Leptospiróza je celosvětově rozšířená zoonóza. Povrchové antigeny diferencují rod do více než 200 sérovarů a devíti patogenních druhů.
Rezervoárovými hostiteli dvou nejčastěji zjišťovaných druhů u psů (Leptospira interrogans, L. kirschneri) mohou být různá domácí i divoká zvířata (např. hlodavci, dobytek). Rezervoároví hostitelé jsou obvykle chronicky nebo subklinicky infikovaní. U klinických hostitelů (psi a lidé) se může rozvinout závažné onemocnění. Prevalence leptospirózy se v Severní Americe zvýšila a změnila se i prevalence jednotlivých sérovarů. V minulosti byla u psů zjišťována séroaktivita proti sérovarům Interrogans, Canicola, Icterohemorrhagiae, nyní se jedná spíše o sérovary Pomona, Bratislava, Autumnalis a Grippotyphosa. Pes může být nakažen, dostane-li se do kontaktu s vodou, trávou nebo půdou kontaminovanou močí infikovaných zvířat. Klinické příznaky onemocnění bývají nespecifické a vychází z poškození orgánů (ledvin, jater, reprodukčního aparátu). Typicky se objevuje horečka, bolestivost svalů a kloubů, zvracení, průjem, ikterus, nebo tachypnoe v důsledku krvácení do plic. Závažnost klinických příznaků závisí na věku, stavu imunitního systému, předchozích vakcinacích a na virulenci patogenu.
Pro účely této studie byly vyhodnoceny záznamy veterinárních klinik ve státech California, Michigan, Ohio, Pennsylvania a New York z období červen 2012 – březen 2013. Ze záznamů byli vybráni psi, kteří ve sledovaném období dostali jednu nebo více vakcín (samostatně nebo v kombinaci). Byly sledovány pohlaví, hmotnost, věk, plemeno, aplikovaná vakcína a nástup klinických příznaků spojených s nežádoucími účinky. Majiteli hlášené nežádoucí reakce byly rozděleny do několika kategorií: apatie a inapetence, reakce v místě vpichu (bolestivost, otok, ztráta srsti nebo kulhání) a nespecifické reakce (otok hlavy, hypersalivace, tachypnoe, dyspnoe). Bylo zhodnoceno 130 557 psů, kteří dostali 249 880 vakcín.
Malí i mladí psi jsou leptospirózou také ohroženi, takže rozvoj strategie, jak je bezpečně naočkovat, je velmi důležitá. Možností by mohlo být snížení množství antigenu ve vakcíně pro psy velmi mladé a malé. Výzkum na toto téma by mohl být přínosem. I když bylo zjištěno vyšší riziko nežádoucích reakcí po vakcinaci proti leptospiróze, je toto riziko stále velmi nízké. Tato data tak naznačují, že vakcinovat by se měla všechna zvířata, u kterých existuje riziko nákazy, kromě těch, kde již dříve byly popsány hypersenzitivní reakce.
Strategie pro prevenci nebo management postvakcinačních reakcí může zahrnovat premedikaci pomocí antihistaminik, monitoring psů po očkování nebo vývoj očkovacích látek nebo vakcinačních schémat, které by dovolovaly aplikaci menšího množství antigenu nebo množství adjuvans. Riziko onemocnění a případné smrti v důsledku infekční choroby by mělo být při vakcinacích vždy zvažováno.*
YAO, P.J., STEPHENSON, N., FOLEY, J. E., et al. Incidence rates and risk factors for owner-reported adverse events following vaccination of dogs that did or did not receive a leptospira vaccine. J Am Vet Med Assoc 2015;247:1139-1145.
Z anglického originálu přeložila MVDr. Simona Králová-Kovaříková
