Pediatrická gonadektomie je definována jako ovariektomie, ovariohysterektomie nebo kastrace prováděná ve věku 6-16 týdnů. Gonadektomie je elektivní zákrok a tak by neměla být prováděna na zvířatech, která nejsou zdravá.
Pokud mládě přijímalo kolostrum, není nutné, aby byla před kastrací dokončena vakcinace. Je ale vhodné zvíře ošetřit proti parazitům. Před zákrokem by mělo být provedeno kompletní klinické vyšetření. Štěňata i koťata snáší obvykle anestezii i chirurgický zákrok poměrně dobře a rychle se zotavují. Při anestezii pediatrických pacientů by měl být zvažován stres, hypoglykémie a hypotermie. Pro zmírnění stresu by měla mláďata až do indukce anestezie zůstat ve skupině. Pediatričtí pacienti mají relativně menší množství svalové hmoty a menší zásoby glykogenu ve srovnání s dospělými. Mají tak omezenou možnost zvýšit si glykémii pomocí glykogenolýzy nebo glukoneogeneze. Hladovka před zákrokem tak musí být omezená a zvíře musí být ihned po zotavení nakrmeno. Díky menšímu množství tělesného tuku a většímu tělesnému povrchu, který umožňuje výraznější tepelné ztráty, se objevuje hypotermie. Mláďata by tak měla být umístěna na vyhřívanou podložku a to již od indukce až po zotavení. Chirurgická technika ovariektomie a ovariohysterektomie je stejná jako u dospělých zvířat. U některých zvířat je možné během laparotomie zjistit v dutině břišní větší objem serózní tekutiny. U psů jsou varlata sestouplá v šourku mezi 12. a 14. týdnem věku, u kocourů v době narození. Pokud varlata nesestoupí, je vhodné kastraci posunout do pozdějšího věku. Kastraci velmi malých štěňat lze provádět jako u kocourů, tedy s bilaterální incizí skrota a sekundárním hojením incize nebo preskrotální incizí a subkutikulárním uzávěrem vstřebatelným šicím materiálem jako u dospělých psů.
Výhody kastrace
Primárním benefitem gonadektomie je redukce populace. Kastrace mláďat je v současnosti v USA více prováděna záchrannými organizacemi než veterinárními praxemi (tj. na žádost majitelů). Díky tomu se zamezuje množení v útulcích, zvyšuje se šance na adopci a šance na setrvání v nových domovech.
Kastrace má vliv na chování. Omezují se známky reprodukčního chování: u fen se neobjevují příznaky estru, kastrovaní psi se méně toulají a méně značkují, kastrovaní kocouři také méně značkují a redukuje se sexuální agrese. Gonadektomie neovlivňuje poruchy chování, které nejsou zprostředkovány pohlavními hormony.
Pro feny i kočky je významným přínosem kastrace snížení rizika rozvoje neoplazie mléčné žlázy. Incidence tumorů mléčné žlázy u koček je 2,5 % a téměř výhradně se jedná o maligní adenokarcinom. Výskyt je 7x častější u starších nekastrovaných koček, s nejvýraznějším poklesem výskytu po kastraci provedené ještě před prvním estrem. U fen je incidence tumorů mléčné žlázy 3,4 % a přibližně rovnoměrně jsou zastoupeny benigní fibroadenomy a maligní adenokarcinomy. Výskyt se významně snižuje s kastrací, zejména pokud je provedena před prvním háráním.
Pyometra je poměrně častým problémem starších fen, s výskytem 23-25 % u fen starších 10 let. Ovariohysterektomie v době diagnózy je kurativní, nicméně mortalita může dosahovat až 17 % u psů a 8 % u koček.
Se zvyšujícím se věkem dochází ke zvyšování počtu a velikosti buněk prostaty psů, což se označuje jako benigní hyperplazie prostaty. Klinicky se problém manifestuje u 50 % již ve věku 2-3 let a 75-80 % psů ve věku 6 let. Kastrace je spojena se zmenšením prostaty a vymizením klinických příznaků. U zmenšené prostaty je také menší riziko infekce.
Neoplazie varlat je popisována u 0,9 % psů. Metastázy nejsou časté, kastrace v době diagnózy je kurativní.
Ve velké studii 1660 koček bylo zjištěno, že kastrace před dosažením věku 5,5 měsíce byla spojena se sníženým výskytem astmatu u obou pohlaví a sníženou incidencí abscesů, agrese a značkování močí u kocourů. V rozsáhlé studii 1842 psů byla gonadektomie provedená ve věku do 5,5 měsíce spojená se sníženou frekvencí výskytu epizod separační anxiety a submisivního močení.
