější skupiny, kde se v rámci prevence přistoupilo k plošné vakcinaci všech kusů základního stáda. Pokud nedojde k zavlečení parvoviru, bude titr protilátek neustále klesat, jestliže se nepřistoupí k revakcinaci a tím se bude zvyšovat také míra rizikovosti chovu.
Vakcinace proti parvoviróze
V současné době je ve většině zemí povoleno používání pouze vakcín inaktivovaných. Z tohoto důvodu výrobce většinou doporučuje aplikaci dvou dávek vakcíny v intervalu 14-21 dnů tak, aby vakcinace byla ukončena nejpozději 14 dnů před připuštěním. Další revakcinace se již většinou provádí pouze jednou dávkou před každým dalším připuštěním u prasnic, respektive každého půl roku u kanců. Plošná vakcinace proti parvoviróze bez ohledu na titr protilátek u vakcinovaných zvířat může mít za následek i částečné snížení hladiny protilátek po vakcinaci. Podle našich zjištění však titr protilátek nikdy neklesl pod 1:256, to znamená, že zvířata byla dostatečně chráněna proti infekci. Ke zvýšení či snížení titru protilátek docházelo v závislosti na výchozím titru protilátek. Z tohoto důvodu doporučujeme před vakcinací proti parvoviróze provést sérologické vyšetření a na základě stanovení titru protilátek pak přistoupit k vakcinaci či nevakcinovat.
Prováděli jsme stanovení hladiny protilátek hemaglutinačně inhibičním testem u prasniček ve věku 6-8 měsíců vakcinovaných inaktivovanou lyofilizovanou vakcínou podle doporučení výrobce tj. primovakcinace s následnou revakcinací 21.den. Titry protilátek jsme sledovali před vakcinací, 7.-10. den po vakcinaci a 35.-40. den po primovakcinaci. V této době dochází podle návodu výrobce k dosažení maximální hladiny protilátek. Do výsledků jsme nezařadili 3 prasničky, které nereagovaly na vakcinaci pravděpodobně v důsledku imunotolerance.
Zjistili jsme, že zvířata s nedostatečnou ochranou proti infekci (mající titr protilátek nižší než 1:128) velice dobře reagují na aplikaci obou dávek vakcíny. Reakce je samozřejmně individuální a u prasniček s titry 1:128 a 1:64 dochází k mírnému poklesu protilátek po druhé vakcinaci u 15 % zvířat. Výsledné titry protilátek po dvou vakcinacích dosahovaly hodnot 1:128 až 1:1024. U skupiny s výchozím titrem 1:256–1:1024 (prasata chráněná proti infekci) došlo k nárůstu titru protilátek po aplikaci první dávky vakcíny, podruhé vakcinaci se však u 90 % sledovaných zvířat objevilo snížení titru protilátek ,které však nikdy nebylo nižší než výchozí hladiny. Proto u těchto zvířat doporučujeme aplikaci pouze jedné dávky vakcíny pro zvýšení titru protilátek. Chybou ale není, pokud se taková prasata nebudou vakcinovat vůbec. Při aplikaci dvou dávek vakcíny je výsledný titr víceméně shodný s titrem předchozím, proto tato vakcinace způsobuje ekonomické ztráty vzniklé náklady na vakcinaci.Výsledný titr po první vakcinaci byl 1:256–1:4096, po druhé vakcinaci se pohyboval mezi 1:256–1:2048, zpravidla byl o jeden až dva řády nižší než po primovakcinaci. Zvířata s hladinou protilátek 1:2048 a vyšší reagovala snížením titru protilátek již na první vakcinaci. Tam, kde byl pokles výrazný docházelo po druhé aplikaci vakcíny k nárůstu hladiny protilátek. Celkovým výsledkem po kompletní vakcinaci však bylo snížení titru protilátek, proto zde doporučujeme od vakcinace ustoupit.
