Základním principem učení je, že zvířata opakují takové chování, které se jim vyplácí, které má za následek nějaký požitek, a naopak upouštějí od chování, které se nevyplácí
Klasické a operantní podmiňování, pozitivní a negativní posílení či trest, tvarování, časování, zaplavení… Ztrácíte se trochu v terminologii teorie učení? Když se vše názorně ukáže a vysvětlí s pomocí fotografií a videí, není na tom nic složitého, jak ukázala hned první ze čtyř přednášek Dr. Sophie Yin, americké veterinární lékařky – specialistky na chování zvířat. Tato zkušená lektorka přijala pozvání České asociace veterinárních lékařů malých zvířat a v neděli 19. května předvedla v celodenním programu českým veterinářům a veterinárním sestrám, jak zapracovat na tom, aby pacienti nechodili do ordinací s obavami a nechutí.
Základním principem učení je, že zvířata opakují takové chování, které se jim vyplácí, které má za následek nějaký požitek, a naopak upouštějí od chování, které se nevyplácí. Proto při nápravě je potřeba nejprve zjistit, co posiluje nežádoucí chování, a tento aspekt odstranit. Pak už stačí jen povzbudit vhodnější chování tím, že zvířatům naznačíme, co je třeba udělat pro získání vytoužené odměny, a dostatečně dlouho opakovaným pozitivním posilováním jejich žádoucí chování upevníme.
To, že strach u zvířecích pacientů velmi snadno vyústí v sebeobrannou agresi, není žádnou novinkou. Ale jen málokdo si dokáže v každodenním shonu ordinace najít čas k tomu, aby zachytil první příznaky strachu a nejistoty a okamžitě změnil své chování tak, aby strach neprohluboval, nýbrž mírnil. Sophia Yin ukázala velmi působivě, jakou hrozbu mohou psi a kočky ve veterináři vidět, a jak je důležité porozumět jejich způsobu vnímání světa. Strach psů a koček z veterináře přirovnala k lidské arachnofobii: Představte si obrovského odporného pavouka, který stojí proti vám ve dveřích, pak jde přímo k vám, naruší vaši intimní zónu, brání vám v útěku a působí vám bolest. No, nebránili byste se? Nesnažili byste se příště takovému setkání všemožně vyhnout?
A přitom stačí docela málo k tomu, aby naše pracoviště nenaháněla psům, kočkám ani jejich majitelům strach a hrůzu: Socializovat štěňata i koťata ve školičkách ve veterinárních ordinacích, aby v personálu neviděla „pavouky“, ale parťáky pro perfektní zábavu a zdroj náramných dobrot. Správně uspořádat čekárnu a ordinaci a předejít tím stresu pacientů ještě před vyšetřením. Dát pacientům chvilku času na adaptaci a při odběru anamnézy se chovat tak, jakoby tam zvíře ani nebylo, jakoby o ně vůbec nešlo. Požádat klienty, aby zvíře před vyšetřením nekrmili, a v ordinaci mu nabídnout pamlsky. Naučit se používat takové metody fixace, které nevyvolávají bolest, strach a tím obranné reakce zvířat. Majitele s problémovými zvířaty požádat, aby se objednali, a vymezit si na ně dostatek času. Vynaložené prostředky a úsilí by mohly nejen zvýšit přízeň stávajících klientů, ale i přivést klienty nové. Sophia Yin totiž zmínila, že v USA řada majitelů psů a především koček nechodí k veterináři proto, že to pro všechny znamená příliš velký stres. Myslím, že i u nás je spousta takových případů…
Některé předvedené způsoby fixace byly poněkud krkolomné a těžko představitelné v reálných podmínkách české praxe (například fixace hlavy velkého psa na zemi v ohnutém lokti metodou podobnou zápasnickému „nasazení kravaty“), jiné naopak nápadité a užitečné (balení koček do ručníku). Celá prezentace a v ní použité obrázky a videa vycházely z knihy a DVD „Low Stress Handling, Restraint and Behavior Modification of Dogs and Cats“. Toto dílo přineslo Sophii Yin značnou popularitu mezi americkými veterináři.
Škoda, že studium chování zvířat a vnášení poznatků z tohoto oboru do praxe je u nás stále „v plenkách“. Demonstrace správného přístupu ke zvířatům a schopnost poučit klienty o způsobech výchovy a odstraňování nežádoucích projevů chování jejich zvířat podle moderních etologických zásad by přitom pomohly zvýšit úroveň znalostí majitelů i respekt veterinárního stavu.
MVDr. Hana Žertová