Nevýhody kastrace
V souvislosti s kastrací byly u psů i koček popsány některé změny chování. Některé studie odhalily mezi kastrovanými psy vyšší výskyt agresivních jedinců. U psů kastrovaných do věku 5,5 měsíce se častěji vyskytovala agrese vůči členům rodiny a cizím lidem a nadměrné štěkání ve srovnání se psy kastrovanými později. Jiné studie však tyto nálezy nepotvrdily a nezjistily žádné změny v chování v souvislosti s kastrací. V jedné práci bylo u psů po kastraci zaznamenáno rychlejší snižování kognitivních funkcí. Nicméně výzkumy sledující histologické změny mozkové tkáně u psů s poklesem kognitivních funkcí neodhalily kastraci jako kauzativní faktor. Při srovnání koček a kocourů kastrovaných mezi 6. a 13. týdnem a 6. a 7. měsícem věku nebyly zjištěny negativní změny v chování.
Obvykle se objevují otázky ohledně změn v pracovním nasazení psů po gonadektomii. Ve studii vodících psů nebyla zjištěny rozdíly, pokud byla kastrace provedena v období 7-8 týdnů, 6-8 měsíců nebo 10-14 měsíců věku. Jedna práce doporučovala kastraci psů chovaných u ovcí, protože to snižovalo riziko předčasného úmrtí v důsledku toulání a s tím spojených srážek s auty, otrav, střelných poranění nebo odchytů. Studie sledující vliv plemene, pohlaví a kastrace nezjistila žádný vliv kastrace na možnost výcviku fen jakéhokoliv plemene, žádný negativní vliv kastrace na psy jakéhokoliv plemene a pozitivní efekt kastrace na výcvik u jednoho plemene (šeltie, pozn. překl.).
Míra komplikací po ovariohysterektomii byla u fen zaznamenána v míře 6,1-27 % a u koček 2,6-33 %. Nejvýznamnější je krvácení během zákroku, pokud se kastrace provádí během estru. Většina komplikací je mírných a nevyžadují intervenci veterinárního lékaře, incidence je nižší u mladších ve srovnání s dospělými.
Retrospektivní studie ukazují zvyšování tělesné hmotnosti po kastraci. U koček byl po kastraci zaznamenán pokles metabolické aktivity a nárůst hmotnosti až o 20 %. U psů nebyly specifické výzkumy zatím publikovány.
U psů byl zjištěn vyšší výskyt některých neoplazií po kastraci. U samců se jedná o karcinom prostaty a lymfosarkom, u fen o karcinom přechodného epitelů a mastocytomy, u obou pohlaví pak o hemangiosarkom a osteosarkom. Současně ale bylo zjištěno, že kastrace prodlužuje život, takže vyvstává otázka, zda zvýšený výskyt těchto problémů není důsledkem delšího života. Incidence prostatického karcinomu psů je nízká, kastrace zvyšuje riziko 2,4-4,3x. U zlatých retrívrů kastrovaných před dosažením jednoho roku se častěji objevoval lymfosarkom ve srovnání s intaktními psy. Karcinom přechodného epitelu je častější i kastrovaných fen, kastrace zvyšuje riziko 2-4x. Incidence mastocytomů stoupa u fen zlatých retrívrů kastrovaných po prvním roce. Kožní mastocytomy jsou častější u kastrovaných fen různých plemen ve srovnání s nekastrovanými. Celková incidence hemangiosarkomu je 0,2 % u psů a 0,03 % u koček. U fen zlatých retrívrů kastrovaných po prvním roce života byl výskyt hemangiosarkomu 4x častější ve srovnání s fenami kastrovanými před prvním rokem nebo s fenami nekastrovanými. U kastrovaných fen různých plemen je 2,2x vyšší riziko hemangiosarkomu sleziny a 5x vyšší riziko hemangiosarkomu srdce. U psů se riziko hemangiosarkomu zvyšuje 2,4x. Osteosarkom má u psů incidenci 0,2 %, gonadektomie zvyšuje riziko 1,3-2x.
U kastrovaných zvířat se popisuje i vyšší riziko výskytu některých ortopedických problémů. U kastrovaných psů byl zjištěn častější výskyt poranění nebo ruptury předního zkříženého vazu ve srovnání se psy nekastrovanými a to i při zvážení vlivu obezity. U kastrovaných psů je také častěji popisována dysplazie kyčelního kloubu. U zlatých retrívrů kastrovaných před prvním rokem byla incidence dysplazie kyčelního kloubu 10,3 %, u intaktních psů 5,1 %. U psů i koček kastrovaných před pubertou dochází k opožděnému uzavírání růstových plotének.
U kastrovaných fen se zvyšuje riziko močové inkontinence s incidencí 5-20 %. Podle jedné studie byly nejvíce ohrožené feny kastrované do tří měsíců věku, další práce to však nepotvrdily. Problém je výraznější u fen větších plemen.
ROOT KUSTRITZ, M. V. Pros, cons, and techniques of pediatric neutering. Vet Clin North Am Small Anim Pract 2014;44:221-233.
Z anglického originálu přeložila MVDr. Simona Králová-Kovaříková
