Dermatofytóza je kožní infekční onemocnění způsobené třemi druhy keratinofilních hub: Microsporum spp., Trichophyton spp. a Epidermophyton spp. Dermatofyta postihují chlupy, stratum corneum kůže, nehty nebo drápy lidí či zvířat.
Nodulární dermatofytóza, také známá jako „kerion”, je dobře popsaný klinický projev tohoto onemocnění u psů. Je charakterizována solitárním nebo méně často multipním erytematózním, alopetickým, kopulovitým nodulem s exudátem na povrchu. Histopatologicky se jedná o granulom nebo pyogranulom s fragmenty chlupů obsahujícími spory hub.
Diagnostika tohoto onemocnění může být obtížná a často je zapotřebí histopatologické vyšetření bioptovaných preparátů, protože kultivace plísní v některých případech přináší negativní výsledky.
Mezi nejčastější původce nodulární dermatofytózy u psů patří Microsporum gypseum, Trichophyton mentagrophytes a Microsporum canis. U koček je toto onemocnění vzácné. Přes velmi dobře popsané klinické a histologické nálezy a relativně častý výskyt je v literatuře jen velmi málo prací s touto tematikou, s výjimkou jednotlivých kazuistik.
Do studie bylo zařazeno 23 psů různého věku (3 měsíce až 10 let), různého plemene a pohlaví s výskytem jednotlivých nebo multipních nodulů. Šest psů (26 %) bylo mladších 12 měsíců.
U všech pacientů byla odebrána podrobná anamnéza, provedeno kompletní klinické a dermatologické vyšetření (vyšetření Woodovou lampou, trichoskopie, vyšetření hlubokého kožního seškrabu, cytologické vyšetření exudátu z nodulů a mykologická kultivace). V případě negativních výsledků všech těchto vyšetření byla provedena také 6mm punch biopsie. Noduly byly nejčastěji lokalizovány na hlavě, krku, hrudních a pánevních končetinách.
U všech případů bylo vyšetření Woodovou lampou negativní. Mikroskopie vytrhaných chlupů byla pozitivní na artrospory nebo hyfy u osmi psů (34 %). U kožních seškrabů pozitivita dosáhla 52 % (12 psů). Cytologie otiskového preparátu byla pozitivní ve 21 případech (91 %).
Mykologická kultivace byla pozitivní u 17 (74 %) případů. M. canis bylo izolováno ze 16 psů a M. gypseum z jednoho psa. Kultivace byla negativní v šesti případech a čtyři z těchto psů již byli lokálně přeléčeni chlorhexidinem nebo povidon jodidem. U dvou případů byla definitivní diagnóza stanovena až na základě histopatologického vyšetření.
Pacienti byli léčeni 4 až 8 týdnů itraconazolem nebo ketokonazolem až do úplného vymizení lézí a negativní kultivace. U osmi psů byla přeléčena antibiotiky také sekundární bakteriální infekce. U žádného pacienta nebyl pozorován návrat onemocnění, taktéž nedošlo k nakažení majitele či ostatních zvířat. Žádné preventivní opatření k zabránění přenosu infekce nebylo provedeno.
Nejčastějším původcem nodulární dermatofytózy psů bylo v této studii M. canis (16 psů), M. gypseum bylo nalezo u jednoho pacienta. V šesti případech nebyl kultivací původce identifikován a diagnóza byla stanovena pomocí cytologie otiskového preparátu. Nebyla nalezena plemenná predispozice ani vliv pohlaví. V literatuře je dermatofytóza častěji popisována u psů mladších jednoho roku. V této studii bylo toto onemocnění diagnostikováno u psů různého věku. Bohužel nebylo možné zjistit zdroj infekce u psů.
Klinická prezentace nodulární dermatofytózy většinou zahrnuje jednotlivé noduly na obličeji a na pánevních končetinách. Dva a více nodulů mělo 48 % pacientů a nejčastěji postiženým místem byla hlava, krk a končetiny.
Lokalizace patogenu v dermis činí diagnostiku nodulární dermatofytózy obtížnou. Diagnostické testy rutině používané pro mykologické infekce (vyšetření Woodovou lampou, mikroskopické vyšetření chlupů, mykologická kultivace) mohou být negativní a k potvrzení diagnostiky je nezbytné histopatologické vyšetření biopsií.
Nejužitečnější metodou pro diagnostiku nodulární dermatofytózy bylo v této studii cytologické vyšetření exsudátu z lézí, které prokázalo artrospory plísní v 91 % případů (21 případů z 23). Ostatní případy vyžadovaly ke stanovení diagnózy histopatologické vyšetření.
Výhodou cytologie je také možnost zhodnocení sekundární bakteriální infekce a v indikovaných případech nasazení antibiotické léčby. Cytologické vyšetření můžeme tedy zařadit do diagnostického panelu mykotických infekcí prezentujících se exsudativními nodulárními lézemi.
Předpokládá se, že silná zánětlivá reakce přispívá ke spontánnímu uzdravení tohoto onemocnění, které bývá běžně pozorováno. Léčba některými autory není považována za nezbytnou.
Všem pacientům byly podány antimykotické léky se systémovým účinkem a uzdravili se během 4 až 8 týdnů. Je pravděpodobné, že by u psů došlo ke spontánnímu uzdravení, avšak autoři nechtěli nechat potenciálně zoonotické onemocnění bez léčby.*
Cornegliani, L., Persico, P., Colombo, S. Canine nodular dermatophytosis (kerion): 23 cases.
Vet Dermatol 2009;20(3):185-90.
Z anglického originálu přeložila MVDr. Petra Malátková
