Jak být společnosti ještě prospěšnější, jak účinně spolupracovat, jak neztratit tvář a jak vzdorovat snahám zužovat pohled na veterinární lékaře i jejich profesní záběr? Tak taková byla témata schůzky, která se konala 25. února v novém sídle Komory veterinárních lékařů ČR (KVL) pod heslem: Současnost a budoucnost veterinární profese v ČR.
Schůzku svolal prezident komory MVDr. Karel Daniel a zúčastnili se jí zástupci KVL, Veterinární a farmaceutické univerzity (VFU), Státní veterinární správy, Ústavu pro státní kontrolu veterinárních biopreparátů a léčiv (ÚSKVBL), Štátnej potravinovej a veterinární správy (ŠPVS) a slovenské KVL a distributorů veterinárních léčiv.
Veterináři soukromí i státní si dobře uvědomují, že veřejnost je vnímá zejména jako ty, kdo mají v péči zdraví zvířat jak v chovech zájmových, tak hospodářských, ano v tomto pořadí. Ale také jako činitele, kteří mají nezastupitelný vliv na zdravotní nezávadnost potravin, a tudíž i na zdraví lidí.
Ovšem jedna věc je pohled veřejnosti, s ním veterináři žádný „problém“ nemají, ale problematické bývají různé zájmové skupiny, chovatelé, výrobci a obchodníci, kteří usilují o „zjednodušení, racionalizaci a snížení zatížení producentů“ na úkor veterinárního dozoru
a veterinární péče vůbec.
Karel Daniel uvedl, že váha KVL vzrůstá, na počátku devadesátých let měla 2 300 členů a dnes již 3600, převážně soukromých veterinárních lékařů. Zájem o studium veterinární medicíny je obrovský, jak potvrzuje i děkanka VFU Bohunka Tremlová. Do prvního ročníku se hlásí více než 900 uchazečů, přijato bývá zhruba 150 a absolvuje 50. Avšak i tito absolventi, tedy především jde o absolventky, však mají velkou potíž najít uplatnění, a to jak v soukromé sféře, tak ve státní správě. Ano, veterinární studium je výborná příprava pro život, ale v praxi bývají absolventi často bezradní, vyžadují na svoji činnost schválené standardy a návody. Praktické uplatnění vyžaduje kromě výborných znalostí teorie i lepší zvládnutí dovedností pro klinickou praxi. K tomu mají napomoci nové speciální předměty.
Veterinární profese, má-li být více prospěšná společnosti obecně, ale především chovatelům a svým pacientům, musí postupovat jednotně. To uvedl jak prezident KVL Karel Daniel, tak profesor Alfred Hera, šéf ÚSKVBL. A na základě svých zkušeností to potvrdili i slovenští kolegové, profesor Jozef Bíreš, šéf ŠVPS, a prezident slovenské KVL Tibor Brauner. Veterinární stav by měl ještě více a lépe spolupracovat a společně usilovat o to, aby v zájmu „úspory peněz, času a práce“ - zejména na úrovni tvorby legislativy EU, ale i na úrovni národní, nebyla oklešťována kvalita veterinární péče ani systém veterinárního dozoru.
Na schůzce v Brně byla domluvena pravidelná spolupráce, formální i neformální. A co je cílem? Aby si mezinárodní i státní instituce, chovatelé, producenti i zpracovatelé uvědomovali, že veterinární a hygienický dozor, péče o zvířata a prosazování dnes tak aktuální antibiotické politiky, tolik prospěšné jak pro zdraví zvířat, tak pro zdravotní nezávadnost potravin, a tím i pro zdraví lidí, vyžaduje vysokou odbornost. Proto je nezbytné, aby ho vykonávali kvalifikovaní veterinární lékaři.
V ČR totiž již dlouho nepropukla žádná nebezpečná nákaza zvířat, ani nákaza přenosná ze zvířat na lidi, a proto se současná příznivá situace považuje jaksi za samozřejmou. „A když se nic neděje, nejsou ti veterináři skoro zbyteční?“ A to je pak argumentem pro představy, že by přece bylo možné nahradit jak soukromé, tak úřední veterinární lékaře „pověřenými osobami“, a ušetřilo by se za drahé a stále se vzdělávající veterinární lékaře. Jenže to je veliký omyl. Neušetřilo „by se“. Jen „by se ohrozilo“... Kdeco. A především lidské zdraví.*
Josef Duben
PR KVL ČR
