Abych byl zcela upřímný, tak já osobně ve své praxi netrpím absencí informace, kolik si můžu, popřípadě kolik bych si měl za služby minimálně účtovat. Vím, že poptávka po těchto limitech je velká a důvodům této poptávky rozumím. Prvním důvodem je, že veterinární úkony s nižší přidanou hodnotou, jako je vakcinace, klinické vyšetření, běžná kurativa a relativně i volitelné chirurgické úkony (především sterilizace), prodělávají cenovou krizi, a to je samozřejmě z pohledu veterinárního lékaře špatně. Druhý důvod tkví v tom, že mladý veterinární lékař si často ještě nestačil získat bonitní klientelu a využívá cenu jako marketingový nástroj. Z pohledu chovatele je tento vývoj situace skvělou zprávou. Nejde o izolovaný problém veterinárních služeb, jde o problém plošný, který zasahuje do každé sféry hospodářství, patrný je především ve službách. V ČR existují judikáty, které uznávají Komorám ceníky tvořit, ovšem neumožňují jim je na svých členech vymáhat. Ceníky jsou snadným a lákavým soustem pro ÚOHS. Boj s ÚOHS stojí Komory a potažmo jejich členy peníze, a proto se do těchto taškařic nikdo nechce pouštět. Pokud se smíříme s tím, že ceník vytvoříme, zveřejníme, ale bez pravomoci jeho dodržování vymáhat, pak do toho klidně pojďme.