Na základě předchozího rozdělení chovů můžeme tam, kde je vysoké riziko vzniku onemocnění (tj. více než 80 % zvířat základního stáda má titr protilátek 1:128 a nižší), doporučit plošnou vakcinaci základního stáda podle doporučení výrobce. Vzhledem k tomu, že je nutné dodržet dobu aplikace před připuštěním, nemá tato aplikace charakter hromadného zákroku a ke každé prasnici je nutné přistupovat individuálně. Naše výsledky ukázaly, že u většiny prasat dojde k nárůstu titru protilátek a tato pak budou chráněna vůči případným klinickým projevům onemocnění. U nově nakoupených zvířat doporučujeme provést nejprve sérologické vyšetření a na jeho základě se rozhodnout, zda před zařazením do plemenitby přistoupit k vakcinaci či nikoliv. (Sérologické vyšetření lze provést v rámci zdravotních zkoušek před přesunem plemenného materiálu, kdy odpadá nutnost dalšího odběru krve.) Chybou ale není, pokud nakoupené prasničky a kanečci budou automaticky vakcinováni ať už v cílovém chovu nebo v rozmnožovacím či šlechtitelském chovu před přesunem. V chovech s nízkým rizikem onemocnění (více než 80 % zvířat má titr protilátek 1:256 a vyšší) je naopak vakcinace zbytečná a pokud k ní chovatel přistoupí, zbytečně zaplatí vakcínu i veterinární úkon. Většina zvířat je totiž chráněna a je předpoklad, že v dané populaci volně koluje parvovirus. Vakcinaci však doporučujeme u nově nakoupeného plemenného materiálu po případném sérologickém vyšetření.
Nejtěžší rozhodování zda vakcinovat či nikoliv je v chovech se středním rizikem vzniku onemocnění. Zde jsou vedle zvířat s vysokou hladinou protilátek také prasata nedostatečně chráněná vůči infekci. Rozhodnutí, která prasata vakcinovat, by tedy mělo být dáno na základě sérologického vyšetření krve prasnic a kanců. Výhodou tohoto postupu je fakt, že všechna zvířata budou vakcinována individuálně a bude u nich dosaženo maximální možné hladiny postvakcinačních protilátek. Nevýhodou tohoto postupu jsou značné materiální náklady na vyšetření a následnou vakcinaci. Při ceně sérologického vyšetření vzorku krve hemaglutinačně inhibičním testem 50 Kč/kus a nákladech na odběr krve (hemos + zákrok) cca 25 Kč se celková suma pohybuje okolo 75 Kč/kus. Cena dávky vakcíny se liší podle výrobce a pohybuje se mezi 30-60 Kč. K tomu je ještě nutné připočítat náklady na aplikaci cca 10 Kč. Průměrně tedy aplikace jedné dávky vakcíny stojí chovatele okolo 50 Kč, při dvou dávkách je cena ošetření jednoho kusu cca 100 Kč. Sérologické vyšetření tedy vyjde levněji, ale pouze v případech, kdy po zjištění vysokého titru protilátek chovatel k vakcinaci nepřistoupí. Proto někteří chovatelé volí raději plošnou vakcinaci, která vyjde levněji i když ne ve všech případech docílíme maximálního možného účinku vakcinace.
Závěr
Pro posouzení nutnosti vakcinace je potřeba zjisti v daném chovu riziko onemocnění na základě sérologického vyšetření. Stačí určit hladinu protilátek proti parvoviróze u 10-20 % zvířat základního stáda se zastoupením všech kategorií. Následně pak lze přistoupit k plošné vakcinaci u chovů s vysokým rizikem infekce a případně i u chovů se středním rizikem infekce, ve kterých není z ekonomických či jiných důvodů možné provést před vakcinací sérologické vyšetření. U chovů s minimálním rizikem je vhodnější od vakcinace ustoupit.
Každopádně je potřeba eliminovat možné cesty přenosu infekce do chovu především svědomitým nákupem plemenného materiálu z prověřených zdrojů a rovněž nákupem inseminačních dávek od kanců, kteří semenem nevylučují virus.
Literatura:
1. Lager KM, Mengeling WL, Liu W. Comparison of the virulence of two isolates of porcine parvovirus in 72-day-old porcine fetuses. J Vet Diagn Invest 1992;4:245-248.
2. Gardner IA, Carpenter TE, Leonides L, Parsons TD. Financial evaluation of vaccination and testing alternatives for control of parvovirus-induced reproductive failure in swine. J Am Vet Med Assoc 1996;208:863-869.
3. Mengeling WL. Porcine parvovirus. In: Straw BE, D'Allaire S, Mengeling WL, Taylor DJ: Diseases of swine, ed 8. Ames, IA;Iowa State University Press, 1999:187-200.
4. Gradil C, Molitor T, Harding M, Crabo B. Excretion of porcine parvovirus through the genital tract of boars. Am J Vet Res 1990;51:359-362.
5. Huysman CN, van Leengoed LA, de Jong MC, van Osta AL. Reproductive failure associated vith porcine parvovirus in an enzootically infected pig herd. Vet Rec 1992;131:503-506.
Adresa autora:
MVDr. Josef Bican
Klinika chorob prasat FVL
VFU Brno
Palackého 1-3
612 42 Brno
Kompletní text včetně obrazového materiálu naleznete ve Veterinářství 2001;51:24-25.
