Krmení psů a koček syrovou stravou se začalo rozmáhat v 90. letech po vydání knihy s touto tematikou od australského veterináře a zkratka BARF (Biologically Appropriate Raw Food nebo Bones and Raw Food) se rozšířila po celém světě, je založena na principu predátor – kořist a sestává v krmení především syrovým masem s významným podílem kostí a orgánů, jako doplněk se používá ovoce, zelenina, ořechy, oleje a byliny, v malém množství i vejce a mléčné produkty.
Obilniny nejsou doporučovány, i když jiné zdroje sacharidů někdy povoleny jsou (brambory, luštěniny). Umělé doplňky jsou zakázané (minerální či vitaminové přípravky), na trhu ale existuje řada produktů, určených právě jako doplněk k BARFu. Nejčastěji začne chovatel krmit BARFem, protože chce pro své zvíře přírodnější a zdravější výživu, další důvody mohou být chronické nemoci (kožní, gastrointestinální, alergie) a nedůvěra v komerční krmiva, která údajně obsahují odpadní materiály a chemické složky a způsobují podle propagátorů řadu nemocí. Informační zdroje jsou pro majitele převážně internet a knihy, bohužel jsou tyto zdroje psány často laiky a obsahují zavádějící a nepřesné informace, i když mohou být prezentovány velmi vědecky. BARF je často propagováno velmi emotivně a slibuje vyřešení všech nemocí, problémů a behaviorálních abnormalit. U některých majitelů vyvolávají propagátoři BARFu přesvědčení, že krmení komerční dietou jejich zvířeti ublíží.
Je třeba zdůraznit, že neexistuje vědecká studie o dlouhodobém krmení syrové stravy, diskuse o výhodách a nevýhodách může být tedy založena jen na základě znalostí dietetiky a nutriční fyziologie. Dále jsou uvedeny často citované výhody krmení BARFem spolu s vysvětlením: Známý původ a složení krmiva, což snadno vyloučí neoblíbené krmivo či alergen. Absence aditiv – chovatelé často považují aditiva za něco velmi špatného a chemického, často je nadhodnoceno přidávání ochucovadel do komerčních diet, která zvýší chutnost jinak nekvalitní suroviny, dokonce údajně mohou i za závislost na daném krmivu. Mnoho chovatelů nechápe, že mezi aditiva patří i vitaminy a stopové prvky a že všechna aditiva musí splňovat legislativní normy dané země. Zákaz obilnin - myšlenka, že gluteny a obilniny obecně jsou pro psy a kočky devastující, je další oblíbený argument bez vědeckého základu. Před rozmachem komerčního krmiva bylo mnoho psů krmeno velkým množstvím obilnin (pečivo, pamlsky), podle posledních studií došlo u psů ke genetické adaptaci na obilniny, i kočky dokážou v menší míře metabolizovat sacharidy, obilninám je tedy nutné se vyhýbat jen u vzácných případů glutenové intolerance. Efekt tepelného poškození živin je dalším argumentem, je nepochybné, že některé živiny (vitaminy skupiny B a vitamin A) nejsou tepelně stabilní, přísun lze však snadno zajistit jejich přidáním až po zahřátí. Dostupnost některých aminokyselin (lyzin) je zahřátím snížena, v praxi však k deficitu esenciálních aminokyselin nedochází, protože zvířata jsou krmena kvalitním zdrojem proteinu. Destrukce enzymů je také často citována, chovatelé se pak nesprávně domnívají, že enzymy obsažené v krmivu jsou nezbytné k trávení. Další uváděnou výhodou je menší obsah trusu a jeho lepší kvalita, BARF strava je obvykle vysoce stravitelná a obecně lépe stravitelná než komerční krmiva nízké kvality. Lepší stav zubů díky zvýšenému žvýkání je zřejmě správnou domněnkou, protože se tím posiluje periodont a stírá povrch zubů, při kousání kostí ale může dojít k úrazům.
Většina citovaných pozitivních efektů, jako je zářivá srst, živější chování a lepší konstituce, jsou subjektivní dojmy a jejich objektivní průkaz není snadný. Nutriční deficity nebo krmení nevhodného krmiva danému jedinci jistě mohou vyvolat symptomy, jako je snížená chuť k jídlu, poruchy trávení a kožní problémy, což ovšem může být vyvoláno i řadou onemocnění. Zdá se, že majitelé zvířat jsou nyní velmi citliví na téma intolerance krmiva z komerčních diet a při obtížích svého zvířete přechází sami na syrovou stravu bez zvážení dalších možných příčin.
