Diabetes mellitus (DM) může způsobit vážné vaskulární komplikace, jako je nefropatie, systémová hypertenze a retinopatie. U psů s experimentálně vyvolaným DM jsou tyto komorbidity dobře popsané a objevovaly se v rozmezí od několika měsíců do 2,5 roku od vzniku onemocnění (v závislosti na použitém modelu).
U psů se spontánním DM se tyto komplikace vyskytují také, ale prevalence, doba jejich nástupu a faktory, které jejich výskyt ovlivňují, nebyly doposud plně objasněny. U lidí s DM jsou vaskulární komplikace velmi významnou příčinou morbidity a mortality. Nefropatie spojená s DM je nejčastější příčinou selhání ledvin u lidí. U 20–40 % lidí s DM I. typu léčených konvenčním způsobem se během 7 až 15 let od stanovení diagnózy objeví mikroalbuminurie, zjevná proteinurie se objevuje u 10 až 20 % případů. Přítomnost mikroalbuminurie předchází rozvoji selhání ledvin u lidí s DM a hypertenze je spojena s progresí onemocnění. Diabetická retinopatie u lidí je významnou příčinou ztráty zraku, u psů však nemá tak velký klinický význam. Účelem této studie tak bylo zjistit výskyt systémové hypertenze, proteinurie a retinopatie ve skupině psů se spontánním DM a vyhodnotit vliv trvání onemocnění (od diagnózy) a kontroly glykemie na rozvoj těchto komplikací.
Do studie byli zařazeni psi, u kterých byl diagnostikován DM méně než před jedním rokem. Diabetes mellitus byl diagnostikován na základě nálezu perzistentní výrazné hyperglykemie a glykosurie u psů s typickými klinickými příznaky. Ze studie byli vyřazeni psi, u kterých byly současně diagnostikovány jiné endokrinopatie, primární onemocnění ledvin nebo psi, u kterých se vyskytlo jiné závažné onemocnění. Psi byli vyšetřeni při diagnóze a následně vždy po šesti měsících. Bylo provedeno klinické vyšetření, oftalmologické vyšetření, měření tlaku oscilometrickou metodou, vyšetření krve (hematologické a biochemické vyšetření, stanovení fruktosaminů), vyšetření moči získané cystocentézou (standardní vyšetření, kultivace moči, zjištění mikroalbuminurie a stanovení proteinu ke kreatininu) a oftalmologické vyšetření. Majitelé současně vyplnili dotazník týkající se změn v příjmu krmiva a vody, frekvence močení a celkové aktivity. Hypertenze byla definovaná jako tlak krve vyšší než 150/95 mm Hg. Retinopatie byla definovaná jako přítomnost petechiálních retinálních krvácenin nebo mikroaneurysmat.
Do studie bylo zařazeno 17 psů, jednalo se o devět kastrovaných psů, pět kastrovaných fen a tři nekastrované psy. Ve skupině byli nejčastěji zastoupeni kříženci (5x), dále malí knírači, labradoři a yorkshire teriéři. V době diagnózy byl průměrný věk 6,8 ± 2,6 roku. Šest psů ze skupiny nedokončilo studii: ve čtyřech případech majitelé nechtěli ve studii pokračovat, jeden pacient z neznámých příčin uhynul a jeden byl utracen pro výskyt neurologických příznaků. U zbylých 11 psů byla v 55 % případů zjištěna systolická hypertenze, u 64 % psů pak hypertenze diastolická. Prevalence mikroalbuminurie byla 73 % a zvýšený poměr proteinu ke kreatininu v moči byl nalezen u 55 % psů. Retinopatie byla zaznamenána u 20 % psů. Nebyl zjištěn signifikantní vliv délky trvání onemocnění nebo kontroly glykemie na vznik sledovaných komplikací. Současně nebyly identifikovány vztahy mezi tlakem krve, množstvím albuminu v moči, poměrem proteinu ke kreatininu v moči a vznikem retinopatie.*
Herring, I. P., Panciera, D. L., Werre, S. R. Longitudinal prevalence of hypertension, proteinuria, and retinopathy in dogs with spontaneous diabetes mellitus. J Vet Intern Med 2014;28:488-495.
Z anglického originálu přeložila MVDr. Simona Králová-Kovaříková
