10.02.2015 | 09:02
Autor:
Kategorie:
Štítky:

Periodontální onemocnění u malých kníračů

Periodontální onemocnění je nejčastějším problémem dutiny ústní u psů a jeho prevalence se podle výsledků různých studií pohybuje v rozmezí 44 – 63,6 %. Výskyt a závažnost onemocnění se zvyšuje s věkem.

 

 U pudlů bylo zjištěno, že 90 % jedinců mladších čtyř let a všichni psi starší než čtyři roky mělo minimálně jeden zub postižený onemocněním závěsného aparátu. Studie prováděná na bíglech ukázala, že u všech psů bez ohledu na věk byla na základě krvácení diagnostikována gingivitida. V případě 162 psů různých plemen byla marginální periodontitida zjištěna u 37 % jedinců mladších dvou let, u tří- až pětiletých psů to bylo již 55,2 % a psů starších šesti let již byla incidence 82,3 %. Periodontitida je častější u malých plemen psů. Významnější postižení je popisováno u brachycefalických plemen.

Cílem této studie bylo popsat výskyt a progresi gingivitidy a periodontitidy u malých kníračů. Do studie bylo zařazeno 52 malých kníračů ve věku 1,3–6,9 roku s průměrnou hmotností 8,8 kg. Jednalo se o 28 fen (19 kastrovaných, 9 nekastrovaných) a 24 psů (všichni kastrovaní). U všech psů se obden čistily zuby přibližně od jednoho roku věku. Čištění zubů bylo ukončeno jeden týden (u 42 psů) nebo 18 týdnů (u 10 psů) před zařazením do studie a prvním vyšetřením zubů. U všech psů bylo před zařazením do studie provedeno celkové klinické vyšetření, rutinní vyšetření krve a zhodnocení anamnézy. Vyšetření zubů probíhalo v celkové anestezii. Na vyšetření se podílelo celkem šest lidí, každý pes byl po celou dobu studie hodnocen jedním člověkem. Hodnotitelé si nemohli prohlížet předchozí záznamy.

Každý zub byl hodnocen samostatně. Pomocí parodontální sondy byl posuzován gingivální okraj. Stav dásní byl popisován pomocí pětistupňové škály: G0 – bez gingivitidy, růžové nebo pigmentované zdravé dásně, bez zánětu nebo krvácení; G1 – velmi mírná gingivitida, dásně oteklé, červené, bez krvácení; G2 – mírná gingivitis, dásně červené, oteklé, s krvácením po sondáži; G3 – střední gingivitis, dásně červené, oteklé, s okamžitým krvácením při sondáži; G4 – vážní gingivitis, ulcerace, spontánní krvácení, profuzní krvácení při sondáži. Zaznamenána byla hloubka parodontální kapsy a tloušťka gingivy. Každý pes byl vyšetřován v odstupu šest týdnů a to po dobu až 60 týdnů (trvání celé studie). Jakmile bylo zjištěno periodontální onemocnění, zub byl ošetřen tak, aby se zabránilo progresi onemocnění a takový už nebyl znovu do studie zařazen. Postižené zuby byly takto ošetřovány při pravidelných kontrolách až do doby, než pacient opustil studii. Jakmile došlo k rozvoji periodontálního onemocnění u více než 12 zubů, pes byl ze studie vyloučen. Počet kontrol, které byly u jednotlivých psů provedeny, se pohyboval v rozmezí 3–11 vyšetření během 60 týdnů. Počet zubů u jednoho psa, u kterých došlo k progresi periodontitidy, kolísal od 0 do 21.

U všech psů byla při prvním vyšetření zjištěna gingivitida. Periodontitidou byly nejčastěji postiženy řezáky, nejméně často špičáky. Při posuzování jednotlivých zubů dolní čelisti byly postihovány nejméně často špičáky, mírná periodontitida byla zjišťována u 1., 2. a 3. premoláru a 2. a 3. moláru. Významná periodontitida postihovala všechny řezáky a 4. premolár a 1. molár. Podobný vzorec se opakoval i u zubů horní čelisti. Periodontitida postihovala řezáky zejména na palatální/linguální straně, u premolárů na distální straně, zatímco u molárů byla zjišťována na meziální a palatální/linguální straně.

Byl zjištěn významný lineární vliv věku na čas, který je nutný pro progresi k periodontitidě, u starších psů je progrese signifikantně rychlejší. S každým rokem věku se doba progrese zkracovala o 5,5 týdne. U zubů s nejvyšším výskytem periodontitidy je současně zjišťována nejrychlejší progrese.

Výsledky ukazují, že u těchto plemen dochází k rozvoji gingivitidy již ve velmi mladém věku, pokud není dodržována zubní hygiena. Gingivitida však nemusí vždy vyústit v periodontitidu. Ze všech zubů s periodontitidou tvořily více než polovinu (54 %) řezáky. Linguální strana řezáků byla postihována častěji. Pouze u jednoho psa z celé skupiny nedošlo během 60 týdnů k rozvoji periodontitidy u žádného zubu.

Na základě výsledků této studie je zřejmé, že chybějící účinná péče o dutinu ústní vede k rychlému rozvoji periodontálního onemocnění. To pokud není řešeno, může dále progredovat a vyústit ke ztrátě zubů a přispět k významnému diskomfortu pacienta. Podle dřívějších studií je periodontitida spojována s dalšími systémovými chorobami, jako jsou endokarditida nebo onemocnění ledvin a jater. Je tedy nutné udržovat závěsný aparát zubu v pořádku. Toho se dosáhne pravidelnou péčí o dutinu ústní a ideálně četnými prohlídkami zubů. Výsledky této studie naznačují, že prohlídky zubů by měly být prováděny minimálně dvakrát do roka tak, aby se onemocnění zachytilo v časné fázi. Můžeme předpokládat, že podobně by se mělo postupovat i u dalších malých nebo toy plemen psů.*

 

Marshall, M. D., Wallis, C. V., Milella, L., Colyer, A., Tweedie, A. D., Harris, S. A longitudinal assessment of periodontal disease in 52 miniature schnauzers. BMC Vet Res 2014;10:166.

Z anglického originálu přeložila MVDr. Simona Králová-Kovaříková

Napsat komentář

Napsat komentář

deník / newsletter

Odesláním souhlasíte se zpracováním osobních údajů za účelem zasílání obchodních sdělení.
Copyright © 2024 Profi Press s.r.o.
crossmenuchevron-down