Rizika krmení syrovou stravou představují čtyři skupiny problémů: nutriční nerovnováha, hygienická rizika ze syrového masa, problémy ze syrových kostí a nevhodné a škodlivé ingredience. Zastánci tvrdí, že krmivo blízké přirozené stravě automaticky pokryje nutriční požadavky a umělé přídavky nejsou nutné, někdy jsou až považovány za škodlivé. Obecně u jakékoliv stravy může organismus přijímat jen ty živiny, které jsou skutečně v krmivu obsaženy, znalost nutričního složení složek krmiva a jejich kombinace je pro sestavení krmné dávky nezbytná. O krmení BARFem je mnoho knih s recepty, ale mnohé informace jsou v nich nesprávné, např. doporučení příliš velkého obsahu proteinu (pro zdravé psy by neměl být nebezpečný, ale u starších zvířat nebo při onemocnění ledvin či jater nevhodné), nízký obsah proteinů (např. pokud je zkrmováno maso s vysokým podílem tuku), příliš vysoký podíl tuku (nad 30 % v sušině zvyšuje riziko pankreatitidy), špatné množství vápníku nebo jeho poměr s fosforem (vysoký i nízký obsah, rizikové hlavně u rostoucích štěňat), špatná dávka vitaminu A (nízká i vysoká, kočky neumějí konvertovat karotenoidy na vit A), deficit vitaminu E, deficit vitaminu D (někdy je uváděno, že jej kočky a psi nepotřebují a umí si jej vytvořit, což není pravda), nedostatek stopových prvků (zinek, měď, jod, mangan) a použití nepotřebných nebo škodlivých přídavků.
Mezi majiteli psů jsou populární různé potravní doplňky, založené na bylinách, řasách a dalších podobných komponentech, které mají jako přírodní zdroje zajistit vitalitu. Výrobci často ani neudávají u takových přípravků přesné složení, obsah stopových prvků se přitom může velmi lišit, např. u produktů z mořských řas (Ascophyllum nodosum) bývá obsažen jod, což u sladkovodních (Spirulina, Chlorella) není. Nelze ani vyloučit možné nežádoucí reakce a interakce.
Hygienická rizika ze syrového masa zahrnují viry, bakterie a parazity. Smrtelné riziko mezi viry představuje virus Aujezskyho choroby ve vepřovém mase, z bakteriálních patogenů může jít o druhy E. coli, Salmonella, Campylobacter a Yersinia, z parazitů např. Echinococcus. Zvažovat je třeba riziko i pro osoby, zpracovávající syrové maso, je možný přenos tuberkulózy, tularemie a toxoplasmózy. Příznivci BARFu argumentují tím, že psi a kočky jsou vůči těmto patogenům imunní, je pravda, že se u nich v porovnání s humánní medicínou méně často objevují gastroenteritidy, vyvolané Salmonellou nebo E. coli, ale vnímaví jsou k těmto infekcím rovněž a jsou popsány i případy septikemie, zvýšené riziko mají imunokompromitovaní jedinci. Větší riziko je ohrožení lidského zdraví, nejen přímou manipulací se syrovým masem, ale krmená zvířata se mohou stát asymptomatickými přenašeči patogenů, např. Salmonella přetrvává v trusu několik týdnů a může dojít ke kontaminaci kůže zvířete, míst odpočinku a celé domácnosti. Téměř ve všech publikacích o BARFu se význam zdravotních rizik podceňuje, zřejmě protože jsou potraviny nyní obecně velmi bezpečné, syrové maso pro zvířata ale často nepochází ze zdrojů pro lidskou výživu, navíc jsou nyní i e-shopy, zasílající maso a masné výrobky v mraženém stavu, tyto ale nesplňují parametry pro lidskou výživu, takže nelze zjistit, zda jsou dodržována pravidla dezinfekce a skladovacích teplot. Některé zdroje uvádějí silnou bakteriální kontaminaci prodávaných syrových diet. Další riziko představují syrové kosti, mohou způsobit poranění dutiny ústní, fraktury zubů, uvíznout v krku nebo jícnu, vyvolat konstipaci, ileus nebo i perforaci GIT. Neexistují přesná data o případném vyšším výskytu těchto problémů v souvislosti se vzrůstajícím trendem krmení BARFem, ale někteří lékaři a kliniky je subjektivně hodnotí v poslední době jako častější. Při přípravě domácí stravy existuje také riziko použití nevhodných nebo škodlivých doplňků, i když vzrůstá povědomí chovatelů o negativních dopadech např. čokolády, hroznů či cibule. Další produkty