Klinický význam: DLSS vyvolává pouze mírné neurologické lokomoční deficity a nemůže být zodpovědné za těžkou ataxii nebo parézu. V případech lumbosakrální bolesti spojené s těžkou ataxií může být DLSS přítomna, ale hlavní patologie bude lokalizovaná v oblasti T3-L3. Degenerativní myelopatie a chronická herniace disku jsou patologické stavy, které nebývají bolestivé na palpaci, což by se při další diferenciální diagnostice mělo zvažovat.
Jedná se o nějčastější onemocnění periferního nervového systému u starších psů středních a velkých plemen, postižen je obvykle intervertebrální prostor L7 a S1 včetně souvisejících ligament. U většiny psů je mícha ukončena na úrovni L6, DLSS vzniká při stenóze lumbosakrálního páteřního kanálu, což vede ke kompresi cév a nervů formujících cauda equina. Výsledkem léze lokalizované v oblasti L7-S1 je postižení dolního motoneuronu. Anatomicky budou zahrnuty: nervus sciaticus (L6-L7-S1), poskytující motorickou inervaci svalům semimembranosus a biceps femoris, distálně se větví na nervus tibialis (inervuje gastrocnemius, popliteální sval a superficiální a hluboký ohybač prstu) a nervus peroneus (inervuje tibialis cranialis, fibularis longus a dlouhý digitální extenzor). Tento nervový komplex zajišťuje i senzorickou inervaci pánevních končetin distálně od kolene s výjimkou povrchové mediální oblasti, inervované n. saphenus z femorálního nervu.
Nervus pudendus (S1-S2-S3) motoricky inervuje zevní anální svěrač a kaudální rektální sval, senzoricky inervuje prepucium, perineum, vulvu a skrotum. N. pelvicus (S1-S2-S3) inervuje hladké svaly močového měchýře a rekta. Kaudální nervy (Cd1-Cd5) motoricky i senzoricky inervují ocas.
Hlavní a zásadní klinický příznak je lumbosakrální bolestivost. Původ bolesti lze snadno vysvětlit drážděním a kompresí lumbosakrálních nervů a inervovaných okolních struktur (ligamentum longitudinale dorsalis a ligamentum flavum), ale i degenerativními změnami vertebrálních kloubů (artróza) a intervertebrálních disků (annulus fibrosus a vertebrální krycí ploténky). V časném stadiu nebývá bolest majitelem pozorována, bývá popisována neochota k pohybu (pes obvykle odmítá chůzi do schodů, vyskakování do auta atd.). Při neurologickém vyšetření lze bolest vyvolat následující manipulací: energický tlak na L7-S1 kloub, který vede k bolestivé reakci, usednutí, dále výrazná extenze ocasu se současným tlakem na lumbosakrální oblast nebo bez něj a dále hyperextenze pánevních končetin (projev bolesti zde nemusí znamenat jen DLSS, ale například i koxartrózu, takže má tento test nižší senzitivitu).
Mírná svalová slabost je dalším nálezem, klouby jsou v mírně větší flexi, což ztěžuje vstávání. U svalů ocasu může být paréza s nižším nesením ocasu a sníženým tonem, paréza pánevních končetin je méně častá. Bolestivost a slabost jsou tedy časné příznaky DLSS a velmi často zůstávají i příznaky jedinými. V pozdějších stadiích nemoci se mohou rozvinout další problémy, jako je atrofie svalových skupin inervovaných n. sciaticus. Postižena může být celá svalovina pánevní končetiny, častěji je ale atrofie pozorována u m. tibialis cranialis a méně často u skupiny hamstringů. Méně často je postižen m. quadriceps (jen atrofie z nepoužívání), protože ten je inervován femorálním nervem, citlivost zůstává zachována. Bývají propriocepční deficity, bývá snížen flexorový reflex, ale zcela vymizelý je jen výjimečně (normální reakce je silná retrakce pánevních končetin, při DLSS není narušena flexe kyčelního kloubu, zato je snížená nebo vymizelá flexe kolenních a tarzálních kloubů). Tibialis cranialis reflex bývá normální nebo snížený, patelární reflex normální nebo se může jevit i zvýšený (pseudohyperreflexie). Perineální reflex může být někdy snížený s dilatovaným anem. Inkontinence se vyskytuje spíše v pozdějších stadiích nemoci.*
Forterre F. Clinical signs: is it degenerative lumbosacral stenosis (DLSS)? In: Proceedings of the European college of veterinary surgeons annual scientific meeting, Rome, Italy 2013.
Z anglického originálu přeložila MVDr. Jolana Snížková.
