Když se člověk nebo zvíře včas neodebere do stínu a dostatečně nepije, zjistí hodně brzo, že mu jaksi není dobře. Schopnost termoregulace má své meze. Volně žijící zvíře, či pes nebo kočka na zahradě, ti mají šanci se úpalu a úžehu vyhnout. Ovšem za chovaná zvířata, domácí i hospodářská, zodpovídá člověk. Co radí veterinární lékaři?
První zásada je prevence, nevystavovat zvířata tepelné zátěži, leckdy totiž přehřátí může skončit smrtí, a to dost rychle. Přestane-li fungovat klimatizace v drůbežárně nebo výkrmně prasat, je to hrůza. Ponechat psa, kočku nebo kanárka v autě na slunci, a třeba jen hodinku, může znamenat vážné ohrožení, nebo i smrt. První pomocí je odnést zvíře do stínu, podat nápoj, nikoli ledový
a chladit tlapky, hospodářská zvířata kropit.
Na procházku se psem se doporučuje chodit brzo ráno, nebo až v podvečer, přes den raději pohyb omezit, a rozhodně s sebou brát misku a vodu. Pozor při cestě po komunikacích, kde teče asfalt. Pokud se tlapky znečistí, nikdy nepoužívat rozpouštědla, stačí „obyčejné“ máslo, asfalt se rozpouští v tucích.
Kočka se o sebe postará sama, a dobře, ale musí mít možnost úkrytu. Dokáže sice usnout na prudkém slunci, ale nezůstane tam dlouho. A když nastanou ty opravdové třicítky, vychází jen po ránu a večer.
Kdo chová zvíře doma, měl by zejména v místnostech na jih a západ nechávat zatažené závěsy,
a větrat v noci a po ránu. Klece s ptáky nikdy nenechávat na slunci. A u všech zvířat zajistit dostatek vody, dbát na plné napáječky či misky s vodou.
Přežít vedro není až tak složité, stačí jen na zvířata nezapomínat. Ona na nás také nezapomínají
a spoléhají se na nás.*
Josef Duben
PR KVL