jsou ale naopak někdy doporučovány, příkladem je česnek, který je hodnocen jako zdraví prospěšný s repelentními účinky na ektoparazity, nejen že takový účinek není prokázán, ale česnek poškozuje červené krvinky, stejně tak medvědí česnek nebo pažitka jsou někdy krmeny jako zdravé bylinné doplňky. Zastánci argumentují podáváním jen velmi malých dávek pod toxickou hranicí, vliv dlouhodobého podávání v malých dávkách ale zkoumán nebyl, a proto by podávání rostlin, příbuzných česneku nebo cibuli nemělo být doporučováno. Další nevhodná krmiva jsou vejce (syrová obsahují avidin, který váže biotin a vede k jeho deficitu, bílek obsahuje inhibitor trypsinu, narušuje trávení proteinu), ryby (mnoho syrových ryb obsahuje thiaminázu, která ničí thiamin a také trimethylamin, což je organická sloučenina, vázající železo a při dlouhodobém podávání může vést k anémii), fazole (obsahují lektiny a taniny, které narušují sliznici střeva a kyanogenní glykosidy, uvařené nebo tepelně ošetřené jsou bezpečné), maniok (syrový obsahuje kyanogenní glykosidy, po uvaření neškodný). V souvislosti s krmením BARFem může vznikat thyreotoxikóza, studiemi potvrzený vznik hyperthyreozy po zkrmování štítné žlázy, hormony štítné žlázy jsou termostabilní, takže problém by nastal i po uvaření, v BARFu se ale často používá maso z hlavy a krku, v tomto ohledu jsou nebezpečné i kousací pamlsky ze sušených tracheí a hrtanů. Dávka nutná k vyvolání není známá a u koček není thyreotoxikóza popsána, protože jsou tyto produkty kočkám krmeny jen vzácně. Některé propagační materiály BARFu uvádějí, že po přechodu na syrovou stravu může zvíře vykazovat zažívací obtíže a kožní změny, což je deklarováno jako detoxikace a odstraňování škodlivých chemikálií, které zvíře přijímalo v kupované granulované stravě. Tato teorie pochází z alternativní medicíny a nemá vědecké opodstatnění, kožní i zažívací problémy mohou být příznakem intolerance krmiva a poukazují pouze na to, jak jsou chovatelé o BARFu přesvědčeni, když i takové příznaky považují za prospěšné. Pokud je BARFem krmeno nemocné zvíře, je nutné zhodnotit, zda je takový typ stravy (vysoký podíl bílkovin a tuků, vysoké hodnoty vápníku a fosforu, hygienická rizika) při daném onemocnění vhodný. Při gastrointestinálním onemocnění při narušení intestinální flóry a možné zvýšené permeabilitě intestinální mukózy by neměla být syrová strava podávána (zejména při hematemezi a hemoragickém průjmu), protože zvyšuje riziko infekce. Syrová strava může být vhodná u zvířat s diabetem (vlákninu lze přidat jako otruby nebo celulozu) nebo při snižování hmotnosti. Při selhání ledvin je BARF kontraindikováno (vysoký obsah proteinu a fosforu). Při neoplaziích majitelé často hledají zázračné uzdravení a mohou vyžadovat speciální krmení, při imunosupresi představuje syrové maso zvýšené riziko infekce, sacharidy jsou doporučovány pro podporu jaterní funkce a také jako pohotový zdroj energie. Samotná změna stravy může představovat další stres navíc.
BARF je jedna z možností výživy psů a koček, spojená s různými riziky, která je třeba chovatelům vysvětlit, ale je třeba zohlednit i názor chovatele. Majitelé zvířat chtějí pro své svěřence to nejlepší, ale často nevolí podle objektivních kritérií a jsou velmi ovlivněni internetem, reklamou a dalšími chovateli. Je nezbytné obezřetně volit zdroj a složení krmiva, protože recepty a doporučení na internetu a v oblíbených knihách jsou málokdy korektní. Je nutné sledovat hygienická kritéria a omezit rizika bakteriální kontaminace a vyvarovat se zkrmování štítné žlázy. BARF by neměl být doporučen, pokud v domácnosti se zvířetem žijí rizikové osoby (děti, těhotné ženy, senioři nebo chronicky nemocní lidé) ani pokud zvíře s takovými osobami přichází do styku (např. terapeutičtí psi).*
Handl S. The BARF trend – advantages, drawbacks and risks. Vet Focus 2014;24(3):16-23.
Z anglického originálu přeložila MVDr. Jolana Snížková
