Stěžejním bodem při terapii idiopatické IBD byla vždy imunosuprese. Navzdory představě, že IBD znamená ztrátu imunologické tolerance k normální intestinální mikroflóře, není samotná léčba antibiotiky účinná. Navíc může být přítomna i ztráta tolerance k antigenům v potravě.
V terapii IBD je nápomocná i vysoce stravitelná dieta s omezením tuků, taková strava nezatěžuje tolik narušené střevo a měla by obsahovat optimální poměr omega-3 a omega-6 mastných kyselin, vlákniny, mikroživin a dalších složek, nezbytných pro správnou funkci střev. Dobrá odpověď na eliminační dietu ukazuje spíše na potravní senzitivitu než na IBD. Nedávné studie prokázaly dobrou klinickou odezvu na hydrolyzovanou dietu u případů, kde předtím proběhla imunosuprese. Prednisolon a methylprednisolon představují první volbu imunosupresiv u psů a koček. Dexamethason má obdobné imunosupresivní účinky, ale také negativní vliv na enzymatickou aktivitu buněk kartáčového lemu a není proto doporučován. Mechanismus působení prednisolonu prostřednictvím vazby na transkripční faktory a inhibice tumor nekrosis faktoru (TNF)-alfa m RNA transkripce je nyní předmětem mnoha studií. Cílem terapie je vždy docílit nejnižší možné efektivní dávky.
Vedlejší účinky a obecně suprese hypotalamo-hypofyzární osy prednisolonem vedou ke snaze nalézt šetrnější steroid. Pro humánní IBD (Crohnova choroba) byl vyvinut budesonid ve formě enterosolventních tablet, takže k jeho uvolnění dochází až v distální části tenkého střeva a potom je takřka kompletně degradován first-pass efektem v játrech. S určitým úspěchem byl budesonid podáván psům a kočkám s IBD, není ale jasné dávkování a problémem je steroidní hepatopatie a celkové nežádoucí účinky.
Azathioprin je imunosupresivum, které nepatří mezi léky první volby, ale je vyhrazeno pro pacienty s iatrogenním Cushingovým syndromem. Nástup účinku trvá několik týdnů, proto by u těžkých případů IBD měla být léčba zahájena současně se steroidy a vzhledem k riziku relapsu by neměla být předčasně vysazena. Nežádoucí toxické účinky na kostní dřeň jsou u psů vzácné, ale v individuálních případech bývá jejich nástup velmi rychlý (1-2 týdny). U těchto pacientů pravděpodobně chybí enzym, nezbytný pro degradaci aktivního metabolitu 6-merkaptopurinu. Tento enzym není přítomen ani u koček, proto u nich není azathioprin vůbec doporučován. U koček se k léčbě IBD, kde není dostatečné samotné podávání prednisolonu, používá např. chlorambucil. Použití ciklosporinu, známého svou účinností u KCS nebo anální furunkulózy, vykazuje při léčbě IBD ve studiích různou míru úspěchu.
Jako doplněk imunosupresivní léčby se v případech izolované chronické kolitidy používají deriváty 5-aminosalicylové kyseliny, jako např. sulfasalazin. Bakteriálním působením se v tlustém střevě rozkládá na volnou 5-kyselinu salicylovou, která tím ve vysoké koncentraci působí protizánětlivě přímo lokálně. Bohužel je dobře zdokumentován jako hlavní nežádoucí účinek vznik keratokonjunktivitis sicca.*
Hall, E. J. Management of inflammatory bowel disease. In: Proceedings of the European Veterinary Conference Voorjaarsdagen. Amsterdam, the Netherlands, 2013.
Z anglického originálu přeložila MVDr. Jolana Snížková
