Hyperlipidemie (dyslipidemie) je definována jako zvýšení sérové koncentrace triglyceridů (hypertriglyceridemie), sérové koncentrace cholesterolu (hypercholesterolemie) nebo jako kombinace obojího.
Hyperlipidemie je u psů běžná, rozlišuje se primární a sekundární problém. Sekundární hyperlipidemie je u psů častější a může být důsledkem endokrinopatií (hypotyreózy, hyperadrenokorticismu, diabetes mellitus) nebo méně často důsledkem obezity, pankreatitidy, nefropatie spojené se ztrátami proteinů, cholestáze, krmení velkého množství tuků nebo léčby kortikosteroidy.
Primární hyperlipidemie obvykle představuje familiální nebo hereditární poruchu metabolismu lipoproteinů. Byla popsána u malých kníračů, šeltií, bíglů a dalších plemen. Etiologie však není zcela objasněná. Vzhledem k rozdílnému fenotypu různých plemen je pravděpodobně více než jedna. Primární hyperlipidemie může být způsobena genetickým defektem lipoproteinové lipázy nebo absencí apoproteinu IIC, nicméně mutace těchto genů ještě nebyla u psů prokázána. Psi s hyperlipidemií bývají obvykle asymptomatičtí. Proběhly dvě studie sledující primární hyperlipidemii u klinicky zdravých kníračů a hyperlipidemie byla zjištěna u 32,8 % a 56,4 % psů. Z toho plyne, že predisponovaná plemena a psi s endokrinopatiemi by měli být bedlivě sledováni, aby byl problém včas rozpoznán.
Hyperlipidemie byla u psů spojována s různými komplikacemi, jako jsou pankreatitida, rezistence k inzulínu, zvýšení aktivity jaterních enzymů, mukokéla žlučníku, křeče, změny chování, periferní neuropatie a abnormality očí. Hyperlipidemie může vést k ateroskleróze a poškození endotelu, může také způsobit kardiovaskulární dysfunkce s vlivem na mozek a ledviny. Vzhledem k těmto možným komplikacím je třeba efektivní terapie, která by snížila nebo normalizovala koncentraci triglyceridů a cholesterolu v séru.
Prvotní léčba hyperlipidemie spočívá v podávání nízkotučné diety a v případě sekundární hyperlipidemie i řešení základního onemocnění. Tyto kroky ale nemusí být zcela účinné a pak by měla být zvažována farmakologická intervence. Volba látky, která by měla snižovat hyperlipidemii by měla být založena na znalosti příčiny hyperlipidemie (např. nadměrné množství tuků v potravě, zvýšená produkce volných mastných kyselin v játrech, zvýšená lipomobilizace nebo neefektivní odstraňování lipidů z organismu.
Bezafibrát je derivát kyseliny fíbrové, který je u lidí používán ke snižování koncentrace lipidů v séru. Fibráty jsou specificky účinné v terapii hypertriglyceridemie. Mechanismus účinku spočívá v indukci vychytávání mastných kyselin v játrech, snížení syntézy cholesterolu a VLDL, zvýšení aktivity lipoproteinové lipázy, zvýšení vylučování cholesterolu žlučí a zvýšení produkce HDL. Mezi běžné vedlejší účinky této léčby patří svalová bolest, zvracení, průjem, zvýšení aktivity kreatinkinázy a ALT a zvýšené riziko vzniku žlučových kamenů.
Fibráty jsou léky první volby u lidí se střední nebo závažnou hyperlipidemií. Účinnost fibrátů byla u psů popsána pouze v jednotlivých případech. Cílem této práce tak bylo zjistit terapeutickou účinnost bezafibrátu při snižování koncentrací triglyceridů a cholesterolu u psů a zhodnotit možné vedlejší účinky během 30 dní podávání.
Do studie byli zařazeni psi s hyperlipidemií. Psi s dalším onemocněním byli zařazeni pouze tehdy, byl-li primární problém stabilní. Všechna vyšetření krve byla prováděna po minimálně 12 hodinách hladovky. Primární hyperlipidemie byla diagnostikována po vyloučení diabetes mellitus, hyperadrenokorticismu, hypotyreózy, nefrotického syndromu a pokud nebyly podávány glukokortikoidy nebo fenobarbital.
Všichni psi dostávali bezafibrát jednou denně po hlavním jídle po dobu 30 dní. Vzhledem k tomu, že ve veterinární medicíně nejsou dostupné dávky pro psy, byly tyto extrapolovány z humánní medicíny (psi o hmotnosti < 12 kg – 50 mg pro toto, psi s hmotností 12,1 – 25 kg - 100 mg pro toto, psi o hmotnosti > 25 kg – 200 mg pro toto). Koncentrace triglyceridů a cholesterolu byla měřena před zahájením studie a na konci, tj. po 30 dnech.
Do studie bylo zařazeno 46 psů (26 fen a 20 psů) s průměrným věkem 9 let. Nejčastěji zastoupeným plemenem byl malý knírač (11x), následoval pudl (8x), kokršpaněl a jezevčík (4x). U 16 psů (34,8 %) byla diagnostikována primární hyperlipidemie, u 30 psů pak sekundární. V 19 případech byl diagnostikován hyperadrenokorticismus, 7x hypotyreóza, pět psů bylo dlouhodobě medikováno glukokortikoidy. Všichni psi s hyperadrenokorticismem a hypotyreózou byli nově diagnostikovaní a během 30 dní studie nebylo jejich základní onemocnění léčeno.
Všichni psi dokončili studii a během ní nebyly majiteli zaznamenány žádné vedlejší účinky, neměnila se hmotnost nebo výživný stav. Na konci studie mělo 42 (91,3 %) psů normální koncentraci triglyceridů. Ze třiceti původně hypercholesterolemických psů mělo 20 (66,7 %) na konci studie normální koncentraci cholesterolu. U všech 46 psů došlo k signifikantnímu snížení triglyceridů (o 84 %) a cholesterolu (o 32 %). V celé skupině došlo k signifikantnímu snížení aktivity ALT.
V případech primární hyperlipidemie nebo u psů se sekundární hyperlipidemií, která zcela nereaguje na léčbu základní choroby je obvykle restrikce tuku v krmivu logickým krokem. Tam, kde nefunguje dietoterapie, je možné zvažovat léčbu přípravky, které snižují koncentraci lipidů v séru. Autoři této práce vyvozují, že podávání bezafibrátu v dávce 4 – 10 mg/kg jednou denně je efektivní při řešení hypertriglyceridemie a hypercholesterolemie u psů s primární i sekundární hyperlipidemií. Jsou ale třeba dlouhodobější studie, které by posoudily, zda je bezafibrát nejen bezpečný a účinný při snižování hyperlipidemie, ale také zda je schopný zabránit komplikacím plynoucím z hyperlipidemie.
DE MARCO, V., NORONHA, K.S.M., CASADO, T.C., et al. Therapy of canine hyperlipidemia with bezafibrate. J Vet Intern Med 2017;31:717-722.
Z anglického originálu přeložila MVDr. Simona Kovaříková, Ph.D.
