Dne 26. 1. 2014 přednášela v příjemném prostředí sálu Na Marjánce v Praze Břevnově MVDr. Amber Batson základy o chování koček
Paní doktorka začala sdělením o vývoji Kočkovitých šelem, které se vyvinuly z drobné šelmičky Cimolestes, která se objevila asi před 70 milióny let a žila na stromech. Naše kočka domácí pochází z Felis lybica, kočky divoké, která se objevila zhruba před 2000 lety a pochází z Afriky. Zhruba v té době začal proces domestikace. Kočka zatím strávila s námi lidmi pouze 0,03% svého evolučního vývoje, je tedy absurdní předpokládat, že se za tak krátkou dobu zvládla přizpůsobit člověku.
Velmi důležitým faktem, který by si měl uvědomit kdokoliv, kdo chová nebo pracuje s kočkami je to, že kočka je sice lovec,ale vzhledem k její velikosti je zároveň i kořistí. Díky tomu se může velmi obávat o svůj život v ordinaci veterinárního lékaře, když dospěje k závěru, že se nachází v situaci ohrožující její život a bude o něj bojovat všemi dostupnými prostředky.
Další věcí, kterou je třeba respektovat je to, že kočka si pro únik volí vertikální cestu, neumí tak dobře a rychle utíkat po rovině jako šplhat. V přírodě se kočka pohybuje často na stromech odkud z bezpečí sleduje co se děje okolo. Je pro ni velmi důležité mít možnost úniku do výšek a to i v domácnosti. Pokud nemá možnost šplhat, může ji to velmi stresovat a tento nedostatek v prostředí pak může mít za následek rozvoj poruch chování.
Dalším důležitým faktem je to, že kočka je obligátní masožravec, což nerespektuje mnoho krmiv, která jsou na trhu dostupná. Kočka, která nedostává ve výživě dostatek masa může velmi vážně onemocnět. Pokud má možnost žrát myši, tak začíná vždy od hlavy, protože v mozku je přítomno nejvíce bílkovin. Tento fakt nemá nic společného s tím, že by kočka byla zákeřná,ale s tím, že jí instinkt říká, že má sežrat nejhodnotnější část kořisti jako první.
Dlouhou dobu se mluvilo o tom, že kočky jsou samotářská zvířata, ale tento předpoklad byl milný. Naše kočky domácí žijí ve skupinách, což ale neplatí paušálně pro všechny kočkovité šelmy, např. sněžný leoprad žije opravdu sám. Kočky jsou ve skutečnosti velmi společenská zvířata se sociální strukturou velmi podobné jako je u lví smečky. V době, kdy jde jedna kočka lovit, ostatní kočky se starají o její koťata, včetně kojení, což je již velmi intimní sociální záležitost. S tím souvisí i skutečnost, že samice mívají velmi často vrhy 2x ročně ve stejnou dobu. Koťata se učí vše pozorováním matky, pak se sourozenci ověřují své schopnosti hrou. Nejvhodnějším věkem k odběru kotěte je minimálně 12 týdnů věku, kdy se kotě naučilo většinu věcí, které bude do života potřebovat. Kočky, kterým dlouho trvá než myš zabijí, to tak dělají proto, že se jí bojí a neví jak ji zabít snadno a rychle, aniž by ji zranila. Jediné, v čem se spoléhají pouze samy na sebe je lov. Loví o samotě a své kořisti se bojí, protože je může vážně zranit. Mezi základní instinkty kočky nepatří předpoklad, že v případě poranění je jejich majitel vezme k veterináři na ošetření. Naopak má v mozku zakódováno, že od nikoho nic k jídlu nedostane a musí se o své krmení postarat sama. Někdy si nechce brát pamlsek z ruky, protože je to pro ni velmi nepřirozené.
Ve srovnání s kočkami samicemi, mají dospělí kocouři jiný život. Většina z nich žije samostatně. Ale jsou v pravidelném kontaktu se samicemi ve skupině, kterou si vyberou. Někdy někteří kocouři vytvoří společenství, bratrství, jako gepardi po dvou nebo po třech a pak dělají vše společně, kromě lovu.
Dalším zajímavým faktem byl způsob komunikace koček. Doslova nezbytná je pro ně komunikace pomocí feromonů. Potřebují si v prostředí nechávat značky, a to jak pachové tak vizuální. Některé kočky preferují škrábání horizontální, některé vertikální a když pak majitel koupí škrabadlo vertikální, kočce která škrábe horizontálně, nebude ho používat.
Přednesené informace byly velmi zajímavé a podle hodnocení účastníků velmi přínosné i pro zkušené chovatele koček díky tomu, že se dozvěděli nové poznatky ze světa koček. Vzhledem k velkému zájmu plánujeme další pokračování s více informacemi o poruchách chování a výcviku koček. Simultánní překlad z anglického jazyka zajistil MVDr. Radek Kašpar.
MVDr. Martina Načeradská